Fulltextové hledání

Článek se zabývá využitím simulačních technologií pro přípravu velitelů a štábů v nových typech operací. Souhrnně ukazuje vývoj v dané oblasti od vzniku Centra simulačních a trenažérových technologií. Zlomovými body ve výcviku na simulátorech jsou požadavky na boj v zastavěném prostoru, speciální operace malých jednotek, požadavky na úzkou součinnost pozemních jednotek s podpůrnými prostředky, využívání systémů velení a řízení a problematika součinnosti jednotek AČR se složkami IZS. Dále poukazuje na nové požadavky v oblasti výcviku a ukazuje možné způsoby jejich řešení. Ve své druhé části se podrobněji věnuje problematice NEC a její implementaci do simulačních systémů. Představuje výsledky projektu obranného výzkumu SIMNEC v dané oblasti a jejich přínos pro budoucí rozšíření schopností taktického simulátoru.

Operační umění je uměním přípravy a vedení vojenských operací, prolínajícím se všemi úrovněmi války. Překlenuje kontinuitu strategického řízení a rozhodování s konkrétními činnostmi vojsk na bojišti. Tvoří most mezi strategií a taktikou, a tím pomáhá řídit činnosti, jež vytváří podmínky k dosažení strategických cílů a požadovaného konečného stavu. Cílem článku je proto poskytnout některé základní informace o souvislostech, které vedly k uvědomění si potřeb,y a na konec k faktickému zaplnění pomyslné mezery mezi strategií a taktikou, což bylo místo pro operační umění. Jsou v něm stručně popsána východiska, jež podmiňovala vznik operačního umění a přístup dvou základních vojenských teoretických škol - sovětské a německé, jež měly na jeho rozvoj zásadní vliv.

Cílem článku je: charakterizovat některé aspekty spojené s tvorbou doktríny "Použití pozemních sil v operacích" z pohledu zpracovatelů za ženijní vojsko; uvést požadavky na rozsah a obsah textu doktríny vyplývající z dosažené úrovně poznání základních aliančních dokumentů zabývajících se ženijní problematikou, jako jsou např. MC 0560, AJP-3-12(A), ATP-52(B), včetně názvosloví; vyvolat diskuzi v rámci odborné veřejnosti AČR k otázkám, které v této souvislosti vystupují do popředí, jsou nejen pro ženijní vojsko aktuální a na které je nutné hledat odpovědi, dohodnout se na způsobu jejich řešení, obsahu, rozsahu a formě zapracování do textu doktríny.

V závěru článku s názvem "Soudobé pohledy na vojenské klamání"(viz VR 3/2011) bylo avizováno, že bude čtenářům nabídnuto pokračování v úvahách o tomto fenoménu vojenského umění. Tentokrát nepůjde o interpretaci úvah na vlnách amerických tezí obsažených v Joint Publication 3-13.4, Military Deception z roku 2006, resp. v inovované verzi z roku 2012 (viz některé myšlenky, uvedené v druhé části výše citovaného článku, nebo v článku "Vojenské klamání", zveřejněném ve VR 2/2012), ale bude snahou tuto oblast popsat z jiného úhlu pohledu, což nemusí být v souladu s oficiálními názory tvůrců vojenských doktrín.

Agentura NATO pro údržbu a zásobování NAMSA je stěžejní agenturou NATO pro logistiku a nákup materiálu a služeb. Poskytuje logistické zabezpečení většině zbraňových systémů ve vlastnictví členských zemí a logistickou podporu operací Severoatlantické aliance. Význam nadnárodní agentury NAMSA vzrůstá v době, kdy jednotlivé členské státy NATO vydávají na obranu stále méně finančních prostředků. Realizace logistické podpory mnohonárodních operací, cestou agentury, může přinést značnou úsporu zdrojů.

