Fulltextové hledání

Článek předkládá výsledky výzkumu, jehož smyslem je posílit účinnost strategického rozhodování. Předkládán je dvanáctibodový rámec efektivnějšího využití teoretické, technologické a aplikační základny pro řešení problému optimalizace výstavby schopností ozbrojených sil. Implementovány jsou pokročilé přístupy a nástroje z oblasti modelování, simulace a operačního výzkumu.

Článek se zabývá hodnocením současných možností zdravotnického zabezpečení v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. Z hodnocení národních strategických dokumentů vyplývá, že důraz na rozvoj schopností v oblasti poskytování péče při chemickém a biologickém nebezpečí je podstatně rozvinutější než v oblasti radiační, přitom bezpečnostní rizika spojená s radiací trvale rostou. Na základě analýzy standardizačních dokumentů NATO v oblasti poskytování zdravotnického zabezpečení a relevantních českých doktrinálních dokumentů byla identifikována oblast potenciálního rozvoje schopností, a to oblast diagnostiky a třídění ozářených, kterou představuje schopnost biologické dozimetrie. S využitím metodiky plánování schopností a na základě hodnocení funkčních oblastí byl definován koncepční přístup k rozvoji schopnosti biologické dozimetrie. Součástí prezentovaných doporučení je i návrh organizační struktury biodozimetrické sítě AČR.

Článek se zabývá základními charakteristikami a takticko-technickými požadavky na taktický bezpilotní vzdušný systém (TUAS), jehož zavedení do výzbroje AČR se plánuje v nejbližších letech. Na základě výsledků porovnání požadavků AČR s parametry odpovídajících TUAS se jako nejvhodnější varianta pro AČR jeví systémy Hermes 900 a Heron izraelské výroby. Oba letouny mohou představovat komplexní řešení v této oblasti, s dlouholetou tradicí výroby, výzkumu a vývoje, splňující rovněž požadavky na TUAS v rámci NATO i akreditaci evropského provozu. Rozhodujícím parametrem výběru, mimo bezpečnostní rizika a kompatibilitu, je ale také pořizovací cena. Hlavním cílem článku je přinést pohled na danou problematiku ze širšího kontextu a najít možná východiska spolu se zhodnocením výhod a nevýhod jednotlivých navržených variant.

Článek se věnuje problematice poznávací pyramidy a možnému využití zpravodajské analýzy v kontextu získání porozumění a moudrosti uživatelů informace za použití této pyramidy. Poznávací pyramida je používaná k definicím pojmů data, informace, znalost, porozumění a moudrost, které tvoří jednotlivé úrovně pyramidy. Příspěvek se pokouší diskutovat o pojmech v různých modelech pyramidy. Stručně popisuje zpravodajství v kontextu využití zpravodajské informace pomocí poznávací pyramidy. Zpravodajská informace je zvláštní druh znalosti. Tento článek se také snaží prozkoumat, jak lze vysvětlit tvorbu zpravodajské informace pomocí modelu poznávací analytické pyramidy.

Článek se zabývá mezinárodně právními aspekty západní vojenské pomoci Ukrajině. První část stručně analyzuje útok Ruské federace na Ukrajinu z pohledu "just war". Následující část se věnuje jednotlivým pohledům mezinárodního práva na vojenskou pomoc Ukrajině - práva neutrality, ius ad bellum, ius in bello, otázky co-belligerency a odpovědnosti státu za spoluvinu v mezinárodně protiprávních jednáních. Závěr shrnuje zjištěné poznatky a dává odpověď na otázku proč západní pomoc Ukrajině většinově neporušuje normy mezinárodního práva.

