Fulltextové hledání

Alokace zdrojů patří ke klíčovým problémům řízení zdrojů. Tento problém se stal předmětem reformních snah vrcholového managementu rezortu ministerstva obrany již počátkem 90. let minulého století. První pokusy reformovat systém řízení zdrojů byly spojeny s úsilím o zavedení řízení rezortu ministerstva obrany na základě metody řízení podle cílů. Pokus o zavedení metody řízení podle cílů byl vystřídán novým reformním počinem, a to tentokráte projektem nazvaným "systém plánování, programování a rozpočtování". Trvalo celých deset let, nežli byl tento systém v roce 2004 oficiálně zrušen rozkazem ministra obrany. V současné době stojí rezort obrany před novou výzvou - zaváděním cílově orientovaného rozpočtování. Zvládne ji, nebo čeká cílově orientované rozpočtování obdobný osud jako tomu bylo u předchozích reformních snah o alokaci zdrojů? Autor se v článku pokouší k cílově orientovanému rozpočtování prezentovat několik poznámek.

Učitelé Centra jazykové přípravy (CJP) Univerzity obrany (UO) v Brně se účastní řady odborných mezinárodních a domácích aktivit, pro které je příznačná spolupráce lingvistů a vojenských odborníků. Cílem článku je informovat širší veřejnost o vybraných odborných fórech souvisejících s vývojem jednotné terminologie a jazykovým vzděláváním v armádě, kterých se autorky v nedávné době aktivně zúčastnily.

Alianční organizace pro výzkum a technologie - RTO (Research and Technology Organization) zastřešuje šest technických panelů. [1] Panel systémových analýz a studií - SAS (System Analysis and Studies) má ve svém portfoliu dlouhodobou vědeckou studii (LTSS - Long Term Scientific Study) Joint Operations 2030 (JO2030), která byla uskutečňována po dobu tří let na žádost tzv. konference ředitelů národního vyzbrojování CNAD (Conference of National Armaments Directors). Co studie přinese, jaké předběžné poznatky vyplývají z účasti v tomto projektu, k jakým podnětům studie vybízí v podmínkách rezortu obrany, to je tématem tohoto článku. Cílem je přiblížit metodologii studie a objasnit proces jejího zpracování. Článek má informativní charakter a shrnuje některé předběžné poznatky a doporučení.

Následující text se zabývá dosavadními zkušenostmi českých provinčních rekonstrukčních týmů (PRT - Provintial Reconstruction Team) v Afghánistánu. Je rozdělen do dvou částí. První část se zabývá mezinárodněpolitickými a vnitropolitickými faktory mise ISAF (International Security Assistance Force) jako takové. Přináší základní charakteristiku geografického, historického prostředí, v němž se uskutečňuje mise ISAF. Druhá část textu se zaměřuje na konkrétní zkušenosti českých PRT, a to jak v politické, tak i ve vojenské oblasti. Na tomto základě nastiňuje závěry a výzvy, které z toho vyplývají pro budoucnost.

Při hodnocení výdajových aktivit v rezortu obrany je potřebné vedle dokumentační kontroly a kontroly účetní provádět i audit výsledků a výkonů, tak jak to definuje zákon o finanční kontrole a Evropské směrnice pro implementaci auditních standardů INTOSAI. Zákon o finanční kontrole ukládá všem řídícím pracovníkům (v podmínkách rezortu MO do útvaru v to) realizovat v rámci vnitřního kontrolního systému a řídící kontroly audit hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynaložených výdajů. Stať analyzuje možnosti použití vybraných nákladově užitkových metod pro hodnocení (zejména metody CMA a CUA) výdajových aktivit v rezortu obrany.

Cílem článku je poukázat na problematiku tzv. hybridizace v případě organizace "Al-Ká'ida v islámském Maghrebu" (AQIM) s ohledem na možné bezpečnostní implikace pro Evropu. Proces vzájemného prolínání a působení více druhů nestátních aktérů využívajících násilí lze dle autora identifikovat jak v napojení na pašerácké kriminální skupiny v pásmu Sahelu, tak na základě obvyklého modu operandi při únosech, které se staly jedním z hlavních zdrojů finančních příjmů skupiny. Ačkoliv je hrozba útoku AQIM v Evropě v dohledné době minimální díky sérii úspěšných zákroků evropských bezpečnostních složek, konvergence se skupinami organizovaného zločinu může v dlouhodobém horizontu skupině výrazně dopomoci ke znovuobnovení evropské operační sítě své předchůdkyně GSPC. [1]

Manipulace informace a zvláště dezinformace hrají velkou úlohu v současných konfliktech. Moderní války jsou především válkami psychologickými. Dezinformace je strategií a je součástí výzbroje psychologické války, která podporuje ofenzivní a nepřímé strategie.

