Článek předkládá přehled vývoje přístupu Armády České republiky (AČR) k ochraně životního prostředí v kontextu environmentální legislativy od roku 1989 do současnosti. S využitím metod analýzy, syntézy a komparace české, evropské a alianční environmentální legislativy vytváří dosud nepublikovaný přehled v oblasti ochrany životního prostředí a jejího zapracování do vnitřních předpisů a právních aktů Československé lidové armády, Československé armády a AČR. Článek přináší soubor výstupů graficky zobrazujících aktivitu v environmentální oblasti s vnitřními souvislostmi mezi civilní legislativou, požadavky EU a NATO v chronologickém sledu. Práce přichází k závěru, že rok 2000 představuje milník, od něhož je přístup k ochraně životního prostředí pozorován jako stagnační. Za důvody stagnace shledáváme obavy velitelů nad negativním vlivem „ekologického přístupu“ k výcviku vojsk a nedostatek osvěty v oblasti environmentálního vzdělávání resortu obrany.

Poskytování zdravotní péče v ozbrojených silách stejně jako postavení celé vojenské zdravotnické služby je v mnoha aspektech velmi specifické. Jedním z nejdůležitějších aspektů je určitě legislativní rámec prostředí, ve kterém lze zdravotní péči pro příslušníky armády poskytovat. Stávající vojenská zdravotnická služba a poskytování zdravotní péče v armádním prostředí je svázáno mnoha legislativními normami, které jsou často rychlejší ve vývoji než je schopna Armáda České republiky (AČR) zachytit a promítnout do svých struktur a vnitřních norem. V následujícím článku se autoři snaží ukázat na základní aktuální legislativní rámec, který vymezuje poskytování zdravotní péče a postavení jednotlivých prvků vojenské zdravotnické služby v AČR. Popsat viditelné i potencionální problémy a navrhnout případná řešení.

Poskytování zdravotní péče v ozbrojených silách stejně jako postavení celé vojenské zdravotnické služby je v mnoha aspektech velmi specifické. Jedním z nejdůležitějších aspektů je určitě legislativní rámec prostředí, ve kterém lze zdravotní péči pro příslušníky armády poskytovat. Stávající vojenská zdravotnická služba a poskytování zdravotní péče v armádním prostředí je svázáno mnoha legislativními normami, které jsou často rychlejší ve vývoji než je schopna Armáda České republiky (AČR) zachytit a promítnout do svých struktur a vnitřních norem. V následujícím článku se autoři snaží ukázat na základní aktuální legislativní rámec, který vymezuje poskytování zdravotní péče a postavení jednotlivých prvků vojenské zdravotnické služby v AČR. Popsat viditelné i potencionální problémy a navrhnout případná řešení.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se věnuje obecnějším úvahám o vztazích veřejného a soukromého práva a o poměru zákona o vojácích z povolání (č. 221/1999 Sb.) k jiným právním předpisům. Dále se zabývá vymezením a výkladem některých pojmů (rodina, domácnost/společná domácnost, osoba blízká, dítě, manžel/partner), na nichž demonstruje propojenost obou právních oblastí. Snaží se ukázat, že tzv. branné zákonodárství a zejména zákon o vojácích z povolání nejsou svět uzavřený sám do sebe, ale naopak oblast, která je součástí jednotného právního řadu s vazbou na komplex právních předpisů, včetně těch soukromoprávních (zejména na občanský zákoník a zákoník práce).

Stěžejním předpisem veřejného investování je zákon o veřejných zakáz- kách. Jeho hlavním cílem je úspora finančních prostředků při pořizování majetku a služeb státem. V některých specifických případech se však ten- to zájem dostává do střetu se zájmy jinými. Nový a zajímavý vhled do této problematiky vnáší několik nedávných rozsudků soudů v trestních kau- zách týkajících se pořizování zdravotnického materiálu. Na základě těchto judikátů byly identifikovány konflikty s celospolečen- skými zájmy. Jsou jimi zachování bojeschopnosti Armády České repub- liky a její funkce v míru, plnění mezinárodních závazků České republiky a požadavek na důsledné plnění vojenských rozkazů. Byly vyhodnoceny případy, ve kterých jiné zájmy převáží nad zájmem chráněným Zákonem o veřejných zakázkách a kterým musí tento ustoupit.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.