ÚVOD

Teroristické činy jsou analyzovány z nejrůznějších perspektiv, například na základě motivů (náboženské, politické, ideologické orientace), obětí, strategií a taktik (např. únosů, atentátů atp.), komunikačních kanálů, zbraní a zbraňových systémů, organizační struktury a velikosti teroristické skupiny (či neexistenci teroristické organizace, v případě, že teroristický útok spáchá jedinec) atp. Konstatovat tedy lze, že soudobý terorismus se projevuje v rozličných formách, vyskytuje se v rozdílných geografických a kulturních oblastech a užívá širokou škálu metod i taktických a strategických postupů.[1]

Odborná veřejnost hledá aktuální platnou definici terorismu. Andrew Silke definuje terorismus jako užití násilí proti osobám či majetku, nebo hrozba užití násilí s cílem zastrašit či donutit vládu, veřejnost či jiný subjekt s cílem prosadit své veřejné, politické, regionalistické či ideologické zájmy.[2]

Leonard Weinberg identifikuje rostoucí tendence terorismu v souvislosti s ideály demokracie. Argumentuje, že demokracie de facto vytváří podmínky pro sílící hrozbu terorismu na mezinárodní úrovni. Na druhé straně dodává, že absence demokratických prvků, občanské svobody či dodržovaní legislativních pravidel vytváří předpoklady pro domácí terorismus.[3]

Podle Paula Wilkinsona je terorismus i specifickou formou psychologické války, kterou označuje jako „donucovací zastrašování“.[4]

Adam Roberts uvádí, že jeden z hlavních výchozích důvodů pro pokusy definovat terorismus poskytuje základ pro postavení mimo zákon jednotlivých teroristických hnutí. Některá taková postavení mimo zákon mohou být zcela vhodnou činností, která může pomoci v procesu odepření konkrétních finančních prostředků a pomoci zvenčí. Jelikož existuje mnoho potenciálních teroristických cílů, zaměřit úsilí na zajištění těchto cílů je obtížné a nákladné. Alternativní přístup k terorismu se zaměřuje na identifikaci osob, které se pravděpodobně zapojily do teroristických činů. Protiteroristické snahy tohoto druhu jsou postaveny na třech zdrojích informací: lidské informátory, sledování komunikačních kanálů prostřednictvím telefonátů, e-mailů nebo internetu, a to v návaznosti na mezinárodní peněžní toky.[5]

Tzv. válka proti terorismu v současném pojetí započala po teroristických útocích 11/9/2001 v New Yorku a 7/7/2005 po bombových teroristických útocích v Londýně, zejména vůči arabským státům jako je Sýrie, Afghánistán, Pákistán a Irák. Paradoxně ve stejné době se zvýšila potřeba dodržování lidských práv ve větším rozsahu než kdykoli předtím a státy tak navýšily výrazně rozpočet v boji proti terorismu. Fenomén terorismu není novým pojmem, již minulosti můžeme hledat organizace násilně prosazující své zájmy. Současná doba však hrozbu terorismu selektovala téměř výhradně v zájmu násilného prosazování náboženských a kulturních zájmů (z arabských zemí).

Carrabine a kolektiv definují charakteristiky původní formy terorismu: organizace působící lokálně prosazující lokální politické zájmy na bázi taktických řešení a ve většině případů působící proti specifickým autoritám (například vládě určitého státu). Současná forma terorismu je charakteristická v překonávání globálních sítí, organizovaná frakcemi upadajících států (např. Afghánistán), uplatňující strategické zájmy proti „západním zemím světa a kosmopolitní společnosti“, využívající moderní technologie pro vzájemnou komunikaci a transfer peněžních toků financujících teroristické akce.[6]

Alan Krueger v kontextu financování terorismu poznamenává, že někteří teroristé se rekrutují z řad relativně vysoce vzdělaných osob s dobrým finančním zázemím. Identifikuje také typické znaky a charakteristiky pozorované mezi teroristy, ale na rozdíl od současných studií, si neklade za cíl rozšířit jeho analýzu o predikci, kteří jednotlivci se pravděpodobně teroristé stanou.[7]

Pape na základě analýzy sebevražedných atentátů a teroristických útoků mezi roky 1980 a 2003 dospěl k závěru, že „cizí okupace“ je nejsilnějším prediktorem terorismu.[8] Další studie se přímo zaměřují na snahu o vypočtení (či alespoň odhad) nákladů spojených s existencí terorismu.[9] Jiné výzkumy se pokusily vyhodnotit dopad terorismu na ekonomickou aktivitu.[10]

Je zřejmé, že v případě výzkumu terorismu pracujeme především se selektivními daty. Přesto nelze na výzkum nejrůznějších forem financování terorismu rezignovat. I proto, že terorismus není izolovaný fenomén, ale je vždy ukotven v čase a v konkrétní společnosti. V každém případě se od finančních možností jednotlivých teroristických organizací odvíjí do jisté míry i jejich úspěšnost. Odpovídající finanční zabezpečení teroristické činnosti je jednou z podmínek pro existenci terorismu.[11]

