Velení a řízení jako důležitá součást vojenské vědy (Přechod do informačního věku)

Autoři: ,
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Článek se zabývá tematikou vojenské vědy, jejich součástí, její historií a přínosem pro současnost a možností využití poznatků vojenské vědy pro soudobé operace. Blíže se zabývá vymezením pojmů velení a řízení jak v obecné rovině, tak i v rovině vojenské. Nejde o uvádění obecně známých fakt nebo definic obsažených v jiných materiálech, autor popisuje samotný systém velení a řízení. Vymezení pojmového aparátu je důležité pro další vědecké bádání v této oblasti, která je stále více pod obrovským vlivem technologického pokroku a změn, které s sebou přináší oblasti bezpečnostního prostředí.

Autor, název

Ing. Petr Ryp, plk. Ing. Robert Bielený

Velení a řízení jako důležitá součást vojenské vědy (Přechod do informačního věku)

Command and Control as an Important Part of Military Science (Getting on for Information Age)

Abstrakt

Článek se zabývá tematikou vojenské vědy, jejich součástí, její historií a přínosem pro současnost a možností využití poznatků vojenské vědy pro soudobé operace. Blíže se zabývá vymezením pojmů velení a řízení jak v obecné rovině, tak i v rovině vojenské. Nejde o uvádění obecně známých fakt nebo definic obsažených v jiných materiálech, autor popisuje samotný systém velení a řízení. Vymezení pojmového aparátu je důležité pro další vědecké bádání v této oblasti, která je stále více pod obrovským vlivem technologického pokroku a změn, které s sebou přináší oblasti bezpečnostního prostředí.

Abstract

The specification of terminology related to terms command and control (C2) is quite important for further scholarly examination of military science. The command and control area is nowadays under the constant impact of the influx of information technology, as well as it is affected by the changes in the contemporary security environment. This article is dedicated to the military, its history, and its contributions to current military operations. It provides an attempt to specify terms "command and control" in both general and military levels. Finally, it provides clarification of the terminology within command and control systems, as their terminology has been changing. In a simple way, the C2 could be characterized as the execution of authority by the commander, via communication and information systems, with the use of current standard operational procedures, under present laws and rules, to act in the interest of forces to meet assigned orders and intentions.

Klíčová slova

Vojenská věda, vojenské operace, velení a řízení, informační a komunikační technologie,

Keywords

Military science, military operations, command and control, information and communication technologies

Jak citovat tento článek / How to Cite this Article

RYP, Petr, BIELENÝ, Robert, Velení a řízení jako důležitá součást vojenské vědy (Přechod do informačního věku), Vojenské rozhledy, 2011, roč. 20 (52), č. 3, s. 29–33, ISSN 1210-3292

Války jsou staré jako lidstvo samo. Vznikly v období rozkladu prvobytně pospolné společnosti a začátku vzniku otrokářského řádu a od samého prvopočátku se projevují jako komplikovaný společenský jev. Tímto složitým jevem, poznatky o charakteru a zákonech války, přípravou ozbrojených sil a státu na válku a způsoby jejího vedení, tím vším se zabývá vojenská věda. Vojenská věda se neustále vyvíjí a změny v charakteru ozbrojeného zápasu vedly a vedou k bližšímu spojení vojenské vědy se společenskými, přírodními a technickými vědami a k vytvoření speciálních odvětví vědeckých teorií, které jsou zaměřeny na zabezpečení potřeb vojenství.

První zmínky o vojenském umění se datují do dob vzniku válek, které byly vedeny organizovanými celky. Samotná teorie se formovala později, na základě zobecnění zkušeností z válečných konfliktů. Vojenské umění je základní součástí vojenské vědy a zahrnuje jak teorii, tak praxi přípravy a vedení vojenské činnosti na souši, moři, ve vzduchu. Vývoj vojenského umění je nerovnoměrný vzhledem k nerovnoměrné úrovni výrobních sil, je ovlivněn národními specifiky, tradicemi, geografickými podmínkami ap.

