Fulltextové hledání

Tento článok pojednáva o novodobých aspektoch boja v zastavaných priestoroch pomocou aplikácií vojenských pozemných robotov. Vzostup mestskej populácie a zvyšujúci sa počet veľkomiest vytyčuje nové hrozby pre vedenie boja. Prvá časť pripomína strmý rast populácie a obývaných oblastí, hroziace nebezpečenstvá pre nasadené jednotky sú zhrnuté v druhej časti, zdôrazňujúc špecifiká tohto druhu boja. Zhrnutie vedie k návrhu riešenia schopnosti zvýšiť situačný prehľad, znásobiť palebnú silu a bojovú podporu. Dva príklady bezposádkových pozemných prostriedkov v nasledujúcej časti prezentujú možné smerovanie vývoja. Finálne, posledná záverečná časť vytyčuje potrebné charakteristiky kladené na bezposádkové prostriedky počas operácií v zastavaných priestoroch.

Vojenské klamání představuje souhrn opatření, která byla přijata s cílem zmást nepřítele prostřednictvím informační manipulace, zkreslení faktů nebo podvržením falešných důkazů tak, aby jednal způsobem, který je v rozporu s jeho zájmy. [1] V článku jsou uvedena fakta a závěry, které autor považuje za důležité, které však nejsou prezentací oficiálních stanovisek příslušných vojenských orgánů nebo rezortu obrany ČR jako celku. Přesto byl obsah článku konzultován s odborníky GŠ AČR, jež se řešením otázek vojenského klamání v rámci procesu operačního plánování průběžně zabývají.

Tento článek analyzuje nový prvek českého trestního práva, vojenské trestné činy s předsudečným motivem, které jsou obsaženy v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb., jenž vstoupil v účinnost dne 1. 10. 2010 v hlavě XII s názvem "Trestné činy vojenské". [1] Objevily se tam i kvalifikované skutkové podstaty několika trestných činů, které spadají do oblasti tzv. trestných činů s předsudečnou motivací, často též nazývanými zločiny z nenávisti. Cílem článku je objasnit podstatu těchto trestných činů a analyzovat možnosti jejich případné aplikace.

Článek vychází z pozic neorealismu, zejména pak S. Walta a J. Mearsheimera. Charakterizuje hlavní aktéry války na Ukrajině, kterou hodnotí jako konkrétní projev dlouhodobého geopolitického soupeření USA a RF v oblasti Černého moře. Připomíná dosavadní rozšiřování pozic a vlivu USA v této oblasti, které hodnotí jako nevynucenou expanzi na pozvání elit zemí, jež v době studené války spadaly pod SSSR nebo pod Varšavskou smlouvu. Ruské reakce byly stále podrážděnější a nakonec vyústily v hybridní válku se závažnými mezinárodními dopady. Závěrečným námětem jsou vojenské incidenty v této oblasti a bezpečnostní hrozby a výzvy, jež z nich vyplývají.

Tento článek odpovídá na otázku, zda je Turecko připraveno vstoupit do otevřeného vojenského konfliktu se Sýrií Bašára al-Asada. Text vychází z adaptace Clausewitzova předpokladu, že pro vítězné vedení války musí stát disponovat třemi zdroji: vlastními bojovými silami, podporou obyvatelstva a podporou spojenců. Turecko vykazuje slabiny ve vojenské doméně, zejména v oblasti letectva a protivzdušné obrany a není jisté, že by bylo schopné ovládnout vzdušný prostor v konfliktní oblasti. Turecké obyvatelstvo si vleklý zahraniční konflikt dlouhodobě nepřeje. Země je navzdory mnoha neshodám pevně zakotvena v NATO a její strategické zájmy se neliší od zájmů svých strategických spojenců. Turecko si rovněž nemůže dovolit dostat se do přímého konfliktu s Ruskem. Text uzavírá, že Turecko si vstup do otevřeného ozbrojeného konfliktu nemůže dovolit politicky ani vojensky.

Vážení čtenáři,
předkládáme vám článek publikovaný v našem časopise č. 4/1922. Jedná se o příspěvek MUDr. Františka Tichého "Z historie vojenského zdravotnictví za války třicetileté".
Tento i další historické články si můžete prohlédnout, přečíst nebo stáhnout na webových stránkách našeho časopisu www.vojenskerozhledy.cz v nabídce archivu.

