Motto: Důsledky násilného přerušení vodního toku v citlivé oblasti jsou srovnatelné s nukleárním útokem.

Úvod

V současné době je věnována velká pozornost potenciálně možným válkám o vodu. Možným nástrojem, jak se na možný nedostatek vody připravit jsou modely včasného varování a soubor indikátorů včasného varování (tab.1). Rámec intenzity konfliktu o vodu (viz obr.) umožňuje vizualizaci různých hledisek a dokládá, že každá odlišná úroveň intenzity konfliktu má velmi diferencovaný důsledek na mezinárodní vztahy. Jinými slovy řečeno, absence války neznamená absenci konfliktu. Přehled literatury naznačuje zmatek v otázce hodnocení vody, zda má být posuzována jako veřejný statek, zboží nebo dokonce jako lidské právo.

Z konfliktního potenciálu vody se stává celosvětové bezpečnostní téma. Příspěvek nabízí hlubší pohled na probíhající úsilí analyzovat důsledky sílícího deficitu dostupných zdrojů vody v citlivých oblastech světa. Děje se tak jednak pomocí deskriptivní analýzy historické databáze evidovaných událostí, jednak pomocí modelové techniky a generovaných indikátorů pro predikci scénářů. Pozornost je soustředěna na mezinárodní povodí velkých vodních toků. V odborných kruzích existuje shoda, že hlavní hrozbu budoucích konfliktů představuje nerovnoměrné rozdělení vodních zdrojů. V České republice se předmětný problém týká rizika dopadu klimatické změny a nedostatečnosti státní správy v řízení vodního hospodářství.

Tento příspěvek volně navazuje na článek „Osudová vize 2050 – představa neuvěřitelného", který autor publikoval v tomto časopise v roce 2008. [1]

Nedostatek vody – destabilizující faktor

Nedostatek pitné vody v citlivých oblastech světa se může stát destabilizujícím faktorem v rámci celoplanetárního lidského společenství. Téma je o to významnější, že voda je zdroj nenahraditelný a imanentně životně důležitý, čímž se podstatně liší od všech ostatních surovin a zdrojů. Z konfliktního potenciálu vody se stává celosvětové bezpečnostní téma.

Voda může být použita jako vojenský a politický prostředek k dosažení cíle i jako možný cíl vojenské akce. Především pitná voda má charakter mocensko-politického nástroje. Stává se součástí mezinárodních bezpečnostních analýz. Upoutávají zejména varovné výroky významných činitelů v duchu teze [10] „Voda již nyní přispívá ke konfliktům mezi národy a budoucí konflikty kvůli vodě budou zřejmě narůstat". Velmi často je citován výrok ředitele Světové banky z roku 1995 dr. Ismaila Serageldina [6] : „...války v 21. století budou vedeny kvůli vodě...".

Aktuální je predikce ze zdrojů Národní zpravodajské služby USA z roku 2012 [17]: „ ...možnost vzniku „války o vodu" ... se může stát realitou během dekády ...". Pesimistickou predikci umocňuje hrozivá vize dopadu klimatické změny. Uvedenou bezpečnostní zprávu si vyžádal prezident USA. Hovoří se o hrozbě vzniku „války o vodu" v časovém horizontu 2030. Katalyzátorem mimořádných událostí může být zvýšení současné potřeby vody o 40 % do roku 2040 podle aktuálně provedené predikce. Obdobnou varovnou analýzu poskytuje studie [7] z pohledu globální vojenské geografie, vč. obsáhlé související databáze.

Bezpečnostní zpráva explicitně definuje dva faktory rizika, jednak nezajištěné vodní zdroje v požadovaných parametrech pro obyvatelstvo, jednak hrozbu teroristického útoku na klíčové vodní zdroje. V prvním případě jde o selhání státního systému a infrastruktury; konečným efektem může být zhroucení státu. Ve druhém případě jde o silnou zranitelnost vodohospodářské infrastruktury, kterou nelze účinně chránit v prostoru a čase. Liniový charakter vodárenských toků tuto možnost zcela vylučuje. Situace se stává komplikovanější, pokud se spor netýká pouze dvou států, ale je multilaterální, viz současný konflikt o vodu ve Střední Asii.