Vojenské umění bylo nazváno uměním, a ne řemeslem, protože vyžaduje znalosti, talent, tvůrčí myšlení velitelů všech stupňů, v neposlední řadě iniciativu. Od počátku formování teorie vojenského umění lze sledovat snahu definovat principy vojenského umění obecně, principy strategie, taktiky (později operačního umění), zabezpečení i celou řadu dalších, mezi které patří i principy velení. Principy jsou zobecněním teorie a praxe vojenského umění, vycházejí z předpokladu, že jejich respektování významně přispěje k úspěchu v operaci či boji.

V každé historické době, kdy lidstvo použilo válku jako nástroj politiky, se rodil a zdokonaloval systém, který by byl schopen předávat a zpětně kontrolovat vydané příkazy velitelem podřízeným jednotkám. Současně se hledaly principy, zajišťující vysokou účinnost tohoto systému – principy velení.

Mnoho vojenských teoretiků se ve svých dílech snaží podat jasné a jednoduché informace o velení v armádě. Mezi ně patří izraelský vojenský historik a teoretik Martin van Creveld, který v knize Velení za války (Command in War) píše mj. „...historie velení ve válce sestává v podstatě z nekonečného hledání pocitu určitosti o situaci a záměrech sil protivníka, o prostředí, činnostech a záměrech vlastních sil...". [1]

Vlivem dynamického technického rozvoje dochází k výrazným změnám v systému velení a řízení, tj. v orgánech velení a řízení, místech velení a řízení, spojovací soustavě, prostředcích, které zabezpečují vyšší efektivitu činnosti – zautomatizování a zrychlení procesů velení a řízení. Dochází k změnám v organizaci, ve způsobech velení a řízení, v obsahu, formách a metodách přípravy velitelů a štábů. Vznikají kvalitativně vyšší požadavky na praktickou, analytickou a rozhodovací schopnost orgánů velení a řízení.

V současné době je velitel závislý na technických prostředcích, jakými jsou čidla, senzory, spojovací prostředky, softwarové prostředky zpracování dat, které umožňují získat rychleji, lépe a přesněji přehled o bojišti, jež se může rozprostírat v prostoru stovky kilometrů širokém a hlubokém. A to vše zejména v době, kdy klíčovými činiteli, jež budou ovlivňovat budoucí strategické prostředí, jsou mj. globalizace, zvyšující se technická disymetrie boje, [2] měnící se demografie, zhroucené státy, ideologie, nevyřešené konflikty mezi státy a etniky.

Technologický pokrok nejen v informačních systémech (komunikační prostředky), ale i v prostředcích uvědomování o situaci, umožní plánování a provádění vojenských operací v daleko vyšším tempu než dosud. Ve stále vyšší míře budou využívány tzv. informační operace, [3] protože umožní soustředit se na zranitelnější místa nepřítele.

Výchozím předpokladem pro orientaci v problematice v jakékoli oblasti vojenské vědy je objasnění základních pojmů. To je v současné době obzvlášť důležité vzhledem k celé řadě zdrojů a publikací, které mnohdy vycházejí z různých zahraničních pramenů, a navíc jsou tyto dokumenty překládány různými autory odlišně, často i nekompetentně.

Vymezení pojmů velení a řízení

Pojmový aparát velení a řízení je velmi různorodý a můžeme se setkat s četnými a mnohdy i rozdílnými definicemi velení a řízení. Definovat velení a řízení nebo systém velení a řízení či jednotlivé procesy je možné několika způsoby, více či méně odlišnými dle využívaných zdrojů.

Obecným pojmem je vedení, a to proto, že vedení je jedním z významných prvků řízení. Můžeme je chápat jako činnost vyvíjenou řídicím systémem vůči bezprostředně podřízeným, anebo také jako proces usměrňování aktivit pracovníků organizace včetně jejich motivace. Týká se především vztahů nadřízený, podřízený a spolupráce. Základem těchto vztahů je předávání informací, které ovlivní chování mezi nadřízeným a podřízeným.