Článek se věnuje problematice válčení. Jeho cílem je popsat a objasnit charakter válčení v jeho soudobém doktrinálním kontextu. Autoři článku se zaměřili na specifika jednotlivých forem válčení i jeho komplexnost v rámci anexe Krymu ozbrojenými silami Ruské federace v roce 2014. Ke zkoumání prezentovaného problému byly použity deskripce, obsahová a komparační analýza použitých zdrojů a doktrinálních publikací. Autoři došli k závěru, že komplexnost soudobého válčení vytváří pro stát a jeho ozbrojené síly vhodné podmínky k prosazení svých zájmů a dosažení strategických cílů. Hlavní přínos článku spočívá v poskytnutí informací, jež nenabízí odborná literatura, případně tyto nejsou součástí doktrinálních či jiných národních vojenských publikací.

Plukovník ve výslužbě Ing. Vojtěch Němeček, Ph.D., mnoholetý předseda redakční rady Vojenských rozhledů od nás odešel ve věku nedožitých 66 let.

Kniha Paradigmata vojenské taktiky zpracovaná Pavlem Zůnou se na více jak 300 stranách zabývá zásadami vedení boje na taktické úrovni.

Článek řeší přípravu aktivní zálohy AČR, detailně teritoriální síly. Porovnává je s ekvivalentem záloh polské armády, konkrétně vojsky teritoriální obrany. Komparace výstavby a přípravy těchto sil poukazuje na nutnost řešení nebo minimálně aktualizaci systému povolávání záloh AČR a jejich výcviku, vyzbrojení a vystrojení.

Předložený článek se zaměřuje do oblasti zdrojů vyčleňovaných na obranu České republiky. V rámci rozboru stávajícího stavu vojenských výdajů České republiky formuluje východiska pro zajištění podmínek pro racionální a transparentní zdrojové krytí potřeb obrany České republiky. Na jejich základě pak článek formuluje tři možné varianty řešení stávající zdrojové nedostatečnosti a nestability v rezortu obrany České republiky.

Vážení čtenáři,
předkládáme vám tři články publikované v našem časopise č.4/1922 v rubrice "Vojenství doma a v cizině". Jedná se o dva příspěveky Josefa Alexandra "President republiky ve válečné škole" a "Pan president v Milovicích". Dále, příspěvek nadporučíka Oskara Futtera "Vyučovací metoda Komenského ve škole vojenské".
Tento i další historické články si můžete prohlédnout, přečíst nebo stáhnout na webových stránkách našeho časopisu www.vojenskerozhledy.cz v nabídce archivu.

Článek se zaměřuje na identifikaci klíčových faktorů lidských zdrojů v rámci českého státu potřebných k provedení mobilizace ozbrojených sil v případě vojenského konfliktu. Primárně odpovídá na otázky, zda je těchto faktorů dostatek a mohou být efektivně využity v procesu mobilizace. Řeší problematiku armádní evidence, udržitelnosti vojenských záloh a jejich rentability. Dále se zabývá vlivem sekundárních faktorů na možnosti vytvoření a výcviku záloh, zejména motivací občanů k obraně státu a tělesnou zdatností mobilizovatelné populace.

Článek se zabývá výkladem pojmu "ozbrojené síly" v kontextu platného právního řádu České republiky. Autoři navrhují rozlišovat ozbrojené síly v institucionálním pojetí a ve funkčním pojetí. Podstatou řešení je interpretace § 3 odst. 1 zákona o ozbrojených silách (č. 219/1999 Sb.) ve funkčním pojetí, tj. tak, že ozbrojené síly chápe včetně vojáků zařazených v rámci Ministerstva obrany, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství. Dalším řešením by mohlo být doplnění zákona o ozbrojených silách o odstavec: "Ustanovení o příslušnících ozbrojených sil se přiměřeně použijí i na vojáky v činné službě služebně zařazené v ministerstvu, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství." Cílem článku je iniciace odborné diskuse o předmětné problematice, a také naznačení směrů, jak by bylo vhodné věc řešit.

