Fulltextové hledání

Tento příspěvek představuje formální ekonomický rámec pro hodnocení udržitelnosti při dlouhodobém opotřebovávacím válčení. Na příkladu probíhající ruské invaze na Ukrajinu modeluje interakci mezi vojenskou výrobou a spotřebou (ztrátami), aby zhodnotil meze odolnosti státu v podmínkách trvalého konfliktu. Jádrem analýzy je diferenciální funkce válečné ekonomiky, definovaná jako čistá schopnost udržet operace v čase, která představuje rozdíl mezi produkcí a ztrátami. Tato funkce je zakotvena v teoretické konstrukci, která rozlišuje mezi udržitelnými a neudržitelnými operačními režimy a je charakterizována kritickými mezemi vyčerpání systému. Na základě kombinace regresní analýzy a symbolického modelování příspěvek ukazuje, jak se současná ruská strategie vyčerpávání může blížit bodu strukturálního zlomu. Zjištění nabízejí koncepční a empirický základ pro hodnocení odolnosti válečného průmyslu a mohou být podkladem pro strategickou politiku a předvídání konfliktů.

Tento článek se věnuje roli strategické komunikace ve vojenských operacích se zaměřením na její dopad v průběhu prvního roku rusko-ukrajinské války. S využitím metodologie sledování procesů studie zkoumá, zda byla ukrajinská strategická komunikace rozhodující při odolávání ruským útokům. Naše zjištění ukazují, že strategická komunikace byla ústřední složkou obrany Ukrajiny. Účinná komunikace mobilizovala širokou podporu různých aktérů, včetně státních subjektů bez regionálních zájmů a nestátních přispěvatelů jako civilistů, dobrovolných bojovníků a organizací, kteří se řídili motivacemi nad rámec vlastních zájmů. Odolnost Ukrajiny nebyla důsledkem klamné ruské strategie (tj. absence skutečného záměru vést válku v plném rozsahu), ale její odvážné protiofenzívy podpořené mezinárodní pomocí – podporou, která byla posílena a udržována strategickým komunikačním úsilím, jež formovalo globální vnímání a zajistilo zásadní pomoc.

Vojenská přítomnost USA v Afghánistánu byla předmětem retrospektivních analýz, které usnadnily identifikaci a získání důležitých zkušeností pro budoucí vojenské akce. Tento článek analyzuje s využitím případové studie způsob, jakým byly obranné zdroje řízeny z hlediska udržitelného rozvoje, a zaměřuje se na trvalé účinky hlavních projektů, jejichž cílem bylo zajistit prvotní kroky této země směrem k udržitelnému rozvoji. Tato studie následně poukazuje na pozitivní potenciál, který by vojenský nástroj mohl mít v úsilí země o dosažení cílů udržitelného rozvoje, a zvýrazňuje cestu, jakou mohou způsoby neudržitelného řízení ohrozit nebo dokonce zmařit pokrok v této oblasti. Hlavním výsledkem výzkumu je model neudržitelného využívání obranných zdrojů, který by orgány s rozhodující pravomocí měly znát, a kterému by se měly v budoucnu vyhnout, aby dosáhly dlouhodobě prospěšných výsledků.

Účelem tohoto příspěvku je představit některá specifika úkolového velení během konfliktu na Ukrajině. Rámec analýzy popisuje způsoby, jakými zúčastněné strany řídí válčení z pohledu realizace úkolového velení jako metody ke zvýšení vojenské efektivity. Pomocí kvalitativních metod, kombinujících přehled literatury, kritickou analýzu relevantních zdrojů, komparativní analýzu a nepřímé pozorování a zjištění týkají se aspektů úkolového velení, které jsou kritické pro zvýšení operační odolnosti a odolnosti rozhodovacího procesu, a to prostřednictvím identifikace a zkoumání různých situací zahrnujících ukrajinské a ruské vojenské síly. Výsledky studie zároveň zdůrazňují některé potenciální způsoby inovace principu úkolového velení z pohledu multi-doménových operací.

