Fulltextové hledání

Hlavním posláním velitelů a štábů je dovedná realizace všech opatře­ ní, týkajících se přípravy, plánování, vedení a řízení vojenských opera­ cí. Schopnost implementovat tato opatření vychází, mimo jiné, z jejich profesionální znalosti teorie operačního umění a schopnosti ji realizovat v praxi. Na základě zpětné vazby od účastníků kariérních kurzů předkládají autoři článku soubor opatření, kterými lze přispět nejen ke zlepšení úrovně znalostí, dovedností a kompetencí vojenského personálu, ale taky ke zvýšení zájmu o celkový rozvoj operačního umění v AČR.

Příslušníci ozbrojených sil, jsou často při plnění úkolů v obtížných podmínkách vystaveni zátěžovým situacím (např. v zahraničních misích odloučení od svých nejbližších). Někdy se stává, že v těchto podmínkách dochází k tzv. sociálně nežádoucímu chování. Z právního hlediska je tento problém definován v rozkaze ministra obrany č. 53/2010. Podle autora, M. Hrbaty, náměstka ministra obrany pro personalistiku, je nutné tento probléme vnímat jako multidisciplinární fenomén a jeho řešení je nutno koncentrovat zejména v působnosti velitelů, a vedoucích pracovníků na všech stupních řízní.

Tento článek se zabývá současnou formou terorismu, představuje vybraná témata a diskutuje psychologii terorismu. Představeny jsou také různé formy a typologie současného terorismu, objevující se v rozličných geografických a kulturních prostředích, jež používají pestrou paletu metod a takticko-strategických přístupů. Hlavním cílem tohoto článku je popsat psychologické aspekty terorismu, a to s důrazem na motivaci a skupinovou dynamiku teroristických organizací. Představena je samozřejmě také zmiňovaná metafora schodiště, jež umožnuje koncepční pohled na proces rekrutace teroristů. Článek vychází především z teoretických sociálněpsychologických a politologických poznatků.

Cílem příspěvku je na základě analýzy polostrukturovaných rozhovorů s důstojníky na různých stupních velení z let 2004-2008 představit jejich pohled na proces velení a způsob jeho osvojování. Na základě realizovaného kvalitativního výzkumu můžeme způsob velení českých důstojníků v nedávné době označit v podstatě za intuitivní a individuální, což charakterizuje nejčastější cestu k velení, založenou téměř výhradně na vlastní zkušenosti. Mimo to lze konstatovat diferenciaci ve způsobu velení a motivace podřízených mezi jednotlivými typy sil a vojenskými specializacemi. Reflexe profesionalizace armády, systému odborné přípravy, vnímání naučených a přirozených velitelských schopností a vlastního kariérního postupu je nabídnuta k diskusi v kontextu současných změn v přípravě důstojníků a velitelů AČR.

Každý důstojník je povinen splnit kvalifikační požadavky stanovené pro konkrétní služební zařazení. Vnitřní, vojensky specifické požadavky lze splnit absolvováním příslušného kurzu zabezpečovaného nebo organizovaného pod záštitou Ministerstva obrany. V ozbrojených silách ČR se již 20 let vede diskuze o podobě systému modelů kurzů, do kterých jsou vojáci vysíláni v průběhu trvání služebního poměru. I když se systém vzdělávání důstojníků stále mění, jistým ekonomickým paradoxem přitom je, že počet osob, které zastávají dané místo, aniž by splňovaly potřebou kvalifikaci, dlouhodobě neklesá, avšak zároveň tu existuje skupina vojáků, kteří sice překračují kvalifikační požadavky pro své stávající služební zařazení, ale ve své kariéře nepostupují. Nicméně právě na základě stanovených kvalifikačních požadavků je na nich vyžadováno absolvování dalších a dalších vzdělávacích aktivit.