V článku ve VR 2/2011 s názvem "Zajde vojenské klamání na úbytě?" byla zmíněna některá opatření, která by mohla iniciovat větší zájem o celou problematiku vojenského klamání. V Armádě České republiky neexistuje doktrína nebo publikace, která by se touto specifickou činností zabývala. Jediný předpis, který problematiku komplexně řešil (Operační maskování, Oper-1-4, platnost od 1. 1. 1970) byl na přelomu století zrušen a nebyl žádným novým předpisem nahrazen. V devadesátých letech minulého století sice byly určité pokusy o inovaci tehdejšího pojetí klamání v operacích, ale po vstupu do NATO tyto aktivity pominuly. Historická ohlédnutí, současné bohaté zkušenosti z vedení vojenských operací, ale i pohledy do budoucnosti by měly být motivující pro rozvoj vojenské vědy v oblasti vojenského klamání, bez kterého se žádné budoucí operace neobejdou.

Účelem článku je představit analýzu systému vzdělávání a odborné přípravy v oblasti bezpečnosti v Bulharské republice v roce 2021, ve které bude položen důraz na vnitřní a vnější hrozby, silné a slabé stránky, problémové oblasti a možná řešení. Předmětem článku je systém vzdělávání a odborné přípravy, kde specifickým předmětem je systém vzdělávání a odborné přípravy v oblasti bezpečnosti v Bulharské republice.

Navzdory snahám označovat hybridní válku jako novou formu válčení, nebo dokonce jako faktor, který mění povahu války, hybridní válka je součástí ozbrojených konflitů od starověku do současnosti. Podstatou hybridních válek je paralelní využívání pravidelných i nepravidelných ozbrojených sil a různé způsoby působení na protivníka, s cílem, bez použití otevřeného útoku jej oslabit. Článek předládá analýzu informační dimenze v hybridní válce proti Chorvatsku (1990-91) a Ukrajině (2014). V obou případech byla hlavním cílem hybridní války sociální jednota napadených zemí. V případě Chorvatska, navzdory silné propagandistické kampani, následované použitím vojenské síly, se nepodařilo prolomit sociální soudržnost většiny obyvatel Chorvatska. V případě Ukrajiny, díky absenci sociální soudržnosti společnosti hybridní válka vedena Ruskou federací je mnohem efektivnější.

Proces získávání poznatků a využívání zkušeností z vojenských operací a cvičení v Armádě ČR byl zaveden v roce 2004. Od té doby se stal standardní součástí velení a řízení a jedním z nástrojů, generujících podněty na rozvoj schopností jednotek útvarů, svazků a štábů všech stupňů. Tento proces je součástí znalostního managementu a je jedním ze subprocesů systému procesního řízení resortu Ministerstva obrany. Umožňuje se učit z vlastních nebo cizích chyb a zároveň využívat nejlepší zevšeobecněné postupy ve všech funkčních oblastech rozvoje a použití ozbrojených sil. Článek popisuje nejen dosažené úspěchy, ale zaměřuje se i na bariéry, které brání efektivnímu rozvoji systému a procesu získávání poznatků a využívání zkušeností. V první části, která volně navazuje na článek publikovaný v čísle 1/2015 časopisu Vojenské rozhledy, se autor zaměřil na východiska řešené problematiky. Těžiště článku spočívá v analýze současného stavu procesu získávání poznatků a využívání zkušeností, kde dochází k závěru, že jedním z hlavních problémů je nesprávné chápání procesu veliteli. Další bariérou je rovněž i způsob provádění analýzy identifikovaných poznatků a zkušeností na strategickém stupni řízení. V závěru textu autor předkládá doporučení, jak překonat identifikované bariéry a zajistit další optimalizaci procesu.

Způsob vedení moderních rozsáhlých bojových operací se vyznačuje stále častějším a rozmanitějším využíváním bezpilotních vzdušných prostředků integrovaných do systému velení, řízení, výpočetní techniky, spojení, zpravodajství, sledování a průzkumu (C4IRS). Tyto letouny jsou jedním z nejdůležitějších typů zbraní v moderních rozsáhlých bojových operací. Každý, kdo disponuje technikou schopnou zpracovat nejnovější informace z terénu a bezpečně je předat velitelskému středisku, má velkou výhodu a šanci způsobit velké škody jednotkám nepřítele, jejichž cílem je zabránit dalšímu operačnímu působení. Důležité je, že UAV musí mít určitý stupeň vlastní ochrany spočívající v možnosti výběru místa působení, průzkumu a ústupových cest. Článek představuje možnosti využití UAV pro různé úkoly v rozsáhlých bojových operací a také případovou studii jejich využití v předchozích moderních ozbrojených konfliktech.