Článek se zabývá problémem stanovení požadovaných hmotných rezerv, označovaných také jako strategické nebo nouzové zásoby. Jedná se o zásoby, které obhospodařuje stát jako součást své krizové připravenosti. Článek zkoumá způsob, jak mohou být scénáře použity jako metoda pro plánování, tj. stanovení potřebných, přiměřených a ekonomicky přijatelných hmotných zásob. Analýza založená na scénářích, osvědčená v oblasti obranného plánování, je identifikována jako metoda nabízející vysokou úroveň analytické preciznosti a srozumitelnosti odůvodnění výsledných požadavků. Zvolené plánovací scénáře nepochybně musí být v souladu s národním hodnocením hrozeb a rizik. Zároveň musí zohledňovat i ostatní významné politiky státu, především v oblasti ekonomiky, průmyslu, zdravotnictví či životního prostředí. Ilustrativní provedení úvodních kroků navrhovaného metodického postupu je zasazeno do podmínek bezpečnostní politiky Lotyšské republiky.

Článek doporučuje některé přístupy pro posílení institucionálního rámce analytické podpory za účelem zvýšení důvěryhodnosti řízení obrany. Doporučení jsou výsledkem výzkumu, který byl proveden Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany (CBVSS) v rámci dlouhodobého záměru rozvoje organizace s názvem Strategické alternativy (STRATAL). Výzkum byl zaměřen na organizační uspořádání funkce analytické podpory v rámci celkového organizačního uspořádání ministerstev obrany několika vybraných zemí (Kanada, Norsko a Švédsko) a v rámci organizační struktury NATO (v tomto případě byla pozornost zaměřena především na analytickou podporu obranného plánování). Analytická podpora rozhodování v otázkách obrany má v těchto zemích obdobně jako v rámci NATO silnou tradici. U těchto zemí sahá tato tradice již do období druhé světové války a způsob pojímání této podpůrné nicméně velmi důležité funkce řízení je vysoce inspirativní pro posílení důvěryhodnosti celého procesu řízení obrany státu i v podmínkách ČR.

Způsob vedení moderních rozsáhlých bojových operací se vyznačuje stále častějším a rozmanitějším využíváním bezpilotních vzdušných prostředků integrovaných do systému velení, řízení, výpočetní techniky, spojení, zpravodajství, sledování a průzkumu (C4IRS). Tyto letouny jsou jedním z nejdůležitějších typů zbraní v moderních rozsáhlých bojových operací. Každý, kdo disponuje technikou schopnou zpracovat nejnovější informace z terénu a bezpečně je předat velitelskému středisku, má velkou výhodu a šanci způsobit velké škody jednotkám nepřítele, jejichž cílem je zabránit dalšímu operačnímu působení. Důležité je, že UAV musí mít určitý stupeň vlastní ochrany spočívající v možnosti výběru místa působení, průzkumu a ústupových cest. Článek představuje možnosti využití UAV pro různé úkoly v rozsáhlých bojových operací a také případovou studii jejich využití v předchozích moderních ozbrojených konfliktech.

Tato přehledová studie se zaměřuje na židovské povstání v rámci britského mandátu pro Palestinu v letech 1939 až 1948. Židovská guerillová kampaň představuje úspěšnou případovou studii v oblasti výzkumu malých válek a povstání, tzv. proxy wars. Autoři analyzují ranou fázi britského mandátu v letech 1918-1939 označovanou jako předehru následného židovského povstání; období, kdy vznikaly a rozvíjely se židovské polovojenské skupiny včetně Hagany, Irgunu a Lehi, přičemž autoři akcentují především ideologická východiska, operační a taktické strategie vedení boje, či materiální kapacity, kterými tyto organizace disponovaly. Autoři kladou důraz především na období od iniciace Bílé knihy v roce 1939 do vzniku Státu Izrael v květnu 1948. Britská omezení židovského přistěhovalectví a začátek druhé světové války podnítily židovské síly k masivní teroristické kampani proti Britům, jejímž výsledkem bylo bezprecedentní sionistické vítězství.

