Abychom zabezpečili kvalitní plnění poskytovaných služeb, máme procesy řídící (např. plánování, kontrolní procesy). Pro zabezpečení chodu organizace pak máme procesy podpůrné. Jedním z těchto procesů je také proces řízení rizika, [3] který slouží pro včasné rozpoznání, posouzení a následné zvládání rizika a jehož účelem (cílem) je předcházení možným nežádoucím dopadům na aktiva [4] organizace. Realizace tohoto procesu je jedním z velice důležitých předpokladů pro úspěšné plnění poslání a cílů nejen organizací ústřední státní správy.

Z procesního hlediska je tedy možné řízení rizik [risk management] charakterizovat jako proces řídící, který se skládá z jednotlivých na sebe navazujících subprocesů (obr. 1).

Zdroj: Upraveno dle ISO/IEC Guide 73. Risk management – Vocabulary, 2002.

Obr. 1: Průběh procesu řízení rizika

Výchozím a velmi významným subprocesem procesu řízení rizik je vymezení souvislostí [establishing the context], které by mělo být managementem organizace provedeno před navazujícím subprocesem identifikace rizik. [5] Zde je ovšem nutno podotknout, že většina odborných publikací [6] nepopisuje problematiku vymezení souvislostí v rámci procesu řízení rizik s patřičnou podrobností a jako výchozí subproces (fázi) tohoto procesu zpravidla považuje identifikaci rizik, případně analýzu rizik (některé publikace [7] nebo normy [8] považují identifikaci rizik jako součást analýzy rizik).

Je však nezbytné upozornit, že pokud nejsou managementem organizace vymezeny souvislosti rizik, je jejich následná identifikace velmi obtížná a mnohdy může být neúplná či zavádějící. Při realizaci subprocesu vymezení souvislostí je nezbytné provést tyto konkrétní činnosti (obr. 2):

• vymezení úrovně výkonnosti,
• vymezení okruhu aktiv,
• vymezení okruhu rizik. [9]

Obr. 2: Průběh subprocesu vymezení souvislostí

Vymezení úrovně výkonnosti

Rizika mohou být u organizací státní správy řízena ve dvou výkonnostních úrovních, a to na úrovni strategické, zde jsou rizika řízena u strategických cílů [10] organizace, a na úrovni provozní, zde jsou rizika řízena u cílů procesů, projektů nebo akcí. Výsledkem této činnosti je určení, zda se budeme zabývat úrovní výkonnosti strategickou nebo provozní.

Vymezení okruhu aktiv

Výsledkem této činnosti je výběr oblasti (případně oblastí) aktiv pro zvolenou úroveň výkonnosti, které budou dále posuzovány. Pro provedení činnosti vymezení okruhu aktiv je možné využít doporučené členění aktiv na jednotlivé kategorie (obr. 3).

Obr. 3: Doporučené členění aktiv do kategorií a oblastí

Rizika mohou u organizací státní správy působit na aktiva ve dvou výkonnostních úrovních. V případě, že byla v předchozí činnosti zvolena úroveň strategická, budeme se dále zabývat kategorií aktiv strategické úrovně, přičemž jako aktiva této úrovně budeme chápat organizací definované strategické cíle. Pro členění aktiv této kategorie do oblastí můžeme využít metodu balanced scorecard (BSC). [11] Při využití této metody lze jako oblasti aktiv charakterizovat jednotlivé perspektivy BSC, kterými jsou u organizací ústřední státní správy:

• politické zadání a zainteresované strany [12] (jakou politickou zakázku nebo požadavky zainteresovaných stran musíme splnit?),
• interní kritické procesy (které procesy jsou pro nás kritické, respektive klíčové, abychom úspěšně prosadili a dosáhli strategie?),
• rozvoj zaměstnanců (jak dosáhneme schopnosti ke změnám a zlepšování, abychom realizovali strategii?),
• rozpočet (jaký musí být rozpočet, aby byla naše strategie úspěšně realizována?).