V bezpečnostních organizacích má řízení svá specifika, která vyplývají z jejich poslání, a zpravidla zde hovoříme ne o vedení, ale o „velení a řízení". V soudobých vyspělých armádách je velení definováno jako cílevědomá činnost velitelů zaměřená na přípravu k boji a plnění uložených úkolů. Je to funkční, neukončený, nepřetržitý proces, který probíhá uvnitř specifických společenských systémů, měl by šetřit životy lidí, hodnoty, v činnostech, kdy hlavní limitou je čas. Velení se uplatňuje při řízení vojsk. Na současném stupni poznání bylo přijato členění řízení na tři velké oblasti: řízení v neživé přírodě (tzn. řízení strojů, jejich komplexů), řízení v živých organismech (v biologických systémech), řízení v lidské společnosti, v kolektivech pracovníků při jejich společenském životě apod..

Do této poslední oblasti spadá i velení vojskům, jehož podstatou je vhodná aplikace soudobých poznatků řízení do podmínek armády. Cílem velení je tedy zabezpečení maximální efektivnosti použití sil a prostředků v konkrétních podmínkách ozbrojeného zápasu ke splnění stanovených úkolů v co nejkratší době, s nejmenšími ztrátami. [4]

Velení lze také chápatjako proces, který je zvláštním případem obecného procesu řízení aplikovaný do specifických podmínek ozbrojených sil či jako systém realizující principy a procesy velení. [5] Velení lze definovat podle dalších literárních zdrojů, např. jako pravomoc stanovenou příslušníku ozbrojených sil pro vydávání nařízení, součinnost a kontrolu vojenských sil. [6] Podle Pub-53-01-1 Velení a řízení v operacích se hovoří o velení jako o procesu, kterým velitel přenáší svoji vůli a záměr na podřízené a uplatňuje vojenskou pravomoc a odpovědnost stanovovat úkoly a vydávat rozkazy podřízeným.[7]

Ve všech uvedených příkladech definic schází to podstatné, totiž že „velení představuje aplikaci řízení ve specifickém prostředí ozbrojených sil a vedení ozbrojeného zápasu", v obsahu pojmů „řídit" a „velet" jsou zásadní odlišnosti. Proto se všech možných definic tohoto pojmu přikláním k tomuto možnému znění: „Velení může být popsáno jako proces, kterým velitel přenáší svoji vůli a záměr na podřízené." [8]

Velení zahrnuje pravomoc a zodpovědnost za rozvinutí sil ke splnění bojového úkolu v rámci příslušného velitelského stupně. Byla zmíněna některá možná objasnění pojmu velení používaná v různých publikacích. Důležité je ovšem sdělení, že velení vojskům je převážně intelektuální, iniciativní, organizátorská a kontrolní činnost velitelského sboru a nutností jejího uskutečňování musí být soulad se zákony, principy a metodami velení. Samotným vědeckým základem pro velení je teorie velení, která objasňuje operačně taktické, organizační a technické aspekty velení.

Pojem řízení je všeobecně chápán jako účelné působení řídícího subjektu (systému) na objekt řízený, aby chování celého systému směřovalo k dosažení jistého žádaného cíle. Řízení je usměrňování procesů a je to specifické působení jednoho prvku na druhý, jimž se tento prvek převádí z jednoho stavu do stavu druhého. Tyto definice vyjadřují všeobecný obsah pojmu řízení. [9] Pojem řízení se ovšem používá v různých oblastech lidské činnosti jako například v hospodářství, politice, v armádě a jinde. Stejně jako v případě velení existuje několik způsobů definování řízení podle různých publikací.

V obecné rovině je řízení chápáno jako rozhodování o způsobu využití zdrojů (lidských, materiálních, finančních, informačních) v zájmu dosažení cíle dané organizace. Zahrnuje odpovědnost za provádění rozkazů a nařízení. [10]

Z hlediska vojenského je řízení pravomoc uplatňovaná velitelem nad částí činnosti podřízených nebo jiných součástí, které obvykle nespadají pod jeho velení. Celá pravomoc nebo její část může být přenesena nebo předána. [11]

Další objasnění pojmu řízení podává Pub-53-01-1 Velení a řízení v operacích, kde můžeme vysledovat tuto možnou definici: Řízení je proces, kterým velitel za pomocí štábu organizuje, řídí a koordinuje činnost přidělených sil, je nedílnou součástí velení. [12] Také můžeme prohlásit, že řízení je proces, kterým velitel, zpravidla prostřednictvím svého štábu, organizuje, řídí a koordinuje činnosti podřízených nebo přidělených sil.