Francouzské Centrum doktrín použití sil (CDEF - le Centre de Doctrine d'Emploi des Forces) vydalo v listopadu loňského roku novou doktrínu FT-05 Velení a řízení v operacích pro taktické velitele. Následující příspěvek představuje základní závěry této doktríny a srovnává ji s českými národními doktrinálními dokumenty. Autor dochází k závěru, že ve srovnání s francouzskou doktrínou se česká doktrína soustřeďuje více na procedurální a technickou část systémů velení a řízení než na schopnost velitelů velet.

Článek se věnuje poměrně ambicióznímu konceptu, který bývá označován jako "swarming", jenž je definován taktický organizační princip, který favorizuje bojovou činnost vedenou prostřednictvím decentralizovaného kolektivu autonomních nebo semiautonomních vysoce mobilních entit, které operují v různých vektorech. Zároveň je uváděn termín "pulsing". [1] Autoři se pokouší objasnit základní aspekty této nové teoretické koncepce a poukázat na poměrně dlouhou tradici jejich teoretického vývoje i jeho praktické aplikace. Swarming kombinuje aplikaci velkého množství relativně malých jednotek s informační superioritou, která vede k synchronizovaným bojovým aktivitám, kdy "swarmingující" jednotky optimalizují rychleji, než oponent reaguje. Funkcí velení je pouze formulace strategického cíle, alokace adekvátního množství zdrojů, ale již nikoli řízení aktivit taktických a palebných jednotek (rojů). Oba pojmy dosud nebyly projednány a schváleny výborem pro terminologii MO.

NRF jsou vojenské síly nové generace, složené z technologicky vyspělých, flexibilních, nasaditelných, interoperabilních a udržitelných sil, které zahrnují prvky pozemních, vzdušných a námořních sil, a jež jsou připraveny rychle se přemístit tam, kde je jich zapotřebí, s cílem odstrašit, narušit, znemožnit a odrazit jakýkoliv útok vedený proti členským státům NATO, včetně útoků teroristických. [1]

V článku jsou prezentovány možné přístupy k řešení optimalizace taktických činností jednotek ženijního vojska. Jeho obsah charakterizuje záměr zapojit se do řešení projektu věnovaného problematice pokročilého automatizovaného systému velení a řízení (PASVŘ). Cílem je formou dílčího cíle, orientovaného na oblast taktiky jednotek ženijního vojska, zpracovat podklady (vstupní údaje) pro tvorbu matematických modelů taktických činností. Následně pak posouzením výstupů modelů (uplatnitelnost v činnosti orgánů velení a řízení ve štábech úkolových uskupení) z hlediska taktiky jednotek ženijního vojska přispět ke zvyšování efektivity procesu velení a řízení. Příspěvek také informuje o skutečnostech souvisejících s plánováním použití a řízením činností vybrané ženijní jednotky - zatarasovacího odřadu a uvádí výčet skutečností vhodných k optimalizaci.

Po několika letech snižování obranného rozpočtu České republiky dochází k opačnému vývoji a Ministerstvo obrany začíná hospodařit s vyšším rozpočtem, který chce využít zejména pro budování schopností Armády České republiky. AČR se již několik let aktivně zapojuje do procesu mnohonárodních sdílení schopností NATO. Mezi dřívější aktivity, jako je Smart Defence nebo Connected Forces Initiative, se v posledním období zařazuje také iniciativa Framework Nations Concept. Článek analyzuje celkový rámec této iniciativy, směřování a vývoj tohoto konceptu. Z komplexního hodnocení řešené problematiky následně vychází návrh principů, postupů a doporučení resortu ministerstva obrany pro sdílení a rozvoj schopností Armády České republiky v rámci iniciativy Framework Nations Concept.

Proliferace zbraní hromadného ničení, nebezpeční zneužití toxického materiálu, terorismus a další fenomény současného bezpečnostního prostředí představují činitele, které vedou k rozvoji schopností chemického vojska. Jednou z nich je zajišťování důkazního materiálu a forenzního přisuzování odpovědnosti za nepřátelské činy. Článek tyto schopnosti popisuje v kontextu požadavku Severoatlantické alliance a zkušeností z vojenských operací, které potvrzují oprávněnost a význam požadovaných změn. Článek předkládá některá doporučení, která mohou vést k výstavbě jednotek chemického vojska, mající úlohu sběru důkazního materiálu a podpory forenziky.

