Využití multimédií ve výuce cizích jazyků je způsobem, jak pozitivně ovlivnit motivaci i výsledky výchovně-vzdělávacího procesu. Využití česko-kanadského projektu Partnership for Learning Program umožňuje synchronní komunikaci mezi rodilým mluvčím a studentem/účastníkem jazykové přípravy bez ohledu na jejich vzdálenost. Vzájemná komunikace je příležitostí pro studenty používat jejich druhý jazyk nejen při odborných diskuzích, ale i při řešení problémů, relevantních jejich studijnímu zaměření, zájmům a koníčkům. Součástí článku je rozbor zkušeností, které autoři doposud získali.

Autor, velitel Vojenské zdravotnické základny, reaguje na článek generála Jaromíra Zůny a podplukovníka Bohuslava Pernici (VR 3/2010, 72-83) a doplňuje jej o praktický aspekt činnosti velitele vojenského útvaru.

Válečná hra je jakákoliv simulace vojenské operace, která zahrnuje účast dvou nebo vícero proti sobě stojících ozbrojených sil. Válečná hra se vede za dodržení stanovených pravidel s použitím dat a postupů, které jsou určeny ke ztvárnění skutečné nebo předpokládané operační (bojové) situace. [1] Válečná hra jako metoda přípravy velitelů a slaďování štábu existuje, ale problematika jejího provedení nebyla doposud jako taková odborně řešena, teoreticky rozpracována a, což zcela uniklo vojensko-odborné veřejnosti, tato válečná hra byla zcela mylně (v důsledku neznalosti, z neznalosti věci) zaměněna za válečnou hru, která je formou analýzy variant činnosti. V současnosti je válečná hra opět v zorném poli pozornosti vojenských odborníků. Problematika provedení válečné hry jako formy analýzy variant činnosti byla na pořadu jednání Celoarmádního semináře k využití simulačních a trenažérových technologií při přípravě jednotek s důrazem na požadavky výcviku pro soudobé operace. Na základě značného zájmu velitelů a důstojníků ze všech úrovní velení a vojensko-odborné veřejnosti o problematiku válečné hry, a také vznesených požadavků o poskytnutí dodatečných informací vznikl – s využitím volného překladu aliančních materiálů a zkušeností získaných autorem v přípravě a provedení VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU „COLLECTIVE SHIELD 2009" a účasti na cvičení EU MILEX 09 – tento článek.

Profesionální armáda se posunuje směrem k vysoké kvalitě, variabilitě apod., zatímco služební tělovýchova se v roce 2005 zakonzervovala.Posledních pět let ve vojenské tělovýchově bohužel tento dojem navozuje. Vezmeme-li v úvahu nejčastěji uváděná kritéria na kvalitu profesionálního vojáka Armády České republiky tj., odborná způsobilost, fyzická zdatnost a morální bezúhonnost, pak vychází péče o tělesný výcvik vojáků a související aspekty (např. výborný zdravotní stav) jako jedna z priorit, která by měla být brána nadmíru vážně.  Bohužel od roku 2005 se služební tělovýchova potácela ve vleku okamžitých, operativních úkolů, a na stavební prvky pro budoucnost jakoby nebyl čas.

Učitelé Centra jazykové přípravy (CJP) Univerzity obrany (UO) v Brně se účastní řady odborných mezinárodních a domácích aktivit, pro které je příznačná spolupráce lingvistů a vojenských odborníků. Cílem článku je informovat širší veřejnost o vybraných odborných fórech souvisejících s vývojem jednotné terminologie a jazykovým vzděláváním v armádě, kterých se autorky v nedávné době aktivně zúčastnily.

Zdrojem doplňování hodnostního sboru nižších důstojníků byly v České republice vysoké vojenské školy, od roku 2004 pak Univerzita obrany. V důsledku změn vyvolaných přechodem k plně profesionálním ozbrojeným silám se ale v posledních letech zvyšuje tlak na doplnění tradičních modelů přípravy a doplňování důstojnického sboru formami, které při zajištění stejné úrovně kvalifikačních předpokladů i požadavků zajistí pružné doplňování a přípravu důstojnického sboru podle aktuálních potřeb armády. Vysoká poptávka ozbrojených sil po nižších důstojnících a změna rekrutační praxe byly příčinou otevření důstojnického kurzu na Vojenské akademii ve Vyškově. Tento článek objasňuje systémové souvislosti, které vedly k revolučním změnám v systému přípravy nižších důstojníků v roce 2008.

Příprava řízení palby a střelba a řízení palby minometných jednotek se – oproti hlavňovému dělostřelectvu – vyznačuje odlišnostmi vyplývajícími především ze zcela odlišného konstrukčního řešení minometů, které úzce souvisí s jejich určením. Článek je zaměřen na objasnění zvláštností nejdůležitějších opatření přípravy řízení palby, určování prvků pro účinnou střelbu úplnou přípravou a postřelování cílů s důrazem na postřelování šířky cíle minometnou baterií o dvou a třech minometných četách.

Je všeobecně známo, že spolehlivost jakéhokoli systému je dána spolehlivostí jeho nejslabšího článku. Nejinak je tomu u bezpečnostních systémů, v nichž je tímto prvkem lidský činitel. Systematické vzdělávání a příprava občanů v předmětné oblasti (a to nejen vojáků a policistů) je jedním z předpokladů trvalého zajišťování bezpečnosti jednotlivce i celé společnosti. Že se nám to nedaří v celém systému vzdělávání, o tom se můžeme přesvědčit téměř na každém kroku, nejen u naší mládeže, ale i u dospělých jedinců, kteří však již často zaujímají odpovědná místa ve státní správě i samosprávě. Autor v tomto příspěvku navázuje na článek uveřejněný ve Vojenských rozhledech 4/2006 vtahující se k optimalizaci bezpečnostního systému státu.

Islámští teroristé po 11. září 2001 začali v kyberprostoru budovat impozantní „virtuální posluchárnu", která se pro džihádisty postupně stala téměř nevyčerpatelnou zásobárnou poznatků. Prakticky každý zájemce o aktivní účast v teroristickém hnutí je schopen absolvovat tzv. sebevýcvik k provádění teroristických aktivit, včetně sebevražedných útoků. Potřebné informace pro tento výcvik jsou soustředěny do různých příruček, manuálů a publikací. Obsah těchto materiálů je velmi rozmanitý, od založení teroristické buňky, přes zásady bezpečné komunikace, získávání zbraní, návody k výrobě výbušnin a operační postupy až po způsoby obcházení úřadů a zákonů západních zemí.