Abstract:

Luboš Dobrovský, dlouholetý člen redakční rady Vojenských rozhledů od nás odešel ve věku 87 let. Je poctou pro Vojenské rozhledy, že tak významná osobnost, jakým Luboš Dobrovský byl, pracoval na rozvoji našeho časopisu. Luboš Dobrovský byl mimořádnou osobností v mnoha ohledech. Někdejší disident, náměstek ministra zahraničí, ministr obrany, kancléř prezidenta Václava Havla, velvyslanec České republiky v Rusku, to jsou jen některé nejznámější milníky v životě Luboše Dobrovského. Do podvědomí veřejnosti, ale zejména příslušníků české obranné komunity a ozbrojených sil se zapsal jako člověk, který ctí hodnoty liberální demokracie a jemuž je svoboda, státní suverenita a obrana České republiky nade vše. Nevynechal žádnou příležitost vyjádřit svůj názor na obrannou politiku, ať ji zastřešovala politická reprezentace z levé nebo z pravé strany politického spektra. Vždy se pohyboval v blízkosti hlavních přestavitelů Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, kde z oficiální pozice poradce ministra nebo většinou neformálně, jako občan, kterému leží na srdci obrana země, srozumitelně vyjadřoval svůj názor na klíčové problémy obranné politiky a na řešení zásadních strategických otázek rozvoje ozbrojených sil. Tento přístup uplatňoval i v redakční radě Vojenských rozhledů. Časopis vnímal jako významný nástroj pro rozvoj vojenské vědy, která jak často zdůrazňoval, skomírá na pozadí nekoncepčnosti současné obranné politiky. Velmi bolestně vnímal klesající zájem hlavních představitelů resortu obrany a armády nejen o Vojenské rozhledy, ale obecně o využívání poznatků vědy a vojenské teorie při tvorbě strategických rozhodnutí. Ke každému příspěvku, který redakce obdržela, si uměl vytvořit jednoznačné stanovisko, které zřetelně a někdy i tvrdošíjně prosazoval. A i když ve svých názorech byl někdy osamělý, často se později jeho názory potvrdily. Jeho zřetelnost a jednoznačnost mu získala mnoho přátel, ale i odpůrců. Neměl rád kompromisy a vždy říkal to, o čem byl přesvědčen. V tom byl na dnešní dobu unikátní a ve svém zájmu o věc nenahraditelný. Před několika lety se nechal slyšet, že považuje otázky obrany České republiky a problémy s tím spojené za tak závažné, že považuje za svou povinnost se věnovat jejich řešení až do konce svého života. Je zřejmé, že svůj závazek vrchovatě naplnil.