Článek se zaměřuje na identifikaci nástrojů použitých mezinárodními bezpečnostními organizacemi (NATO, Evropská unie, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) při deeskalaci a řešení násilného konfliktu na Ukrajině. Vychází z pozic liberálního institucionalismu. Charakterizuje a systematizuje nástroje a rozděluje je na "soft power" a "hard power". Je analyzována možnost použití ozbrojených sil v rámci donucení nebo v rámci peacekeepingu a monitoringu. NATO a EU se zapojily do nátlakové diplomacie, OBSE jako "soft power", se zapojila do zprostředkovaní konfliktu na východě Ukrajiny a vyslala dlouhodobé mise. Všechny tři analyzované organizace používaly nástroje bez použití vojenské síly.

Příspěvek se zabývá zkušenostmi z rušení vojenských základen v zahraničních operacích a navazuje na článek Životní cyklus základen v zahraničních misích, publikovaný ve Vojenských rozhledech 4/2009. Představuje současné poznatky o životním cyklu vojenské základny a obecné zásady z nejnovější příručky North Atlantic Treaty Organization (NATO). Teoretickou část příspěvku uzavírá váhová metoda rozhodovací analýzy, která porovnává aktuálně používané možnosti rušení základen. Na praktických zkušenostech získaných při rušení základny Šajkovac autoři příspěvku popisují poznatky, které výrazně ovlivnily ženijní práce v průběhu jejího rušení.

V tomto příspěvku jde o zamyšlení se nad významem operace EUFOR Tchad/RCA, vyhodnocení hlavních problémových faktorů a vize k situaci ve střední Africe v následujícím období. Cílem je poskytnout rámcový přehled o zahájení zatím největší vojenské operace Evropské unie na území Afriky, jejíž spuštění bylo oficiálně schváleno dne 28. ledna 2008. Řada detailů o této operaci podléhá určitému stupni utajení, proto se zaměříme spíše na obecné informace. I přes toto omezení se domnívám, že článek přispěje k hlubšímu pochopení aktuální situace a složitosti této mise.

GEERS, Kenneth (Ed.). Cyber War in Perspective: Russian Aggression against Ukraine. Tallinn: NATO CCD COE Publications, 2015. ISBN 978-9949-9544-4-5 (print). ISBN 978-9949-9544-2 (pdf). Dostupné z: https://ccdcoe.org/sites/default/files/multimedia/pdf/CyberWarinPerspective_full_book.pdf

Ještě nikdy nebylo tolik primárních dat k al-Káidě veřejně dostupných. Avšak stále nejsou primární data pro výzkum al-Káidy dostatečně využívána a to i přesto, že právě jejich nevyužívání mělo v minulosti prokazatelně velmi negativní dopad na úroveň publikací o al-Káidě. Článek má dva cíle: zmapovat veřejně dostupné zdroje primárních dat k al-Káidě a pomocí vyzdvihnutí zajímavých poznatků z nich demonstrovat jejich přínos. Konkrétně se článek věnuje čtyřem volným typům zdrojů primárních dat - výstupy státních institucí, publikační činnost členů al-Káidy a přímých účastníků, zveřejněná komunikace členů al-Káidy a uniklé utajované informace. V krátkosti bude diskutována i otázka jak ke zdrojům primárních dat přistupovat. Záměrem článku je povzbudit odbornou veřejnost k většímu využívání primárních dat při výzkumu al-Káidy.