Hrozba potenciálního rizika vzniku mezinárodních konfliktů o vodu je nejčastěji dokládána situací v zemích subsaharské Afriky a oblasti Středního východu označovaných zkratkou MENA (Middle East and North Africa). Zpráva [17] varuje, že omezená dostupnost vody pro obyvatelstvo může být příčinou vnitřního politického napětí a podporovat separatistické tendence v regionu. Jak voda, tak vodní zdroje by se pravděpodobně mohly stát důvodem vojenské akce a nástrojem vedení války. Nicméně dosud nebyl zaznamenán případ, kdy by nedostatek vody vedl přímo k ozbrojenému konfliktu; obdobně je tomu na mezistátní úrovni.

Typologie příčin a teoretických důvodů pro vznik války o vodu

Konfliktní potenciál vody má podle [9] a [10] čtyři základní důvody. Primární příčinu lze nalézt v situaci, kdy místní zdroje určitého státu nejsou schopny zcela pokrýt spotřebu obyvatel. Druhým důvodem je, že se o jeden zdroj dělí více států či etnických regionů současně. Jako třetí důvod se uvádí nerovnoměrné rozložení sil aktérů dělících se o vodní zdroje a čtvrtý důvod se přisuzuje konfliktu v situaci, kdy státy nemají snadný přístup k alternativním zdrojům sladké vody.

Nároky na vodu N, viz [24], jsou dány požadavky na čtyři neoddělitelné parametry vodního zdroje pro dané místo či geografický prostor S v čase t co do množství Q a jakosti c, tj. podle obecného vztahu

N = f(S,t,Q,c)                                                                           (1)

Obecný model potenciálního konfliktu o vodu P podle [8] určuje blíže nespecikovaná funkce φ o třech parametrech ve tvaru

P_KONFLIKT = φ (možnost, rovnost ≡ identita)                             (2)

Rešerše problematiky konfliktů o vodu je skromná na seriozní teoretické prameny; převládají vzájemně opisované eseje; domácí autoři se téměř výhradně opírají o deskriptivní analýzu a typologii Gleicka [9], [10] a [11]. Studie [32] nabízí geografickou analýzu vytypovaných světových ohnisek potenciálního konfliktu o vodu a využívá verbálně numerickou patnácti bodovou stupnici intenzity události („BAR Event intensity scale"). Agentura DANIDA dánského ministerstva zahraničí si vyžádala v roce 2003 zpracování příslušné studie od institutu DIIS. [22] Týmová studie [8] doplňuje geografický problém o typologii vodních toků, které jsou sdíleny sousedními státy. Z této typologie odvozuje diferencovaný soubor scénářů a multivariantní model mezistátních konfliktů.

Stěžejní je dokument UNESCO/IHP [26] zahrnuje obsáhlý katalog indikátorů včasného varování před potenciálním konfliktem o vodu v deseti různých kategoriích, viz tab. 1. Analýza je výrazně multioborová a univerzálně platná v rámci globálního měřítka planetárního systému Země. Dokument OECD z roku 2005 [18] v podstatě nabízí stejné myšlenky ve formátu „klíčového poselství".

Tab. 1: Katalog rizikových indikátorů včasného varování před potenciálním konfliktem o vodu; zkráceno podle UNESCO-IHP. [26]

Klíčovou otázkou je pojem spravedlivého užívání vodních zdrojů. Přerozdělovat vodu je velmi komplikované, na rozdíl od jiných surovin neexistuje za vodu náhrada.

Typologie Gleickovy teorie je poměrně rozsáhlá; domácí studie ([14], [21], [31]) přejímají definici bezpečnostních hrozeb podle [9] a [10]. Základní znaky typologie představují

• přerozdělování vodních zdrojů v důsledku jejich nespravedlivého rozdělení;
• zneužívání vody jako vojenského prostředku,
• zneužívání vody jako politického prostředku,
• zneužívání vody v rámci rozvojových sporů jako prostředku pro ekonomický rozvoj (vč. otázky znečišťování),
• vodní zdroje jako bezprostřední cíl nebo prostředek násilí.

Teoretické úvahy jsou doloženy obsáhlou retrospektivní a analyzovanou databází ⁽¹⁾ za časové období od 3000 roků před naším letopočtem až do roku 2006. [11] Ve spektru mnohostranného úsilí probíhajícího šetření a sběru dat lze vysledovat důraz na objektivizaci a formalizaci výsledků. Spočívá v tvorbě jednotné verbálně numerické stupnice pro posouzení stupně konfliktu a v uvážlivé volbě proměnných parametrů. Cílem je unifikace hodnocení hrozby podle různých zdrojů, viz rámec pro vizualizaci intenzity konfliktu o vodu je na následujícím obrázku.