Článek se zabývá výkladem pojmu "ozbrojené síly" v kontextu platného právního řádu České republiky. Autoři navrhují rozlišovat ozbrojené síly v institucionálním pojetí a ve funkčním pojetí. Podstatou řešení je interpretace § 3 odst. 1 zákona o ozbrojených silách (č. 219/1999 Sb.) ve funkčním pojetí, tj. tak, že ozbrojené síly chápe včetně vojáků zařazených v rámci Ministerstva obrany, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství. Dalším řešením by mohlo být doplnění zákona o ozbrojených silách o odstavec: "Ustanovení o příslušnících ozbrojených sil se přiměřeně použijí i na vojáky v činné službě služebně zařazené v ministerstvu, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství." Cílem článku je iniciace odborné diskuse o předmětné problematice, a také naznačení směrů, jak by bylo vhodné věc řešit.

Článek představuje výsledky výzkumného šetření v oblasti zavádění a provozu multikoptér, bezpilotních vzdušných systémů s vertikálním vzletem a přistáním. Šetření, provedené mezi experty Armády České republiky s využitím Delphi metody, poukazuje na význam projektu MINI VTOL UAS - průzkumný bezpilotní prostředek kategorie VTOL. Výstupem analýzy je identifikace primárního využití a požadavků (koncepce, systém výcviku) na zavedení multikoptér, specifikace vzniklých problémů v oblasti technické, akviziční/programové a legislativní, a stanovení důležitosti jejich řešení. Článek diskutuje náhled expertů na problematiku zavádění a provozu multikoptér v podmínkách Armády České republiky vzhledem k dosažení jejich plných operačních schopností, využitelných v budoucím operačním prostředí. Problém nejednotné architektury předávání informací byl zároveň experty určen jako ten, který má nejvyšší pravděpodobnost být v následujícím období vyřešen.

Článek řeší přípravu aktivní zálohy AČR, detailně teritoriální síly. Porovnává je s ekvivalentem záloh polské armády, konkrétně vojsky teritoriální obrany. Komparace výstavby a přípravy těchto sil poukazuje na nutnost řešení nebo minimálně aktualizaci systému povolávání záloh AČR a jejich výcviku, vyzbrojení a vystrojení.

Článek pojednává o aktuálním přístupu České republiky k fenoménu hybridních hrozeb a analyzuje zásadní nedostatky determinující efektivní čelení těmto hrozbám. V rámci komplexního přístupu je text doplněn o současný pohled Evropské unie a NATO k řešení problematiky hybridního působení nepřátelských aktérů. Shrnující komparace přístupů České republiky, Evropské unie a NATO poukazuje na nutnost vzájemné institucionální synergie mezi těmito subjekty. Jakkoliv jsou současné přístupy zmíněných subjektů poměrně dostatečně doktrinálně ukotveny, nadále přetrvává absence komplexního a zejména prakticky fungujícího aparátu a konkrétních operativních nástrojů, které by dokázaly čelit širokému spektru hybridních hrozeb.

Koncept modulárních sil se zdá být ideálním řešením pro aktuální dilema: jak vytvořit jeden soubor sil pro širokou škálu vojenských operací. Avšak koncept modulárních jednotek má i svá omezení. Článek vysvětluje, jak modulární struktura sil podporuje flexibilitu a proč následně přináší zvýšený požadavek na počet podpůrných jednotek. Z tohoto důvodu nelze modulární armádu vybudovat bez masivních investic do schopností podpory. Koncepce modularity zahrnuje riziko, že nedostatek podpůrných jednotek výrazně omezí připravenost sil pro rozsáhlou konvenční válku. Autor předkládá čtyři doporučení pro aplikaci konceptu modularity na národní úrovni pro usnadnění formování aliančních sil.

