Fulltextové hledání

Cílem článku je přispět k výzkumu možného využití strategické komunikace pro oblast vyzbrojování. Pořizování vojenského materiálu vyžaduje komplexní přístup, racionalizující politické, vojenské, ekonomické a technické rozhodování, vyžadující vhodnou strategickou komunikaci se zainteresovanými stranami. Článek nejdříve analyzuje stávající slabé stránky v užívání strategické komunikace při podpoře vyzbrojování a následně doporučuje model jejího optimálního využití. Výsledky dotazníkového šetření a strukturovaných rozhovorů se specialisty na strategickou komunikaci a vyzbrojování ukazují vysokou podporu pro využití strategické komunikace. Vybrané případové studie k projektům modernizace Pandur a bojového vozidla pěchoty však nepotvrdily předpoklad zlepšení schopnosti Ministerstva obrany ČR pořizovat novou vojenskou techniku.

Článek se věnuje poměrně ambicióznímu konceptu, který bývá označován jako "swarming", jenž je definován taktický organizační princip, který favorizuje bojovou činnost vedenou prostřednictvím decentralizovaného kolektivu autonomních nebo semiautonomních vysoce mobilních entit, které operují v různých vektorech. Zároveň je uváděn termín "pulsing". [1] Autoři se pokouší objasnit základní aspekty této nové teoretické koncepce a poukázat na poměrně dlouhou tradici jejich teoretického vývoje i jeho praktické aplikace. Swarming kombinuje aplikaci velkého množství relativně malých jednotek s informační superioritou, která vede k synchronizovaným bojovým aktivitám, kdy "swarmingující" jednotky optimalizují rychleji, než oponent reaguje. Funkcí velení je pouze formulace strategického cíle, alokace adekvátního množství zdrojů, ale již nikoli řízení aktivit taktických a palebných jednotek (rojů). Oba pojmy dosud nebyly projednány a schváleny výborem pro terminologii MO.

Článek se zabývá problematikou vybraných mezinárodních smluv, aktuálních dohod a iniciativ mezinárodní spolupráce v oblasti nešíření jaderných a chemických zbraní, ve kterých je zastoupena Česká republika prostřednictvím specifických orgánů nebo ministerstev. Je zde také rámcově popsán pohled a specifický vojenský přístup. Zapojení MO a AČR do struktur NATO umožňuje ovlivňovat strategické rozhodování v oblasti OPZHN a tím podporovat současné trendy týkající se forenzní analýzy, odběru CBRN vzorků a reakci na nové trendy v oblasti odstraňování následků použití ZHN.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Cílem tohoto článku je poskytnout čitateli základní informace související s objasněním koncepce kulminačního bodu, navést jej správným směrem k jejímu pochopení a správnému výkladu. Koncepce kulminačního bodu je pojednávána ve třech základních částech, kdy je objasněno Clausewitzovo pojetí, dále je popsána teorie kulminačního bodu podle některých doktrinálních publikací a na závěr jsou objasněny všeobecné souvislosti, dokreslující základní pochopení této koncepce.

Doktrinální publikace, které byly zmíněny v minulém čísle ale i další, jsou základem pro velitele, aby při plánování a vedení operací mohl rozpoznat možnou kulminaci a stanovil způsoby, jak ji oddálit. Historie je však důkazem, že prvním výstřelem se původní plány mění. Přesto existuje řada faktorů či indicií, které operačnímu veliteli mohou poskytnout radu, jak příchod nebo dosažení kulminačního bodu rozpozná.

Vojenské rozhledy mají za sebou 22 let své novodobé existence. To samo o sobě zakládá nárok na určité tradice. Vojenské rozhledy však poprvé vyšly už v roce 1918 a mezi autory patřila řada význačných politiků, vojáků i dalších vojenských a bezpečnostních odborníků. Vojenské rozhledy jsou ceněnou značkou, která si zaslouží respekt. Časopis byl vždy periodikem, který poskytoval prostor pro prezentaci názorů z řad bezpečnostní komunity i ozbrojených sil, poskytoval odpovědi na základní otázky bezpečnosti, obranné politiky, a na vojenství v nejširším slova smyslu. Časopis byl a je určen především pro potřeby praxe a vzdělávání v oblasti bezpečnosti a obrany. Svým skromným dílem přispěl k rozvoji vojenské vědy v oblasti bezpečnostních a strategických studií, operačního umění, ale i taktiky, vojenské ekonomiky, vojenských technologií a dalších souvisejících oborů.

Koncepce těžiště je - mimo stanovení cíle - tou nejkritičtější částí vojenského plánovacího procesu. Jak cíl, tak odpovídající těžiště musí být správně stanoveny. Čím vyšší úroveň řízení boje, tím důležitější je správně určit jak nepřátelská, tak naše vlastní těžiště. Žádný spolehlivý plán velké operace či tažení nemůže být vypracován bez soustředění veškerého úsilí na ochranu vlastních těžišť a zničení či umlčení těžišť protivníka.