Obr.: Rámec pro vizualizaci intenzity konfliktu o vodu, upraveno podle [2], [16], [32], [35], [37].

COPDAB (Conflict and Peace Data Bank) je označení pro počítačovou databázi vodohospodářských událostí ve formátu jednak konfliktů, jednak spolupráce. Zahrnuje světový přehled z 135 zemí světa za období 1948-1978. [2] Obsahuje datum, iniciátora události, cíl události, cílové území, slovní popis. Ve zprávě z roku 1984 je každý záznam zakódován do 9 proměnných včetně typu a velikosti události. K tomu účelu byla generována verbálně numerická škála v rozsahu 1 až 15 stupňů, viz tab. 2.

Tab. 2: Verbálně numerická stupnice pro vyjádření intenzity rizika v povodí až po krajní mez silového řešení; upraveno podle [2] a [35].

Vedoucím pracovištěm studia problematiky indikátorů pro riziková povodí a metodologie BAR (Basins At Risk) je v současné době státní univerzita v Oregonu. Ve zprávě [35] je zdokumentován celosvětový přehled cca 1800 vodohospodářských událostí ze 124 zemí za období 1948 až 1999. Z celkového existujícího počtu 265 mezinárodních povodí tato databáze pokrývá 122 povodí. Obdobně jako u metody COPDAB je respektována událost bipolárně: diferencovaně ve formátu konfliktu či spolupráce.

Při řešení v roce 2003 byl v plném rozsahu aplikován nástroj GIS a verbálně numerická škála o 15 stupních byla transformována do intervalu -7 až +7 (tab. 2, sloupec 2). Výrazné je zjištění, že událost ve formátu konfliktu vzniká téměř výhradně mezi dvěma státy a týká se množství vody a vodohospodářské infrastruktury. Existuje těsná souvislost s náhlou změnou v povodí povahy fyzikální nebo administrativní (např. realizace velké přehrady nebo zmezinárodnění povodí). Naopak událost ve formátu vícestranné spolupráce se vždy týká kvality vody a ekonomické oblasti.

Další aktualizace uvedené analýzy byla provedena pro období 2000-2008 a výsledky byly publikovány v rámci programu OSN pro posuzování vodních zdrojů v roce 2009. [25] Ani tato objektivizovaná metoda neumožnila identifikovat kritéria, která by svým významem mohla dominovat jako relevantní spouštěč vzniku konfliktu. Z tohoto důvodu se klade důraz na pokračování dalšího výzkumu. {tip Tooltip Title::Pro další možný výzkum jsou dosud získané informace veřejně přístupné na webové stránce Transboundary Freshwater Dispute Database, adresa http://www.transboundarywaters.orst.edu.}⁽²⁾{/tip}

Významný je závěr rozsáhlé výzkumné práce uskutečněné v rámci Severoatlantické aliance. Dokument NATO [16] zdůrazňuje koncept integrovaného posuzování rizika IRA (Integrated Risk Assessment) a uplatňuje metodu využití příznaku jako možného indikátora stresu {tip Tooltip Title::Ukazatel nedostatku vody (WSI - Water Stress Indicator) porovnává vodu dostupnou v daném území a její specifickou potřebu k základním úkonům a činnostem. Hranici nad 1700 m3 čisté vody na osobu a rok pokládá za bezpečnou. Pod ní jde o nedostatek (water stress), pod jeden tisíc m3 o nouzi (water scarcity) a pod 500 m3 o absolutní nouzi. Modifikací je sociální ukazatel nedostatku (SWSI - Social Water Stress Index) nebo ukazatel zranitelnosti zdrojů (WRVI - Water Resources Vulnerability Index), podrobněji. [20]}⁽³⁾{/tip} (Syndrom Approach). Relevantní faktory (politické, ekonomické, sociální, demografické a environmentální) je třeba posuzovat v plné šíři a integrovaně. Environmentální stres způsobuje řada různých konsekvencí, které v souhrnu mohou způsobovat eskalaci konfliktu. Integrovaný impakt je navíc ovlivněn strukturálními a kontextovými faktory.