Obranné strategie malých států NATO představují důležitý zdroj informací o obranné politice. Definice "malého státu" je však nejasná a její zpřesnění představuje první část článku. Ve druhé části pak text srovnává Obranné strategie deseti vybraných malých států NATO z pohledu hrozeb, budoucích vojenských schopností, procesu tvorby dokumentů, úrovně detailu a úrovně, na které je dokument schvalován. Přehledné seřazení těchto poznatků pak potenciálně může sloužit jako vhodný základ a inspirace při tvorbě obranných strategií menších států.

Článek analyzuje vyčkávací munici jako samostatnou kategorii odlišnou od tradičních UAV a zkoumá její roli v nedávných ozbrojených konfliktech. Na základě kvalitativní a kvantitativní analýzy dochází k závěru, že se tyto systémy staly trvalou součástí soudobých konfliktů, což se odráží i v rychlé expanzi akvizičních snah v rámci států NATO po letech stagnace. S využitím těchto poznatků článek představuje čtyři funkční kritéria vymezující vyčkávací munici a nabízí cílené mapování DOTMLPFI, které shrnuje požadavky a orientační metriky potřebné k dosažení plné operační schopnosti. Studie ukazuje, že pokrok ve všech oblastech DOTMLPFI je nezbytný pro účinnou a udržitelnou integraci, zejména u menších ozbrojených sil.

Studie zkoumá hlavní výzvy, kterým čelí velitelé v rámci procesu mnohonárodních vojenských operací. Na základě aspektů shrnutých v přehledu literatury byla použita metoda dotazníkového šetření na reprezentativním vzorku vojenského personálu se zkušenostmi na pozici taktického velitele z různých mnohonárodních aktivit. Ze zjištění vyplývá, že mezi nejvýznamnější výzvy, které velitelé vnímají, patří jazykové bariéry, otázky velení a řízení (C2) a rozdíly ve výcviku, vybavení a doktríně, přičemž za nejnáročnější operační fázi bylo označeno plánování. Statistická analýza dále ukazuje, že zkušení velitelé vnímají tyto výzvy naléhavěji, zatímco studie nastiňuje klíčová řešení navrhovaná respondenty, jako je rozvoj jazykových dovedností, zvyšování interoperability a podpora adaptability jakožto základních předpokladů pro překonání obtíží v mnohonárodních vojenských operacích.

Na základě metody obsahové analýzy, tato studie analyzuje vůbec první publikovanou bezpečnostní strategii Izraelských obranných sil, která byla zveřejněna v roce 2015. Hlavním cílem textu je nejen představit okolnosti vzniku a diskutovat hlavní cíle tohoto strategického bezpečnostního dokumentu, ale také nastínit širší geopolitický kontext, z něhož vzešel. Autoři argumentují, že dokument akcentoval především dvě oblasti - použití síly a budování kapacit izraelské armády. Mimo jiné publikování strategie mělo plnit také odstrašující efekt. V závěru autoři srovnávají plán Gideon a na něj navazující plán Tnufa a poukazují na značný význam, který má při implementaci takového dokumentu konsenzus politických a vojenských elit, a také se zamýšlejí nad tím, jaké poučení a inspiraci lze z tohoto případu čerpat v našem geografickém prostoru v průběhu procesu formulování či reformulování strategických bezpečnostních dokumentů.

