Palebná podpora je nezbytným předpokladem pro úspěch bojových sil v pozemních operacích a dělostřelectvo je jejím klíčovým poskytovatelem. Bude tomu tak i v komplexním a nejistém budoucím operačním prostředí? Článek připomíná vysoké požadavky kladené na současné dělostřelectvo AČR a s využitím poznatků aliančních partnerů poukazuje na vybrané aspekty, které by měly ovlivňovat rozvoj jeho schopností směrem k budoucím operacím. Vymezuje dělostřelectvo jako systém nepřímé palby a objasňuje jeho místo a úlohu v rámci společné palebné podpory. Navrhuje opatření ke zvýšení kvality jeho přípravy a řízení. Diskutuje problematiku operační koncepce a její význam pro na podobu budoucího dělostřelectva AČR, a rovněž představuje hlavní trendy v oblastech jeho možného rozvoje.

Článek identifikuje konkrétní atributy, které měly a mají v soudobých operacích vliv na plnění operačního úkolu lehkých motorizovaných jednotek a jejích součástí. Jsou nastíněna možná východiska k potlačení negativ a způsoby, jak využít pozitiva. Je navržena i možná organizační struktura, která zohledňuje variabilitu použití a připravenost působit v souladu s požadavkem na dosažení plných operačních schopností. Autor vychází z vlastní praxe velitele jednotky lehkého typu na stupni četa až rota, a to jak z nasazení v rámci tuzemských i zahraničních cvičení, tak zejména z nasazení v zahraničních operacích. Článek slouží jako námět k odborné diskuzi ve sféře jak akademické, tak odborné.

Měnící se bezpečnostní prostředí a potřeba řešit konvenční , zejména asymetrická ohrožení a rizika, kdekoliv se vyskytnou, stanovují jednoznačné požadavky na rozvoj národních schopností. Ozbrojené síly by měly být plně nasaditelné a udržitelné v operacích v nehostinných podmínkách po delší časové období. V operacích pod vedením NATO v současnosti působí mnoho států, které mají různé velikosti, odlišnou strukturu sil, výzbroj, vycvičenost a schopnosti. Jedinou možností k dosažení operačních cílů, a zároveň výrazných úspor je spolupráce všech zúčastněných stran. Základem klíčovým předpokladem pro tuto spolupráci je interoperabilita.

Článek je zamyšlením nad problematikou schopností ozbrojených sil. Jde o fenomén, o kterém se toho již mnoho napsalo, především z hlediska potřeby její tvorby, hodnocení a rozvoje. Otázka však zní, zda jsou přijímaná praktická opatření opřena o reálný teoretický základ. Nabízí se možnost aplikovat existující teorii managementu jakosti [1] na tento specifický a frekventovaný vojenský problém. Článek je polemickou úvahou o možnosti zavedení systému managementu schopnosti do systému řízení ozbrojených sil.

Poté, co vláda ČR vyjádřila souhlas se závěry a cíli Bílé knihy o obraně, začalo MO i GŠ tyto a cíle naplňovat. Kdo však nesplnil své závazky byla vláda. Snížila obranný rozpočet a přiměla vedení armády hledat další nouzová východiska. Autor soudí, že jsme dospěli do okamžiku, kdy je nezbytné zahájit širokou debatu na téma odpovědnosti za obranu bezpečnostních zájmů republiky, stav ozbrojených sil a obranných schopností. Stránky Vojenských rozhledů jsou právě tím místem, kde bychom měli debatu o otázkách obrany státu zahájit.

V oblasti obranného plánování má příští operační prostředí rozhodující vliv na tvorbu a rozvoj koncepcí použití ozbrojených sil v budoucích operacích. Tyto úvahy jsou vstupním podkladem a rozhodujícím prvkem pro výstavbu a rozvoj ozbrojených sil. Článek objasňuje nové přístupy ke scénářům a operačním koncepcím, tedy koncepcím budoucího použití ozbrojených sil, jenž by měly být základem všech úvah a zároveň východiskem pro tvorbu vizí a dalších koncepčních materiálů pro výstavbu, rozvoj a následné operační použití ozbrojených sil v dlouhodobém horizontu.

S příchodem roku 2011 byl mezi hlavní úkoly resortu obrany stanoven i úkol zpracovat dva zásadní dokumenty, které mají definovat konkrétní cíle AČR (i její logistiky). Podle Alexandra Vondry (ministra obrany) jde o vypracování Bílé knihy o obraně. Dokument, který má být zásadním koncepčním materiálem o budoucnosti celé AČR na dalších 10 až 15 let. Armáda a její logistika potřebuje jasné definování cílů a schopností, kde v neposlední řadě sehrává velmi významné místo reforma akvizičního systému a změna systému řízení a kontroly v resortu obrany. Tedy nikoliv realizovat různé nákupy bez přesně stanoveného střednědobého plánu pod tlakem času až v závěru roku. Konkretizace úkolů Bílé knihy bude rozpracována v druhém dokumentu pro potřeby AČR v Šedé knize.

NRF jsou vojenské síly nové generace, složené z technologicky vyspělých, flexibilních, nasaditelných, interoperabilních a udržitelných sil, které zahrnují prvky pozemních, vzdušných a námořních sil, a jež jsou připraveny rychle se přemístit tam, kde je jich zapotřebí, s cílem odstrašit, narušit, znemožnit a odrazit jakýkoliv útok vedený proti členským státům NATO, včetně útoků teroristických. [1]

Profesionální armáda se posunuje směrem k vysoké kvalitě, variabilitě apod., zatímco služební tělovýchova se v roce 2005 zakonzervovala.Posledních pět let ve vojenské tělovýchově bohužel tento dojem navozuje. Vezmeme-li v úvahu nejčastěji uváděná kritéria na kvalitu profesionálního vojáka Armády České republiky tj., odborná způsobilost, fyzická zdatnost a morální bezúhonnost, pak vychází péče o tělesný výcvik vojáků a související aspekty (např. výborný zdravotní stav) jako jedna z priorit, která by měla být brána nadmíru vážně.  Bohužel od roku 2005 se služební tělovýchova potácela ve vleku okamžitých, operativních úkolů, a na stavební prvky pro budoucnost jakoby nebyl čas.

Vstupem České republiky do NATO v roce 1999 a později i do EU v roce 2004 začala Česká republika sdílet rizika i hrozby bezpečnostního prostředí, ve kterém se NATO i EU nacházejí. To postavilo národní sektor bezpečnosti [1] do nové situace; změnila se poptávka po schopnostech národních profesionálních institucí a rozšířil se geografický prostor pro jejich použití.