Významným fenoménem doprovázejícím vývoj lidstva a průběžně se prosazujícím ve fungování všech dosud existujících společenských formacích je fenomén moci. Jde o fenomén, který je v lidské společnosti všudypřítomný. Proces řízení v praxi je vždy nerozlučně spjat s utvářením, posilováním a uplatňováním moci. Přestože moderní koncepce řízení se postupně odklánějí od zřetelného a přímého uplatňování moci pomocí direktivního ovlivňování pracovního jednání a podřízených, přesto některé prvky musí zůstat, zejména v takové organizaci jako je armáda. Přechází se na kultivaci moci a v tomto smyslu jsou frekventovány pojmy: pravomoc, moc, autorita, vliv, ovlivňování,zmocňování, kompetence.

Profesionalizace moderních armád je v demokratických zemích zatím evidentně postupující realitou. Vyžádala si ji náročnost vedení soudobého boje, obsluha složitých a sofistikovaných zbraňových systémů, nechuť větší části mladé generace absolvovat povinnou základní vojenskou službu, její větší či menší selektivnost spojená s korupcí (s výjimkou Izraele), i zájem státu povolávat jen část branců a snižovat potenciální bojové ztráty ne plně kvalifikovaných vojáků.
Bohuslav Pernica, Profesionalizace ozbrojených sil - trendy, teorie, zkušenosti. Ministerstvo obrany ČR - AVIS Praha 2007, ISBN 978-80-7278-381-6.

Teorií středního dosahu se rozumí koncepce částečného zobecnění empirických poznatků nebo teorie vysvětlující některé dílčí společenské jevy a procesy (např. dynamiku sociální změny, funkci referenčních skupin, socializaci, sociální deviaci, konflikt rolí, formování sociálních norem ap.). Vznikla na základě poznání, že při interpretaci výsledků empirického výzkumu není možné vystačit s obecnými teoretickými konstrukcemi ani s jejich pojmovým a kategoriálním aparátem, že vztah mezi obecnými teoriemi a empirickým stupněm poznání musí být zprostředkován transformačními mechanismy a dílčími teoriemi. Stejně jako existují teorie středního dosahu v jiných sociologických disciplínách, je tomu tak i v oblasti války, míru, vojenství, bezpečnosti apod.

Jedním ze základních předpokladů pro úspěch na operačním a strategickém stupni velení je rozsáhle založené myšlení, a právě taková představa. Tato schopnost zvaná "operační myšlení" není běžně žádným vrozeným charakterovým rysem velitele. Operační myšlení je spíše výsledkem značného uvědomělého úsilí velitele. Ačkoli je operační myšlení jak v míru tak za války jedním z rozhodujících faktorů úspěchu, mnozí operační velitelé zůstali v podstatě zajatci své úzké taktické perspektivy. Myslet takticky je jednoduché a je oblastí, v níž se všichni velitelé cítí dobře, protože taktické myšlení používali po většinu své služební kariéry. Dějiny znají četné případy, v nichž neschopnost nebo neochota velitele k rozsáhlému a daleko do budoucna sahajícímu přístupu k myšlení vedly k velkým neúspěchům nebo dokonce ke ztroskotání polního tažení nebo operace.

Hrozba použití zbraní hromadného ničení není jen nějakým historickým strašákem, ale je v současném neklidném světě hrozbou stále aktuální. Při lokálních válečných konfliktech a při teroristických útocích již byly a stále mohou být použity chemické zbraně, biologické zbraně, obecně toxické látky a v těch nejhorších scénářích i jaderné zbraně. Z těchto důvodů má kolektivní ochrana osob před účinky zbraní hromadného ničení stále svůj nesporný význam. V tomto článku se budeme zbývat novými pohledy na kolektivní ochranu osob v bojových a logistických mobilních prostředcích pozemních sil.