Tento text se zaměří na možnosti a trendy v oblasti financování teroristických skupin. Téma financování terorismu reflektuje v českém prostředí i Ministerstvo vnitra ČR, které se jím zabývá v Strategii České republiky pro boj proti terorismu. Tento dokument mj. konstatuje, že boj proti terorismu je nutné chápat v kontextu boje proti dalším bezpečnostním hrozbám. V oblasti boje proti terorismu, konkrétně pak jeho financování, byly rozšířeny i nástroje zpravodajských služeb, které se mohou v odůvodněných případech od bankovních institucí vyžádat informace, které za normálních okolností podléhají bankovnímu tajemství.[12]

Tento text tedy seznamuje s nejtradičnějšími formami financování teroristických aktivit, uvedeny jsou některé příklady a také protiopatření, která se zaměřují na eliminaci finančních toků směrem k teroristickým organizacím. Text bude vycházet z teoretických poznatků, zahraničních studií a ekonomického rozboru dané oblasti.

1. EKONOMICKÉ ASPEKTY TERORISMU

Zájem o výzkum terorismu se nevztahuje jen na bezpečnostní, sociologickou či psychologickou dimenzi tohoto fenoménu. Významným prvkem v pochopení terorismu jsou i ekonomické aspekty, které jsou v mnoha případech v pozadí samotných teroristických aktivit. Postupy v boji proti financování terorismu jsou však v mnoha ohledech komplikované, jedná se především o obtíže spojené s blokováním účtů jednotlivých klientů, komunikací mezi jednotlivými bankovními domy a neustále stoupajícími počty bank, bankovních kont i možností internetového bankovnictví, zvýšeného objemu finančních transakcí atd.

Terorismus stejně jako mnohé jiné aktivity musí být financován, což nabízí i odpověď na to, jak teroristické činy eliminovat. Pokud chceme pochopit možnosti a akceschopnost teroristických organizací, měli bychom se zaměřit mj. na finanční toky a další ekonomické zdroje.[13]

Pojem financování terorismu je chápán jako akt vědomě poskytující některé zdroje na jednotlivce nebo organizace, které se účastní teroristické činnosti. Pro vládní autority je obtížné identifikovat, které zdroje plynou na samotný teroristický útok a které pro činnost samotné teroristické organizace či skupiny.[14] Je zřejmé, že pro životaschopnost teroristických skupin je nutné zajistit finanční prostředky.[15]

McCulloch a Pickering dodávají, že boj a postup proti financování terorismu hraje klíčovou úlohu v boji proti terorismu a identifikují možné formy financování v návaznosti na autority, které proti nim bojují. Vyvstává zde otázka, z jakých zdrojů a z jakého důvodu jsou některé formy a metody financování preferovány teroristickými organizacemi před ostatními.[16]

Freeman hodnotí, že pro výběr zdrojů financování terorismu jsou definovány následující kritéria: kvantita, legitimita, bezpečnost, spolehlivost, míra kontroly a jednoduchost. Je rovněž důležité rozlišit účel využití finančních zdrojů teroristickými organizacemi.[17]

Tofangsaz rozlišuje dva základní zdroje potřeb: financování provozních aktivit na 1) platy členů, trénink, zbraní, cestování, logistiku, ale také pravidelnou rentu či odměnu rodinám sebevražedných atentátníků; 2) financování samotných teroristických akcí a útoků, které však tvoří minoritní část celkových nákladů.[18]

Teroristické skupiny a organizace nutně potřebují pro svoji činnost širší podporu, kterou jí poskytují jednotlivé osoby, závislé a nezávislé politické skupiny, vládní instituce či přímo jednotlivé vlády představující stát či seskupení států. Největší úspěch a efektivnost teroristické činnosti se dosahují v „sympatizujícím prostředí“. Realizace teroristické činnost není možná bez finančních prostředků. Jedním ze způsobů jejich získávání je forma podpory. Za ideologickou podporu teroristické organizace podporovatel získává přehled o jednání teroristů, přiklání se k jejich ideologickým cílům atp. Za materiální, tj. finanční, podporu jsou považovány například dodávky zbraní, materiálu, školení, výcvik, poskytování informací, výroba dokladů atp. Formy podpory lez rozdělit na aktivní a pasivní, podporu státní či z jiných zdrojů, užívání či neužívání sociálních sítí k financování atp.[19]