Stav procesu "získávání poznatků a využívání zkušeností" (dále ZPVZ) v Armádě České republiky (dále AČR) není zdaleka ideální z několika důvodů. Není to jen jeho nedocenění ze strany vrcholového managementu, ale i nízká úroveň povědomí o procesu, institucích, možnostech a významu ZPVZ u velitelského sboru AČR na všech stupních. Cílem článku je objasnění procesu ZPVZ jako nástroje pro podporu organizace. V úvodní části příspěvku autoři charakterizují proces ZPVZ a seznamují čtenáře s používanou terminologií. Druhá část se zabývá výstavbou a zaváděním procesu v AČR, kde je také mj. charakterizována struktura a nástroje procesu. Další část je věnována vymezení procesu ZPVZ v normativních dokumentech, doktrínách a vojenských publikacích. V závěrečné části článku je zpracovaný návrh doporučení pro další rozvoj procesu ZPVZ.

Divizní generál Čeněk Haužvic* 5. dubna 1882 Praha+ 4. července 1961 Kaliště

Sdělení pojednává o možných formách a metodách dalšího rozvoje ochrany obyvatelstva se zaměřením na provádění opatření ochrany obyvatelstva při vyšších krizových stavech. Cílem je analyzovat možné priority, zdroje a postupy pro zabezpečení ochrany obyvatelstva ve vážných a rozsáhlých krizových situacích s využitím všech sil a schopností státu i občanů. Práce se zabývá možností vyšší efektivity opatření ochrany obyvatelstva při vyhlášení vyšších krizových stavů cestou generování doplňkových sil a prostředků a metodami pro řízení těchto opatření. Cílem práce je mimo jiné poukázat na skutečnost, že opatření ochrany obyvatelstva musí být připravována perspektivně a komplexně a musí odrážet možná rizika, včetně nadprojektových, které na teritoriu státu mohou působit.

Článek pojednává o vývoji bezpečnostního systému po listopadových událostech roku 1989. Speciální pozornost je věnována situaci kolem roku 2005, kdy byla dosud poslední příležitost zpracovat ucelenou koncepci bezpečnostního systému. Součástí textu je problematika komplexního řízení bezpečnostního systému. Autoři v článku předkládají i výběr důležitých událostí a strategických dokumentů formujících současnou podobu bezpečnostního systému ČR. V závěru je návrh soustavy řídících dokumentů výstavby bezpečnostního systému a identifikované problémy. Článek vyúsťuje v poznání, že zpracování moderní koncepce bezpečnostního systému nás stále čeká.

Kariérové vzdělávání personálu rezortu obrany je rozhodující složkou vzdělávání ke splnění kvalifikačních požadavků. Pro vojáky z povolání je naplňování kvalifikačních požadavků podmínkou kariérového růstu a s tím spojeného jmenování do vyšší hodnosti. Při přípravě kariérových kurzů se ukázalo, že je třeba vzhledem k uskutečněným nebo plánovaným změnám legislativního a zdrojového rámce v rezortu obrany provést některé systémové změny. V tomto článku je popsán postup implementace nového konceptu přípravy personálu rezortu obrany v kariérových kurzech, který byl zpracován projektovým týmem pod vedením pracovníků Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany. Dále se článek zabývá objasněním přístupu k tvorbě učební dokumentace a zvoleného způsobu organizace a průběhu vojenských kariérových kurzů. Popsán je také systém kontroly kvality a získávání informací k inovaci nastaveného systému kariérové přípravy vyšších důstojníků.

Článek rozebírá vztah mezi právními a vnitřními předpisy a jinými řídícími akty ve státní správě se zaměřením na jejich hierarchii, množství a závaznost v ozbrojených silách ČR. Po první části publikované ve Vojenských rozhledech č. 4/2013 se tato část zaměřuje na tvorbu vnitřních řídících aktů a jejich zpřístupňování adresátům. Zdůrazněna je též potřeba stabilního organizačního zázemí nezbytného pro efektivní naplňování působnosti, řízení personálu a péči o tzv. vnitřní i vnější legislativu.

Článek se zabývá otázkami aplikované teorie operačního umění v procesu plánování operace. Pojednává o oblasti prvků operačního designu a naznačuje možný způsob uplatnění jejich teorie v procesu tvorby operačního schématu. Popsaná teorie je pokračováním článku uveřejněného ve Vojenských rozhledech č. 1/2014.

