Válečná hra

Autoři:
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Válečná hra je jakákoliv simulace vojenské operace, která zahrnuje účast dvou nebo vícero proti sobě stojících ozbrojených sil. Válečná hra se vede za dodržení stanovených pravidel s použitím dat a postupů, které jsou určeny ke ztvárnění skutečné nebo předpokládané operační (bojové) situace. [1] Válečná hra jako metoda přípravy velitelů a slaďování štábu existuje, ale problematika jejího provedení nebyla doposud jako taková odborně řešena, teoreticky rozpracována a, což zcela uniklo vojensko-odborné veřejnosti, tato válečná hra byla zcela mylně (v důsledku neznalosti, z neznalosti věci) zaměněna za válečnou hru, která je formou analýzy variant činnosti. V současnosti je válečná hra opět v zorném poli pozornosti vojenských odborníků. Problematika provedení válečné hry jako formy analýzy variant činnosti byla na pořadu jednání Celoarmádního semináře k využití simulačních a trenažérových technologií při přípravě jednotek s důrazem na požadavky výcviku pro soudobé operace. Na základě značného zájmu velitelů a důstojníků ze všech úrovní velení a vojensko-odborné veřejnosti o problematiku válečné hry, a také vznesených požadavků o poskytnutí dodatečných informací vznikl – s využitím volného překladu aliančních materiálů a zkušeností získaných autorem v přípravě a provedení VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU „COLLECTIVE SHIELD 2009" a účasti na cvičení EU MILEX 09 – tento článek.

Autor, název

Ing. Jaroslav Kulíšek
Válečná hra
War Game

Abstrakt:


Válečná hra je jakákoliv simulace vojenské operace, která zahrnuje účast dvou nebo vícero proti sobě stojících ozbrojených sil. Válečná hra se vede za dodržení stanovených pravidel s použitím dat a postupů, které jsou určeny ke ztvárnění skutečné nebo předpokládané operační (bojové) situace. [1] Válečná hra jako metoda přípravy velitelů a slaďování štábu existuje, ale problematika jejího provedení nebyla doposud jako taková odborně řešena, teoreticky rozpracována a, což zcela uniklo vojensko-odborné veřejnosti, tato válečná hra byla zcela mylně (v důsledku neznalosti, z neznalosti věci) zaměněna za válečnou hru, která je formou analýzy variant činnosti. V současnosti je válečná hra opět v zorném poli pozornosti vojenských odborníků. Problematika provedení válečné hry jako formy analýzy variant činnosti byla na pořadu jednání Celoarmádního semináře k využití simulačních a trenažérových technologií při přípravě jednotek s důrazem na požadavky výcviku pro soudobé operace. Na základě značného zájmu velitelů a důstojníků ze všech úrovní velení a vojensko-odborné veřejnosti o problematiku válečné hry, a také vznesených požadavků o poskytnutí dodatečných informací vznikl – s využitím volného překladu aliančních materiálů a zkušeností získaných autorem v přípravě a provedení VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU „COLLECTIVE SHIELD 2009" a účasti na cvičení EU MILEX 09 – tento článek.

Abstract:


War game is a simulation of military operations intended to train military commanders or to test a proposed strategy. It is a game in which model soldiers are used to create battles, in order to study tactics. This article illustrates the importance of War Game COAs (course of action). It was tested against opposing force COAs. Such exercise will help to identify advantages and disadvantages and the key elements of execution planning for each COA. The lesson learned during OHQ CZE/SVK BG EU Staff Exercises that took place in Olomouc from January 19th, to January 23rd, and from February 16th, to February 20th, 2009 is that war-gaming (although time consuming) is something closer to "reality" than the "theory" in doctrines. The war-gaming practices teamwork, facilitates team-building and enables to share mental model COA. Commanders and their staff ought to be engaged in simulations and war games more frequently. All information and sources for this paper were drawn from unclassified materials.

Klíčová slova:


Válečná hra, příprava personálu, výcvik, plánování boje, analýza

Key words:


War game, personnel education, training, combat planning, analysis

Jak citovat tento článek / How to Cite this Article:

KULÍŠEK, Jaroslav, Válečná hra, Vojenské rozhledy, 2010, roč. 19 (51), č. 1, s. 60–82, ISSN 1210-3292

Motto: Velitel musí občas procitnout ze svých operačních úvah a porozhlédnout se, kde je a co dělá nepřítel.

Válečná hra je jakákoliv simulace vojenské operace, která zahrnuje účast dvou nebo vícero proti sobě stojících ozbrojených sil. Válečná hra se vede za dodržení stanovených pravidel s použitím dat a postupů, které jsou určeny ke ztvárnění skutečné nebo předpokládané operační (bojové) situace. [1]

Polemika: Válečná hra jako metoda přípravy – válečná hra jako forma analýzy.

Terminologický slovník pojmů a definic NATO AAP-6 definuje válečnou hru následovně: „Simulace vojenské činnosti libovolnými prostředky s využitím specifických pravidel, dat, metod a postupů."[2] V činnosti ozbrojených sil existuje válečná hra ve dvou podobách a její provádění se realizuje ve dvou odborných oblastech:

■ Válečná hra jako metoda přípravy velitelů a štábů (oblast přípravy vojsk):

  • Softwarová válečná hra (počítač, počítačové sítě, simulátor) – výcvikové simulátory umožňují vedení válečné hry v počítačových sítích ve virtuálním prostředí vytvořeném počítačem, které odpovídá specifikám vedení operace.
  • Deskové, tabulové a stolové válečné hry (plastický stůl, plastický umělohmotný reliéf terénu atd.).
  • Válečná hra jako cvičení ( např. dvojstrané nebo vícestranné velitelsko-štábní cvičení (VSČ) s rozhodčí službou a ředitelstvím cvičení apod.).

Podstatou této válečné hry je příprava velitelů a slaďování štábů formou řešení operačních a taktických situací.

■ Válečná hra jako forma analýzy variant činnosti (oblast operačního plánování).

Tuto válečnou hru je možno uskutečnit pouze v procesu operačního plánování jako formu analýzy variant činnosti. Nelze ji izolovat, zbavit operačních souvislostí, vyjmout a přenést k použití mimo tento vymezený rámec např. do oblasti přípravy velitelů a štábů. Tím by forma a hlavně cíl jejího provedení postrádaly jakýkoliv smysl.

Vzhledem k tomu, že se odehrávají každá ve zcela odlišném prostředí, jsou podstata, cíle a úkoly těchto válečných her diametrálně odlišné a nelze je v žádném případě slučovat nebo formy provedení válečných her zaměňovat. Požadavek srovnat výše uvedené válečné hry nelze v současné době realizovat, protože válečná hra jako metoda přípravy velitelů a štábů není v AČR rozpracována na doktrinální úrovni. A také proto, že pro jejich možné srovnání nebyla doposud stanovena ani žádná kritéria. To ale nikomu, kdo jeví o tuto problematiku skutečně odborný zájem, nebrání, aby k věci tvořivým způsobem přistoupil a o možné srovnání se pokusil.