Cílem článku je zamyšlení a exkurz do historie vybraných koncepčních dokumentů, které Ministerstvo obrany zpracovávalo nebo se na jejich zpracování podílelo a jež mají vztah k plánování akvizic. Ambicí článku není komplexní hodnocení procesu, ale pouze jeho vybraných aspektů. Po mnoha letech snižování finančních prostředků rezortu obrany nyní probíhá situace opačná. V souvislosti s novou situací je nutno přehodnotit dosavadní přístup k této problematice, aby byla v maximální míře zabezpečena obranyschopnost České republiky a tím přeneseně i NATO a Evropské unie. Skutečnost, že český strategický dokument patřil mezi nejlepší v EU, neznamená, že je tím automaticky zabezpečeno efektivní vynakládání finančních prostředků na obranu.

Článek analyzuje plánovací proces podpory hostitelským státem (HNS) v pěti oddělených fázích dle postupů NATO. Hlavním cílem článku je aplikace obecných plánovacích postupů na konkrétní případy mezinárodních cvičení vzdušných sil. Autor identifikuje své poznatky ze specifického prostředí 22. základny vrtulníkového letectva. Analýza logistického plánování je založena na zkušenostech z cvičení Ramstein Rover a Ample Strike konaných v letech 2012-2014. Příspěvek se zamě­řuje na přípravnou fázi cvičení a tím také vytváří základ pro úspěšné splnění fáze realizační. Závěry práce uvádějí zjištění v podobě významného přenesení odpo­vědnosti za oblast plánování na taktickou úroveň a definují specifika upraveného plánovacího procesu.

Článek se zaměřuje na zodpovězení otázky, do jaké míry se změnila německá zahraniční a bezpečnostní politika na základě mise ISAF v Afghánistánu, zejména pokud jde o nasazení vojenských sil v zahraničí. Autor článku identifikuje a analyzuje důsledky dané německými zkušenostmi z Afghánistánu a jejich vliv na současné a budoucí nasazování německých ozbrojených sil v zahraničí. Jaký dopad měl například letecký útok nařízený německým velitelem NATO v Kundúzu 4. září 2009, který byl spojen s velkým počtem afghánských civilních obětí? Pozornost je věnována německé strategické kultuře "civilní mocnosti" a otázce, zda Německo stále naplňuje charakteristické rysy spojené s tímto teoretickým konceptem. Autor ověřuje tuto domněnku pomocí konceptu teorie rolí, který pomáhá porozumění chování Německa na mezinárodní úrovni.

Zkušenosti z výcviku pěší roty boje v zastavěném prostoru ukazují, že efektivní příprava vyžaduje provázanost doktríny s vybavením (výzbroj a výstroj) a strukturou jednotek. Je zásadní, aby standardy NATO byly dále rozpracovány na národní úrovni tak, aby odpovídaly vybavení a organizaci vlastních jednotek. Efektivní výcvik vyžaduje doplnění stávajících programů přípravy o příklady konkrétních cvičení, na jejichž provedení musí být připravena standardizovaná výcviková zařízení. Odborní instruktoři by měli řídit přípravu organických jednotek. Předání zkušeností instruktorů přímo organickému celku je efektivnější než příprava jednotlivců v odborných kurzech.

Zbraně se směrovanou energií využívají přesně cílenou energii k poškození cíle. Tyto zbraně využívají elektromagnetické záření, zvuk nebo subatomové částice. Cílem článku je zejména prezentace informací o současné situaci v oblasti elektromagnetických zbraní se směrovanou energií, které využívají impulsní elektromagnetické pole v pásmu radiových vln a v pásmu mikrovln. Tyto technologie se využívají pro narušení činnosti nebo destrukci elektronických a elektrických obvodů zařízení protivníka. Tím je možné narušit nebo úplně vyřadit veškerý provoz informačních, komunikačních, řídících, kontrolních, palebních a dalších elektronických prostředků.