Směr rozvoje oblasti vzdělávání k naplňování kvalifikačních požadavků vojáků z povolání stanovuje Koncepce přípravy personálu rezortu MO na období 2012-2018. Při přípravě kariérových kurzů se ukázalo, že je třeba vzhledem k uskutečněným nebo plánovaným změnám legislativního a zdrojového rámce v rezortu obrany provést některé systémové změny. V tomto článku je popsán návrh nového konceptu přípravy personálu rezortu obrany v kariérových kurzech, který byl zpracován projektovým týmem pod vedením pracovníků Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany. V článku je zachycen i vývoj dané oblasti od roku 2004, kdy došlo k profesionalizaci Armády České republiky.

Článek řeší mezeru v literatuře týkající se efektů a důsledků nedostatku vody a možného konfliktu o vodu. Téma má jasné vojenské implikace. Odborníci poskytují dosti pesimistické prognózy týkající se situace se sladkou vodou na planetě. Jako užitečný nástroj se jeví modely včasného varování a soubor indikátorů včasného varování. Autor se zabývá danou tematikou hlavně z hlediska úrovně České republiky.

Vstup České republiky do NATO se odrazil i ve fungování bezpečnostního systému ČR, a to zejména v oblasti politické, institucionální, organizační a legislativní. Článek popisuje cesty ke splnění požadavků NATO v klíčových oblastech: politické, institucionální, legislativní, obranné, zdrojové, bezpečnosti informací a oblasti veřejné podpory. Aby byl stát plně schopný využít výhody členství v Alianci i plnit své závazky, bylo třeba provést příslušné legislativní změny a integrovat čtyři pilíře Severoatlantické aliance: Washingtonskou smlouvu, obranné plánování, bezpečnost informací a vzájemnou solidaritu.

Vlastnosti a chování bezpečnostního systému České republiky je závislé na kvalitě lidského potenciálu, který je součástí institucí zajišťujících bezpečnost v nejširším slova smyslu. Na přípravě personálu jednotlivých součástí bezpečnostního systému, jak jej definuje Bezpečnostní strategie ČR (2011), se podílí vysoké a střední školy, výcviková zařízení, vědeckovýzkumné instituce, a rovněž i samotní zaměstnavatelé. Kapacita vzdělávacích institucí překračuje poptávku praxe. Koordinace jejich činnosti a obsahu výuky se řídí dvanáct let starým koncepčním dokumentem, který již vyžaduje novelizaci. Článek rozebírá tyto i další aspekty a poukazuje na směry a možnosti řešení některých problémů, které přináší současná praxe, ale i některé výzvy budoucnosti.

Příspěvek se pokouší o analýzu zaměstnanců ústřední státní správy, kteří vykonávají analytické, koncepční, plánovací a strategické činnosti. K poznání role těchto pracovníků byl proveden výzkum realizovaný na jedenácti ministerstvech v roce 2013. Výzkumu se z vlastního rozhodnutí nezúčastnila pouze tři ministerstva (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo zemědělství). Výsledky výzkumu podávají informace o tom, jak zkoumaná skupina pracovníků hodnotí různé faktory ovlivňujících výkon jejich analytické a koncepční činnosti. Jsou prováděna porovnávání zjištěného stavu na Ministerstvu obrany s celkovým stavem na ministerstvech České republiky. V závěru článku jsou formulovány určité náměty a doporučení pro zlepšení existujícího stavu.

V době formování týmu kolem designovaného ministra Alexandra Vondry na počátku léta 2010 nebylo pochyb o potřebě souhrnného koncepčního dokumentu, který by analyzoval a popsal situaci, nastavil směr a cíle dalšího rozvoje rezortu Ministerstva obrany, a tak stimuloval pokračování transformace české armády. Autor, který patřil mezi vedoucí pracovníky Ministerstva obrany, zde využil zkušenosti, jež získal při práci ve strukturách NATO. Na základě osobních zkušeností erudovaně a výstižně popisuje hlavní body této naší velmi nedávné vojenské historie.