Alianční doktrína AJP-5 Operační plánování, STANAG 2199 (AJP-3.2.2) Velení a řízení spojeneckých pozemních sil a Pokyny NATO pro operační plánování (Bi-SC GOP) v žádném případě nedefinují válečnou hru jako metodu přípravy velitelů a slaďování štábů tak, jak se mnozí domnívají. národní publikace Příprava příslušníků AČR Pub-70-01-01 pojímá válečnou hru takto: „Válečná hra je jedním z kroků systémů neboli procesu předběžného operačního plánování." [3]

O tom, že by válečná hra mohla být metodou přípravy velitelů a slaďování štábu zde není uvedena žádná zmínka a taktéž tato její podstata zde není vůbec řešena. Přesto válečná hra jako metoda přípravy velitelů a slaďování štábu existuje, ale problematika jejího provedení nebyla doposud jako taková odborně řešena, teoreticky rozpracována a, což zcela uniklo vojensko-odborné veřejnosti, tato válečná hra byla zcela mylně (v důsledku neznalosti, z neznalosti věci) zaměněna za válečnou hru, která je formou analýzy variant činnosti.

7 Kulisek-Obr1

Obr. 1: Obsah analýzy variant činnosti formou válečné hry

V současnosti je válečná hra opět v zorném poli pozornosti vojenských odborníků. Problematika provedení válečné hry jako formy analýzy variant činnosti byla na pořadu jednání Celoarmádního semináře k využití simulačních a trenažérových technologií při přípravě jednotek s důrazem na požadavky výcviku pro soudobé operace. Tento seminář se uskutečnil dne 14. dubna 2009 u CSTT Brno. A dále projednávána na mezinárodní konferenci „TAKTIKA 2009 – Perspektivní vojenské technologie a jejich vliv na rozvoj vedení operací", které se konala u UO Brno v rámci 10. mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2009 dne 5. května 2009.
Na základě značného zájmu velitelů a důstojníků ze všech úrovní velení a vojensko-odborné veřejnosti o problematiku válečné hry, a také vznesených požadavků o poskytnutí dodatečných informací vznikl – s využitím volného překladu aliančních materiálů a zkušeností získaných autorem v přípravě a provedení VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU „COLLECTIVE SHIELD 2009" a účasti na cvičení EU MILEX 09 – tento článek.

1. Úvod

Tím, jak v průběhu operačního plánování dochází k nepřetržitému upřesňování, ověřování a slaďování variant činnosti, jsou tyto varianty neustále podrobovány analýzám a odbornému štábnímu posuzování tak, aby bylo zajištěno, které varianty zůstávají realizovatelné v souladu se stanovenými kritérii.

Tento proces zahrnuje podrobné štábní posuzování variant činnosti z různých odborných perspektiv. Požadovaného účinku je zpravidla dosahováno prováděním dodatečných štábních hodnocení rozdílných variant činnosti.
Navíc v případě, kdy to čas dovoluje, musí být každá varianta činnosti odehrána ve válečné hře proti předpokládanému nasazení schopností nepřítele a proti každé jeho možné variantě činnosti. V této etapě operačního plánování je důležité, aby také podřízení velitelé a jejich štáby byli integrováni do provádění analýz variant činnosti, a to zvláště do válečné hry a to tak, aby byli schopni plně zhodnotit všechny požadavky a domyslet eventuality (možné důsledky). Kdykoliv je to možné a ve prospěch hodnocení variant činnosti, musí být provedena operační analýza.

Analýza variant činnosti vlastních vojsk se provádí dvěma způsoby, a to buď formou štábního posouzení nebo formou válečné hry.

2. Obecné zásady provedení válečné hry

Válečná hra je nezbytnou formou vyhodnocení potenciálu varianty činnosti (COA) splnění operačního úkolu proti všem typům variant činnosti nepřítele (ECOA), a také formou identifikace a nápravy zjištěných nedostatků a deficitů. Válečná hra rychle a pohotově identifikuje výhody a nevýhody, jakož i klíčové akce, které musí být sladěny, jestliže má varianta činnosti vést k úspěšnému splnění hlavních úkolů a cílů mise. Válečná hra musí pomoci odhalit potenciální rizika a vhodné příležitosti, a také momenty přijetí klíčových rozhodnutí pro to, aby velitel mohl čelit nepříznivým situacím nebo využil vhodných příležitostí, když se situace vyvíjí příznivě.

Také může vyvstat potřeba, aby plán předběžné činnosti reagoval na situaci v rámci parametrů daných základním plánem provedení operace. Minimálně každá varianta vlastní činnosti (FCOA) musí být formou válečné hry odehrána proti nejpravděpodobnějším a nejnebezpečnějším variantám nepřítele. Přesto, když to čas umožňuje, musí být formou válečné hry posouzen i dodatečný potenciál variant činnosti nepřítele. Obecně řečeno, pro posouzení variant činnosti zůstávají otevřeny tři možnosti:

  • odehrát ve válečné hře všechny fáze varianty činnosti vlastních vojsk (po jednotlivých fázích odehrát uskutečňování hlavních společných úkolů ve vztahu k cílům, které jsou pro každou fázi stanoveny),
  • odehrát ve válečné hře rozhodující body (odehrát naplňování hlavních společných úkolů v rozhodujících bodech),
  • odehrát ve válečné hře operační činnost ve vybraných částech operačního nebo bojového prostoru (odehrát provedení hlavních společných akcí ve specifických, určených oblastech operačního nebo bojového prostoru). [4]

Válečná hra je usměrňovaný proces, který se řídí stanovenými pravidly a určenými kroky, za pomoci kterých účastníci válečné hry usilují o ztvárnění dvojstranné (protichůdné) bojové činnosti a předvídání směru vývoje bojových akcí. V průběhu válečné hry je nutno brát do úvahy rozmístění vlastních sil, jejich silné a slabé stránky, rozmístění sil a prostředků nepřítele, možné varianty jeho činnosti a charakteristiku prostoru vedení operací. Provedení válečné hry se ve značné míře opírá o doktrinální zásady vedení operací, taktický úsudek a získané zkušenosti. Štáb v logické posloupnosti zaměřuje svoji pozornost na jednotlivé fáze operace. Válečná hra představuje neustále se opakující proces akce, reakce a protiakce.

7 Kulisek-Obr2

Obr. 2: Schematické znázornění akce, reakce a protiakce

Válečná hra klade důraz na splnění hlavních úkolů operace a umožňuje štábu odhalit taktické možnosti, které by jiným způsobem byly obtížně zjistitelné.

