Tento článek diskutuje transformaci informačního prostředí, která umožňuje protivníkovi využívat kybernetické psychologické a informační operace. Text představuje možnosti, které v současné době má protivník k dispozici za účelem exploatace zranitelností informačního prostředí, zejména kognitivních zranitelností cílových skupin. Nepřátelské zájmy jsou tak často prosazovány manipulací, použitím dezinformací, propagandy, algoritmů a umělé inteligence. Ve světle tohoto vývoje článek definuje přístup, který staví společnost do svého centra a který zdůrazňuje societální a lidskou odolnost.  

Článek se věnuje informačním a psychologickým operacím jako výzvě pro bezpečnostní a obranné systémy zemí NATO. Nejprve jsou jednotlivé termíny diskutovány v souvislosti s pojímáním dichotomie válka a mír, a také v kontextu odolnosti a odstrašování. Text upozorňuje na to, že definice pojmů jsou ovlivněny normativním přístupem vůči paradigmatům války a míru a užití nevojenských prostředků. Tato situace vede k vyšší zranitelnosti bezpečnostních a obranných systémů při jejich konfrontaci s protivníkem. Zvláštní pozornost je také věnována zranitelnostem bezpečnostních a ozbrojených složek, které jsou v rámci formulací strategií na zvýšení odolnosti přehlíženy. 

Navzdory snahám označovat hybridní válku jako novou formu válčení, nebo dokonce jako faktor, který mění povahu války, hybridní válka je součástí ozbrojených konflitů od starověku do současnosti. Podstatou hybridních válek je paralelní využívání pravidelných i nepravidelných ozbrojených sil a různé způsoby působení na protivníka, s cílem, bez použití otevřeného útoku jej oslabit. Článek předládá analýzu informační dimenze v hybridní válce proti Chorvatsku (1990-91) a Ukrajině (2014). V obou případech byla hlavním cílem hybridní války sociální jednota napadených zemí. V případě Chorvatska, navzdory silné propagandistické kampani, následované použitím vojenské síly, se nepodařilo prolomit sociální soudržnost většiny obyvatel Chorvatska. V případě Ukrajiny, díky absenci sociální soudržnosti společnosti hybridní válka vedena Ruskou federací je mnohem efektivnější.

Článek pojednává o operační adaptabilitě, jež bude podle Spojených států amerických (USA) potřebná v budoucích ozbrojených konfliktech mezi lety 2016–2028. Schopnost operační adaptability má pak významný vliv zejména na operace pozemních sil, jež jsou i nadále považovány za rozhodující vojenskou sílu. Za významný faktor operačního prostředí pozemních sil je považována zejména jeho komplexnost – provázanost mezi vojenskými a politickými cíli, jež přináší mimo jiné řadu nejistot. Účinné ovlivňování dynamiky lidského prostředí v ozbrojeném konfliktu je jedním z předpokladů dosažení schopnosti operační adaptability. Současný rozvoj a zdůrazňování technologií v průběhu ozbrojeného konfliktu až příliš oddělily válku od jejího nemateriálního politického, kulturního a psychologického kontextu. Přitom právě lidský, psychologický, politický a kulturní rozměr ozbrojeného konfliktu přináší řadu nejistot, jejichž snižováním se budou muset v budoucích operacích pozemní síly zabývat. Dílčí řešení v podmínkách AČR nastiňuje i tento článek.

Článek představuje teorii informačních operací na pozadí ozbrojených konfliktů na Ukrajině, v Iráku a Sýrii. V úvodu jsou informace představeny jako fenomén a akcelerátor vývoje společnosti. Jsou zde nastíněny základní informační kanály, jež přináší informace bezpečnostního rázu jejich příjemci. Dále se článek věnuje bezpečnostnímu a operačnímu prostředí a také zranitelnosti, kterou s sebou vzrůstající závislost na informacích přináší. Jádrem článku jsou informační operace, které jsou prezentovány ve své teorii s autorovým komentářem k reálnému uplatnění ve vojenské praxi a v podmínkách Armády České republiky. Jako součást informačních operací jsou následně představeny psychologické operace, operace v počítačových sítích a elektronický boj. Článek je zakončen reálnými příklady informačních a psychologických operací v současných konfliktech a podmínkami jejich vedení v AČR. Závěr shrnuje obecné myšlenky o bezpečnostním prostředí a informačních operacích a zdůrazňuje význam informačních operací v současných i budoucích konfliktech.

Informační věk lze charakterizovat jako období raketového kvantitativního a kvalitativního nárůstu informací, a to především z důvodu prudkého rozvoje a využívání informačních a komunikačních technologií (ICT). Vojenské klamání v něm získává nový rozměr a v rámci operací ozbrojených sil ještě širší možnosti svého uplatnění. Tento článek představuje završení série statí uveřejňovaných ve VR věnovaných vojenskému klamání. Je zamyšlením nad otázkami, které vycházejí ze vztahu klamání a informačního věku, za jehož počátek lze považovat osmdesátá léta minulého století.