Ve snaze klasifikovat finanční zdroje lze přijmout dva základní přístupy – pohledy. Tím prvním je zohlednění finančního zdroje, kterým mohou být vlastní finanční zdroje nebo ostatní finanční zdroje. Druhým možným přístupem je zohlednění původu finančních prostředků. Ve druhém pojetí se jedná o finanční prostředky pocházející z legální činnosti, respektive finanční prostředky získané nelegální činností. Míra využití finančních zdrojů a původu finančních prostředků je však mezi jednotlivými teroristickými skupinami rozdílná, a to zejména v závislosti na stanovených cílech a způsobech jejich dosažení. Je zřejmé, že pokud cílem teroristické skupiny bude dosažení autonomnosti určitého území, finanční prostředky pocházející z vládních zdrojů daného území budou minimální. Naopak finanční podporu sousedního státu, pokud usiluje o obdobný cíl jako teroristická skupina, je možné považovat za vysoce pravděpodobnou.[20]

Teroristické skupiny často získávají peníze z míst odlišných od míst, kde by mohlo dojít k teroristickým útokům. Pro efektivní fungování teroristických skupin je nutné zajistit pravidelný peněžní tok od počátku plánování až po realizaci plánované akce. Tyto převody peněz představují zároveň potenciální slabá místa, která mohou narušit cíl teroristické organizace a její operace.[21]

Finanční prostředky teroristické organizace nepotřebují jen k plánování a provádění atentátů, nýbrž i pro získávání nových aktivistů, jejich výcvik, zajišťování volných bytů, pro cesty, nákup zbraní, výbušnin a dalších nástrojů pro to, co je stejně tak důležité, a to pro udržení v „zaměstnaneckém poměru“ celého toho neurčitého počtu ilegálních bojovníků, kteří nemají čas nebo příležitost vydělávat si na živobytí v běžném zaměstnání. Otevřené možnosti získávání finančních prostředků pro teroristickou činnost najdeme v nejrůznějších ekonomických situacích. První z nich je možné označit za státem podporovaný terorismus, druhou možností je podpora terorismu od jiných aktérů.[22]

Podstatným faktorem v rámci financování terorismu je také skutečnost, že velký podíl teroristických organizací působí v rámci mezinárodních sítí, případně je s nimi v kontaktu, a získává od nich nejrůznější formy podpory.[23]

Formy a metody financování zohledňují teroristické skupiny podle objemu finančních prostředků, které lze transferovat, rizikovost a komfort převodu, jeho jednoduchost, náklady a rychlost. Jako nejvíce využívané formy peněžních toků teroristickými skupinami jsou uváděny následující: nejstarší forma fyzicky přes kurýra, dále neformální transferové systémy, založené na vlastních etnických vazbách a klasických cestách a v místech, kde bankovní systém není zcela rozvinut. Další využívanou forma je formou peněžních obchodních služeb, které představují formu dealerů či zprostředkovatelů směny vybraných měn, šeky, emise cestovních šeků, předplacené karty či platební příkazy. Formální bankovní systém je k teroristickým akcím rovněž hojně využívaný, avšak nejvíce kontrolovaný a regulovaný. Proto teroristé využívají banky, které nevyžadují od klienta žádné informace, či banky (či spolupracující osoby v bankovní instituci), která spolupracuje s teroristickými skupinami při kryté peněžních toků či při praní špinavých peněž. Další metodou jsou fiktivní obchodní faktury, které představují jednu z nejtěžších forem při odhalovaní zločinu při praní špinavých peněž, a proto je považována za jednu z nejvyužívanějších metod organizovanými zločineckými skupinami a teroristickými skupinami. Formou přefakturace se zamaskuje převod peněz z jedné strany na druhou. Poslední nejvyužívanější metodou je využívání hodnotných komodit, jako zlato a diamanty nabízející další pohodlný způsob přenosu peněž přes hranice. Zlato může být přetaveno do jakéhokoliv tvaru a maskované pro snadnou přepravu. Jeho hmotnost, kvalitu a cenu lze snadno určit, a proto je téměř nemožné vystopovat jeho původ.[24]

Lze také zaznamenat, že s nástupem nových technologií moderní formy digitálních plateb jsou tyto možnosti více preferovány. Následující informace shrnují přehled nejvyužívanějších metod a uvádí míru rizikovosti pro teroristické skupiny:

• Platební karty – v některých sférách rostoucí tendence, v jiných oblastech tato forma upadá; tato forma má své výhody zejména v porovnání s klasickým předáním peněž ve fyzické podobě, kontrola touto formou je ztížená;
• Platba přes mobilní služby – rostoucí obliba zejména v afrických státech; velmi populární je vybudovat takové mobilní cesty, které jsou obtížně identifikovatelné;
• Internetové bankovnictví – rostoucí obliba, zejména v rozvinutých ekonomikách; riziko zneužití může být vyšší než jiné kanály, avšak existují vyšší zájmy, které brání tomuto zneužití;
• Digitální měna – snižující se obliba zejména s odsouzením a zmrazením účtu pachatele; populární zejména díky anonymitě zákazníka, rovněž nejasný dohled jurisdikce při internetovém vypořádání plateb tuto službu při páchání kriminálních činů popularizovaly.[25]

