Fulltextové hledání

Prezentovaná studie vychází metodologicky z práce Martina Potůčka a kol. Poznávání budoucnosti jako výzva. Její autor nabízí celkový pohled na několik základních výzev společenských předpovědí Začíná definováním předvídání jako tvorby základních popisů možné budoucnosti. Hlavními tématy jež musíme řešit jsou stárnutí populace jako bezpečnostní hrozba, korupce, kriminalita, organizovaný zločin jako faktor politické a ekonomické nestability, marginalizace AČR v souvislosti s globalizací a evropskou koncepcí obrany, hrozba kolapsu bezpečnostního systému ČR

Článek se zabývá důvody zájmu NATO o energetickou bezpečnost a hlavními úkoly, které Aliance v této souvislosti plní. Zvláštní pozornost věnuje energetické závislosti evropských členských států Aliance, zvyšování strategického přehledu o energetické bezpečnosti, ochraně kritické energetické infrastruktury, včetně bezpečnosti námořních přepravních tras a zvyšování energetické účinnosti v ozbrojených silách. Autor rozebírá implementaci problematiky energetické bezpečnosti do hlavních činností Aliance, vzdělávání a výcvik v oblasti energetické bezpečnosti, spolupráci s partnerskými zeměmi, mezinárodními organizacemi a privátním sektorem.

Článek přináší výsledky kritické analýzy stavu propojení mezi plánováním pomocí cílů a plánováním schopností. Analýza vychází z předpokladu, že pro podporu rozhodovacího procesu na strategické úrovni rezortu je potřebné disponovat nástrojem, který by umožňoval finančně ocenit objem požadovaných vojenských schopností nezbytných k naplnění politicko-vojenských ambicí. Z hlediska stávajícího systému plánování v podmínkách rezortu obrany se takovým nástrojem může stát právě plánování pomocí cílů. Nicméně k zajištění efektivního plánování pomocí cílů je potřebné získat výstupy z plánování schopností, jež obsahují informace o stavu schopností, identifikovaných nedostatcích a jejich prioritizaci. Informace získané z procesu plánování schopností pak vytváří základní stavební kámen pro definování cílů pro oblast rozvoje schopností. Obranné plánování, plánování schopností i řízení pomocí cílů tedy představuje spojité nádoby, kde vzájemná interakce těchto procesů významně ovlivňuje celkovou účinnost řízení rezortu obrany.
Analýza se soustředí na identifikaci nedostatků bránící efektivnímu propojení mezi obranným plánováním a plánováním pomocí cílů a ve svém závěru předkládá definici ústředního problému, který tyto nedostatky způsobuje.

Od loňského března zmítají Středoafrickou republikou (SAR) násilnosti. Poté, co muslimští bojovníci z hnutí Séléka odstranili křesťanského prezidenta Francoise Bozize, vypukl boj křesťanských milic s muslimským obyvatelstvem. Prozatímní vláda muslima Michela Djotodii údajně záměrně vraždila civilisty, včetně žen, dětí a starců. V prosinci 2013 byli z rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN vysláni do země francouzští vojáci. Jejich kontingent o síle 1600 mužů měl pomoci vojskům Africké unie chránit civilní obyvatelstvo. Násilí se však zatím nedaří zastavit. Počet lidí, kteří utíkají z oblastí bojů, dosáhl téměř jednoho milionu. Zhruba 935 tisíc Středoafričanů se skrývá v buši či hledá pomoc u svých příbuzných. Z metropole Bangui uprchla až polovina obyvatel, 60 procent nich tvoří děti, uvádí Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky UNHCR.

Článek se zabývá některými aspekty dlouhodobého plánování v rezortu Ministerstva obrany. Jeho cílem je přispět do diskuze o metodách a procesech dlouhodobého plánování a upozornit na některé nedostatky, které se v minulosti v práci odpovědných součástí Ministerstva obrany při tvorbě strategických dokumentů vyskytovaly a ještě vyskytují. Autor v článku popisuje východiska pro dlouhodobé plánování a zejména roli dlouhodobého výhledu v něm. Rozebírá poznatky a zkušenosti z tvorby a realizace Dlouhodobé vize rezortu MO (2008) a snaží se je aplikovat na tvorbu nového dokumentu, Dlouhodobé vize pro obranu 2030, která se nyní pod vedením Ministerstva obrany začíná zpracovávat. Zároveň upozorňuje na některé teoretické principy pro tvorbu dokumentů v procesu strategického řízení.