Příspěvek pojednává o účelu, tvorbě a praktickém využití scénářů v procesu národního obranného plánování s využitím metody plánování podle schopností (National Capability Based Defence Planning - NCBDP). V průběhu vlastního plánování jsou k identifikaci a verifikaci požadavků na schopnosti využívány scénáře. V těch jsou zohledněny stěžejní charakteristiky prostředí, ve kterém budou plněny vojenské mise na podporu stanovených politických cílů, odráží se v nich i operační koncepce ve smyslu doktrinálního použití ozbrojených sil. Scénáře umožňují identifikovat a kvantifikovat potřebné schopnosti ozbrojených sil v nestabilním, těžce předvídatelném, komplexním a neustále se dynamicky měnícím prostředí a snížit tak míru nejistoty a související rizika. V tomto smyslu jsou scénáře významným analytickým a podpůrným nástrojem obranného plánování s vysokou přidanou hodnotou. Při jeho správném použití lze definovat sadu potřebných schopností nezbytných pro úspěch v možných budoucích konfliktech, dlouhodobě plánovat rozvoj a optimalizaci schopností jako platformy pro kvalifikovaná a argumentačně zdůvodněná rozhodnutí vedení rezortu obrany o charakteru, struktuře a velikosti ozbrojených sil ve vazbě na ambice a závazky státu. Předkládaná doporučení v závěru článku zahrnují doktrinální zakotvení plánování na základě schopností s využitím scénářů, organizační změny u MO a GŠ, aktualizaci výuky v systému vzdělávání vojáků, optimalizaci procesu obranného plánování, jako i nezbytné změny v přístupu vedoucích zaměstnanců k popisované metodě.

Článek pojednává o mezinárodních souvislostech vleklé války na Ukrajině. Vysvětluje vývoj postsovětského prostoru, připomíná předpovědi Samuela Huntingtona ze samého počátku 90. let minulého století a postupný posun od pozi­tivního míru k míru negativnímu, který se stále více prosazuje po roce 1999. V dalších částech pak hodnotí mezinárodní souvislosti a důsledky anexe Krymu, reakce politiků, a akademickou debatu v USA a ve Velké Británii. Zvláště podrobně se zabývá debatou o dodávkách zbraní na Ukrajinu, přičemž se zaměřuje na ofi­ciální dokumenty schválené v USA, i na argumenty stoupenců a odpůrců vyzbro­jování Ukrajiny.

Proces obranného plánování v podmínkách České republiky je často spojován s aplikací procesu obranného plánování v NATO. Řada článků v odborných časopisech, ale i mnohé národní strategické dokumenty se při specifikování procesu obranného plánování odkazují na alianční přístupy, a to i přesto, že není explicitně stanoveno, že by národní proces obranného plánování měl být založen právě na principech plánování v NATO. Je pochopitelné, že jedním z cílů národního procesu obranného plánování musí být naplnění požadavků vyplývajících z ambicí Severoatlantické aliance. Nicméně otázkou je, zda k tomuto účelu je nezbytné detailně analyzovat alianční přístupy a usilovat o jejich implementaci do národních podmínek. Ambicí tohoto článku je dát odpověď na otázku, zda je zaměření pouze na alianční přístup k plánování skutečně nezbytný, a to na základě analýzy přístupů jiných členských zemí NATO, ale i EU, k procesu obranného plánování. Realizovaná analýza umožnila indikovat, do jaké míry vybrané země implementovaly do svých národních plánovacích procesů alianční i unijní principy. Výsledky analýzy poukazují na značnou rozmanitost národních plánovacích postupů, které vyplývají z odlišných zájmů jednotlivých zemí v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, ale zároveň dokládají, že těžištěm národních přístupů není zavedení aliančního procesu plánování, ale naplnění cílů, jež ze závěrů aliančního plánování vycházejí.

Článek informuje o státní službě profesionálních vojáků v ozbrojených silách (OS) České republiky a Slovenské republiky (SR). Srovnává státní službu profesionálních vojáků v obou uvedených zemích a analyzuje změny, ke kterým došlo v OS SR dnem 1. 1. 2016. V návaznosti na státní službu pojednává o služební kariéře profesionálních vojáků OS SR. Nabízí přehled existujících kariérových kurzů v OS SR. Analyzuje a srovnává kariérové kurzy určené důstojníkům obou zemí.