2. STÁTEM PODPOROVANÝ TERORISMUS

Státem podporovaný terorismus je charakteristický pro případy, kdy finanční prostředky pro konkrétní teroristické aktivity poskytuje stát, který se stává určitým donátorem. Je celkem zřejmé, že studovat případy státem podporovaného terorismu je značně komplikovaná záležitost, která nabízí mnoho problémů. Jedním z těch stěžejních je například neexistence všeobecně přijímané definice toho, co bývá nejčastěji označováno jako státní terorismu, státem sponzorovaný či státem podporovaný terorismus, případně terorismus uskutečňovaný státními složkami.[26]

V těchto případech je možné vycházet z historických zkušeností, které dokládají, že se vždy v zájmu států, režimů či vládních frakcí objevovaly snahy podporovat skupiny, které byly využívány pro prosazení oficiálních zájmů neoficiální, případně nelegální cestou. Za moderní projevy využívání vládních zdrojů pro financování teroristických skupin je možné považovat střety dvou vojensko-politických bloků, v jejichž čele stály USA a někdejší SSSR. Podporované skupiny a uskupení zpravidla působily na území, od počátku 70. let nezřídka i mimo ně. Některé z těchto skupin působí i v současnosti – například dřív podporované hnutí Al-Kajda nebo Rudé brigády (Brigate Rosse – BR) podporované v minulosti SSSR, které však již svoji činnost během 90. let utlumily. Vedle střetů ideologií dvou hlavních aktérů studené války docházelo rovněž k dalším projevům terorismu, kdy některé státy přímo pověřovaly složky svých ozbrojených sil realizací teroristických aktivit nebo přímo finančně a materiálně podporovaly teroristické skupiny. Přímá podpora, eventuálně tolerance teroristických skupin a teroristický aktů není ovšem jen záležitostí nedemokratických či autoritativních režimů.[27]

Za státem sponzorovaný terorismus lze považovat případy použití násilí či hrozby násilím suverénními státy (nebo subnacionálními skupinami, které jsou povzbuzovány či podporovány suverénními státy) k dosažení strategických nebo politických cílů za pomoci aktů porušujících zákony a právo. Někteří autoři striktně rozlišují dvě kategorie skrytého státního terorismu, tajný státní terorismus (skládá se z tajných akcí přímo prováděných státními agenty) a státem sponzorovaný terorismus (státní či soukromé skupiny jsou zaměstnávány k vykonávání teroristických činů ve prospěch státního sponzora).[28]

Státní podporu je možné realizovat v podobě pasivního způsobu, kdy ji stát vykonává formou politické, ideologické či diplomatické činnosti, nebo prostřednictvím zákonů ohrožujících suverenitu sousedních států, resp. přijímáním norem a opatření, která ohrožují integritu a suverenitu jiných států. Oproti tomu je aktivní způsob podpory terorismu charakteristický tím, že ji vykonává stát či skupina států nejčastěji skrytým (nepřímým) způsobem na vlastním nebo cizím území poskytováním financí, materiálu, zbraní, bojové techniky, informací, umožněním volného pohybu na svém území, jejich ochranou na vlastním území, vyhotovováním falešných dokladů, ukrýváním, poskytováním výcviku a základní přípravy, umožňuje jim používat komunikační prostředky, poskytuje poradce apod. Velmi časté je zprostředkované ovlivňování teroristické činnosti, protože to umožňuje se od této činnost oficiálně distancovat. Vztah mezi ozbrojenými silami státu a teroristy, ale i zpravodajskými službami státu a teroristy není jednoznačně vymezený. Stát či seskupení států využívá teroristů k realizaci svých vlastních zájmů, ale v případě, že státu hrozí izolace od jiných zemí či seskupení států. I proto v případech, kdy hrozí sankce od jiných státu či mezinárodních organizací se státy podporující terorismus od svých podpůrných aktivit distancují. I z toho důvodu je přímá, zjevná a prokazatelná podpora ze strany jednotlivých států výjimečná. Stát, který se takto chová, riskuje celou řadu politických, ekonomických i vojenských sankcí ze strany jiného státu či seskupení států.[29]

I na základě konkrétních případů podpory se rozlišuje mezi patronací a asistencí států vůči teroristickým skupinám. Patronace terorismu znamená aktivní patronaci ze strany státu, který se přímo účastní represe, násilností a terorismu skrze vlastní agenty a státní zaměstnance. Státní patron přijímá politiku, která iniciuje terorismus a další podvratné aktivity, včetně přímého vyzbrojování, výcviku a poskytování bezpečného útočiště teroristům. Oproti tomu asistence představuje tichou účast či podporu státu na teroristických aktivitách.[30]

Nejvyšší stupeň podpory vlád teroristickým skupinám je spoluúčast speciálních útvarů, obvykle pod kontrolou silových ministerstev států s členy teroristických organizací na vybraných operacích (např. v zahraničí).[31]