V případě rezortu obrany bychom BSC mohli rozšířit o další perspektivu, a to operační schopnosti (jakých operačních schopností jednotlivých druhů ozbrojených sil chceme dosáhnout?).

Pokud byla vymezena úroveň provozní, budeme se dále zabývat kategorií aktiv provozní úrovně. U této kategorie lze jako oblasti aktiv u organizací ústřední státní správy charakterizovat:

• Procesy, projekty nebo akce organizace (u tohoto okruhu aktiv nám rizika mohou působit např. na kvalitu výstupů, efektivnost, [13] včasnost, náklady).
• Zaměstnanci organizace (u tohoto okruhu aktiv nám rizika mohou působit např. na jejich zdraví, znalosti či dovednosti).
• Hmotný a nehmotný majetek [14] (u tohoto okruhu aktiv nám rizika mohou působit zpravidla na jejich hodnotu).
• Finanční zdroje (u tohoto okruhu aktiv nám rizika mohou působit zpravidla na jejich hodnotu).

Vymezení okruhu rizik

Výsledkem této činnosti je výběr skupiny (skupin) rizik, které budou dále posuzovány. Pro provedení činnosti vymezení okruhu rizik je možné využít následující členění rizik na kategorie, oblasti a skupiny. Rizika je možno, z hlediska působení zdrojů rizik [15] na organizaci, klasifikovat do dvou kategorií. První kategorii představují vnější rizika. Jedná se o rizika neovlivnitelná, proto u této kategorie můžeme tlumit pouze důsledky jejich působení. Vnější rizika je možno členit do šesti oblastí, a to na rizika politická, ekonomická, sociální neboli společenská, technologická, legislativní a ekologická.

Toto členění je provedeno podle faktorů PESTLE analýzy, [16] která slouží pro analýzu vnějšího prostředí. Vedle oblastí rizik vyplývajících z faktorů PESTLE analýzy navrhujeme do kategorie vnějších rizik zahrnout i oblast bezpečnostních rizik.

Druhou kategorií jsou vnitřní rizika. Jedná se o rizika ovlivnitelná, jelikož u této kategorie lze příčiny jejich působení minimalizovat či eliminovat. Kategorii vnitřních rizik je možno dále členit do tří oblastí, a to na rizika procesní (projektová), personální a věcná. Členění rizik do kategorií a oblastí je znázorněno na obr. 4.

U organizací ústřední státní správy můžeme výše uvedené oblasti vnějších rizik dále na nižší rozlišovací úrovni členit do skupin.

Do oblasti bezpečnostních rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• válečná rizika (vojenská rizika),
• režimní rizika (terorismus, extremismus, separatismus),
• kriminální rizika (obchod se zbraněmi, organizovaný zločin),
• proliferační rizika (šíření zbraní hromadného ničení),
• informační rizika (napadení a zneužití kritických informací a systémů informačních technologií).

Do oblasti politických rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• intervenční rizika,
• rizika spojená se změnou státního zřízení,
• rizika spojená se změnou vlády,
• rizika spojená s občanskými iniciativami.
• 

Obr. 4: Doporučené členění rizik do kategorií a oblastí

Do oblasti ekonomických rizik [17] můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• rozpočtová rizika,
• inflační rizika,
• kurzová rizika,
• rizika správy finančních prostředků (např. kolaps bankovních institucí).

Do oblasti sociálních rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• demografická rizika (přelidňování, masová migrace),
• rizika úrovně vzdělání,
• kulturní rizika (národnostní a náboženská nesnášenlivost či diskriminace),
• rizika spojená s nezaměstnaností,
• zdravotní rizika (infekční a neinfekční onemocnění, zoonózy, úrazy aj.).

Do oblasti technologických rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• dopravní rizika,
• energetická rizika,
• komunikační rizika,
• softwarová rizika,
• internetová rizika,
• průmyslová rizika.

