Fulltextové hledání

V resortu obrany ČR jsou nejčastěji využívanými metodami při zpracovávání strategických dokumentů skupinová diskuze, brainstorming, rozhovor a analýza zainteresovaných stran. SWOT analýza a další jsou zastoupeny v méně než pětině případů. Z výsledků výzkumu vyplývá, že některé metody jsou používány metodicky nesprávným způsobem a že nejčastější metodou je intuice založená na zkušenosti. Realizace strategické analýzy naráží v resortu obrany ČR zpravidla na řadu bariér. Článek popisuje výsledky průzkumu v této oblasti a představuje některá doporučení ke zlepšení stavu, zejména synergické využívání metod, tzv. multimetodologii.

Hlavním posláním velitelů a štábů je dovedná realizace všech opatře­ ní, týkajících se přípravy, plánování, vedení a řízení vojenských opera­ cí. Schopnost implementovat tato opatření vychází, mimo jiné, z jejich profesionální znalosti teorie operačního umění a schopnosti ji realizovat v praxi. Na základě zpětné vazby od účastníků kariérních kurzů předkládají autoři článku soubor opatření, kterými lze přispět nejen ke zlepšení úrovně znalostí, dovedností a kompetencí vojenského personálu, ale taky ke zvýšení zájmu o celkový rozvoj operačního umění v AČR.

Tento text se zabývá výzkumem internacionalizace konfliktů, přičemž se snaží tento fenomén rozebrat po teoretické a definiční stránce, a následně jej konceptualizovat tak, aby bylo možné tento koncept využít pro výzkum vybraného konfliktu s mezinárodním přesahem. Text rovněž pracuje s různými druhy aktérů, kteří se do internacionalizovaného konfliktu zapojují. Rozlišuje především aktéry externí a interní, stejně jako intervence v konfliktu z jejich strany může být unilaterální či multilaterální. Uvedený koncept internacionalizace konfliktu je pak vymezen i vůči jinému blízkému konceptu tzv. zástupné války. V textu je definováno několik typů internacionalizovaných vnitrostátních ozbrojených konfliktů a rovněž důvody pro vojenský zásah ze strany zahraničních aktérů. Na závěr jsou uvedeny reálie dvou internacionalizovaných konfliktů na Středním východě - syrská a jemenská občanská válka. Text je původním příspěvkem ke konferenci, jako takový nemá ambice přinést nové výzkumné poznatky či tímto směrem rozšiřovat vědění, ale naopak přinést obecný přehled a vhled do problematiky, kterou pak je možno pomocí jednotlivých případových studií dále rozvíjet v sociálně-vědním výzkumu.

Současným bezpečnostním hrozbám nemůže čelit žádná země osamoceně, ale pouze prostřednictvím komplexní spolupráce v rámci spolehlivých bezpečnostních partnerství. Díky tomu získala vojenská spolupráce založená na regionální bázi větší důležitost než kdykoli předtím, neboť jen tak je možné vypořádávat se s různými hrozbami a výzvami a posílit tak schopnosti krizového řízení. V roce 2010 proto Rakousko zahájilo Středoevropskou obrannou spolupráci (CEDC), aby tak podpořilo regionální bezpečnostní spolupráci a podpořilo modernizaci vojenských kapacit. O dva roky později Rakousko spoluzaložilo Iniciativu horského tréningu EU, která úzce koordinuje výcvik a vzdělávání ve spolupráci se slovinským NATO Mountain Warfare Centre of Excellence. Cílem tohoto článku je analyzovat a diskutovat současné iniciativy a možné způsoby zlepšování středoevropské bezpečnostní spolupráce mezi členskými státy NATO a Rakouskem.

Globální bezpečnostní prostředí přináší pro ozbrojené síly rozmanité a překvapivé výzvy, které vyžadují kvalitní výcvik a přípravu. Jedním z možných přístupů je použití scénářů, koncepce, která je hojně využívána ve vojenství, přičemž tato koncepce vychází právě z oboru vojenství. Tento článek věnovaný tvorbě vojenských scénářů představuje některé základní charakteristiky a praktické návrhy možností vypracování scénářů. Konečným záměrem je dát vojenským plánovačům k dispozici vhodný pracovní postup při vytváření scénáře s cílem vytvořit dokument s aktualizovanými informacemi o vývoji konfliktu a proces operačního plánování, který je připraven reagovat na všechna rizika a hrozby. Scénář je způsob používaný vojenskými strukturami na všech úrovních (strategické, operační a taktické) k umožnění kontaktu s pravděpodobnou neznámou situací, asimilace a vyřešení. Článek se zaměřuje na proces tvorby scénářů a překládá fáze a činnosti, které by měly společné operační skupiny pověřené přípravou scénáře dodržovat.