Válečná hra je nejproduktivnějším krokem průběhu analýzy variant činnosti (COA) a jejich srovnání, a proto musí být k jejímu provedení vyčleněno mnohem více času, než na kroky ostatní. Tento proces může být zkrácen za použití nových informačních a simulačních technologií, které umožňují využití poměrů bojových sil z rozsáhlých databank a použití softwaru, jenž umožňuje provést obdobné analýzy jednotlivých variant činnosti.

Velitel nebo náčelník štábu musí stanovit, kolik času bude vyčleněno na provedení válečné hry. Válečná hra zahrnuje přípravu válečné hry, vedení válečné hry a zaznamenávání výsledků.

Příprava válečné hry zahrnuje stanovení požadovaných výsledků, rozhodnutí o metodě a rozsahu provedení válečné hry, zajištění pomůcek pro manuální nebo počítačovou simulaci situací a provedení její analýzy, přípravu vhodného místa (prostoru) k provedení, organizační vytvoření hrajících týmů (modrý, vlastní – červený, nepřítel) včetně přizvání (jestliže je to možné) podřízených velitelů a vybraných příslušníků jejich štábů, určení rozhodčích, odborných arbitrů a zapisovatelů, stanovení pravidel provedení válečné hry a přípravu výchozí operační situace.

Vedení válečné hry. Vlastní provedení válečné hry je z velké části určováno požadovanými výsledky a stanovením metody a rozsahu provedení válečné hry. Válečná hra bude zpravidla zahrnovat:

  1. Stanovení celé řady strategických a operačních podmínek, které ovlivňují provedení operace, včetně politických a strategických předpokladů, podmínek vzniku hrozeb, podmínek vymezeného prostředí, civilních podmínek, informačních a mediálních podmínek atd.
  2. Řadu herních sad. Za herní sadu je považován souhrn akce, reakce a protiakce, které jsou vedeny ze strany herních týmů. Herní sadu začíná ten herní tým, jemuž bylo přisouzeno, že si na své straně udržuje iniciativu.
  3. Hodnocení pravděpodobných (předpokládaných) výsledků a výstupů zpravidla následuje po ukončení každé herní sady a je použito ke stanovení výchozích podmínek pro zahájení následující herní sady.

Zaznamenávání výsledků válečné hry

Zjištění, postřehy a závěry vyvozené z průběhu válečné hry musí být cíleně ve své posloupnosti zaznamenávány. Zjištění a závěry zpravidla obsahují výhody a nevýhody; nedostatky a deficity, které musí být odstraněny; požadavky na přidělení dodatečných sil a schopností; požadavky na organizaci součinnosti; významná rizika a vhodné příležitosti, které vyvstaly ve vztahu s nejpravděpodobnější a nejnebezpečnější variantou činnosti nepřítele; momenty přijetí klíčových rozhodnutí; požadavky velitele, který poskytuje podporu na podstatné informace a požadavky na zpracování plánů předběžné činnosti. [5]

3. Analýza variant činnosti

Válečná hra je jednou z metod provedení analýzy variant činnosti vlastních vojsk. S pomocí válečné hry lze určit, která varianta činnosti umožní nejlépe splnit operační úkol (misi) a současně zajistí nejvýhodnější rozmístění sil pro vedení budoucích operací (viz obr. 1). Válečná hra pomáhá veliteli a štábu:

  1. rozhodnout, jakým způsobem maximalizovat použití bojové síly proti nepříteli při současném zajištění ochrany vlastních vojsk a minimalizaci vedlejších ztrát,
    • dosáhnout co nejpřesnější představy o vedení boje,
    • předvídat vývoj bojové činnosti,
    • vytvořit podmínky a určit zdroje nutné k dosažení úspěchu,
    • určit kdy a kde použít síly a prostředky (schopnosti sil),
    • zaměřit zpravodajskou přípravu bojiště na silná a slabá místa nepřítele, těžiště jeho úsilí, požadovaný konečný stav a rozhodující body,
    • zjistit požadavky na koordinaci činnosti s cílem dosáhnout sladění činnosti vojsk,
    • stanovit nejflexibilnější variantu činnosti.
  2. V průběhu válečné hry štáb analyzuje varianty činnosti v pořadí jejich důležitosti, posuzuje silné a slabé stránky každé varianty oproti nejnebezpečnějším a nejpravděpodobnějším variantám činnosti nepřítele a začne zpracovávat podklady pro podrobný plán provedení operace. Pomocí válečné hry se prověřuje stanovená varianta nebo se zdokonaluje varianta činnosti již vypracovaná. Velitel a jeho štáb (s podřízenými veliteli a jejich štáby, v případě, že je válečná hra vedena společně) mohou změnit již existující variantu činnosti nebo mohou, po zjištění nepředvídaných důležitých změn situace, obdržení nových úkolů, požadavků nebo vyvstání nečekaných problémů, vypracovat zcela novou variantu činnosti.

 

7 Kulisek-Obr3

Obr. 3: Schéma provedení válečné hry [6]

4. Obecná pravidla válečné hry

Účastníci válečné hry musí:

  1. Být objektivní, nepodléhat subjektivitě nebo snaze „vyjít vstříc tomu, co chce velitel slyšet", která by ovlivnila jejich odborný úsudek. Musí se vyvarovat pokušení obhajovat variantu činnosti jenom proto, že se na jejím zpracování osobně podíleli.
  2. Přesně zaznamenat výhody a nevýhody každé varianty činnosti tak, jak se momentálně jeví a jsou zřetelné.
  3. Nepřetržitě hodnotit proveditelnost, přijatelnost a vhodnost dané varianty. V případě, že varianta při posouzení v průběhu válečné hry nesplňuje některé z výše uvedených kritérií, musí být vyřazena.
  4. Vyhnout se činění předčasných závěrů a shromažďování důkazů a podkladů na jejich podporu.
  5. Vyhnout se porovnávání variant činnosti v průběhu válečné hry. Porovnání variant činnosti provést až ve fázi porovnání variant.
  6. Výsledek válečné hry, který vzešel z porovnání variant, je pouze doporučením a není pro velitele závazný. O tom, která varianta činnosti bude rozpracována do záměru operace – CONOPS, s konečnou platností rozhodne velitel.