Podle názorů různých mezinárodních expertů na kontrolu zbrojení a odzbrojení by odpověď na tuto otázku mohla být v zásadě kladná, ale ... Slůvkem "ale" se myslí nezbytnost splnění velmi důležitých podmínek, o kterých pojednává, kromě zhodnocení stávající situace, následující článek. Je přitom nesporné, že vytvoření zmíněné zóny v tomto velmi krizovém regionu by bylo vysoce žádoucí a naléhavé. Předpokládá se, že řešení daného problému existuje pouze v rámci celkového mírového urovnání vztahů Izraele se všemi jeho arabskými sousedy a Íránem, jehož základním předpokladem bude vytvoření nezávislého palestinského státu. Z hlavních světových aktérů by tento jistě vítaný vývoj mohly pozitivně ovlivnit vyváženým přístupem a poskytnutím nutných bezpečnostních záruk všem účastníkům mírového procesu především USA, EU a RF. Důležitým hráčem v tomto úsilí bude také nesporně Liga arabských států.

Před dvaceti lety jsme se nejen "navrátili do Evropy", ale také začali usilovat o své místo v transatlantickém společenství, které pro nás symbolizovalo především členství v Severoatlantické alianci. Z časového hlediska se nám to podařilo za poměrně krátkou dobu deseti let. S odstupem dalších deseti let se ale zdá, že jsme v březnu 1999 vlastně vstupovali do ještě svým způsobem "starého NATO" omlazeného o tři středoevropské členy. Jeho skutečný přerod začal až záhy po našem vstupu vojenskou operací v Jugoslávii, která fakticky odstartovala kaskádu změn v postavení, cílech a úkolech této nejsilnější vojenskopolitické organizace ve světě.

Bezpečnost dosud není příliš často zmiňována v přímém ztahu ke kvalitě života a udržitelnému rozvoji. Jestliže zde bezpečnost představujeme jako jejich podstatnou dimenzi, chcemepředevším nabídnout zajímavý přístup ke zkoumání vzájemných souvislostí těchto konceptů.Rozhodně jsme tím neobjevili něco nového. Poznatek, že v bezpečí se za jinak stejných okolnostížije lépe než v nebezpečí, je nepochybně starší než samotný koncept kvality života. A skutečnost,že ke společenskému rozvoji, hospodářskému a kulturnímu rozkvětu dochází spíše v míru než za války, ve stabilním spíše než rozvráceném prostředí, je zřejmá také odjakživa.

Cílem článku je poukázat na problematiku tzv. hybridizace v případě organizace "Al-Ká'ida v islámském Maghrebu" (AQIM) s ohledem na možné bezpečnostní implikace pro Evropu. Proces vzájemného prolínání a působení více druhů nestátních aktérů využívajících násilí lze dle autora identifikovat jak v napojení na pašerácké kriminální skupiny v pásmu Sahelu, tak na základě obvyklého modu operandi při únosech, které se staly jedním z hlavních zdrojů finančních příjmů skupiny. Ačkoliv je hrozba útoku AQIM v Evropě v dohledné době minimální díky sérii úspěšných zákroků evropských bezpečnostních složek, konvergence se skupinami organizovaného zločinu může v dlouhodobém horizontu skupině výrazně dopomoci ke znovuobnovení evropské operační sítě své předchůdkyně GSPC. [1]

V extrémně dynamickém vývoji, jakým například byly listopadové události roku 1989, si rychle uvědomujeme nastávající změny. Ale jak tomu je v celkem stabilním vývoji, v jisté evoluci, i když občas prožíváme nějakou tu lépe či o trochu hůře překonatelnou krizi? Za dekádu let po rozpadu bipolarity, ke konci století a tisíciletí, byla Evropa, a tím i do značné míry ostatní svět, na převážně dobré cestě vypořádat se s dědictvím studené války. Nyní máme za sebou další dekádu. Návrat do roku 1999 nám umožňuje lépe si představit, co se vlastně za tu dobu stalo, jak se svět za tu dobu stal složitější a bezpečnostní zvláště po 11. září 2001 vzrostly.

Následující článek si klade za cíl analyzovat současné hrozby ze strany jaderných zbraní. Ničivý potenciál jaderných zbraní přesahuje možnosti zbraní chemických a radiologických. Pro zachování analytické jednotnosti se autor ve svém článku omezuje pouze na roli jaderných zbraní. Rozsah problému by si samozřejmě zasloužil mnohem extenzivnější pojednání, než jaké zde mohu podat, proto se následující text zaměřuje především na nejdůležitější, nebo neprávem opomíjené argumenty.