Podle studie Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI - Stockholm International Peace Research Institute) celosvětové výdaje na zbrojení a vedení ozbrojených konfliktů se za posledních deset let zvýšily o 37 % a v roce 2006 dosáhly výše 1204 miliardy dolarů (tj. 902 miliardy eur). V porovnání s rokem 2005 světové výdaje vzrostly o 3,5 % a předpokládá se, že tato růstová tendence bude pokračovat i v následujících letech. Na celkových světových vojenských výdajích se Spojené státy podílejí 528,7 mld. USD (395,8 mld. eur), tj. 46 % a daleko tak předstihují ostatní země.

Tento příspěvek vychází z poznatků, které byly prezentovány na pracovních seminářích organizovaných v měsíci říjnu a listopadu 2006 Ústavem strategických studií Univerzity obrany k problematice dlouhodobého plánování a možnostem jeho analytické podpory. Cílem příspěvku je přispět ke kultivaci prostředí, ve kterém se dlouhodobé plánování realizuje a ovlivnit kvalitu výstupů, které tento proces produkuje.

V listopadu 2006 proběhla na Univerzitě obrany mezinárodní konference "Taktika 2006", v rámci které jednala i sekce vojenského managementu. V níže uvedeném článku jsou popsány změny v platnosti některých premis managementu a s tím spojené i trendy přípravy řídích pracovníků tak, jak byly diskutovány v sekci, včetně současného stavu výuky managementu na vojenských školách a možné směry a perspektivy jeho výuky.

Pojem Battle Group (BG) vstoupil do širšího politicko-vojenského slovníku v roce 2004. Battle Groups EU jsou bojové síly rychlé reakce, které jsou zárodkem společných ozbrojených sil Evropské unie. Battle Groups se budou podílet nejenom na plnění úkolů udržení míru, ale také na provádění útočných operací zaměřených na stabilizaci mezinárodních krizí dříve, než tyto přerostou do válečných konfliktů. Operace EU ARTEMIS se stala vzorem pro vytváření schopností rychlé reakce reprezentované Battle Group.

V souladu s právními předpisy České republiky [1] je obrana státu souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému.

Koncepce výstavby profesionální armády a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovaná na nový zdrojový rámec předpokládá zavedení procesního řízení do rezortu MO. Tento trend není v managementu posledních let neznámý, a proto pokládáme za potřebné ujasnit si, jaké jsou jeho příčiny, co vedlo ke vzniku nástrojů orientujících se na řízení procesů, činností a aktivit a jaké nové nástroje manažerského účetnictví se v této souvislosti začaly rozvíjet. Prosazování nových koncepcí managementu, jejichž společným cílem je řídit čas, kvalitu, zejména náklady procesů, má s problematikou procesního modelu řízení v rezortu MO mnoho společného.

Nové vědecké obory zpravidla staví na již ověřených přístupech a existující terminologii, které pak dále rozvíjejí. V tomto ohledu dochází často k adaptacím již existujících pojmů pro potřeby nového oboru. To může být také případ pojmu bezpečnostní struktury a jeho užití v rámci bezpečnostní vědy v České republice.

Článek zdůrazňuje naléhavost systémového přístupu k řešení ekonomizace AČR. Snaha o maximální komplexnost a postižení všech podstatných souvislostí mezi relativně izolovanými prvky a podsystémy je východiskem na cestě k racionalitě. Realita sama o sobě existuje nezávisle na našem vědomí. Její systémové chápání vzniká teprve vědomým myšlenkovým procesem.

Autoři se na základě svých zkušeností zamýšlejí nad možností racionálního chování a rozhodování vojáků z povolání v armádě. Vyjadřují názor, že to i na nejnižších stupních velení je možné při splnění několika základních podmínek. Článek by měl podnítit polemiku v dané problematice, zejména by byly vhodné ohlasy z praxe.

Nejvyššími prioritami NATO jsou zásadní, globální problémy celosvětové bezpečnosti. Mezi takové dnes patří i mise ISAF (International Security Assistance Force in Afghanistan). Právě tam se ověřují bojové postupy, a také se rodí nové bojové metody.

Informativní recenze knihy Josef Janošec a kolektiv: Bezpečnost a obrana České republiky 2015-2025. Ústav strategických studií Univerzity obrany Brno. Ministerstvo obrany ČR - AVIS 2005, ISBN 80-7278-303-3.