Článek tematicky uzavírá sérii článků, jejichž předmětem bylo prezentování výsledků analýzy národních procesů plánování a procesu plánování schopností v NATO a v EU. Přináší podrobnosti k aplikaci závěrečných fází navrženého rámce, což jsou tvorba soustavy referenčních jednotek a následně mechanismus porovnání reálného stavu schopností jednotek AČR se stavem požadovaným. Klíčovým výstupem z fáze porovnání schopností je identifikace nedostatků spojená s jejich prioritizací. Autor navrhuje metodiku, která určuje míru priority na základě úrovně operačního rizika, jež vyplývá z předpokládané intenzity operačního nasazení jednotek v plánované operaci. Článek tematicky uzavírá sérii článků, jejichž předmětem bylo prezentování výsledků analýzy národních procesů plánování a procesu plánování schopností v NATO a v EU. Přináší podrobnosti k aplikaci závěrečných fází navrženého rámce, což jsou tvorba soustavy referenčních jednotek a následně mechanismus porovnání reálného stavu schopností jednotek AČR se stavem požadovaným. Klíčovým výstupem z fáze porovnání schopností je identifikace nedostatků spojená s jejich prioritizací. Autor navrhuje metodiku, která určuje míru priority na základě úrovně operačního rizika, jež vyplývá z předpokládané intenzity operačního nasazení jednotek v plánované operaci.

Záchrana odloučených osob, v terminologii NATO známá jako Personnel Recovery, zasahuje specifickým způsobem do téměř všech oblastí přípravy a provádění vojenských operací. Jednou z důležitých součástí zabezpečení systému záchrany osob v boji a míru je oblast zpravodajská. Tento článek popisuje na operační úrovni, důvody a základní způsoby zpravodajského zabezpečení záchrany odloučených osob v podmínkách společných operací. Poukazuje na vybrané zpravodajské disciplíny a odůvodňuje vhodnost jejich využití v dílčích fázích záchranné operace. Dotýká se zpravodajských aktivit navazujících na záchranné operace a v závěru nastiňuje problémy, které se zpravodajskou činností v oblasti záchrany odloučených osob souvisí.

Cílem článku je připomenout myšlenky válečných (vojenských) stratégů o způsobu vedení vojenských operací v době studené války a představit problematiku operačně manévrujících skupin. Jejich použití představovalo nové koncepční pojetí útočných operací, vedených vysoce mobilními uskupeními vojsk Varšavské smlouvy v období sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Na základě analýzy a komparace historických pramenů je zde předložen soubor informací a poznatků ze sféry vojenského umění a rovněž poskytnut komplexnější pohled na taktické, operační a strategické souvislosti vedení útočných operací na evropském bojišti. Jejich dopady měly zásadní význam i pro způsob přípravy vojsk a vzdělávání vojenských důstojníků v bývalém režimu.

Unmasking Maskirovka: Russia´s Cyber Influnce Operations je knižní prvotinou současného kybernetického atašé za Českou republiku pro Spojené státy americké a Kanadu a bývalého ředitele odboru kybernetických bezpečnostních politik Národního úřadu pro kybernetickou a infomační bezpečnost Daniela P. Bagge. Kniha o 251 stranách vydaná nakladatelstvím Defence Press není výstupem z jeho aktivit v úřadu nebo reprodukcí politik České republiky k tématu informačních operací, ale vlastním výzkumným dílem založeném na zájmech autora. Že téma autora zajímá či jej jednoduše "baví", je při čtení knihy rozpoznatelné a umožňuje i čtenáři toto nadšení s autorem sdílet. Kniha si najde čtenáře v několika oblastech. Jako užitečná, stručná a jasná příručka v aktuálním, zajímavém, ale i spletitém tématu poslouží policy makerům, akademikům, studentům bezpečnostních studií nebo vojenských oborů, ale rozhodně i vyšším vojenským důstojníkům.

Příspěvek se zabývá psychickou zátěží tak, jak ji subjektivně vnímají čeští vojáci a jejich rodiny v průběhu zahraničních misí a po návratu z nich a dále seznamuje s nutnou přípravou vojáka a jeho rodiny na tuto zátěž. Výzkumná část byla zpracována na základě devíti hloubkových rozhovorů s vojáky s různou zkušeností se zahraničními operacemi. Data byla analyzována metodou zakotvené teorie. Výsledky ukázaly, že účast na operacích je hodnocena převážně pozitivně, především díky profesnímu rozvoji. Operace přináší specifické stresory, kde kromě kritických situací působí především stres spojený s odloučením od rodiny a ponorková nemoc. Tyto stresory zvládají vojáci díky kontaktu s rodinou, dobrému kolektivu, volnočasovým aktivitám a podpoře v podobě kaplana či psychologa. Po operaci se velmi různí doba adaptační fáze. V ní se objevuje problém znovunavázat kontakt s dětmi, adaptace na rutinní život a také závist okolí, kterou považují vojáci za "české specifikum" spojované s malou pozitivní propagací AČR.