Zůstává skutečností, že konfliktní potenciál pitné vody je objektivně dán nouzí o vodu [20]. Dokument [15] „Voda nad zlato" parafrázuje dokumenty komise OSN [3] a [4] pro udržitelný rozvoj z konce minulého století, čímž zaostává v datové oblasti; poněkud aktuálnější informace poskytuje WWC. [34]

Třemi hlavními faktory způsobujícími zvyšování požadavků na vodu jsou populační růst, průmyslový rozvoj a rozmach zavlažování v zemědělství. Za poslední dvě desetiletí připadl v rozvojových ekonomikách největší odběr vody na zemědělství. Plánovací sféra vždy pragmaticky předpokládala, že vzrůstající potřebu se podaří uspokojit lepším ovládnutím hydrologického cyklu prostřednictvím budování další infrastruktury. V současné době je vytipováno devět vodohospodářsky citlivých oblastí světa, kde hrozí bezprostřední konflikt, silové řešení a mezi účastníky vznik války o vodu. [19] Jsou to: (1) Severní Jemen vs. Jižní Jemen, (2) Egypt vs. Etiopie, (3) Indie vs. Čína, (4) Burkina Faso vs. Ghana, (5) Thajsko vs. Laos vs. Vietnam vs. Kambodža vs. Čína, (6) Indie vs. Pákistánu, (7) Turecko vs. Sýrie vs Irák vs. Írán, (8) Střední Asie, tj. Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán, (9) Izrael vs. Palestina.

Odborná literatura podrobně popisuje situaci v těchto mezinárodních povodích a údaje jsou trvale doplňovány. Studie UNESCO z roku 2009 [25] na základě formalizované metodologie a souboru indikátorů identifikuje hlavní mezinárodní povodí, {tip Tooltip Title::Přehled identifikovaných hlavních povodí: Ganges-Brahmaputra, Han, Incomati, Kunene, Kura-Araks, Lake Chad, La Plata, Lempa, Limpopo, Mekong, Ob (Ertis), Okavango, Orange, Salween, Senegal, Tumen, Zambezi.}⁽⁴⁾{/tip} kde lze očekávat v průběhu nejbližších 5 až 10 roků silné nepokoje kvůli vodě.

Slabá místa v České republice

Endogenní hrozbu pro suchozemský stát typu ČR představuje dílčí segment široké problematiky dopadů globální klimatické změny ve střednědobé budoucnosti. Zcela lze opomenout devastující účinek v litorální zóně (příbřežním pásmu) světového oceánu. Naopak pozornost je upřena na změnu teploty a chod ovzdušných srážek. Exogenní hrozbu představuje chaotické chování lidského činitele především na úrovni ústředního správního orgánu. Synergický efekt uvedených hrozeb umocňuje riziko zranitelnosti domácího systému vodního hospodářství a zvyšuje konfliktní potenciál vody v domácím prostředí.

Hrozba změny klimatu je bezprostřední a velmi vážná. Změna klimatu zvyšuje teplotu země a moří a mění množství a modely srážek; pravděpodobně bude příčinou významných hospodářských a sociálních dopadů, přičemž některé regiony a odvětví ponesou dramatické nepříznivé důsledky. Změna klimatu je ve vztahu k bezpečnosti charakterizována jako „threat multiplier", tedy faktor zesilující jednotlivé hrozby. Projekce klimatu jsou odezvy klimatického systému na jednotlivé scénáře emisí skleníkových plynů a aerosolů, které klimatické modely simulují pomocí globálních klimatických modelů GCM. Současná hierarchie klimatických modelů zahrnuje modely proudění oce­ánů AOGCM, které respektují trojrozměrnou oceánskou cirkulaci a reakci hlubinných vod, modely klimatické soustavy země EMIC, jednoduché modely klimatu SCM a regionální modely, jenž pracují se sítěmi 50x50 km, 25x25 km nebo dokonce 10x10 km.