Rozpadu republiky a následnému dělení armády nebylo možné zabránit. Vzhledem k vyspělosti obou národů celý proces probíhal poměrně kultivovaně. V armádě byla situace lepší než v jiných oblastech, protože byla budována jako armáda federální, vojáci měli federální myšlení, v žádném případě k rozpadu státu nepřispěli, ale ani mu nijak nezabraňovali. Autoři text o rozdělení armády koncipovali z hlediska aktuálních potřeb jako strategický přístup ke složitým problémům a jen zčásti se zabývají jeho politickými, legislativními, organizačními a personálními předpoklady. Cíleně také pomíjejí technickou stránku věci, kdy byl mj. rozdělen majetek v tehdejší hodnotě ve výši 418 miliard Kč.

Příspěvek se zabývá současnou bezpečnostní situací na Sinajském poloostrově. Poukazuje na vybrané aspekty utvářející tamní negativní trendy ve vývoji bezpečnostní situace a jejich vzájemnou provázanost, to vše v kontextu společenských pohybů po událostech tzv. arabského jara a důsledků egyptské Lotosové revoluce, která zásadním způsobem proměnila možnosti egyptských ozbrojených sil a bezpečnostních složek v tomto teritoriu. Součástí je krátký historický exkurz, stručné seznámení s problematikou egyptsko-izraelské mírové smlouvy upravující zvláštní status Sinaje jako demilitarizovaného území a zohlednění socioekonomické reality beduínského obyvatelstva mající rozhodující vliv na popisovanou situaci.

Článek se zabývá implementací controllingu do podmínek řízení ústředních orgánů státní správy (dále jen státní správy) v ČR. Jeho cílem je představit controlling ve státní správě jako efektivní nástroj řízení, ukázat zkušenosti nejlepší praxe v SRN. Autoři objasňují zejména teoretická východiska a vymezují nutné předpoklady a podmínky k zavedení controllingu. Tuto část autoři zpracovali z toho důvodu, že doposud neproběhla žádná objasňovací kampaň pro podporu zavedení controllingu určená pro odbornou či laickou veřejnost. Vyjadřují se také k efektivnosti implementace controllingu ve státní správě v ČR, resp. Ministerstva obrany ČR.

Jako důsledek zmenšujícího se vojenského rozpočtu byly v České republice podstatně zredukovány vojenské střední školy. Dnes zbývá již jen jedna. Její budoucnost je nejistá, nejen kvůli finančnímu výhledu na rok 2018. Bílá kniha o obraně z roku 2011 stanovila rozsah vzdělání, které má vojenská střední škola poskytovat. Jsou to nicméně schopnosti, jež mohou být přeneseny jinam, aniž by to mělo vliv na národní bezpečnost. I další české státní instituce národní bezpečnosti budou rovněž zanedlouho řešit stejnou životně důležitou otázku. Jmenovitě Ministerstvo vnitra, které se snaží šetřit, a přitom spravuje dvě střední školy. Článek shrnuje vývoj středních škol potřebných pro národní bezpečnost od r. 1993. Zpochybňuje tradiční názor, že tyto školy jako takové nemohou být v žádném případě ničím nahrazeny.

S rostoucím tlakem na kvalitu a úroveň jazykového vzdělávání vojenských profesionálů je kladen stále větší důraz na získání a udržování jazykových a řečových kompetencí, a to především v angličtině. Za uplynulých dvacet let došlo v oblasti jejich jazykového vzdělávání k významným změnám se kterými nás seznamuje následující příspěvek.

Na kybernetické hrozby a možnost kybernetické války neexistuje jednotné mínění, což je u nových jevů obvyklé. Hrozby se netýkají jen vládních institucí, ozbrojených složek, ale i ekonomických organizací a následně či přímo jednotlivců. Ekonomická bezpečnost je přitom neméně důležitá jako přímé vojenské ohrožení. Nemluvě o tom, že v bezprostřední budoucnosti lze předvídat prioritu ekonomických střetů před násilnými. V tomto textu převažuje sociologický pohled a cílem je hledat především sociální souvislosti a důsledky kybernetického potenciálů, a proto se nevyhýbá sekundárním zdrojům informací, ke kterým se většina čtenářů převážně dostává. Záměrem je vyzvat odborníky ITT, aby se k této problematice vyslovili profesionálnějším využitím primárních zdrojů informací jakými jsou např. studie společností Symantec a McAfee k hrozbám Stux NET a DuQu, zprávy CSIRT a CERT týmů, analýzy a zprávy amerického GAO pro Kongres USA a další.