Z výše uvedených definic řízení lze objasnit tento pojem tak, že řízení může být popsáno jako proces, pomocí něhož velitel, za pomoci štábu, organizuje, řídí a koordinuje činnost přidělených sil. [13] Volně můžeme řízení chápat jako proces prosazování plánu operace v průběhu bojové činnosti, což neznamená nic jiného, než řízení bojové činnosti podle tohoto plánu nebo podle variant.Složený termín neboli sousloví„velení a řízení" představuje funkční proces cílevědomého působení orgánů velení a řízení na podřízené velitelské stupně zaměřené na efektivní splnění stanovených úkolů.

Systém velení a řízení (C2 - Command and Control) objasňujeme jako soustavu orgánů velení, míst velení, prostředků, metod, postupů, která umožňuje velitelům a jejich štábům velet a řídit. Zajišťuje procesy C2. [13] Schematicky je tento systém popsán na obr.

RypObr1

Obr.: Systém velení a řízení

Systém velení a řízení lze také chápat jako soustavu prostředků, metod, postupů, která umožňuje velitelům a jejich štábům velet a řídit nebo také, že velení a řízení jsou společné procesy zahrnující postupy, které velitel, jeho štáb a podřízení používají k rozhodování, plánování, usměrňování, koordinaci a řízení operací. [14] Zjednodušeně řečeno, velení a řízení je procesem cílevědomého působení orgánů velení na podřízené, zaměřeným na efektivní splnění stanovených úkolů.

Schematicky se veškeré definice C2 dají shrnout do obsahu a prezentovat jako výkon pravomocí a správy velitelem ustanoveným podle příslušných řádů nad přidělenými jednotkami v zájmu splnění jeho úkolů a poslání. Jeho funkce jsou vykonávány prostřednictvím mechanismu zahrnujícího přidělený personál, výzbroj a výstroj, prostředky KIS (komunikační a informační systémy), zařízení a objekty včetně SOP (standardní operační postupy), které velitel využívá při plánování, správě, součinnosti a řízení sil a prostředků a jejich činnostech při plnění úkolů.

Závěr

Po celou dobu historie válek jsou války ovlivňovány technologiemi dané doby. Rozdíl v pokračování tohoto trendu ovlivňování je v tom, že dnes se přesouváme z průmyslového věku, kde byl kladem důraz na masovost, do věku informačního, který uplatňuje robustní, do sítě propojené síly a prostředky, sdílení informací a sdílení povědomí o situaci. Ze dané situace vyplývá, že pro efektivní C2 je nezbytné splnit také požadavky velitelů a štábů, kteří se připravují na možné operace v možných a předpokládaných destinacích rizika vzniku konfliktu, které vycházejí ze základních požadavků kladených na velení a řízení v informačním věku. Systém velení a řízení je sám o sobě nejdůležitější sférou ve vedení operací jakéhokoliv spektra.

V posledních letech vidíme obrovský rozvoj v používání nových, vyspělých a technologicky stále dokonalejších informačních technologií pro vojenské mírové i bojové systémy velení a řízení. Bezpečnostní prostředí dnes již snižuje rozdíl mezi válkou a mírem, mírovou operací, vnitřní bezpečností, a třeba i válkou proti terorismu, což nám ukazuje potřebu se přizpůsobovat celému spektru operací.

Všeobecně je systém C2 postaven na efektivním sběru, zpracování, třídění a distribuci informací mezi jednotlivé orgány velení a řízení technickými prostředky, a tím zabezpečuje včasné reagování na krizové situace splněním požadavků na pružnost, operativnost a odolnost velení. Pro efektivní systém C2 je tak důležité se přizpůsobit danému trendu rychlého vývoje. Záměrem tohoto článku proto bylo zhodnotit dostupné informace nejen v systému C2, ale také v nových konceptech a strategiích přijatých a realizovaných pro rozvoj integrovaného prostředí podporovaného sítěmi a jejich vliv na principy C2.