V domácích podmínkách bylo provedeno rozsáhlé modelování dopadů změn klimatu na hydrologický režim pomocí hydrologického modelu BILAN {tip Tooltip Title::Model BILAN se řadí mezi deterministické, koncepční, celistvé (lumped element model) modely. Byl vyvinut Výzkumným ústavem vodohospodářským T.G. Masaryka v Praze k simulaci komponentů hydrologické bilance povodí. Je využíván především k řešení dopadů klimatických změn na vodní režim krajiny a zásoby povrchové a podzemní vody. Model simuluje denní nebo měsíční řady komponentů hydrologické bilance. Vstupními veličinami jsou srážky P (mm), odtok měřený v uzávěrovém profilu R (mm), teplota vzduchu T (°C) a relativní vzdušná vlhkost H (%) v denním, příp. měsíčním kroku. Pramen: VÚV T.G.M. Bilan water balance model – Manual. Praha: 2011.}⁽⁵⁾{/tip} na 250 povodích v ČR. [5] Základní podstata možných změn hydrologické bilance na našem území plyne z projekcí srážek a teploty pro Evropu, tj. postupného zvyšování teplot během celého roku a poklesu letních, růstu zimních a stagnace ročních úhrnů srážek. Velmi obecně se očekává značná rozkolísanost srážko-odtokového režimu, v jejímž důsledku poklesne kapacita našich zdrojů povrchové i podzemní vody. Pokles odtoků, pokles průměrných a minimálních průtoků, a zároveň intenzivní lokální přívalové srážky bez možnosti zadržení a vsakování vody mohou vést ke zvýšenému výskytu sucha, ke snížené vydatnosti vodních zdrojů, k častějšímu poklesu hladiny v povrchových tocích a nádržích na minimum, ke snížení hladiny podzemní vody, ke snížení vlhkosti půd.

Počítačové modely nedokáží přesně předpovědět, co bude důsledkem podnebných změn. Zejména v případě povodní dosavadní studie nebyly schopny poskytnout jednoznačný a metodicky správně odvozený závěr, zda se v oblasti střední Evropy změní míra povodňového rizika a povodňový režim. Veškerá preventivní opatření se konají na základě (nevědeckého) principu předběžné opatrnosti PPO {tip Tooltip Title::V roce 2000 vydala EU sdělení o uplatňování principu předběžné opatrnosti v zákonných opatřeních a rozhodnutích v oblastech životního prostředí. Princip opatrnosti se má uplatňovat zejména v těch případech, kde jsou vědecké údaje nedostatečné, neprůkazné nebo nejisté.}⁽⁶⁾{/tip} pro hypotetické scénáře, které nelze ověřit v reálném čase.

Chaotické chování lidského činitele představuje exogenní složku hrozeb. Působnost ústředního správního orgánu na úseku vodního hospodářství v ČR je sdílena mezi pěti ministerstvy. Působnost MZe jako ústředního vodoprávního úřadu je vodním zákonem stanovena jako zbytková a to pro všechny úkony státní správy, u kterých není působnost ústředního vodoprávního úřadu taxativně stanovena pro Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví (ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí stanovení povrchových vod využívaných ke koupání), Ministerstvo dopravy (užívání povrchových vod k plavbě) nebo Ministerstvo obrany (působnost ve věcech, v nichž je založena působnost újezdních úřadů). Státní správa ve vodním hospodářství je organizována jako třístupňová. Státní správu podle vodního zákona vykonávají vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí.

Politická elita ani úřednická sféra v současné době neprojevuje zájem o racionální rekonstrukci rozptýleného řízení oběhu vodní složky v životním prostředí ve prospěch administrativního integrovaného systému. Důsledkem je řada diskrepancí, které zesilují potenciál zranitelnosti ve sféře technické, ekonomické a finanční. Rekonstrukce státu je na tomto úseku nutná z důvodu širšího pohledu na správu věcí veřejných a ignorovaného pojmu „governance".{tip Tooltip Title::Jako vhodnější (než management) jsou obhajovány režimy správy založené na pluralitě rozhodování širší škály aktérů, pro něž je v anglické terminologii používán výraz „governance" (v překladu do češtiny „správa", resp. „spravování"). Případně se ke zdůraznění rozptýlené povahy rozhodování používají adjektiva jako např. „multilevel" governance.}⁽⁷⁾{/tip} Dokladem je setrvávající nedostatečnost státu v péči o budování a provoz čistíren odpadních vod. Deset procent obcí od roku 2004 nesplnilo požadavek Evropské unie na moderní čistírny odpadních vod a kanalizace. V Česku je měly mít všechny obce nad 2000 obyvatel do konce roku 2010. Celkem jde o 630 sídel. Původně přepokládané finanční zdroje z prostředků EU jsou za této situace nejisté. Tím je zesílena finanční zranitelnost v oblasti odpadních vod.