Již krátce po skončení války Izraele proti Hizballáhu v Libanonu jsou v zahraničním tisku uveřejňovány četné články obsahující dílčí poznatky, které mohou být poučné pro Armádu České republiky.

Od 1. ledna 2005 se Armáda české republiky stala profesionální armádou. Současně vzniká otázka, jaké atributy musí uchazeč o službu v armádě (muž či žena) splňovat, aby se mohl stát vojenským profesionálem a dále co musí dělat pro to, aby tuto práci mohl vykonávat? Profesionální připravenost vojáka je složená z vojensko-odborné, psychické a tělesné připravenosti. V souladu s názvem příspěvku autor se věnuje zjišťování úrovně tělesné připravenosti, tedy testování tělesné výkonnosti a v něm připravovaným změnám, které reflektují nové skutečnosti.

Tématem této práce je rovina etická. Je samozřejmě možné tvrdit, že k vedení války v Iráku existují postoje, které jsou svým obsahem i formou natolik pragmatické, že není možné téměř vůbec hovořit o jakýchsi etických východiscích, jež by byly teoreticky zakotveny a vytvářely určitou logickou strukturu. Zabývat se takovýmito přístupy není záměrem této práce, ačkoliv na evropské politické scéně je možné jich pravděpodobně najít nemalý počet. [1] Nicméně základní tezí této studie je, že etické zhodnocení situace je v diskuzi o válce v Iráku přítomno intenzivněji, než se na první pohled může zdát, a mělo - ať už přímý či nepřímý - vliv na rozhodování politiků. [2] Článek si neklade za cíl zhodnotit tyto struktury z pohledu jejich legitimity či verifikovatelnosti, a také v této studii není přihlíženo k etické reflexi, která pracovala s fakty, jež nebyly známy před vlastním zahájením války.

Informace obsahuje problematiku týkající se nestrategických jaderných zbraní a principů jejich nejvýznamnějších aspektů. Zvažuje možnosti měnících se zásad NATO v použití nestrategických zbraní v kontextu vývoje po 11. září a hodnotí jejich budoucí roli v rámci obrany Evropy. Konstatuje se zde, že budoucnost nestrategických jaderných zbraní Aliance je zpochybňována. Tato nejistota je podmíněna různými faktory: jsou to byrokratické pohledy a napětí ve Spojených státech, ruské úsilí národní diplomacie volající po změnách vládnutí evropských zemí a dále požadavky na aktualizaci strategie NATO.

Na rozdíl od současného vojenského využívání kosmického prostoru pomocí vojenských či komerčních družic k různým účelům neútočného a pasivního charakteru (satelity pro včasné varování, senzory aj.), militarizace vesmíru představuje kvalitativně vyšší stupeň využívání, charakterizovaný především umístěním útočných zbraňových prostředků do tohoto prostoru. Tyto zbraně mohou být součástí rozšiřování a zkvalitňování protiraketové obrany zaměřené proti balistickým řízeným střelám (BMD - Ballistic Missile Defense). Na začátku 80. let již takový záměr představil americký prezident R. Reagan v rámci jím vyhlášené strategické obranné iniciativy (SDI - Strategic Defense Initiative). K rozmístění antiraket ve vesmíru (SBI - Space Based Interceptor) již nedošlo a samotný program SDI dokončen nebyl, zejména v důsledku technologických problémů. [1] Neexistuje však žádná záruka, že by k podobnému vývoji, který by jistě nebyl pro zachování celosvětové bezpečnosti přínosný, nemohlo v budoucnu dojít.

Největší bohatství národa spočívá v jeho bohatosti intelektuální, nikoli materiální. Aby stát jako celek obstál v konkurenci mezinárodního prostředí, potřebuje jednoznačně rozvíjet vědecko-výzkumnou základnu. Zejména v době, kdy jediným východiskem pro přežití dalších generací bude příchod nových technologií, přístupů a myšlenek. Vyspělé státy světa investují do výzkumu a vývoje v průměru tři procenta HDP, tedy několikanásobně více, než je tomu v méně rozvinutých zemích. S rozvojem vědy a výzkumu je také úzce spjata problematika tohoto příspěvku, týkající se automatizace, robotizace a digitalizace bojiště.