V květnu 2006 odvysílala kontroverzní katarská televizní stanice al Džazíra [1] kuriózní záznam veřejné dražby bundy zvěčnělého šéfa 'Izz Ad-Dín Al-Qássám Katá'ib (vojenské křídlo Hamásu, zal. 1991) šejcha Salláha Šihády (1953-2002). Autoři se ve svém článku snaží analyzovat fenomén sebevražedných útoků z ideového a sociokulturního hlediska islamské civilizace.

Článek poukazuje na změněnou roli zpravodajství v podmínkách nových bezpečnostních rizik a s tím spojenou problematiku zpravodajské analýzy. Na rozdílných názorech zastánců ortodoxního a reformního přístupu rozebírá problémy, které souvisí s prevencí překvapivých útoků. V závěru naznačuje cesty řešení, které souvisí s přípravou zpravodajských analytiků.

Podmínkou správného a efektivního chování člověka za mimořádných událostí je jeho včasná a kvalitní příprava. V současnosti je v České republice zpracovávána koncepce výchovy k přípravě školní mládeže pro ochranu člověka za běžných rizik a za mimořádných událostí. Teprve v průběhu školního roku 2012/2013 získala tato koncepčně ucelenější příprava alespoň na školách základního vzdělávání závazný charakter. Není však dosud po zrušení zákona o branné výchově v roce 1991 uložena na základě zvláštního zákona.

Výsledky Obamovy zahraniční, bezpečnostní a vojenské politiky jsou dvojznačné. Ukončil válku v Iráku, připravuje odchod z Afghánistánu, zdržel se výraznějšího angažmá v arabském dění. Pokusil se zlepšit vztahy s Ruskem, dalším přesunem těžiště vojenské přítomnosti do pacifického prostoru zkomplikoval vztahy s Čínou. Nepodařilo se mu vyřešit vývoj jaderného programu v Íránu. Skromné Obamovy úspěchy v zahraniční, bezpečnostní a vojenské politice byly důsledkem přesunem pozornosti na ekonomické a finanční otázky. Tento text navazuje na předcházející autorovy články k činnosti vlády Baracka Obamy ve Vojenských rozhledech 3/2009, 1/2010, 1/2011, 1/2012. [2] Obsahuje proto nové informace, a zároveň je čtyřletou bilancí.

Odpověď měla přinést konference, kterou pořádalo 16. května 2012 Středisko bezpečnostní politiky (SBP) Centra pro sociální a ekonomické studie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR za účasti řady domácích i zahraničních odborníků. Na obdobné téma se dostala i prezentace britské publikace National European and Human Security na které se podílelo několik autorů-pracovníků SBP. Konala se 23. 10. 2012 na Vysoké škole CEVRO Institut.
Evropská bezpečnost a obrana na křižovatce - konference pořádaná pod záštitou předsednictví Dánska v Radě EU a v průběhu Evropských dnů.

Při zkouškách podle normy STANAG 6001 se u vyšších stupňů znalosti jazyka vyžaduje znalost reálií testovaného jazyka. Bez kulturních znalostí, které jsou základem porozumění v každodenním životě, dochází při komunikaci k nedorozumění. Zatímco některé anglicismy v češtině již zdomácněly (revolver, torpédo, tank, tanker, tramvaj, džem, sejf atd.), jiné teprve prochází tzv. procesem počešťování. V oblasti přejímek respektive výpůjček vždy sehrávalo velkou úlohu tzv. vojenské společenství. Následující příspěvek proto zkoumá některé, původem české nebo češtinou ovlivněné, vojenské, ale i nevojenské termíny, které se v angličtině používají anebo užívaly.

Pro použití ozbrojených sil v budoucích operacích jsou stanovovány různé strategie, vize a koncepce, které naznačují možný způsob jejich činnosti. Páteřní část operačních koncepcí je tvořena popisem několika základních charakteristik. K takovým patří například popis vojenského problému, jeho vojenské řešení, popisující v širších souvislostech způsob činnosti ozbrojených sil v celém spektru operací k naplnění strategických cílů a z něj vyplývající požadavky na rozvoj vojenských schopností. Cílem článku ovšem není poskytnout vyčerpávající odpověď na veškerou problematiku spojenou s tvorbou koncepcí. Spíše než naplnit tuto roli, je jeho smyslem poukázat na některé výše uvedené souvislosti, jejichž pochopení má zásadní význam nejen pro tvůrce operačních koncepcí, jednotlivce a organizace odpovědné za rozvoj ozbrojených sil jako takových, ale může být přínosné i pro velitele z hlediska rozvoje jejich operačního myšlení a nalezení vhodného operačního přístupu při řešení každodenní praxe.