5. Odpovědnost za provedení válečné hry

  1. Nejdůležitějším činitelem pro úspěšné provedení válečné hry je velitel. Velitel se zpravidla přímo válečné hry neúčastní, protože jeho přítomnost by mohla nežádoucím způsobem ovlivňovat štáb, který by se mohl snažit generovat výsledky spíše na základě vnímaných požadavků velitele, než na podkladě objektivní analýzy. Velitel se však může zúčastnit válečné hry, a to zvláště v situaci, kdy rozhodujícím činitelem je nedostatek času. Velitel v pokynech pro plánování rozhodne, které varianty vlastní činnosti a varianty činnosti nepřítele chce ve válečné hře analyzovat. V průběhu válečné hry nebo brífinku k válečné hře velitel rozhodne, jakým způsobem budou řešeny problémy, které válečná hra odhalila, kde se nacházejí momenty přijetí klíčových rozhodnutí a na které možné situace zpracuje štáb předběžné operační plány. Na základě výsledků válečné hry si velitel zároveň ověří správnost svého zámyslu a získá celkový přehled o operaci.
  2. Náčelník štábu je zodpovědný za koordinaci činností štábu v průběhu válečné hry. Je nestranným řídícím celkového procesu, zajišťuje, aby štáb dodržoval časový harmonogram činnosti a plnil cíle stanovené pro provedení válečné hry. Při nedostatku času musí náčelník štábu zajistit, aby válečnou hrou byla zanalyzována minimálně rozhodující bojová operace.
  3. Složka G1 (S1) analyzuje varianty činnosti, včetně možných bojových ztrát osob (živé síly) a určuje, jakým způsobem bude v průběhu operace v rámci všeobecného bojového zabezpečení zajišťována personální podpora.
  4. Složka G2 (S2) hraje roli nepřátelského velitele. Tato složka stanovuje hlavní momenty klíčových rozhodnutí velitele nepřátelských sil ve vztahu k vlastním variantám činnosti, plánuje a připravuje nepřátelské reakce na činnost vlastních sil a zpracovává kalkulace předpokládaných bojových ztrát nepřítele. Kromě role nepřátelského velitele – jestliže to naplněnost složky umožňuje –složka G2 (S2) přiděluje roli vlastní G2 (S2) dalšímu svému příslušníkovi. Tento příslušník G2 (S2) zajišťuje, aby štáb svojí činností plně reagoval na každou variantu činnosti nepřítele. Určený příslušník dále pro potřebu vlastních sil:
    • Identifikuje informační požadavky a upřesňuje přehled o situaci tak, aby došlo k informačnímu pokrytí určených zájmových prostorů (NAIs - named areas of interest), což doplňuje momenty přijetí klíčových rozhodnutí. Slaďuje a upřesňuje tabulku sledu událostí s odpovídajícími momenty přijetí klíčových rozhodnutí, cílovými zájmovými prostory (TAIs - target areas of interest) a cíli vysoké hodnoty (HVTs - high-value targets).
    • Trvale vede a upřesňuje přehled o situaci.
    • Účastní se jednání skupiny palebného ničení cílů a na základě výsledků zpravodajské přípravy bojiště (IPB - intelligence preparation of the battlefield) stanovuje cíle vysokého bojového přínosu (HPTs - high-payoff target). [8]
  5. Složka G3 (S3) zpravidla stanoví postupy a metody, které štáb použije pro provedení válečné hry. Příslušníci G3 (S3) musí zajistit to, že analýza příslušné varianty činnosti formou válečné hry pokrývá všechny bojové aspekty operačního úkolu, dále zaznamenají silné a slabé stránky každé situace a zapisují pronesené návrhy, úvahy a hodnocení účastníků válečné hry.
  6. Složka G4 (S4) analyzuje každou variantu činnosti z hlediska možnosti zajištění nepřetržité logistické udržitelnosti. Na základě provedení analýzy každé varianty činnosti s cílem určit potenciální problémy a nedostatky stanoví složka G4 (S4) hlavní požadavky pro každou oblast udržitelnosti. Kromě toho G4 (S4) zajistí, aby stanovené časy přesunů vojenských sil a prostředky vyčleněné k provedení přesunů zabezpečovaly realizaci varianty činnosti.
  7. Složka G5 (S5) hraje spolu s přítomným osazenstvem (příslušníky vlastního a podřízených velitelství) roli velitele a štábu vlastních sil.
  8. Důstojník štábu pro civilně-vojenskou spolupráci – CIMIC G9 (S9) analyzuje každou variantu činnosti z hlediska efektivní integrace civilních aspektů, které vyplývají z hodnocení operační situace. Důstojník CIMIC také zaměřuje svoji pozornost na distribuci poskytované zahraniční podpory a na poskytování péče vysídlenému obyvatelstvu, které se nachází v prostoru operace. Takto provedené analýzy každé varianty činnosti musí vzít do úvahy dopady vedení operací na veřejný pořádek a bezpečnost, potenciální požadavky na poskytnutí humanitární pomoci, provedení evakuace nekombatantů, fungování rychlé lékařské a záchranné služby a ochranu významných kulturních památek. Pokud jednotka v tabulkách počtů nemá funkci důstojníka CIMIC (G9/S9) musí být tyto povinnosti uloženy jednomu z příslušníků štábu. [9]
  9. Důstojníci štábu ostatních (speciálních) odborností napomáhají koordinovat činnost štábu tím, že provádějí analýzy variant činností z hlediska svých odborných oblastí.

7 Kulisek-Obr4

Obr. 4: Místo válečné hry se nachází ve 3. fázi procesu operačního plánování – po zpracování variant činnosti vlastních sil

7 Kulisek-Obr5

Obr. 5: Rozmístění účastníků válečné hry [7]

6. Kroky válečné hry

V průběhu válečné hry je činnost štábu rozdělena do osmi kroků:

  1. Zabezpečení pomůcek.
  2. Sestavení seznamu všech vlastních sil.
  3. Zpracování seznamu předpokladů provedení operace.
  4. Sestavení seznamu hlavních událostí (bojových situací) a momentů přijetí klíčových rozhodnutí velitelem.
  5. Stanovení kritérií hodnocení.
  6. Určení metody provedení válečné hry.
  7. Stanovení metody (formy) provádění zápisu a zobrazování (zveřejňování) výsledků.
  8. Vedení boje (vedení operace) formou válečné hry a vyhodnocení výsledků.

Krok 1: Zabezpečení pomůcek

Seznam požadovaných pomůcek zahrnuje (ale naprosto neomezuje) množství pomůcek:

  • Aktuální analytické hodnocení vypracované štábem.
  • Vzory přehledu vedení vývoje situací v prostoru operace.
  • Záznamní technika (pomůcky) k provádění záznamu (zápisu).
  • Hotové (úplné) varianty činnosti, které musí zahrnovat grafické vyjádření provedení manévru, vedení průzkumu, pozorování a opatření k zajištění bezpečnosti vlastních sil.
  • Prostředky, pomůcky pro umísťování a přemísťování vojenských taktických situačních značek (symbolů) vlastních a nepřátelských jednotek (připravené v závislosti na použitém způsobu zobrazení varianty činnosti).
  • Mapu operačního prostoru – prostoru vedení operací (v tištěné nebo digitální podobě).
  • Aktualizované hodnocení situace protivníka a společný operační obraz, který poskytuje jednotné a identické, pro všechny příslušníky štábu (účastníky válečné hry) dostupné a konkrétní operační informace.