Článek pojednává o sílící revoltě francouzských vojáků proti nezvládnuté přistěhovalecké politice v jejich zemi. Vysvětluje její hlavní příčiny v historické, geopolitické a bezpečnostně-politické rovině. Hodnotí její tři dějství od roku 2013 až do současnosti, jejichž podstatnými aktéry byli vysoce postavení generálové a političtí činitelé. Francouzští vojáci odmítají mlčet ve chvílích, kdy jde o hodně, zejména pak o ochranu republiky před násilím výtržníků v přistěhovaleckém prostředí. Text se zabývá i manifesty francouzských generálů, v nichž se otevřeně píše o hrozbě občanské války a o úloze armády v takovém případě.

Cílem tohoto přehledového článku je stručně popsat vývojové trendy v koncepčním pojetí fenoménu hybridního válčení a pokusit se o základní komparaci klíčových vlastností dvaceti významných konceptů s důrazem na vybrané západní, ruské a čínské teoretické koncepty. Podstatná část článku se dále věnuje bližší charakterizaci hybridního válčení se záměrem objasnit možný vztah tohoto typu válčení k aktivitám Armády České republiky. V souvislosti s významem hybridního válčení a hybridních hrozeb je článek doplněn o podstatná doporučení, které by měla Česká republika a Armáda České republiky reflektovat. Obsahový důraz i uvedené argumenty potvrzují, že nahlížet na fenomén hybridního působení a válčení jako na novum je velmi diskutabilní. Spíše než o nový koncept válčení, jde o nově akcentovaný termín "hybridní" popisující dlouhodobě známé kombinace používaných nástrojů moci.

Článek se v úvodu věnuje objasnění místa a úlohy protipovstaleckého boje v současných vojenských operacích. Dále se zabývá principy protipovstaleckého boje a jejich porovnáním v některých vyspělých armádách NATO a AČR. Cílem je tedy poukázat na některé poznatky a principy, které by se měly změnit v doktrínách a které by měly být zapracovány do přípravy vojsk AČR. Výsledkem komparativní analýzy a porovnáním jednotlivých principů s vlastními zkušenostmi autora z mise v Afghánistánu jsou uvedená doporučení pro výcvik a přípravu jednotek před vlastním nasazením do místa operace. Zavedení navrhovaných opatření v přípravě jednotek AČR může vést ke zlepšení účinnosti protipovstaleckého boje ve vojenských operacích.

Cílem tohoto článku je vymezit leadership jako požadovaný proces Armády České republiky. Za tímto účelem je identifikována podstata vojenského leadershipu hledáním podobností a rozdílností v jednotlivých teoretických konceptech (školách) leadershipu, včetně přístupů u vybraných aliančních armád. Na základě analýzy současného stavu řešené problematiky jsou stanoveny složky leadershipu, vazby mezi nimi a vymezeny obecné požadavky na jeho uplatňování. V souladu se získanými poznatky následuje navržení obecného modelu leadershipu Armády České republiky.

Během posledních několika let se v důsledku zhoršení bezpečnostní situace stále více připomíná potřeba posílení vzájemné soudržnosti a spolupráce NATO a EU. NATO a EU spolu nedávno iniciovaly kroky k posílení vzájemné strategické spolupráce, což se projevilo i ve snaze o sblížení procesů obranného plánování a plánování schopností. Nedávné zavedení nástrojů unijního plánovacího procesu, které vyplynuly z implementace nové Globální strategie EU, nabízí i nové možnosti pro snadnější i účinnější sjednocení obou plánovacích procesů. I když nelze předpokládat, že by se oba plánovací procesy staly identickými, implementace PESCO a dalších návazných procesů vytvořila prostor pro časovou synchronizaci i obsahovou harmonizaci plánovacích procesů. Článek tak shrnuje poznatky o určitých částech obou procesů, které by bylo možné časově a procedurálně přiblížit, aniž by byla jakýmkoliv způsobem dotčena autonomie obou organizací.