Cílem textu je představit vývoj konfliktu na Ukrajině v kontextu aktuální diskuze o rozsahu a charakteru ruského zásahu v krizových regionech. Zkoumána je teze o aplikaci hybridní války v tomto prostoru ruskou stranou, uplatnění nových vojenských metod a strategických postupů. Představeny a zhodnoceny jsou argumenty, které oponují názoru o výrazných změnách v charakteru ozbrojených konfliktů, které měly být v případě obsazení Krymu a bojových střetech ve východních oblastech Ukrajiny demonstrovány a to s přihlédnutím ke stavu a možnostem jednotlivých aktérů.

Chemické vojsko Armády České republiky respektuje nové přístupy a výzvy, které směřují k lepšímu a dokonalejšímu plnění úkolů spadajících do kategorie ochrany proti zbraním hromadného ničení a chemického zabezpečení ve vojenských operacích. Úspěšná ochrana proti působení zbraní hromadného ničení a průmyslových nebezpečných látek a zároveň plnění úkolů chemického zabezpečení ve všech typech vojenských operací je stále aktuální výzvou pro jednotky, útvary a svazek chemického vojska Armády České republiky. Technická a technologická zdokonalení vojenské techniky a materiálu, která byla v nedávné době úspěšně završena celou řadou ukončených inovačních projektů, v drtivé většině přispěla ke zvýšení operačních schopností. V některých případech však požadovaná schopnost změněna nebyla anebo byla zhoršena. Článek pojednává o zásadních výsledcích studie, kterou autoři k předmětné problematice v roce 2015 zpracovali.

Článek na základě publikovaných informací a údajů analyzuje a vyhodnocuje některé procesy z oblasti přípravy a formování nových schopností jednotek Ozbrojených sil SR pro působení v podmínkách mezinárodního krizového managementu. V kontextu lisabonské strategie NATO STRATCON 2010 a programového prohlášení vlády SR z roku 2010 přibližuje plnění závazků Ozbrojených sil SR v této oblasti. Poukazuje na omezený zdrojový rámec rezortu obrany při zabezpečování těchto úloh. Důraz je položený na nové požadavky a priority v přípravě jednotek OS SR pro potřeby mezinárodního krizového managementu. Přibližuje změny v mandátu jejich působení a potřebu formování též nevojenských schopností v operacích, ve kterých jsou jednotky Ozbrojených sil SR nasazeny.

Ozbrojené síly vedou své aktivity v závislosti na podmínkách daných specifickým operačním prostředím. Operační situace může vyžadovat vedení boje vysoké intenzity, protipovstalecké aktivity, činnosti spojené s vynucováním či posilováním míru, případně jsou řešeny úkoly humanitární pomoci obyvatelstvu. Kombinace těchto aktivit zvyšuje komplikovanost situace, v níž vojska působí. V průběhu procesu plánování musí moderní velitel a jeho plánovači zvažovat nepřeberné množství faktorů, majících vliv na správnou formulaci variant činností k nasazení vojenské síly, pro naplnění stanovených vojenských a politických cílů operace. Vojenské aktivity, kterým na této cestě po staletí dominovala zejména bojová činnost, se postupně stávají komplexnějšími, co se týče jejich vztahu k danému operačnímu prostředí. Velitelé mnohem častěji musí čelit otázkám typu "Jak budeme vést operaci v těchto podmínkách a tomto prostředí?"

Válka proti terorismu, též válka s terorismem, válka proti teroru, je obecný termín pro řadu vojenských, politických, právních a náboženských akcí započatých vládou Spojených států amerických jako odpověď na teroristické útoky z 11. září 2001. Článek rozvíjí teorii těžiště, jejíž základy byly popsány ve Vojenských rozhledech č. 3/2008 a 4/2008. Ve svém obsahu pojednává o možné aplikaci konceptu těžiště v podmínkách války proti terorismu, popisuje koncept rozhodujících faktorů, analyzuje jednotlivé složky těžiště, v tomto případě představované mezinárodní teroristickou organizací a naznačuje možné cesty, jimiž lze na dané těžiště působit.