Určitým ukazatelem podpory teroristické organizace ze strany konkrétního státu může být určitá legitimizace, která se může projevit například v povolení otevření kanceláře teroristické organizace na území sponzorského státu, případně se jedná o nevydání osob obviněných z teroristických činů, na které byl vydán mezinárodní zatykač. Dalším signálem může být i fakt, že sponzorský stát se odmítá podílet na svém území na bezpečnostních akcích proti teroristům, případně neumožní jinému státu v koordinaci zatčení těchto osob na svém území.[32]

V prostředí mezinárodních vztahů je stát také často postaven do role napadeného a vydíraného objektu. Pasivní roli vnucují teroristé i druhému aktérovi, tedy obyvatelstvu – manipulují s jeho veřejným míněním a vyvolávají reakce odpovídající zájmů, cílů a představám třetího aktéra, kterým jsou právě oni.[33] V současné mezinárodní politice lze vypozorovat, že s fenoménem podpory terorismu souvisí i bilaterální nebo multilaterální problémy jednotlivých uskupení států, které mohou mít vliv mj. na podporu teroristických skupin. Podle některých informací má největší přísun finančních prostředků ze státních zdrojů pocházet ze Saudské Arábie a dalších arabských emirátů. Většinou se jedná o podporu sunitských militantních a teroristických skupin. Na druhé straně jsou šíitské radikální organizace financovány Íránskou islámskou republikou.[34]

3. OSTATNÍ FINANČNÍ ZDROJE TERORISMU

Pokud teroristická skupina není finančně podporována ze státních zdrojů, je odkázána na ostatní finanční zdroje. V tomto případě však vzniká reálná potřeba, aby v rámci ní došlo k určité formě dělby práce, neboť aktivní členové mezinárodní skupiny mají zpravidla omezené možnosti získávat finanční prostředky legálním způsobem. Z tohoto důvodu dochází k rozdělení jejích členů na dvě základní skupiny osob. První představuje tvůrce či „obstaravatele“ legálních finančních zdrojů, zabezpečuje jejich distribuci – a to legálním i nelegálním způsobem, je tvůrcem zázemí, logistické základny pro druhou skupinu. Ta zpravidla plní úkoly rekrutace a výcviku nových členů, připravuje plány a následně realizuje teroristické útoky, ať již na území státu, na němž se skupina nachází a připravuje, i mimo něj.

Snahou první skupiny je zpravidla distribuce finančních prostředků v menších objemech, avšak pravidelně. Z tohoto důvodu lze za ideální způsob považovat zaměstnanecký poměr nebo pravidelné obchodní aktivity, při nich dochází k předem dohodnutému navyšování obchodní marže, která se tak stává odlišnou oproti ostatním obchodním aktivitám s osobami neangažovanými. Toto konstatování vychází z předpokladu relativně obtížného odhalení toků menších finančních objemů, přičemž je relativně snazší distribuci menších finančních objemů realizovat v hotovostní formě. Přeprava a distribuce většího objemu finančních prostředků může být náhodně odhalena.[35]

K nelegálním aktivitám lze tedy přiřadit například vydírání podnikatelů, zisky z obchodní činnosti přidružených podniků, drancování skladů výbušnin nebo sporadický podíl na nezákonných hospodářských aktivitách jako je obchod s drogami a se zbraněmi, či technická pomoc jiným teroristickým organizacím.[36]

Demirburken například uvádí, že významná část aktivit teroristických pákistánských skupin jako je Taliban či Haqqani, je financována z příjmů s obchodování s opiáty, které pocházejí z Afghánistánu (největší světový producent opiátů). Zároveň dodává, že ISIS je významným nejen obchodníkem, ale také uživatelem opiátů pocházející z Afghánistánu.[37]

Část z odborných poznatků také uvádí přímou vazbu mezi obchodováním s opiáty a financováním terorismu. Uvádí, že boj s touto nelegální činností je neefektivní a zároveň doporučuje se prioritně zaměřit na vytvoření účinné strategie v boji proti obchodování s opiáty. Tím částečně mohlo dojít k omezení činnosti teroristických skupin financovaných touto formou.[38]

K významnému motivačnímu faktoru podporujícímu terorismus (v podobě například sebevražedných atentátů) patří i poskytování dotací a sociálních služeb pro rodiny „mučedníků“.[39]

Vedle finančních zdrojů pocházejících z nelegálních aktivit využívají některé teroristické skupiny zdroje legální. Příkladem těchto legálních zdrojů mohou být obchodní aktivity, kdy teroristické skupiny vlastním jménem nebo jménem některého z jejich příznivců vlastní výrobní podniky, sítě hotelů, stavební či přepravní společnosti. Vedle těchto zdrojů je možné dále uvést získávání finančních prostředků prostřednictvím publikační činnosti, realizací sbírek či využívání charitativních příspěvkových organizací.[40]

Část autorů dokonce konstatuje, že důvodem, proč se některé teroristické organizace mění na podnikatelské subjekty, souvisí s tím, že se neustále rozšiřuje oblast tržní ekonomiky.