Krok 2: Sestavení seznamu všech vlastních sil

Velitel a štáb berou do úvahy všechny jednotky, útvary a svazky, které mohou být zasazeny do operace. Zvláštní pozornost věnují vzájemným vazbám podpory a mandátem stanoveným omezením činnosti. Seznam vlastních sil zůstává konstantní pro všechny varianty činnosti, které bude štáb analyzovat.

Krok 3: Zpracování seznamu předpokladů

Velitel a štáb posoudí dříve stanovené předpoklady provedení operace z pohledu jejich další platnosti a nezbytnosti.

Krok 4: Sestavení seznamu hlavních událostí (bojových situací) a momentů klíčových rozhodnutí

Za hlavní události (bojové situace) se považují události, které přímo ovlivňují plnění operačního úkolu. Seznam hlavních událostí (bojových situací) zahrnuje události velkého rozsahu, které mohou s velkou pravděpodobností nastat v rozmezí od výchozí situace, ve které se jednotka, útvar nebo svazek nachází, až po splnění stanoveného operačního úkolu. [10]

Krok 5: Stanovení kritérií hodnocení

Kritéria hodnocení jsou ty faktory, které štáb používá při porovnání relativní efektivity a účinnosti jednotlivých variant činností po ukončení válečné hry. Kritéria hodnocení variant činností se mění v závislosti na operačních úkolech. Kritéria hodnocení variant činností zahrnují vše, co stanoví velitel. [11]

Krok 6: Určení metody provedení válečné hry

Existují tři doporučené metody provedení válečné hry: pásmová metoda, směrová metoda a rámcová metoda.

7 Kulisek-Obr6

Obr. 6: Pásmová metoda provedení válečné hry [12]

Pásmová metoda: Tato metoda spočívá v rozdělení operačního prostoru na pásma (terénní prostory podélného tvaru), která se táhnou po celé šířce operačního prostoru (viz obrázek č. 3). Tvar jednotlivých pásem je založen na faktorech, které vycházejí z analýzy operační situace. Pásmová metoda je nejefektivnější, když je terén přírodními útvary rozdělen na zřetelně ohraničené úseky, které se táhnou napříč prostorem operace, nebo v průběhu jednotlivých fází operace (jako je násilný přechod vodního toku, provedení útoku letectvem nebo provedení vzdušně-výsadkové operace). Nebo když nepřítel zaujal postavení na zřetelně vymezených pásmech a nebo když má operační sestavu členěnou do několika sledů.

Směrová metoda: Podstatou této metody je postup na daném směru do hloubky. Tato metoda je zaměřena na postup na jednom terénním směru najednou od počátku vedení rozhodující operace (obr 4). Směrová metoda provedení válečné hry je vhodná pro útočné varianty činnosti, ale i pro činnost v obraně, jestliže podélně ohraničené úseky terénu na jednotlivých směrech neumožňují vzájemné poskytování podpory.

7 Kulisek-Obr7

Obr. 7: Směrová metoda provedení válečné hry [13]

Rámcová metoda: Tato metoda provedení válečné hry spočívá v zarámování vybraných úseků terénu. Rámcová metoda je ve své podstatě podrobnou analýzou rámcově vymezeného rozhodujícího prostoru, jako je prostor střetu s nepřítelem, místo násilného přechodu (překročení) vodního toku nebo prostor vysazení vzdušného výsadku (viz obr. 5). Nejčastěji se tato metoda provedení válečné hry používá v podmínkách nedostatku času, např. při provádění útoku z chodu a zejména při operacích vedených v odlehlém operačním prostoru. Při použití této metody štáb provede zarámování (vymezení) určeného prostoru na mapě a zaměří se na řešení rozhodujících situací a událostí, které v něm mohou nastat. [14]

7 Kulisek-Obr8

Obr. 8: Rámcová metoda provedení válečné hry [15]

Pro určení metody (techniky) provedení válečné hry je rozhodující charakter nastávající operační (bojové) činnosti a způsob plnění operačního úkolu. Při plánování stabilizačních a humanitárních operací je vysoce pravděpodobné, že v procesu analýzy variant činnosti formou válečné hry bude použití rámcové metody. V průběhu válečné hry u VeSpS, která se uskutečnila dne 19. 2. 2009 v rámci ŠN EU OHQ v přípravě na provedení VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU „COLLECTIVE SHIELD 2009"bylo řídícím zaměstnání stanoveno použít rámcovou metodu.

Krok 7: Stanovení metody (formy) provádění zápisu a zobrazování (zveřejňování) výsledků

K záznamu průběhu válečné hry a vedení operační (bojové) činnosti jsou používány dvě metody: Vyplňování a vedení tabulky organizace součinnosti (obr. 6) a vyplňování tabulky vedení boje (obr. 7). Do obou tabulek určení příslušníci štábu zapisují všechny postřehy, zjištění a poznatky, které v průběhu válečné hry zjistí o silných a slabých stánkách analyzované varianty činnosti. Množství uvedených podrobností závisí na čase, který je k dispozici. Podrobnosti a metody zaznamenávání a zobrazování výsledku válečné hry musí být do všech detailů rozpracovány, rozebrány a stanoveny ve standardních operačních postupech (SOPs - standard operational procedures) velitelství a štábu (oddělení štábu). [16]

  • Metoda vyplňování a vedení tabulky organizace součinnosti umožňuje štábu sladit vlastní variantu činnosti v prostoru a čase ve vztahu k variantě činnosti nepřítele.
  • Metoda vyplňování tabulky vedení boje je založena na využití stručných postřehů, zjištění a poznatků o rozhodujících místech bojové činnosti, stanovených úkolech a záměrech činnosti vlastních sil. Tyto postřehy, zjištění a poznatky se vztahují ke specificky určeným (konkrétním) místům na mapě nebo se vztahují k obecným úvahám o vedení boje (řešení bojové situace), které zahrnují širší-větší-prostory. V tabulce je nutno uvést název situace (události) a přiřadit jí číslo a v pracovním poli tabulky vyplnit sloupce, které slouží k popisu situace (události) v posloupnosti po jednotlivých epizodách, které obsahují:
    • činnost vlastních sil – stanovené úkoly a prostředky (přidělené síly),
    • předpokládané (očekávané) akce a reakce ze strany nepřítele,
    • protiakce vlastních sil a prostředky vyčleněné k jejich provedení,
    • celkový počet prostředků potřebných pro splnění stanoveného úkolu,
    • předpokládané vymezení času na splnění úkolu,
    • momenty přijetí klíčových rozhodnutí, kdy velitel musí rozhodnout o splnění úkolu (provedení činnosti),
    • požadavky velitele na rozhodující informace (CCIR - commander's critical information requirement),
    • opatření k řízení činnosti vlastních sil,
    • poznámky.

