Vývoj bezpečnostního prostředí v posledních dvou letech znamenal pro Evropu otevření zásadních bezpečnostních otázek, jako je reforma architektury NATO v reakci na novou ruskou vanturistickou politiku nebo složité hledání evropského řešení zesílené migrace, která je zatěžkávací zkouškou jak pro národní schopnosti, tak pro vzájemnou solidaritu. Přestože země Visegrádu nemají vždy identické zájmy, ukazuje V4, že může skrze spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti hrát nezanedbatelnou roli při reakci na tento vývoj. Ta je důležitá především pro udržení zájmu Polska jako jejího neformálního lídra. Změna vlády v Polsku znamená další zatěžkávací zkoušku pro koordinaci pozic V4 před plánovaným varšavským summitem NATOv roce 2016. Neúspěch této snahy by mohl vyústit v orientaci Polska na alternativní formáty spolupráce, ve kterých existuje podobnější hodnocení hrozby z východu, a upozadění alianční agendy v rámci Visegrádu. Úlohou českého předsednictví je proto praktický pokrok v již probíhajících projektech