Článek hodnotí informační válku v rámci vojenské strategie se zaměřením na konflikt na Ukrajině. Klíčový je vliv informačních operací (šíření desinformací a klamání) jako strategického nástroje. Autor pragmaticky analyzuje informační válku z hlediska vojenského umění a jako část aplikované strategie využité k podpoře bojových operací. Rovněž identifikuje fázi informační války vůči fázi konfliktu. Dále předpokládá a potvrzuje tezi, že informační operace jsou vedeny oběma vnějšími aktéry (USA i Ruskou federací) s cílem podpořit bojové operace tamních spojenců. Oba tito vnější aktéři, včetně jejich hlavních představitelů však vedou informační válku především s cílem podpory vlastních zájmů. Jde o případovou studii podle neorealistického pojetí mezinárodních vztahů. Tomu odpovídá význam rovnováhy moci, snahy aktérů o vyvažování a zásadní vliv vnějších aktérů na vývoj konfliktu.

Pro přesnou dělostřeleckou palbu jsou klíčové meteorologické údaje, jejichž dostupnost však může být v bojových podmínkách omezena. Tato studie zkoumá vliv omezených možností v oblasti meteorologických informací na přesnost dělostřelecké palby a zkoumá možné strategie jejich zmírnění. Analýzou radiosondážních měření ve vyšších vrstvách atmosféry jsme simulovali různé scénáře omezené meteorologické podpory. Naše zjištění zdůrazňují význam meteorologických faktorů pro výkonnost dělostřelectva a potenciální důsledky nedostatečných údajů. Vyvinuli jsme základní rámec pro offline produkty dělostřelecké podpory a zdůraznili potřebu robustních metod pro odhad atmosférických podmínek v prostředí s nedostatkem dat. Budoucí výzkum se zaměří na začlenění pokročilých modelovacích technik a dalších zdrojů dat s cílem zvýšit přesnost a použitelnost těchto produktů.

Studie dekonstruuje koncept aktivních opatření prizmatem informačního vlivu. Chápe jej jako sofistikované metody ovlivňování veřejného mínění a politických rozhodnutí, které původně používal Sovětský svaz a jež Ruská federace přizpůsobila kyberprostoru. V analýze je tento koncept konfrontován s obecnými abstrakcemi informačního vlivu s cílem lépe pochopit vztah aktivních opatření a podobných konceptů. Autorka dochází k závěru, že abstrakce informačního vlivu jsou platné i pro konceptuální pochopení a praktické příklady současných ruských aktivních opatření. Aktivní opatření jsou vůči informačnímu ovlivňování subsidiární a slouží jako taktický prostředek k dosažení strategických cílů druhého jmenovaného. Autorka dále uvádí, že informační prostředí je operační scénou pro aktivní opatření, kybernetické operace mohou být jeho projevem, informační operace hrají roli klíčové součásti širší strategie informačních operací a psychologické operace jsou jeho kritickým prvkem.

Článek předkládá první systematickou analýzu vzdělávání v oblasti kognitivní odolnosti v resortu Ministerstva obrany ČR, jehož význam narůstá v kontextu současných hybridních hrozeb. Prostřednictvím metodologické triangulace (analýza dokumentů, dotazníky, rozhovory) výzkum mapuje pokrytí relevantních témat na všech úrovních formálního vojenského vzdělávání v rámci resortu. SWOT analýza odhaluje existenci základů pro rozvoj kognitivní odolnosti, ale i absenci systematického přístupu k této problematice. Z výsledků vyplývají tři hlavní výzvy pro transformaci vzdělávacího systému: systematizace přístupu, personální zabezpečení a modernizace infrastruktury. Studie vytváří empirickou bázi pro strategická doporučení k posílení resilience vojenského personálu vůči informačním a psychologickým operacím.

Článek se zabývá otázkou důvěry Turecka v USA jako jeho nejdůležitějšího spojence v NATO. Terénním výzkumem s využitím polostrukturovaných rozhovorů s tureckými akademiky a experty na mezinárodní vztahy byly identifikovány tři hlavní oblasti nedůvěry Turecka v USA - kyperská otázka, americká podpora PYD/YPG v Sýrii a americká intervence do turecké politiky. Výsledky výzkumu prezentované kauzální sítí ukazují, že hlavní příčinou turecké nedůvěry vůči USA jsou faktory vedoucí k fenoménu strachu z opuštění. Ten způsobuje zvýšenou potřebu Turecka po nezávislosti na strategických partnerech, a následné zvýšení uplatnění balanční politiky. Studie dochází k závěru, že jedním z hlavních důvodů současného tureckého postoje k NATO je potřeba zajištění si vlastní bezpečnosti, přičemž tato potřeba pramení z nedůvěry Turecka k USA.