7 Kulisek-Obr9

Obr. 9: Vzor tabulky organizace součinnosti [17]

7 Kulisek-Obr10

Obr. 10: Vzor tabulky vedení boje v průběhu válečné hry [18]

Krok 8: Vedení boje (vedení operace) formou válečné hry a vyhodnocení výsledků

V průběhu válečné hry se velitel a štáb snaží předvídat dynamiku vývoje bojových akcí, reakcí a protiakcí. Akce jsou události zahajované a prováděné stranou, která si uchovává iniciativu (zpravidla síly, které vedou útočnou činnost). Reakce jsou akce protistrany, které jsou odezvou na činnost strany, která má iniciativu. Protiakce jsou akce strany, která si udržuje iniciativu na reakce – odezvy protistrany vůči jejím akcím.

Válečná hra musí veliteli a štábu umožnit:

  • Upřesnění nebo modifikaci (pozměnění) varianty činnosti včetně určení, kolik plánů předběžné a následné operační činnosti je nutno zpracovat. Tyto plány se v závislosti na charakteru činnosti stanou buď na rozkaz velitele plněnými nebo s předstihem připravenými operačními úkoly (misemi). Pouze jedna, velitelem vybraná varianta činnosti může být rozpracována do záměru operace – CONOPS a dále do operačního plánu – OPLAN. U ostatních variant činnosti velitel určí, které z nich budou rozpracovány do podoby předběžných operačních plánů (plánů předběžné operační činnosti – BRANCHES a plánu následné operační činnosti – SEQUELS).
  • Upřesnění místa a času dosažení rozhodujících bodů plánu provedení operace.
  • Určení klíčových nebo rozhodujících míst terénu a stanovení způsobu jejich využití.
  • Upřesnění situace nepřítele a posouzení charakteru jeho možné budoucí činnosti.
  • Upřesnění sestavy (úkolové organizace) včetně sil vyčleněných k zajištění všeobecné podpory velení.
  • Stanovení úkolů, které musí plnit vlastní stupeň velení a přidělení úkolů podřízeným velitelům.
  • Přidělení bojových posilových prostředků podřízeným velitelům ke splnění jim stanovených úkolů.
  • Určení momentů přijetí klíčových rozhodnutí velitelem.
  • Zpracování tabulky organizace součinnosti.
  • Zpracování zákresu (grafického vyjádření) varianty činnosti, která byla verifikována (ověřována) v průběhu válečné hry.
  • Stanovení cílů a úkolů pro vedení informační operace po celou dobu trvání mise.
  • Kvalifikovaný odhad doby trvání každé hlavní události (bojové situace) a doby trvání celé operace.
  • Propočítání a v procentech souhrnné stanovení ztrát nepřítele, které mu byly způsobeny v každé hlavní události (bojové situaci) a celkově.
  • Určení pravděpodobné doby a místa použití zbraní hromadného ničení (ZHN) nepřítelem a stanovení požadavků na ochranu proti ZHN (OPZHN) vlastních vojsk.
  • Určení prostoru rozmístění záloh a místa jejich nasazení.
  • Vyhodnocení nejnebezpečnější varianty činnosti nepřítele.
  • Optimální rozmístění vlastních velitelských stanovišť, velitelských stanovišť podřízených jednotek a spojovacích uzlů systému velení a řízení.
  • Identifikaci dodatečných hlavních událostí (bojových situací).
  • Zjištění dodatečných požadavků na zabezpečení speciální bojové podpory (např. nasazení jednotek chemického vojska, speciálních sil nebo zdravotnických odřadů).
  • Stanovení požadavků na vedení klamné činnosti (provádění operačního maskování) a dosažení momentu překvapení.
  • Upřesnění požadavků na velení a řízení včetně opatření pro zabezpečení řízení a aktualizaci zákresů operační situace.
  • Upřesnění požadavků velitele na rozhodující informace a na informace vojenského zpravodajství – včetně okamžitého poskytování nejnovějších informací vysoké hodnoty – a zařazení těchto požadavků do Plánu průzkumu a pozorování.
  • Zpracování Plánu sběru a distribuce informací vojenského zpravodajství a Plánu následného průzkumu a pozorování s grafickými zákresy.
  • Rozpracování cílů a úkolů pro vedení informační operace.
  • Příprava plánů a schémat (na mapě, formou grafického plánu) palebné podpory, ženijní podpory, protivzdušné obrany, informační operace a zabezpečení služeb v boji (CSS - combat service support).
  • Určení nebo potvrzení momentů přijetí klíčových rozhodnutí velitelem, určených zájmových prostorů (NAIs - named areas of interest), cílových zájmových prostorů (TAIs - target areas of interest) a požadavků na informace (IRs - information requirements), které jsou nutné pro zabezpečení informační podpory pro momenty přijetí klíčových rozhodnutí velitelem.
  • Stanovení času (doby) soustředění sil a zahájení útoku nebo protiútoku.
  • Stanovení časů (dob) provedení přesunů a přípravu tabulek přesunů hlavních prvků sestavy, včetně spojovacích uzlů systému velení a řízení.
  • Identifikovat, analyzovat a vyhodnotit silné a slabé stránky varianty činnosti.
  • Integrovat proces palebného ničení, včetně zjišťování a potvrzování cílů vysokého bojového přínosu a vydání pokynů k jejich napadení.
  • Identifikovat možný vznik dodatečných nebezpečných situací, vyhodnotit rizika, která z jejich výskytu vyplývají, vypracovat opatření ke snížení rizik u všech identifikovaných nebezpečných situací a vymezit zbylá rizika.

7 Kulisek-Obr11

Obr. 11: Možné rozložení podkladů k provedení válečné hry [19]

7 Kulisek-Obr12

Obr. 12: Možná kritéria pro porovnání variant činnosti po ukončení válečné hry [20]

7. Brífink k válečné hře (organizuje se na základě uvážení náčelníka štábu)

Pokud to čas dovoluje, je organizován brífink k válečné hře s cílem zajistit plné pochopení výsledků válečné hry štábem. Není to brífink organizovaný pro velitele. Tento brífink je prostředkem štábu k posouzení výsledků válečné hry a k zajištění toho, že brífink k rozhodnutí, který je následně organizován pro velitele, pokrývá všechny podstatné oblasti operace. Brífink k válečné hře je zpravidla organizován pro náčelníka štábu, zástupce velitele nebo asistenta velitele. V prostředí společného operačního plánování se brífinku mohou zúčastnit i vybraní příslušníci podřízených štábů. [21]

8. Závěr

Válečná hra je vysoce efektivní metoda posouzení variant nasazení a použití vlastních schopností ve vztahu k variantám použití schopností nepřítele. Válečná hra je metoda, která veliteli a jeho štábu umožňuje identifikovat – určit, která z variant vlastní činnosti skýtá nejvýhodnější podmínky ke splnění operačního úkolu. Je to metoda, která umožňuje veliteli bezprostředně a adekvátně reagovat na vývoj situace a rozvíjet v souladu s doktrínou jeho operační myšlení a taktický úsudek, jakož i operační myšlení a taktický úsudek důstojníků jeho štábu podle příslušnosti k dané odbornosti.