Primárním cílem předkládaného výzkumu bylo zjistit úspěšnost při jazykové zkoušce STANAG 6001 u civilních studentů, kteří jsou potenciálními uchazeči o práci v armádě nebo budoucími studenty Univerzity obrany, a na jejím základě provést odhad jejich vstupních jazykových dovedností. Procento úspěšných výkonů při testování dovedností poslech s porozuměním, ústní projev, čtení s porozuměním a písemný projev v r. 2008 je ve srovnání s r. 2006 výrazně vyšší. Autoři se domnívají, že k tomu přispěla účast studentů na řadě zahraničních projektů, a také vysoký standard školy. Výsledky jsou zobraceny v několika tabulkách a grafech.

Při pracích na Bílé knize o obraně se ukázalo, že nezanedbatelným problémem je chápání členění rezortu Ministerstva obrany a od něho odvozených odpovědností, kompetencí a vztahů při jeho řízení. Tento poznatek, při pracích na Bílé knize o obraně zřejmě poněkud podceněný, se jako problém znovu plně projevil nyní, při přípravě Střednědobého plánu rezortu (měl být k dispozici současně s Bílou knihou o obraně), jenž spolu s Ročním plánem rezortu Ministerstva obrany na rok 2012 vytvoří podrobnější plán prvních šesti let implementace Bílé knihy o obraně. Není pochyb o tom, že správné chápání členění rezortu Ministerstva obrany ovlivní i uvažování o strategických přístupech v rámci prací na Obranné strategii ČR.

Článek je příspěvkem k diskuzi o systému přípravy vojenských profesionálů rezortu Ministerstva obrany. Naznačuje komplexní přístup k problematice v kontextu národních i mezinárodních souvislostí současného pojetí vojenského povolání, celoživotního učení a vzdělávání, i předpokládaného použití ozbrojených sil.

Je vojenské řemeslo posláním, povoláním, či pouhým zaměstnáním? Je budování vojenské kultury nezbytné pro bojeschopnost armády, nebo ohrožením její demokratické kontroly? Jaké je a jaké by mělo být soužití vojenského hodnotového řádu (vojenská kultura, vojenská etika či vojenský étos) s hodnotovým rámcem občanské společnosti? Takovými otázkami se zabývají teoretická a analytická díla v rámci oborů vojenské sociologie a teorie civilně-vojenských vztahů (CMR - Civil-Military Relations). Právě reflexí tohoto tématu v dílech CMR se bude věnovat tento článek.

Problematika přípravy koncepcí a jejich realizačních programů či plánů coby nástrojů strategického řízení je v obecné poloze rozpracovaná dobře a i čtenářům Vojenských rozhledů je toto téma známo. Následující stať si proto klade za cíl poskytnout čtenáři formou polemického názoru autora pohled na možné přístupy k případnému reformování bezpečnostního systému netradičně, z poněkud praktičtějšího úhlu. Téma zasazuje do širšího rámce a soustřeďuje nejdůležitější poznatky, zkušenosti a doporučení pro praktický postup při přípravě a uskutečnění reformy bezpečnostního systému ČR.

Využití multimédií ve výuce cizích jazyků je způsobem, jak pozitivně ovlivnit motivaci i výsledky výchovně-vzdělávacího procesu. Využití česko-kanadského projektu Partnership for Learning Program umožňuje synchronní komunikaci mezi rodilým mluvčím a studentem/účastníkem jazykové přípravy bez ohledu na jejich vzdálenost. Vzájemná komunikace je příležitostí pro studenty používat jejich druhý jazyk nejen při odborných diskuzích, ale i při řešení problémů, relevantních jejich studijnímu zaměření, zájmům a koníčkům. Součástí článku je rozbor zkušeností, které autoři doposud získali.