Další alternativou pro financování terorismu je využití charit a jiných nevládních organizací. Charitativní organizace jsou náchylné ke zneužití teroristy a jejich příznivci. Některé charity jsou založeny s výslovným financováním teroru, zatímco jiné jsou vytvořeny jako v jádru charitativní a následně jsou infiltrovány teroristickou organizací. Charity a nevládní organizace napojené na teroristické organizace často prezentují svojí činnost jako zdánlivě humanitární a na ni veřejně žádá finanční prostředky.[41]

Baker a Joly ukázaly významné vazby, které existují mezi praním špinavých peněž a bezpečnostními riziky. Ve své studii představili některé vazby, které byly odhaleny v minulosti mezi nelegálními peněžními toky a destabilizujícími teroristickými aktivitami.[42]

Například v dostatečném předstihu před teroristickými útoky 9/11, Al-Káida využívala falešných nadací, podvodné korporací a pochybných bankéřů, všichni pocházející z daňových rájů, do kterých plynulo asi 50 milionů amerických dolarů ročně. U teoretických skupin Hizballáh bylo zjištěno, že se podílejí na nezákonném obchodu s cigaretami na západě stejně jako s obchodem s nelegálními diamanty v západních částech Afriky. Latinská Amerika. Revoluční gardy v Íránu byly v minulosti obviněny s nezákonnými obchody ve výši asi 12 miliard dolarů ročně.[43]

Rostoucí liberalizace mezinárodních hospodářských a finančních trhů umožnila, že teroristické organizace shromáždily kapitál a uskutečnily velké investice v různých zemích.[44]

Financování terorismu pomocí charitativních organizací je spojováno typicky s islamistickým terorismem, který využívá mj. instituce zakátu, kdy jsou nekontrolovatelně převáděny peníze k teroristickým buňkám v podobě systému hawalá, což je ve většině zemí nezákonný převod financí založený na vzájemné důvěře mezi účastníky transakce, po níž nezůstávají záznamy.

Hawalá je v podstatě metoda převodu peněz mezi odesílatelem a příjemcem s pomocí několika důvěryhodných prostředníků (hawaladar), což bývají osoby dobře integrované do světa obchodu. Takže hawaladar obdrží příkaz převést jistou sumu osobě, která sídlí v nějaké cizí nebo vzdálené zemi. Prostředník pak kontaktuje jiného kawaladar, bydlícího v zemi, kam chceme uskutečnit převod; jde o osobu, která udržuje důvěrný vztah s konečným příjemcem částky. Jakmile je kontakt navázán, prostředníci uzavřou dohodu, podle níž druhý hawaladar použije vlastní peníze k vyplacení dohodnuté sumy konečnému příjemci. Znamená to, že vlastně první hawaladar dluží druhému, jemuž se zaváže, že mu v určité lhůtě předá stejnou částku. Takto nejsou zachycena ani jména ani bankovní účty skutečného zasilatele a příjemce peněz. Někteří odborníci ujišťují, že hawala je hlavním způsobem, který džihádistické organizace používají v mezinárodních finančních transferech.[45]

V minulosti také byla na některých internetových stránkách zveřejňována čísla bankových účtů pro potřeby bezhotovostních převodů finančních prostředků.[46] Díky internetu mají teroristé možnost uskutečňovat rozsáhlou mediální kampaň, kterou využívají. Internet však rovněž umožňuje odhalení a sledování řady teroristických aktivit).[47] To se týká i sledování a odhalování „virtuálních“ finančních toků, které směřují na podporu terorismu.

Podstatný trend, který však znemožňuje účinně bojovat s financováním, je zvyšující se počet bankovních účtů a finančních transakcí.[48]

Islamistické teroristické organizace mohou také využívat síť islámských bank, různých fondů a nadací, přičemž i zde platí, že k financování jsou využívány i podíly z kriminální činnosti (např. pašování drog, cigaret či vydírání v rámci diaspory).[49]

S tímto trendem souvisí i tzv. fantomové podniky, které jsou zřizovány s minimální finanční částkou, přičemž nejsou zaměřeny na výrobu či zisk, ale slouží primárně k nákupu určitých materiálů nebo k zakrytí operací, které jsou nutné k udržování teroristické organizace v aktivním stavu.[50]