Cílem příspěvku je na základě analýzy polostrukturovaných rozhovorů s důstojníky na různých stupních velení z let 2004-2008 představit jejich pohled na proces velení a způsob jeho osvojování. Na základě realizovaného kvalitativního výzkumu můžeme způsob velení českých důstojníků v nedávné době označit v podstatě za intuitivní a individuální, což charakterizuje nejčastější cestu k velení, založenou téměř výhradně na vlastní zkušenosti. Mimo to lze konstatovat diferenciaci ve způsobu velení a motivace podřízených mezi jednotlivými typy sil a vojenskými specializacemi. Reflexe profesionalizace armády, systému odborné přípravy, vnímání naučených a přirozených velitelských schopností a vlastního kariérního postupu je nabídnuta k diskusi v kontextu současných změn v přípravě důstojníků a velitelů AČR.

Příspěvek na základě vymezení podstaty vojenského keynesiánství pojednává o problému rozporného vnímání vlivu vojenských výdajů na ekonomický růst. Hlavní pozornost je věnována analýze uplatňování politiky vojenského keynesiánství jako jednoho z nejvýznamnějších faktorů posilování ekonomických pozic a vojensko-politického vlivu vojenskoprůmyslových komplexů vyspělých zemí světa. Ve stati jsou v nezbytném rozsahu prezentovány současné přístupy k vymezení podstaty a úlohy vojensko-průmyslových komplexů a v případě intenzifikace vojenského keynesiánství je poukázáno na nebezpečí militarizace ekonomik a společenského života.

Článek se věnuje konceptu crowdsourcingu v prostředí sociálních sítí jako novému fenoménu zapojujícího civilní obyvatelstvo do zpravodajského procesu a umožňující využití jeho zpravodajského potenciálu během ozbrojeného konfliktu. Crowdsourcing civilního obyvatelstva je představen na příkladu intervence NATO během první občanské války v Libyi. Článek prezentuje jeho využití během zpravodajského procesu na strategicko-operační úrovni velení a řízení ozbrojených sil. Stanovuje jeho možnou definici jako zdrojového prvku zpravodajského procesu, přičemž je jako zdrojový prvek distinktivně oddělitelný od podobných zdrojových prvků.

Článek identifikuje konkrétní atributy, které měly a mají zásadní vliv na kvalitu přípravy pro operace v zastavěných oblastech. Jsou zmíněny jen ty zásadní, jejichž precizním splněním dojde jistě ke zkvalitnění přípravy. Autor vychází z vlastní praxe velitele jednotky na stupni četa až rota, a to jak z nasazení v rámci tuzemských i zahraničních cvičení, tak zejména z nasazení v zahraničních operacích. Článek slouží jako námět k odborné diskusi ve sféře jak akademické, tak odborné.

Téma se může jevit jako náhodná koincidence, časový souběh dvou na sobě nezávislých událostí. Nová americká vojenská strategie se připravovala dlouho před odchodem Američané z Iráku. Příčinná souvislost tu ale je, nový dokument reaguje právě na okolnosti již ukončeného iráckého konfliktu, a stejně tak na ještě neskončený konflikt afghánský, který má skončit bez ohledu na situaci v zemi v roce 2014. Nejsou ani tajemstvím Karzáího kontakty s Talibánem.

Ačkoliv se o nich na veřejnosti příliš nediskutuje, soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti hrají ve světě stále větší roli. Mají podobu moderních korporačních seskupení, jsou hierarchicky strukturované a organizované, jsou napojeny na silné vnější finanční zdroje. Organizace moderních soukromých vojenských firem je nejen odlišuje od dřívějších žoldáků a tzv. společných vojenských podniků, ale nabízí i značnou efektivitu a bojový potenciál. Poskytují mnohem širší spektrum nabízených vojenských služeb nejrůznějším klientům. Své zaměstnance rekrutují z řad vojenských profesionálů, kteří disponují odpovídajícím výcvikem a zkušeností. Nejčastěji jim v době nástupu bývá kolem 40 let.

Článek se zabývá procesem výstavby mostních provizorií po ničivých povodních, které zasáhly Slovinsko na začátku srpna. Česká republika se rozhodla v rámci humanitární pomoci darovat Slovinské republice tři mosty ze souprav TMS (těžká mostová souprava). Článek popisuje proces od vyslání rekognoskačního týmu, přes vyhodnocení průzkumu až po vlastní provedení staveb. Článek čerpá ze zkušeností a postřehů autora, který se všech procesů zúčastnil jako přímý účastník.