Tento článek diskutuje transformaci informačního prostředí, která umožňuje protivníkovi využívat kybernetické psychologické a informační operace. Text představuje možnosti, které v současné době má protivník k dispozici za účelem exploatace zranitelností informačního prostředí, zejména kognitivních zranitelností cílových skupin. Nepřátelské zájmy jsou tak často prosazovány manipulací, použitím dezinformací, propagandy, algoritmů a umělé inteligence. Ve světle tohoto vývoje článek definuje přístup, který staví společnost do svého centra a který zdůrazňuje societální a lidskou odolnost.

Článek předkládá přehled vývoje přístupu Armády České republiky (AČR) k ochraně životního prostředí v kontextu environmentální legislativy od roku 1989 do současnosti. S využitím metod analýzy, syntézy a komparace české, evropské a alianční environmentální legislativy vytváří dosud nepublikovaný přehled v oblasti ochrany životního prostředí a jejího zapracování do vnitřních předpisů a právních aktů Československé lidové armády, Československé armády a AČR. Článek přináší soubor výstupů graficky zobrazujících aktivitu v environmentální oblasti s vnitřními souvislostmi mezi civilní legislativou, požadavky EU a NATO v chronologickém sledu. Práce přichází k závěru, že rok 2000 představuje milník, od něhož je přístup k ochraně životního prostředí pozorován jako stagnační. Za důvody stagnace shledáváme obavy velitelů nad negativním vlivem "ekologického přístupu" k výcviku vojsk a nedostatek osvěty v oblasti environmentálního vzdělávání resortu obrany.

Příspěvek se zabývá výukou předmětu operační výzkum na Univerzitě obrany a její podporou prostřednictvím zapojení vybraných software pro řešení úloh lineárního programování. Hlavním cílem příspěvku je s pomocí ukázkového řešení úlohy lineárního programování demonstrovat možnosti využití doplňku Řešitel v programu Microsoft Excel a programu Linear Program Solver ve výuce operačního výzkumu. Příspěvek dále stručně seznamuje čtenáře s operačním výzkumem jakožto vědeckou disciplínou a předmětem vyučovaným na Univerzitě obrany. V neposlední řadě jsou zde diskutovány výhody a nevýhody zapojení software do výuky operačního výzkumu.

Operační plánování je tvůrčí činnost, která je orientovaná na dosažení konečného-cílového stavu a splnění strategických cílů, s využitím přesně určených zdrojů v rámci politických omezení, jež byla stanovena příslušnými politicko-vojenskými orgány. V článku jsou uvedena fakta a závěry, které autor považuje za důležité, které však nejsou prezentací oficiálních stanovisek příslušných vojenských orgánů nebo rezortu obrany jako celku. Přesto byl obsah článku konzultován s odborníky GŠ AČR, kteří se soustavně zabývají řešením problematiky plánování vojenské operační činnosti a přímo se podílí na zpracování dokumentace pro nasazování sil a prostředků rezortu obrany do zahraničních vojenských operací a zajišťování činnosti jednotek při plnění úkolů v těchto operacích.

Článek se zabývá některými vojenskými konsekvencemi odchodu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie (Brexit). Pro posouzení potenciálních dopadů na obranu a bezpečnost EU byl použit strukturovaný přístup zahrnující více metod, který kombinoval rešerši odborných publikací, analýzu citlivosti faktorů a testování hypotéz. Na základě provedené analýzy bylo vyhodnoceno, že odchod Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ze struktur Evropské unie proběhne bez významných dopadů ve vojenské oblasti a nepředstavuje tak bezprostřední ohrožení bezpečnosti a obrany členských zemí Evropské unie. Přesto ale v souvislosti s Brexitem stále existuje určité riziko negativních dopadů na tuto oblast.