Po roce 1990 proběhlo ve světě 120 válek. Největší pozornost přitom upoutaly ty války, které zahájily USA a na kterých se podílely další členské státy NATO. Často se diskutovalo také o tom, zda tyto války byly či nebyly legální. Tento článek si klade za cíl přispět k ujasnění otázky, podle jakých kritérií se vždy legálnost války posuzuje. Autor formou stručných studií uvádí mj. dva rozdílné přístupy vůči expanzivní politice Saddáma Husajna: válku v r. 1991, která dostala název operace Pouštní bouře, a válku po teroristických úderech z 11. září 2001, jež byla pojmenována Irácká svoboda (2003). Zmiňuje rovněž války na území bývalé Jugoslávie.

Článek je zamyšlením nad problematikou schopností ozbrojených sil. Jde o fenomén, o kterém se toho již mnoho napsalo, především z hlediska potřeby její tvorby, hodnocení a rozvoje. Otázka však zní, zda jsou přijímaná praktická opatření opřena o reálný teoretický základ. Nabízí se možnost aplikovat existující teorii managementu jakosti [1] na tento specifický a frekventovaný vojenský problém. Článek je polemickou úvahou o možnosti zavedení systému managementu schopnosti do systému řízení ozbrojených sil.

Příspěvek se zabývá současnou bezpečnostní situací na Sinajském poloostrově. Poukazuje na vybrané aspekty utvářející tamní negativní trendy ve vývoji bezpečnostní situace a jejich vzájemnou provázanost, to vše v kontextu společenských pohybů po událostech tzv. arabského jara a důsledků egyptské Lotosové revoluce, která zásadním způsobem proměnila možnosti egyptských ozbrojených sil a bezpečnostních složek v tomto teritoriu. Součástí je krátký historický exkurz, stručné seznámení s problematikou egyptsko-izraelské mírové smlouvy upravující zvláštní status Sinaje jako demilitarizovaného území a zohlednění socioekonomické reality beduínského obyvatelstva mající rozhodující vliv na popisovanou situaci.

Znovuzvolení Baracka Obamy znamenaná, že v Bílém domě na dobu dalších čtyř let zůstane prezident upřednostňující politická řešení před vojenskými intervencemi. Pokud jde o strategickou kulturu USA, je mimo pochybnost, že americké ozbrojené síly budou i nadále udržovány v takovém stavu, aby byly nejsilnějšími a nejmodernějšími, jaké kdy na světě byly a aby neměly žádného vyzyvatele, který by se jim mohl vyrovnat. Zároveň s tím se v Obamově programu na druhé volební období je uzavření několika velkých vojenských základen ve světě s cílem zachovat jen ty nejvýznamnější. Další vývoj tedy bude předurčen nezbytnými kvantitativními redukcemi, ale zároveň i důrazem na kvalitativní zdokonalování připravenosti ozbrojených sil USA k rychlým zásahům na kterémkoli místě světa.

V pondělí 20. května 2013 se v Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky uskutečnila jarní bezpečnostní konference Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK 2013 "Riziková budoucnost pro Evropu a ČR: Jsme na ni připraveni?"

Tento článek se věnuje aktuální problematice poslední doby, tj. zvládání nepokojů s etnickým podtextem. Současná situace je srovnána s historickými příklady i soudobými případy ze zahraničí. Jedná spíše o úvahy či hypotetické scénáře. Naznačené situace, jejich řešení a role ozbrojených sil v nich, předpokládají naprosté selhání státu v jeho základních funkcích, včetně selhání příslušných odpovědných složek, mezi které ale ozbrojené síly rozhodně nepatří. Jsou identifikována rizika, která s nimi mohou být spojena, včetně tzv. romské otázky. Naznačená řešení ovšem nemají oporu v současném právním řádu České republiky. Autor dochází k závěru, že zasazení armády by mělo být až tím posledním prostředkem, "ultima ratio".