Z hlediska legality finančních prostředků dochází v posledním období k častému napojování teroristických skupin na skupiny organizovaného zločinu, které se zabývají především praním špinavých peněz (money laundering), nelegálními obchody se zbraněmi a pašováním drog.[51] Baker argumentuje, že debaty o problematice praní špinavých peněž jsou aktuální, avšak obtížnější je absence politické vůle obzvláště z bohatších zemí řešit závažnost tohoto problému. Po teroristickém útoku 11/9/2001 byl postoj k této činnosti změněn. Praní špinavých peněž je problémem zejména v chudších částech světa.[52] Například v roce 2006 se odhaduje, že rozvojové země ztratily 0,8 až 1 bilion amerických dolarů prostřednictvím nezákonných toků finančních prostředků.[53]

Další možností pro krytí finančních prostředků pro terorismus jsou tzv. daňové ráje, které usnadňují legalizaci nelegálně získaných finančních prostředků. Odhaduje se, že existuje více než milion fiktivních společností, které skrývají skutečnou identitu vlastníků a že asi 11 bilionů dolarů je skryto na tzv. offshore účtech.[54]

Podle některých autorů je také zřejmý přímý vztah mezi teroristickou činností a praním špinavých peněz. Zároveň je v tomto kontextu podstatné, že pojem terorismu není přímo definován v mezinárodní legislativě, a proto je velmi obtížné hledat zdroje financování terorismu, včetně identifikace související terminologie. Dodat lze také, že pro životaschopnost teroristických organizací a skupin (tj. trénink, rekrutace, technické zázemí a vybavení, zbraně, cestovní náklady aj.), které působící mezinárodně je nutné zajistit pravidelný mezinárodní tok peněžních prostředků, které jim umožní dosáhnout jejích zájmů a cílů. Zatímco potřeby teroristických organizací jsou značné, samotné teroristické útoky jsou relativně malé. Například náklady teroristických organizací na útoky 11/9/2001 jsou americkými autoritami odhadovány na 300 až 500 tisíc amerických dolarů[55] Při odhalování zločinu při praní špinavých peněž působí dvě protichůdné tendence, a to vytváření efektivního systému při boji s tímto fenoménem a snaha jednotlivých států si ponechat vlastní suverenitu. Tento neoliberalistický přístup západních rozvinutých ekonomik snahu a úspěšnost kontrolního systému značně ztěžuje.[56]

Tento vztah byl typický například mezi FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) a drogovými kartely a skupinami v Kolumbii, kdy se roční zisky pohybovaly na konci devadesátých let ve výši až 500 milionů dolarů ročně.[57] Tato symbióza se však odehrávala především v období tzv. drogové války (guerra del narcotráfico) v letech 1988-1992. Kartely v tomto období používaly většinu teroristických útoků, ať již se jednalo o bombové útoky, útoky proti osobám (většinou politickým představitelům Kolumbie, policistům apod.), útoky proti symbolickým cílům atd.[58]

Globální sítě teroristů jsou analogické ke globálním sítím nadnárodních korporací, využívají struktury, které globalizaci vyživují. Tyto sítě se nevážou na žádné partikulární území. Jsou mobilní a mohou udeřit kdekoli. Stejně tak prostředky, jež je udržují při životě, se mohou přelévat kamkoli bez podstatných problémů, a i když se již objevily pokusy o omezení těchto organizací, které údajně terorismus podporují (nebo by mohly podporovat), neexistuje pravděpodobně spolehlivá možnost, jak „teroristické peníze“ odlišit od těch mírumilovných, pokud by to nemělo znamenat zastavení všech globálních transferů.[59]

Globální sítě mají své regionální pobočky zaměřené na činnost v regionu (zpravidla se jedná o dřívější samostatné regionální organizace, které se začlenily do celosvětové sítě) a spolupracují s různými regionálními islamistickými skupinami (na druhou stranu však mezi nimi může docházet i ke konfliktům).[60]

4. MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA O POTLAČOVÁNÍ FINANCOVÁNÍ TERORISMU

Na narůstající počet teroristických aktivit reagovalo mezinárodní společenství, konkrétně se jednalo o Valné shromáždění OSN, které Mezinárodní úmluvu o potlačování financování terorismu ze dne 9. prosince 1999 přijalo rezoluci č. 54/109. Tato úmluva se primárně zaměřila právě proti vytváření ekonomických podmínek vhodných pro tyto trestné činy.[61]

Hlavním cílem této úmluvy, kterou Česká republika přijala 9. února 2005, byla penalizace financování teroristických útoků, resp. ztížení podmínek pro financování. Financováním či finančními prostředky se v této úmluvě rozumí majetek jakéhokoliv druhů, bez ohledu na to, zda hmotný či nehmotný, movitý nebo nemovitý, získaný jakkoliv, a právní listiny nebo dokumenty v jakékoliv formě, včetně elektronické nebo digitální, dokládající vlastnictví takového majetku nebo podíl na něm, včetně bankovních úvěrů, cestovních šeků, peněžních příkazů, akcií, cenných papírů, obligací, směnek a akreditivů. Pokud tedy osoba jakýmikoliv prostředky, přímo nebo nepřímo, protiprávně a úmyslně poskytne nebo shromažďuje finanční prostředky se záměrem, aby byly použité, nebo s vědomím, že mají být použity k teroristickým činům. Na základě této úmluvy se jednotlivé státy dohodly, že přijmout v souladu se svými vnitrostátními právními principy příslušná opatření pro identifikaci, odhalování a zmrazení nebo zabavení jakýchkoliv finančních prostředků pro spáchání teroristických činů. Na základě úmluvy by také mělo docházet ke kooperaci při trestním vyšetřování nebo trestním či extradičním řízení. Rovněž by státy na základě této úmluvy neměly odmítat žádosti o vzájemnou právní pomoc z důvodu bankovního tajemství. V rámci mezinárodní kooperace by si účastnické státy měly informace poskytovat prostřednictvím Interpolu.[62]