Aktuálním domácím politickým problémem je odpor proti změnám v oblasti jednotného regulátora byznysu s vodou. Generální ředitelství Evropské komise pro regionální politiku (DG Regio) již od roku 2004 upozorňuje na nepřijatelný stav regulace vodohospodářského trhu v ČR. Požaduje vytvoření nezávislé regulační instituce, která by upravovala provoz vodohospodářské infrastruktury a ovlivňovala výši poplatků za vodu. V opačném případě budou ohroženy evropské dotace do oboru vodárenství v období let 2014 až 2020.

Dlouhodobě prosazuje snižování zisků soukromých společností, které se ve vodohospodářském byznysu pohybují. Existuje situace, kdy vodohospodářskou infrastrukturu provozuje soukromá společnost, která zpravidla nechce investovat do renovací systému, jenž patří městům či obcím. I za této fatální situace paralyzovaná úřednická struktura z roku 2012 deklaruje: „náhled MZe o nadbytečnosti centrální regulace nadále platí", cit. [30].

Procesu pokračující destrukce integrovaného řízení v souvislosti s provedenou privatizací vodárenských systémů si všímá analýza Transparency International ČR z roku 2009: „...proces privatizace státních podniků v letech 1993-1994 ...osvětluje způsob následné atomizace vodního hospodářství ... z 11 velkých státních podniků vzniklo cca 40 okresních vodohospodářských společností a dalších více než 1 200 drobných provozovatelů s různou formou vlastnictví infrastruktury". Důsledky privatizace z pohledu veřejného sektoru, tedy státu, měst a obcí, způsobily fatální ztráty, viz [27].

Současný trend představuje odklon od privatizace. Podle [12] sběr dat a analýza ze 400 největších měst světa prokázala, že privatizace vodárenských systémů je neoblíbená, nezisková a nefunkční. Obdobně v ČR některé municipality z nejrůznějších důvodů znovu přebírají kompetence nad provozováním infrastruktury od soukromých společností (např. Plzeň, Jihlava) nezávisle na administrativním centru.

Domácí marasmus dokládá chování českého představitele ze dne 28. července 2010, kdy Valné shromáždění OSN výslovně deklarovalo ve své rezoluci č. 64/292 lidské právo na vodu a sanitační zabezpečení {tip Tooltip Title::Citace [29]: „ad 1. Recognizes the right to safe and clean drinking water and sanitation as a human right that is essential for the full enjoyment of life and all human rights."}⁽⁸⁾{/tip} a uznalo, že čistá pitná voda a sanitační zabezpečení jsou klíčovými faktory při zajišťování všech lidských práv. Při hlasování delegát ČR neměl vlastní názor a rezoluci nepodpořil. [29]

Významný je úspěch kampaně Evropské občanské iniciativy „Voda je lidské právo" ze závěru roku 2013. Cílem kampaně bylo podpořit lidské právo na vodu a sanitační zabezpečení a dosáhnout toho, aby se uvažování Evropské komise posunulo od tržního přístupu a orientace na konkurenci k přístupu zaměřenému na právo a orientaci na veřejnou službu. Voda bude vyloučena z koncesní směrnice EU.

Závěr

Dosavadní pragmatické zkušenosti o způsobu řešení vodohospodářských problémů pomocí diplomacie, hospodářské spolupráce a technických prostředků, jsou pravděpodobně vyčerpány. Současné varovné signály o potenciálním silovém řešení a vzniku „války o vodu" se opírají o predikci synergického efektu globalizace, růstu populace, ekonomického rozvoje, rostoucí nároky na zdroje a destruktivní důsledky globální klimatické změny. Obnovitelné zdroje sladké vody se v některých oblastech světa blíží k mezní dostupné hranici. Pravděpodobně převezmou úlohu hlavního ukazatele regionální nestability. V České republice endogenní objektivní hrozbu představuje „divoká karta" klimatické změny. Exogenní sílu představuje paralyzovaná šedá úřednická sféra a nezralost domácí politické elity, která umocňuje domácí nestabilitu nakládání s vodou organizačně, technicky i finančně. Dostupnost pitné vody získává charakter mocensko-politického nástroje.

Práce byla uskutečněna za finanční pomoci projektu MV ČR „Posuzování bezpečnosti prvků infrastruktury a alternativní možnosti zvýšení zabezpečení měst a obcí pitnou vodou při vzniku živelních pohrom a rozsáhlých provozních havárií" – MV ČR reg. č. VF20102014009.