Reakce na dlouhodobé trendy mezinárodní politiky, vyvažování hrozeb a snaha o udržení amerického leadershipu představují trojúhelník, který nejlépe popisuje novou americkou obrannou strategii. Kroky Spojených států musí být chápány v kontextu teorie rovnováhy hrozeb. Obamova obranná strategie má zajistit pokračování amerického postavení ve světě, neboť to je podle Washingtonu nezbytností pro fungování mezinárodního systému. Spojené státy se tedy v žádném případě svojí pozice nevzdávají. Vnímat krácení vojenského rozpočtu jako dobrovolný ústup hegemona je mylné. Vhodnější je tato opatření charakterizovat jako restrukturalizaci americké moci směrem k posílení její ekonomické složky, spojené s relativně mírným omezením celkových vojenských výdajů. Tyto kroky jsou reakcí na pokračující změnu ve vnímání hrozeb, mezi nimiž hraje stále důležitější úlohu Čína.

Článek je polemickou úvahou nad možnou koncepcí či vizí obrany a společných ozbrojených sil EU, a to z vojensko-odborného hlediska. Připomíná historické snahy i současné aktivity, které vyjadřují potřebu realizovat společnou bezpečnostní a obrannou politiku v praxi. Je stručnou analýzou podmínek, ve kterých se v současnosti EU nachází a v základních rysech charakterizuje kontury a možné výhody budoucích společných ozbrojených sil EU. Vyjadřuje přesvědčení, že vytvořením "evropského pilíře" NATO se euroatlantická vazba mezi EU a USA neoslabí, ale naopak posílí. V článku je mj. použito pojmů "evropská armáda "a "společné ozbrojené síly EU", což autor považuje za synonyma a žádá čtenáře, aby tento fakt vzali v úvahu.

Operační plánování je tvůrčí činnost, která je orientovaná na dosažení konečného-cílového stavu a splnění strategických cílů, s využitím přesně určených zdrojů v rámci politických omezení, jež byla stanovena příslušnými politicko-vojenskými orgány. V článku jsou uvedena fakta a závěry, které autor považuje za důležité, které však nejsou prezentací oficiálních stanovisek příslušných vojenských orgánů nebo rezortu obrany jako celku. Přesto byl obsah článku konzultován s odborníky GŠ AČR, kteří se soustavně zabývají řešením problematiky plánování vojenské operační činnosti a přímo se podílí na zpracování dokumentace pro nasazování sil a prostředků rezortu obrany do zahraničních vojenských operací a zajišťování činnosti jednotek při plnění úkolů v těchto operacích.

Důležitou součástí bezpečnostního systému České republiky je řízení hospodářských opatření pro krizové stavy, jmenovitě státních hmotných rezerv. Z institucionálního hlediska náleží tato působnost ústřednímu správnímu úřadu - Správě státních hmotných rezerv (SSHR). Jaká je role této instituce z hlediska spravování státních hmotných rezerv? Jak se do jejího fungování promítají změny v bezpečnostní situaci? Jak nahlížejí na institucionální fungování Správy státních hmotných rezerv odborníci z oblasti bezpečnostní problematiky, z úrovně ústřední státní správy i akademické obce? To jsou základní otázky, na které hledá tato studie odpověď.

Operace Serval (francouzsky Opération Serval) je probíhající vojenská operace v Republice Mali v západní Africe. Cílem operace je vytlačit islamistické radikály severu Mali, kteří zahájili postup do středu země. Operace Serval byla zahájena na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 2085 z 20. prosince 2012. Operace se nazývá podle nepříliš velké africké divoké kočky Serval. Autor příspěvku analyzuje historický a geopolitický kontext konfliktu, zmiňuje teroristickou síť AQMI. Operace Serval má disymetrický charakter. V týlu postupujících francouzských jednotek zůstaly oddíly vzbouřenců a teroristů, které vyvíjejí diverzní činnost. Podle autora třeba, abychom vyhnuli dlouhodobém angažování se konfliktu, mj. by se území Francie i jiných států mohlo stát cílem teroristických útoků.

Právě o konstituování Evropy jako srovnatelného soustátí schopného vzdorovat velmocensky silným Spojeným státům, Číně, Rusku, Indii, Brazílii a dalším velkým zemím, z nich čtyři poslední spolu s Jihoafrickou unií vytvořili BRICS, aby ještě víc posílily své postavení, aktuálně a akutně jde zvláště po finanční a ekonomické krizi, které silně zasáhla i Evropskou unii a eurozónu. Týká se to jak ekonomiky a sociálních problémů, tak logicky i evropské a euroatlantické bezpečnosti. Nepodaří-li se tuto krizi překonat, dojde-li nací k fragmentaci Evropy, může její rozpad znamenat i bezpečnostní hrozbu. Takový cíl si klade i toto zamyšlení. Předpokládal vůbec někdo takový vývoj?