Článek popisuje úkoly, které mohou plnit vozidla bez osádek v zájmu ozbrojených sil a policie, zvláště pro omezení ztrát, a problémy spojené s jejich použitím. Robotika umožňuje překonat meze lidské výkonnosti, a tak rozšířit bojové možnosti vojáka. Zvyšuje se počet expedičních operací a mírových úkolů, při nichž je bezpečnost ozbrojených sil stále více ohrožována asymetrickým protivníky.

Článek je přehledem problematiky týkající se stavu a bojového použití bezpilotních letadel, nikoli popisem jednotlivých typů.

Svět je stále více urbanizován. Proto se letectvo musí připravovat k boji ve městech. Města jsou obtížnými prostory, kde jsou vojenské operace omezovány zástavbou terénu a nebezpečím vedlejších škod a ohrožením nekombatantů. Je velmi pravděpodobné, že ve městech bude docházet ke krizím, především v málo rozvinutých zemích. Proto jsou vojenské operace ve městech stále více a více pravděpodobné.

Základem bojové činnosti dělostřelectva je vyřazování cílů v sestavě nepřítele z boje efektivní palbou. Cílem dělostřelecké palby je dosažení letálních a neletálních účinků při vyřazování cílů. Z hlediska střelecko technického se palby rozlišují podle tvaru cíle, vykonavatelů, způsobu postřelování, plánování, způsobu určení prvků pro střelbu, požadovaného účinku v cíli. Článek je zaměřen na objasnění způsobů postřelování cílů v závislosti na jejich tvaru dělostřeleckým oddílem a dělostřeleckou baterií, jsou-li prvky pro účinnou střelbu určovány náhradními prostředky.

Vojenští stratégové nepovažovali boj proti povstání a asymetrický boj za příliš důležitý a v úvahách na strategické úrovni mu nevěnovali pozornost. Tento postoj ztěžoval formulaci teorie nekonvenčního boje (UW - unconventional warfare) a v podstatě vylučoval nepravidelnou válku (irregular warfare) ze všech námětů strategických cvičení. Stratégové pokládali protipovstalecký boj (COIN - counterinsurgency) za úkoly taktického a operačního stupně.

Hlavním posláním ozbrojených sil České republiky je co nejefektivnější a nejlepší zabezpečení obrany území České republiky s využitím zásad kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské úmluvy. K trvalému zajišťování tohoto úkolu je nutno neustále zdokonalovat znalosti a dovednosti všech příslušníků rezortu, a to především prostřednictvím vojenského výcviku. Vojenské aktivity ovšem krom výše uvedeného přínosu mají za následek taktéž environmentální aspekty, jež působí nejrůznější poškození životního prostředí. Klasifikace těchto aspektů a následně i jednotlivých druhů ekologických škod byly zpracovány v souladu s metodou Hazard & Impact Index.

Správné nasazení odstřelovačů na bojišti je jednou z obtížných částí výcviku samotných odstřelovačů a jednou z obtížných částí rozhodovacího procesu velitelů. Týká se to především velitelů čet, rot a praporů, kteří na jejich činnost dohlížejí. Nasazení odstřelovače - kde a jak se zařadí mezi ostatní vojáky a jaká má být jeho úloha - zůstává obtížným problémem, který vyžaduje střízlivé uvažování a představivost jak na straně odstřelovačů, tak velitelů mechanizovaných jednotek, kteří jim velí. Článek se zabývá povinnostmi odstřelovače a pozorovatele, přesnou střelbou na velkou vzdálenost ze zálohy, pohybem po bojišti a taktikou nasazení.

Tento článek se věnuje aktuální problematice poslední doby, tj. zvládání nepokojů s etnickým podtextem. Současná situace je srovnána s historickými příklady i soudobými případy ze zahraničí. Jedná spíše o úvahy či hypotetické scénáře. Naznačené situace, jejich řešení a role ozbrojených sil v nich, předpokládají naprosté selhání státu v jeho základních funkcích, včetně selhání příslušných odpovědných složek, mezi které ale ozbrojené síly rozhodně nepatří. Jsou identifikována rizika, která s nimi mohou být spojena, včetně tzv. romské otázky. Naznačená řešení ovšem nemají oporu v současném právním řádu České republiky. Autor dochází k závěru, že zasazení armády by mělo být až tím posledním prostředkem, "ultima ratio".

Vojenská publikace s názvem "Příprava příslušníků Armády České republiky" vychází z intelektuálního bohatství, zkušeností a všeho pozitivního, čeho Armáda České republiky v oblasti přípravy velitelů, příslušníků štábů a jednotek historicky dosáhla. Současně reaguje na nové vnitřní podmínky a změněný charakter bezpečnostního prostředí, ve kterém se Česká republika a její armáda dnes nacházejí. Základním smyslem vojenské publikace, které vydala Správa doktrín VeV-VA, je ujednotit přístupy, které charakterizují význam a cíle, formy a metody přípravy příslušníků AČR v podmínkách profesionální armády. Publikace svým obsahem reaguje na změny a nové trendy v přípravě příslušníků AČR a s tím souvisejících činností velitelů, náčelníků, ředitelů, vědecko-pedagogických pracovníků apod.