Poznámky k textu:

[1] CREVELD van, M. Command in War. Cambridge, 1985, s. 11 ( překlad autora).

[2] Pojmy: symetrie, asymetrie a disymetrie. Viz Štefan VOLNER, Asymetrické války. Vojenské rozhledy, 2007, roč. 16 (48), č. 3, ISSN 1210-3292, str. 15-26.

[3] Informační operace –plánovaná, cílevědomá a koordinovaná činnost prováděná na podporu politických a vojenských cílů operace, k ovlivnění rozhodovacího procesumožného protivníka a jeho spojenců působením na jeho informace, informační procesy a komunikační infrastrukturu při současném využívání a ochraně vlastních informací a komunikační infrastruktury." VEJMELKA O. a kolektiv. Vojenský výkladový slovník. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2005, str. 79-80.

[4] KOŘÍSTEK, F. Uplatňování teorie a metod řízení v procesech velení vojskům, Brno, 1992, s 7-8.

[5] UHLÍŘ, S. Průvodce vybranými termíny teorie řízení a velení, Vyškov, 1998, s 99.

[6] VEJMELKA, O. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Vyškov, 2005, s 281.

[7] Pub-53-01-1, Velení a řízení v operacích, Vyškov, 2006, s 37.

[8] Pub-100-53-01, Velení a řízení spojeneckých pozemních sil, Vyškov, 2007, s 11.

[9] VANĚČEK O., ZOBAČ J. Základy teorie řízení, část I., Vyškov, 1991, s 58.

[10] Pub-53-01-1, Velení a řízení v operacích, Vyškov, 2006, s 48.

[11] VEJMELKA, O. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Vyškov, 2005, s 222.

[12] Pub-53-01-1, Velení a řízení v operacích. Vyškov, 2006, s 7.

[13] Pub-100-53-01, Velení a řízení spojeneckých pozemních sil. Vyškov, 2007, s 11. V současné době je užívána celá řada variant, např. C2ISR, C2W, C3I, C3ISR, C4I, C4I2, C4IRSTA, C4ISR. Zabývat se jimi by překračovalo vymezený rámec článku.

[14] LUKÁŠ L., HRUZA P., KNÝ, M. Informační management v bezpečnostních složkách. Praha, 2008.

[15] Pub-53-02-1, Štábní práce v operacích, část 1, Vyškov, 2007, s 8.

Literatura:

CREVELD van, Martin. Command in War. Cambridge: Harward University Press, 1985. 339 s. ISBN 0-674-14440-6.

LUKÁŠ, L., HRŮZA, P., KNÝ, M. Informační management v bezpečnostních složkách. Praha: AVIS, 2008, str. 12-13, 214 s. ISBN 978-80-7278-460-8.

KOŘÍSTEK, F. Uplatňování teorie a metod v procesech velení vojskům. Brno: Vojenská akademie, 1992. s 7-8.

UHLÍŘ S. Průvodce vybranými termíny teorie řízení a velení. Vyškov: Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 1998. 105 s. S-10357.

VOLNER Š. Asymetrické války. Vojenské rozhledy, 2007, roč. 16 (48), č. 3, ISSN 1210-3292.

VEJMELKA, O. Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů, Vyškov, 2005, s 281.

VANĚČEK O., ZOBAČ, J. Základy teorie řízení, část 1. Vyškov: Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 1991. 144 s. S- 10054/1.

Pub-53-01-1, Velení a řízení v operacích, Vyškov, 2006.

Pub-100-53-01, Velení a řízení spojeneckých pozemních sil, Vyškov, 2007.

Další informace

  • ročník: 2011
  • číslo: 3
  • stav: Recenzované / Reviewed
  • typ článku: Přehledový / Peer-reviewed
Číst 1988 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.