Článek se zabývá problematikou kybernetické bezpečnosti, kybernetické obrany a operací v kybernetickém prostoru s důrazem na rezort obrany. V článku je provedena analýza úkolů kybernetické obrany vyplývající ze strategických dokumentů České republiky, NATO a Evropské unie a role jednotlivých subjektů, které se na zajištění kybernetické obraně či bezpečností podílejí. Jako další zdroj úkolů jsou vytvořeny čtyři scénáře, které popisují možné situace, které budou vyžadovat schopnosti kybernetické obrany. Tato analýza je předpokladem pro stanovení požadovaných schopností a návrh řešení, jak rozdělit role, odpovědnosti a požadované schopnosti.

Článek se zabývá problematikou kybernetické bezpečnosti, kybernetické obrany a operací v kybernetickém prostoru s důrazem na rezort obrany. Článek navazuje na dříve provedenou analýzu úkolů, které stojí v oblasti kybernetické obrany a navrhuje rozdělení působností aktérů. Požadované schopnosti jsou odvozeny z úkolů stanovených právním řádem, vyplývajících z členství v NATO a EU a především staví na vytvořených strategických a operačních scénářích. Komparací požadovaných schopností a aktuálního stavu navrhuje řešení, umožňující uvedení do souladu obranu v kybernetickém prostoru s obranou České republiky, zajistit obranu kybernetického prostoru a integrovat kybernetické schopnosti do společného vedení operací.

Záchrana odloučených osob (Personnel Recovery) je v současné době nedílnou součástí všech vojenských operací NATO. Článek se zabývá rozvojem záchrany odloučených osob ve vojenských operacích v období od první světové války do konce irácké války v roce 2003. Seznamuje s významem pojmu "záchrana odloučených osob", uvádí podstatu a základní cíle systému záchrany odloučených osob včetně zdůvodnění jeho důležitosti ve vojenských operacích. Zaměřuje se na identifikaci předpokladů, které jsou podmínkou existence záchranného systému, a v historických souvislostech popisuje okolnosti rozvoje záchrany odloučených osob včetně jejího formování do funkčního systému. Určuje a následně rozebírá události, které svým významem a schopností ovlivňovat následný rozvoj představují milníky v organizování záchrany a z těchto událostí vyvozuje důsledky a popisuje přijatá opatření.

Po skončení studené války proběhlo v Německu několik reforem vojenského sektoru a v současnosti se připravuje další transformace. V průběhu let se proměnila definice hlavních misí Bundeswehru směrem k provádění operací krizového managementu a tomu byla přizpůsobena struktura německé armády. V období po letech 2010-2011 bylo zřejmé, že krizový management se stal hlavním úkolem ozbrojených sil. V současnosti německá vojenská politika klade důraz na obnovení schopností ke kolektivní obraně. Posílení expedičního elementu v německých ozbrojených silách bylo doposud možné díky využití zdrojů zděděných z doby studené války a redukcí kapacit vhodných k teritoriální obraně. Autor dochází k závěru, že pokud mají být německé vojenské kapacity ke kolektivní obraně skutečně obnoveny, je tato dosavadní politika v současnosti již neudržitelná.

Článek se zabývá využitím simulačních technologií pro přípravu velitelů a štábů v nových typech operací. Souhrnně ukazuje vývoj v dané oblasti od vzniku Centra simulačních a trenažérových technologií. Zlomovými body ve výcviku na simulátorech jsou požadavky na boj v zastavěném prostoru, speciální operace malých jednotek, požadavky na úzkou součinnost pozemních jednotek s podpůrnými prostředky, využívání systémů velení a řízení a problematika součinnosti jednotek AČR se složkami IZS. Dále poukazuje na nové požadavky v oblasti výcviku a ukazuje možné způsoby jejich řešení. Ve své druhé části se podrobněji věnuje problematice NEC a její implementaci do simulačních systémů. Představuje výsledky projektu obranného výzkumu SIMNEC v dané oblasti a jejich přínos pro budoucí rozšíření schopností taktického simulátoru.