Do oblasti legislativních rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• rizika spojená se zákony, vyhláškami, normami či smlouvami,
• soudní rizika.

Do oblasti ekologických rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• rizika přírodních katastrof (živelních pohrom),
• rizika čerpání neobnovitelných zdrojů,
• rizika úbytku ozonové vrstvy,
• rizika navyšování skleníkového efektu,
• rizika globálního oteplování,
• rizika klimatických změn.

U organizací ústřední státní správy můžeme výše uvedené oblasti vnitřních rizik dále na nižší rozlišovací úrovni členit do skupin.

Do oblasti procesních (projektových) rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• rizika související s nastavením procesu (např. neexistence nebo složitost pravidel nebo interních normativních aktů pro provádění procesu, neexistující nebo špatně vymezené cíle procesu, nevhodná návaznost procesů, neexistující nebo špatně vymezené kompetence, neefektivnost nebo nepřesnost pracovních postupů),
• rizika související se vstupy do procesu (např. včasnost dodání vstupů, kvalita vstupů),
• rizika související se zdroji procesu (např. nedostatek zdrojů, nízká nebo nevhodná kvalita zdrojů, špatná alokace zdrojů),
• rizika související s výstupy procesu (např. včasnost dodání výstupů, kvalita výstupů).

Do oblasti personálních rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• kvalifikační rizika (např. neznalost, neinformovanost, nekompetentnost, špatný výcvik),
• etická rizika (např. úplatnost, střet zájmů, zneužití pravomoci, odcizení, podvod),
• rizika spojená s prováděním činností (např. nepozornost, nedbalost, nesprávná obsluha, nešikovnost).

Do oblasti věcných rizik můžeme zahrnout např. skupiny rizik:

• mechanická rizika (např. hluk, vibrace),
• fyzikální rizika (např. teplo, záření),
• chemická rizika,
• biologická rizika.

Kromě výše uvedené doporučené klasifikace rizik z hlediska působení zdrojů (tj. na vnitřní a vnější) je možné rizika členit také podle jiných hledisek, která ovšem nejsou pro potřeby subprocesu vymezení souvislostí natolik relevantní.

Některé odborné publikace [18] uvádějí členění např. z hlediska předvídatelnosti (předvídatelná a nepředvídatelná), ovlivnitelnosti (ovlivnitelná a neovlivnitelná), původu (primární a sekundární), systematičnosti (systematická a nesystematická), objektivity hodnocení (subjektivní a objektivní), dynamiky vývoje nežádoucí události (pomalá a rychlá), pravděpodobnosti vzniku nežádoucí události (pravděpodobná a nepravděpodobná) či z hlediska intenzity dopadu nežádoucí události (rizika s mírným, vyšším a fatálním dopadem).

Závěr: Deskripce působení rizik na aktiva

Z výše uvedeného členění vyplývá, že na organizace ústřední státní správy působí dvě kategorie rizik, a to vnější a vnitřní. Tyto kategorie rizik mohou působit jak na aktiva úrovně strategické tak i provozní. Současně je ovšem nutné vzít v úvahu, že vnitřní rizika mohou rovněž působit i vně organizace, a to na aktiva ostatních organizací veřejného nebo soukromého sektoru či na životní prostředí. Schéma působení rizik na aktiva je znázorněno na obrázku 5.

Obr. 5: Schéma působení rizik na aktiva

V souvislosti s působením rizik na aktiva je důležité podotknout, že většina prvků organizace (např. procesy, zaměstnanci, nemovitosti) může vystupovat ve dvou rolích. Jednak mohou představovat aktiva, na která působí vnější a vnitřní rizika. Současně ovšem mohou samy negativně působit na ostatní aktiva organizace, přičemž v tento okamžik již vystupují jako vnitřní zdroj rizika.

Tento článek byl zpracován v rámci grantového projektu GA AV ČR KJB606070701 „Metoda preventivního posouzení vlivu vojenského výcviku na životní prostředí".