V článku je představena případová studie systému logistické podpory pro město Kyjov, která vyžaduje evakuaci obyvatelstva, zajištění nouzového ubytování a stravování zasahujících osob integrovaného záchranného sboru a evakuovaných osob. Výsledkem studie je návrh aktualizace krizového plánu Kyjova.

Leadership a jeho styly jsou v centru pozornosti již mnoho let. Měnící se vojenské prostředí a požadavky na připravenost armády přináší nové otázky a pohledy i do vedení. Lídři nyní více než kdy jindy čelí neustálým změnám a specifikacím moderní doby. V souvislosti s těmito změnami a proměnami ve společnosti a v armádě vznikají nové požadavky jak na vojáky, tak na velitele na všech úrovních Armády České republiky. Tento článek poskytuje pohled a úvahy o transakčním i transformačním stylu leadershipu a zkoumá přístup českých studentů vojenských oborů k těmto stylům. Příspěvek si klade za cíl zjistit, jaký styl vedení preferují čeští studenti na Univerzitě obrany. Výzkum byl zaměřen na hodnocení osobnostních charakteristik, požadovaných pro vedoucí pozici. Pro ověření relevance získaných výsledků jsme použili párový t-test.

Tato studie si kladla za cíl prozkoumat pohled médií na armádu a militantní aktivity, se zaměřením na profesionální chování novinářů a jejich závazek k národní věci. Byly provedeny hloubkové rozhovory s pákistánskými novináři, kteří informovali z konfliktních zón. Zjištění naznačují, že Pákistán je zapojen do války proti terorismu a že média hrají klíčovou roli v oslavování bezpečnostních sil v jejich boji proti militantům, kteří zpochybňují autoritu státu. Novináři vyjádřili názor, že vláda a armáda by měly přijmout realistická opatření k boji proti této hrozbě. Novináři sice označili militanty za teroristy, ale zároveň poznamenali, že jejich profesionalita je často ovlivněna vlastenectvím a národní povinností sloužit zemi. Objektivita však zůstala klíčovým prvkem jejich zpravodajství. Média, považovaná za čtvrtý pilíř státu, by měla mít potřebnou svobodu informovat o konfliktech. Zároveň byla autocenzura považována za nezbytnou k zabránění obsahu, který by mohl vést k radikalizaci.

Prosazení povinných vojenských reforem v letech 2016 a 2018 významně ovlivnilo celkové uspořádání vysokoškolského vzdělávání v Arménii a postavilo před různé zúčastněné strany řadu výzev. Tento článek zkoumá hlavní názory učitelů, studentů, pedagogů atd. na zavedení reforem povinné vojenské služby v systému vysokého školství v postsovětské Arménii. Data pro následující studii byla získána na čtyřech různých státních univerzitách v Arménské republice. Výsledky výzkumu ukazují, že různé zúčastněné strany mají na uplatňování těchto reforem rozporné názory. Zjištění ukazují, že reformy měly pozitivní vliv na posílení akademické integrity a rovnosti mezi studenty s různým sociálním a geografickým zázemím, zhoršily však celkovou konkurenceschopnost vysokoškolského vzdělávání a vytvořily vzdělávací prostředí s převahou žen.