Se sílícími teroristickými ataky v Evropě vzrostla i mezinárodní spolupráce USA a EU v boji proti mezinárodnímu terorismu. S rostoucí bezpečnostní hrozbou teroristických útoků, zejména tzv. Islámského státu ze Sýrie a Iráku, který své ataky financuje mimo jiné z příjmu prodeje ropy, je vytvoření a implementace instrumentů a legislativy pro potlačení terorismu výzvou a ne příliš úspěšným projektem[63]

Příjmy Islámského státu, které jsou zajišťovány koupí ropy ostatními americkými a evropskými státy, tak nepřímo posilují vliv této teroristické frakce. Vytváření této vzájemné finanční sítě eliminuje možnost úspěšného boje proti terorismu. Předcházení terorismu je obtížný úkol, neboť neexistuje téměř žádné omezení v rozmanitosti možných teroristických útoků. Levitt ve svém výzkumu identifikuje korelaci míry zapojení jednotlivců do terorismu s jednotlivými peněžními toky v British Bank a zkoumá, do jaké míry začlenění tohoto typu dat může být užitečné v boji proti terorismu. Řada demografických faktorů, zejména mající islámské jméno a příjmení, jsou silnými prediktory pro hrozbu a následné začlenění jednotlivců do teroristické činnosti.[64]

Oldřich Bureš vede diskuzi o zapojení privátního sektoru v boji proti terorismu prostřednictvím – public-private partnership (tj. PPP: partnerství veřejného a soukromého sektoru). Hodnotí, že výrazným zapojením PPP by se mohla výrazným způsobem zvýšit účinnost v boji proti terorismu. V současné době však v této oblasti dramaticky převažuje zájem institucí veřejného sektoru, privátní sektor se zapojuje pouze okrajově. Proti rozvoji této formy hovoří rozdílné zájmy zúčastněných stran, rizikovost projektu a vágní zájem pro vytvoření a implementaci konstruktivní strategie.[65]

ZÁVĚR

Lze vyhodnotit, že teroristické skupiny využívají rozličné metody pro přesun finančních prostředků, které jsou pro jejich teroristickou činnost flexibilní a přizpůsobivé. Pokud se jedna metoda stává rizikovější nebo nákladnější, využijí další formy financování. Teroristé také využívají rozdílů v legislativě a regulaci mezi jednotlivými státy, které teroristé mohou využít při skrytí finančních toků. Mnoho metod a finančních kanálů, které teroristické skupiny využívají, patří mezi běžně využívané legální formy, a proto všechny zmíněné aspekty značně stěžují odhalování těchto finančních toků. Nekoordinovaná spolupráce specializovaných skupin orientované na odhalování teroristických skupin, a finančních a nefinančních institucí jen zvyšují pravděpodobnost neúspěchu v této oblasti. Zvýšení efektivnosti mezinárodní spolupráce, jednotné regulace nad finančním a bankovním trhem či hledání efektivních metod při detekci podezřelých finančních transakcí může činnost teroristických skupin výrazně omezit či výrazně snížit.

Teroristické aktivity mají mnoho dimenzí, které lze popsat, pochopit a připravit se na defenzivní opatření. Jednou z nich je i dimenze ekonomická, která se primárně týká poměrně široké kategorie financování teroristických skupin. Tato kategorie v sobě zahrnuje mnoho jednotlivých aktivit a prvků, které se tento text pokusil popsat. Představeny byly vybrané možností finančních toků směrem k teroristickým skupinám, prolínání teroristických aktivit s organizovaným zločinem, ale i financování teroristických organizací ze strany jednotlivých států. V závěru byla stručně shrnuta Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, která by měla v rámci mezinárodní spolupráce eliminovat financování teroristických aktivit.

Konstatovat lze také, že předvídat nejrůznější formy financování teroristických kampaní lze jen velice obtížně. Nový modus operandi teroristických činů v podobě rozptýlených útoků (v podobě např. útoků automobily či sečnými zbraněmi) malých skupin či jedinců (osamělých vlků, tzv. lone wolf terrorism[66]) je z hlediska financování jen obtížně odhalitelný.