Prezentovaný článek přímo navazuje na autorovu komparativní analýzu americké a ruské nukleární doktríny a výzbroje z podzimu 2021 a prostřednictvím obsahové analýzy tří specifických oblastí aktualizované verze strategického dokumentu Nuclear Posture Review představuje současnou podobu nukleární strategie Spojených států amerických. Za pomoci interpretační analýzy a bohatého aparátu sekundárních zdrojů zároveň autor reflektuje vlastní předpoklady a očekávaní o dalším vývoji americké nukleární strategie prezidenta Joe Bidena, které formuloval ve článku z roku 2021. Rozebírá vliv ideologicko-politických ambicí prezidentské administrativy spolu se zlomovými geopolitickými událostmi roku 2022 a přichází k závěru, že především díky působení druhého faktoru nedoznala aktuální podoba americké nukleární strategie žádné revoluční změny a pokračuje v zachovávání dlouholeté kontinuity a konsenzu o svých bazálních principech.

Masakr v Buče vyvolává otázku, zda ruská armáda předurčuje své vojáky k protiprávnímu násilí na civilistech? Tento článek vychází z předpokladu, že bez ohledu na vyšší rozkazy, pachatelé násilí musí překonat psychologické zábrany, jež si v průběhu socializace vytvořili, tzv. "morální odpoutání". Psychologický mechanismus "morálního odpoutání" na jednu stranu umožňuje vojákům legálně zabíjet v boji, na druhou stranu ale také odbourává zábrany vůči násilnému jednání na civilistech. Povinností ozbrojených sil tak je nejen připravit vojáka k boji a zabíjení, ale také již během výcviku předcházet protiprávnímu násilí. Případ ruské armády ukazuje, jak formální úsilí předcházet morálnímu odpoutání a porušování mezinárodního humanitárního práva (MHP) nedokázalo efektivně překonat překážky v podobě institucionální kultury a nedostatečného lidského kapitálu.

Článek pojednává o operační adaptabilitě, jež bude podle Spojených států amerických (USA) potřebná v budoucích ozbrojených konfliktech mezi lety 2016-2028. Schopnost operační adaptability má pak významný vliv zejména na operace pozemních sil, jež jsou i nadále považovány za rozhodující vojenskou sílu. Za významný faktor operačního prostředí pozemních sil je považována zejména jeho komplexnost - provázanost mezi vojenskými a politickými cíli, jež přináší mimo jiné řadu nejistot. Účinné ovlivňování dynamiky lidského prostředí v ozbrojeném konfliktu je jedním z předpokladů dosažení schopnosti operační adaptability. Současný rozvoj a zdůrazňování technologií v průběhu ozbrojeného konfliktu až příliš oddělily válku od jejího nemateriálního politického, kulturního a psychologického kontextu. Přitom právě lidský, psychologický, politický a kulturní rozměr ozbrojeného konfliktu přináší řadu nejistot, jejichž snižováním se budou muset v budoucích operacích pozemní síly zabývat. Dílčí řešení v podmínkách AČR nastiňuje i tento článek.

Výroční přezkoušení je nedílnou součástí systému tělesné přípravy vojáka Armády České republiky, pomocí něhož se hodnotí jeho fyzická zdatnost. Toto hodnocení poskytuje dvojí zpětnou vazbu - informuje přezkoušené o tom, jak si vedou v porovnání s normativními tabulkami a mezi sebou, a současně dává velitelům představu o aktuální fyzické zdatnosti jejich podřízených. Práce se věnuje vytrvalostní disciplíně běhu na 12 minut (známý též jako Cooperův test). Na základě dat z let 2011 až 2021 a téměř 50 000 vyhodnocených přezkoušení byly zkoumány potenciální vlivy věku na fyzickou výkonost vojáků, a vhodné úpravy jednotlivých limitů ve věkových kategoriích. Výsledky analýzy ukázaly, že nastavení obtížnosti pro dosažení shodného hodnocení není pro obě pohlaví stejné a že s přibývajícím věkem dochází k rozdílnému poklesu fyzické výkonnosti, než reflektují současné normy. Na základě těchto analýz byl vypracován návrh úprav výročního přezkoušení v tělesné přípravě, které jsou přílohou této práce.