Cílem článku je přispět k výzkumu možného využití strategické komunikace pro oblast vyzbrojování. Pořizování vojenského materiálu vyžaduje komplexní přístup, racionalizující politické, vojenské, ekonomické a technické rozhodování, vyžadující vhodnou strategickou komunikaci se zainteresovanými stranami. Článek nejdříve analyzuje stávající slabé stránky v užívání strategické komunikace při podpoře vyzbrojování a následně doporučuje model jejího optimálního využití. Výsledky dotazníkového šetření a strukturovaných rozhovorů se specialisty na strategickou komunikaci a vyzbrojování ukazují vysokou podporu pro využití strategické komunikace. Vybrané případové studie k projektům modernizace Pandur a bojového vozidla pěchoty však nepotvrdily předpoklad zlepšení schopnosti Ministerstva obrany ČR pořizovat novou vojenskou techniku.

Studie se zaměřuje na metodiky a strategické dopady obnovy průmyslových komplexů po ozbrojeném konfliktu. Vychází z empirických poznatků z války ve východní Evropě a propojuje doktrínu NATO s přístupy k hodnocení poškození a klasifikaci stability. Navrhuje kategorizaci destrukce a stanovení priorit obnovy dle míry konstrukční degradace a závislosti na vnějších systémech. Klíčové strategie zahrnují mobilní inženýrské týmy, improvizované materiály a redukci technické dokumentace. Studie dále zdůrazňuje potřebu ochrany citlivých informací vzniklých během obnovy. Kombinovaný přístup zajišťuje efektivní rekonstrukci i obrannou bezpečnost státu.

Článek je tematickým pokračováním předchozí práce zabývající se obecně multi-doménovými operacemi v kontextu moderního válčení. Identifikuje rozdíly v koncepčních přístupech k multi-doménovým operacím, tak jak je uplatňují ozbrojené síly USA a NATO v reakci na současné bezpečnostní výzvy. Studie nastiňuje posun USA i NATO od tradičních společných operací k integrovaným strategiím v rámci příslušných operačních domén. Na základě rešerše literatury a obsahové analýzy doktrinálních dokumentů identifikuje zásadní rozdíl v koncepčních přístupech NATO a USA k multi-doménovým operacím. Zatímco americký přístup klade důraz na vojensky orientovaný model, který generuje synergické efekty prostřednictvím koordinovaných vojenských operací a technologicky řízené dominance, rámec NATO upřednostňuje komplexní civilně-vojenský model strategické integrace.

UO ve spolupráci s GŠ AČR akreditovala nový studijní program, jehož úkolem je připravená patřičně reagovat na požadavky vojsk v oblasti přípravy mladého vysokoškolsky vzdělaného velitele. Úkolem tohoto nového studijního programu je připravit všestranně vzdělaného, profesně a jazykově připraveného důstojníka s důrazem na uplatnění v rámci profesní kariéry. Tento nový studijní program výrazně posiluje vojenský charakter vzdělávání a schopnost pružně reagovat na potřeby Armády České republiky. Dále v oblasti vedení lidí výrazně posiluje měkké manažerské dovednosti velitele. Cílem článku je poukázat na aktuální snahu Fakulty vojenského leaderschipu Univerzity obrany optimalizovat vysokoškolskou přípravu budoucího velitele.

Text se zabývá využitím obrany hraničního pásma před guerillovými útoky a infiltrací, a to prostřednictvím kombinace principů moderního stacionárního opevnění a předsunuté obrany území. Tyto jsou diskutovány na případové studii Severního pohraničního bezpečnostního projektu Saudské Arábie. Roli útočníka zastává kvazistátní útvar Islámský stát (IS, ISIS, ISIL). Cílem práce je analyzovat, zda by tento projekt obstál proti charakteristickým typům asymetrických útoků. Prioritizace zranitelnosti pro jednotlivé komponenty určuje nejpravděpodobnější cíle a jejich charakteristiky. Jedná se o subjektivní semikvantitativní metodu známou jako matice CARVER. Následně text diskutuje - na základě stanovených premis - tři vybrané scénáře využití guerillových taktik s prvky terorismu proti vybraným cílům. Scénáře útoků ukazují některá možná vylepšení projektu. Na závěr autor vydává doporučení pro možné úpravy a hodnotí potenciál využití projektu jako ochrany před asymetrickými útoky. Po přečtení textu je čtenář informován o projektu, jeho součástech, i o doporučeních, která lze uplatnit při dalším využívání tohoto typu obran.