Válečná hra je konkrétní krok procesu operačního plánování. Neexistuje reálně jako faktor, ale vždy jen jako určitá, přesně stanovená činnost, která je realizovaná ve 3. fázi procesu operačního plánování po zpracování variant činnosti a před brífinkem k rozhodnutí. Možnost provedení válečné hry jako analýzy variant činnosti vzniká se zahájením procesu operačního plánování a s ukončením tohoto procesu zaniká.

Kategorickým imperativem doby je, aby válečná hra byla uplatňována (používána) jako forma analýzy variant činnosti v průběhu operačního plánování na všech stupních velení, a to kdykoliv je to jen možné. Vyhýbat se provádění válečné hry pod záminkou nedostatku času je prohřeškem proti požadavkům na zkvalitňování připravenosti velitelů, zvyšování operativní funkčnosti operačních štábů a samotnému operačnímu plánování.

V současné době si je jen málo velitelů jednotek a štábů vědomo důležitosti simulace činnosti nepřítele s pomocí válečné hry jako analýzy variant činnosti. Vzhledem k tomu, že v současnosti žádný potenciální (faktický) nepřítel pro AČR neexistuje, vyvstává naléhavá potřeba si nějakého nepřítele za pomoci simulací a válečné hry vytvořit. Vytvoření virtuálního nebo papírového nepřítele je docela obtížný úkol, je to však úkol, který musí být realizován. Bez konkrétního nepřítele není možné bojovat ani vést válečnou hru.

Armáda, která nemá nepřítele, se nemůže cílevědomě a smysluplně připravovat na boj. Válečná hra svou podstatou umožňuje částečně proniknout do myšlení nepřítele a rozptýlit (poodhalit) mlhu války, byť jen nad mapou nebo obrazovkou počítače.

Jak ukázaly zkušenosti, získané ze štábních nácviků OHQ CZE/SVK BG EU, které byly ve dnech 19.1. – 23.1. a 16.2. – 20.2.2009 provedeny v Olomouci jako příprava na VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU „COLLECTIVE SHIELD 2009", uskutečnit efektivní válečnou hru, která vytvoří podmínky pro splnění stanovených cílů bez zbytečné ztráty času a dalších zdrojů, vyžaduje praxi a zkušenost.

Význam a užitečnost válečné hry pro další přípravu velitelů a štábů AČR spočívá v tom, že:

  • vytváří operační situace, které jsou bližší realitě více, než jsou situace hypotetické potažmo teoretické, jež jsou založeny na správných a efektivních, ale čistě doktrinálních základech, které však doposud nemusely být ověřeny praxí,
  • simulace je účinným výcvikovým a motivačním prostředkem, příslušníci štábu zúčastnění na váleční hře jsou formou vojenské soutěživosti daleko více a hlouběji zapojeni do analýzy variant činnosti,
  • simuluje operační a krizové situace, které se odlišují od standardně pojímaných situací; válečná hra může vytvářet situace a okolnosti, které jsou svým operačním obsahem vzácné až výjimečné a které nutí hledat slabá místa na straně protihráčů a využívat je ve svůj prospěch,
  • vyžaduje týmovou práci, která je podstatná pro dosažení úspěchu a napomáhá upevňovat soudržnost týmu; výhodou válečné hry je, že při nezdaru (nesplnění stanovených cílů) je možno válečnou hru opakovat,
  • umožňuje sdílet a zužitkovat modely řešení situace, které jsou založené na rozdílných přístupech a různé intelektuální úrovni, což vede k vytvoření jednotného modelu řešení situace, který je důležitý pro další rozvoj týmové práce.

Nepřítel je pro velitele a jeho štáb soupeř, který vede nepřetržitou, promyšlenou, protisměrnou činnost s cílem zhatit jeho plány a dosáhnout úspěchu. Tak jako na sportovním poli se závodník znepokojuje, zda jeho soupeři netrénovali déle, tvrději a usilovněji než on, tak každý velitel AČR se musí znepokojovat nad tím, zda jeho potenciální nepřítel nepovede operační činnost rafinovaněji, účinněji a efektivněji než on.

Příloha

7 Kulisek-Obr13

Obr. 13: Tabulka srovnání vlastních variant činnosti s variantami činnosti protivníka

7 Kulisek-Obr14

Obr. 14: Tabulka pozitivně-negativního srovnání vlastních variant činnosti

7 Kulisek-Obr15

Obr. 15: Tabulka – prosté srovnání vlastních variant činnosti

7 Kulisek-Obr16

Obr. 16: Tabulka – srovnání vlastních variant činnosti za pomoci koeficientu

Poznámky k textu:

[1] Joint Publication 1-02. Washington: US Joint Staff, Department of Defense Dictionary of Military and Associated Terms, 12 April 2001 (as amended through 30 May 2008), pg 587.
[2] Terminologický slovník pojmů a definic NATO, AAP-6. Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti MO, 2003, str. 426.
[3] Vojenská publikace Pub-70-01-01, Příprava příslušníků AČR. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD. MO ČR-AVIS Praha 8. ledna 2007, str. 171.
[4] STANAG 2526 AJOD (Edition 1). Allied Joint Doctrine for Operational Planning AJP-5, Brussels, Belgium: NSA, 27 April 2005, pg 4-27.
[5] STANAG 2526 AJOD (Edition 1). Allied Joint Doctrine for Operational Planning AJP-5, Brussels, Belgium: NSA, 27 April 2005, pg 4-28.
[6] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F, Brussels, Belgium: NSA, 11 December 2005, pg F2.
[7] Presentation Operational Planning Course. Part II, Potsdam: CJ5 EU OHQ, 29 January 2009, slide 6.
[8] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F, Brussels, Belgium: NSA, 11 December 2005, pg F3.
[9] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F, Brussels, Belgium: NSA, 11 December 2005, pg F4.
[10] Poznámka: Momenty klíčových rozhodnutí jsou okamžiky v událostech nebo okamžiky dosažení určitého místa na bojišti, kdy situace od velitele vyžaduje, aby v průběhu plnění operačního úkolu učinil taktické rozhodnutí. Momenty klíčových rozhodnutí nediktují, jaké rozhodnutí by mělo být velitelem učiněno, ale pouze vyžadují, že rozhodnutí musí být učiněno a zároveň naznačují, kdy a kde by toto rozhodnutí mělo být učiněno tak, aby mělo maximální dopad na vlastní variantu činnosti nebo variantu činnosti nepřítele. Při nedostatku času musí štáb zredukovat seznam hlavních událostí (bojových situací) pouze na rozhodující události a rozhodující momenty klíčových rozhodnutí.
[11] Poznámka: Kritéria hodnocení by měla stanovit nejen to, co je možným zdrojem dosažení úspěchu, ale i to, co se může stát příčinou neúspěchu. U vybrané varianty činnosti mohou být kritéria hodnocení použita ke stanovení kritéria úspěchu při hodnocení vývoje vedené operace. S vývojem operace jsou kritéria hodnocení variant aktualizována.
[12] Dokumentace štábního nácviku OHQ CZE/SVK BG EU – Prezentace válečná hra. Olomouc: VeSpS, 16.2.–20.2.2009, snímek 11.
[13] Dokumentace štábního nácviku OHQ CZE/SVK BG EU – Prezentace válečná hra. Olomouc: VeSpS, 16.2.–20.2.2009, snímek 12,
[14] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F, Brussels, Belgium: NSA, 11 December 2005, pg F7.
[15] Dokumentace štábního nácviku OHQ CZE/SVK BG EU – Prezentace válečná hra. Olomouc: VeSpS, 16.2.–20.2.2009, snímek 13.
[16] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F, Brussels, Belgium: NSA, 11 December 2005, pg F8.
[17] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F, Brussels, Belgium: NSA: 11 December 2005, pg F9.
[18] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F, Brussels, Belgium: NSA, 11 December 2005, pg F10,
[19] Presentation Operational Planning Course, Part II. Potsdam: CJ5 EU OHQ, 29 January 2009, slide 7.
[20] BÉLANGER Micheline, GUITOUNI Adel. A Decision Support System for COA Selection. Québec, Canada: Defence Establishment Valcartier (DREV), page 4.
[21] STANAG 2199 MC LO (Edition 1). Command and Control of Allied Land Forces AJP-3.2.2, Annex F. Brussels, Belgium: NSA: 11 December 2005, pg F12.

Seznam zkratek užitých v textu:

AJOD

Allied Joint Operations Doctrine

Společná spojenecká operační doktrína (zásady společné činnosti ozbrojených sil)

APOD

aerial port of debarkation

letiště vyložení (vykládky), letiště pro vykládání

BG EU

Battle Group EU

bojové uskupení EU

BOMB

Bomb

bomba (nástražný výbušný systém)

BRANCHES

Branch Contingency Options

předběžné operační plány – Plány B (plány předběžné operační činnosti)

C2

command and control

velení a řízení

CCIR

commander’s critical information requirement

požadavky velitele na rozhodující informace, žádost velitele o důležité informace/zprávy

CIMIC

civil-military cooperation

civilně-vojenská spolupráce

CJMED

Combined Joint Medical

mnohonárodní společné zdravotnické oddělení EU OHQ

COA

course of action

varianta činnosti (způsob, plán)

CONOPS

concept of operations

záměr operace/operací (koncepce)

CP

support centre

centrum podpory

CSS

combat service support

zabezpečení služeb v boji (logistické zabezpečení bojové činnosti, všestranné bojové zabezpečení, týlové zabezpečení)

CSTT

Centre for Simulation Technology and Flight Simulators

Centrum simulačních a trenažérových technologií

CZE/SVK BG EU

Czech and Slovak Battle Group EU

česko-slovenská Battle Group EU

DPs

decisive points

rozhodující body (plánu provedení operace)

ECOA

enemy course of action

varianta činnosti nepřítele

FCOA

friendly course of action

vlastní varianta činnosti

FHQ

force headquarters

velitelství sil

HPTs

high-payoff target

cíle vysokého bojového přínosu, vysoce účinný cíl, vysoce důležitý cíl

HVTs

high-value targets/ high-value target

cíle vysoké hodnoty, cíl vysoké důležitosti

IDET

International Exhibition of Defence and Security Technologies

Mezinárodní veletrh obranné s bezpečnostní techniky a speciálních informačních systémů

IPB

intelligence preparation of the battlefield

zpravodajská příprava bojiště

IRs

information requirements

požadavky na informace

LEGAD

legal advisor

právní poradce

LOG

logistics

logistika

MASS

mass demonstration

masové demonstrace

NAIs

named areas of interest

určené zájmové prostory, prostor zvláštní pozornosti, stanovený prostor zájmu

OHQ

operational headquarters

operační velitelství (Evropská unie)

OPLAN

operational plan

operační plán

OPZHN

NBC protection

ochrana proti zbraním hromadného ničení

PIO

public information officer / office

důstojník pro styk s veřejností / úřad, oddělení

POLAD

policy advisor

politický poradce

PVO

air defence / counter air

protivzdušná obrana

SEQUELS

Sequel Contingency Options

předběžné operační plány – Plány S (plány následné operační činnosti)

SOF

special operations force

speciální síly (síly pro vedení speciálních operací)

SOPs

standard operational procedures

standardní (stálé) operační postupy

ŠN

WUST - Work Ups Staff Training

štábní nácvik (příprava štábu)

TAIs

target areas of interest

cílové zájmové prostory

TMV

TCP - tactical command point / post

taktické místo velení

VeSpS

JFC - Joint Force Command

Velitelství společných sil

VŠC s ČVV

CFX - command field exercise

velitelsko štábní cvičení s částečným vyvedením vojsk

ZHN

MDW - mass destruction weapon(s)

zbraně hromadného ničení

Další informace

  • ročník: 2010
  • číslo: 1
  • stav: Nerecenzované / Nonreviewed
  • typ článku: Ostatní / Other
Číst 2367 krát

Ing. Jaroslav Kulíšek (pplk. v zál.), nar. 1953, VVŠ PV LS Vyškov, VAAZ Brno, Integrovaná škola nizozemských královských ozbrojených sil NIAGOS. Na operačním velitelství EU působil v oblasti operačního plánování a řízení operační činnosti pozemních sil, na GŠ AČR pracoval na úseku výstavby systému velení a řízení bojových jednotek pro vedení expedičních operací, operačního použití Battle Groups EU, budování operační schopnosti komplexně integrovaného bojového informačního prostředí (NEC) v podmínkách AČR a procesu zavádění operační standardizace. Účastník misí OSN (UNOMIG), NATO (SFOR, NTMI) a EU (EUFOR RD CONGO). Zkušenosti z vedení operací získal v zónách válečných konfliktů na Kavkaze a v Iráku. V současnosti pracuje u SOC MO jako specialista v oblasti systému zvládání a řešení krizí, procesu operačního plánování a krizového řízení.

21/12/2012

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.