Článek je zaměřen na problematiku rozvoje a posilování kompetencí vojenských leaderů nezbytných pro řízení procesu Získávání poznatků a využívání zkušeností (ZPVZ) v AČR. Analýza ukazuje, že problematika ZPVZ je dostatečně řešena v příslušných vojenských dokumentech, které poskytují základ pro definici relevantních kompetencí. Dotazníkové šetření prokázalo, že většina respondentů uplatňuje identifikované kompetence související především s analytickou fází a fází ověřováním identifikovaných zkušeností. Článek dále přináší návrh studijního kurikula, které může být využito jako ucelený rámec pro studijní programy v rámci kariérového vzdělávání poskytovaného v současné době Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany a Velitelstvím výcviku - Vojenskou akademií.

Článek zkoumá dopad nedávných geopolitických, ekonomických a bezpečnostních změn na schopnosti logistického zabezpečení v členských státech EU a NATO. Studie analyzuje dopady pandemie COVID-19 a ozbrojeného konfliktu na Ukrajině na dodavatelské řetězce s ohledem na environmentální, sociální a bezpečnostní aspekty. Výzkumné otázky se zaměřují na identifikaci hlavních změn a posouzení jejich důsledků pro obchodní, vojenskou a humanitární logistiku. Byl zjištěn významný dopad prodlužování konfliktu na Ukrajině a ekonomických sankcí uvalených na Rusko na logistické schopnosti, na vnímání struktury dodavatelských řetězců a rizika z toho plynoucí. Dopad těchto událostí se také produkuje bídu třetích zemí a dehonestuje cíle UN SDG. Na druhou stranu byla zjištěno zlepšení připravenosti vojsk NATO a jejich vyzbrojenosti. Studie zdůrazňuje potřebu dalšího výzkumu se zaměřením na konkrétní hrozby pro různé typy dodavatelských řetězců se zohledněním komplexních a vyvíjejících se specifik v prostředí. V konečném důsledku tento výzkum poskytuje pohled na výzvy a příležitosti, kterým čelí logistické schopnosti v kontextu probíhajících geopolitických a environmentálních změn.

Tato studie analyzuje zapojení vnějších aktérů do občanské války v Etiopii v letech 2020-2022 a kategorizuje jejich chování a diskurzy na základě dominance instrumentálních a afektivních motivů. Tvrdí, že konvergence cílů mezi aktéry s dominancí instrumentálních motivů, kteří se snaží chránit stabilitu a přežití etiopské vlády, a aktéry s dominancí afektivních motivů, kteří řeší humanitární krize, dosáhla bodu překrytí a shody, což vedlo k ukončení války v relativně krátké době.

Biobezpečnost a bioobrana (tj. všechna protiopatření zabraňující šíření biologického agens v životním prostředí a populaci) jsou na běžné agendě států a jejich armád. Poněkud stranou jsou globální katastrofická biologická rizika (GCBR), která mohou zničit lidskou společnost jako biologický druh. Přestože se stále hledá přesná definice toho, co představuje globální katastrofické biologické riziko, lze jej považovat za dopad potenciálních globálních katastrofických rizik (GCR) na sociální, ekonomickou a biologickou strukturu lidské existence. Z toho vyplývá, že GCBR jsou podmnožinou GCR. Je také otevřené diskusi o tom, zda v případě GCBR musí být rizikem nutně biologické agens, od virů až po lidi, nebo zda lze jako rizikové činitele akceptovat i antropogenní hrozby, případně jaký musí být dopad, aby bylo riziko zahrnuto pod označení GCBR.