Příspěvek se zabývá schopnostmi ženijních jednotek k poskytování ženijní podpory pohybu v bojových operacích. Na základě analýzy výsledků strukturovaných rozhovorů provedených s rozsáhlým souborem důstojníků AČR a jejich zobecnění byly zjištěny rozpory mezi současným a požadovaným stavem v organizační struktuře ženijních jednotek k poskytování efektivní podpory pohybu a byly formulovány požadavky na ženijní prostředky k podpoře pohybu v podmínkách AČR. Cílem tohoto článku je předložit doporučení k zařazení různých typů ženijní techniky do vytvářených ženijních uskupení k podpoře pohybu ve vztahu k plněným úkolům v rámci ženijní role podpory pohybu a stanovit doporučení k dalšímu směřování výzkumu v této oblasti.

Alokace zdrojů patří ke klíčovým problémům řízení zdrojů. Tento problém se stal předmětem reformních snah vrcholového managementu rezortu ministerstva obrany již počátkem 90. let minulého století. První pokusy reformovat systém řízení zdrojů byly spojeny s úsilím o zavedení řízení rezortu ministerstva obrany na základě metody řízení podle cílů. Pokus o zavedení metody řízení podle cílů byl vystřídán novým reformním počinem, a to tentokráte projektem nazvaným "systém plánování, programování a rozpočtování". Trvalo celých deset let, nežli byl tento systém v roce 2004 oficiálně zrušen rozkazem ministra obrany. V současné době stojí rezort obrany před novou výzvou - zaváděním cílově orientovaného rozpočtování. Zvládne ji, nebo čeká cílově orientované rozpočtování obdobný osud jako tomu bylo u předchozích reformních snah o alokaci zdrojů? Autor se v článku pokouší k cílově orientovanému rozpočtování prezentovat několik poznámek.

Budoucí bezpečnostní prostředí do roku 2035 a poté bude pravděpodobně stále složitější a bude pro vojenské síly NATO přinášet výzvy i příležitosti. Z analýzy budoucího bezpečnostního prostředí vyplývá, že ozbrojené síly budou pravděpodobně čelit výzvám, které se mohou rozvíjet s exponenciálním zrychlením a stále složitějším způsobem. Na základě budoucího směřování trendů lze identifikovat dvanáct pravděpodobných případů nestability, které by mohly dosáhnout mezí vyžadujících použití vojenských sil aliance, a to: zbraně hromadného ničení či s hromadným účinkem, konvenční válku, eskalaci použití síly, hybridní válku, nekonvenční válku / terorismus, narušení globální sféry, kritický útok na infrastrukturu, kybernetický útok, narušení státní správy, ohrožení civilního obyvatelstva, pandemické choroby a přírodní či člověkem způsobené katastrofy. Existuje však také mnoho příležitostí, které mohou ozbrojené síly NATO v budoucnosti využít, například budování a posilování vztahů, řešení nově vznikajících problémů, využití inovativních technologií a myšlenek k zachování vojenské výhody a porozumění lidských aspektů konfliktu s možností je ovlivnit. K zachování operační výhody dnes i v budoucnosti se společné síly NATO a jejich partneři budou muset neustále vyvíjet, přizpůsobovat a inovovat, aby vylepšili svoji schopnost společně komplexně působit ve všech doménách a komunikovat a zajistit politicko-vojenské cíle Aliance.

Cílem článku je analýza a deskripce změn v konceptu hybridní války, který prošel během více než dvou dekád od svého vzniku řadou modifikací. Ruský zásah na Ukrajině v roce 2014 vedl u řady autorů k jeho zásadní redefinici, která se odráží i v současných pohledech na problematiku hybridních válek a hybridních hrozeb. Koncept hybridní války byl již v minulosti vystaven kritickým pohledům, neboť jeho problematická validita i snaha aplikovat jej na konflikty probíhající v minulosti, poněkud deformovala jeho původně inovativní obsah. V tomto kontextu lze argumentovat, že přiřazení dalších dimenzí a témat, jako jsou ekonomické faktory, ideologická subverzivní činnost apod., přináší riziko přílišné expanze záběru tohoto konceptu, které jde výrazně nad rámec fenoménu války a použití vojenské síly v ozbrojených konfliktech. Autor dochází k závěrům, v nichž upozorňuje na skutečnost, že definice hybridní války nemalou měrou podléhají dobovým potřebám, což jen ve výsledku otupuje explanační potenciál.

Evropský i globální kontext se zásadně mění, přičemž Evropská komise bezprecedentně vstupuje do budování vojenských schopností. Ve stínu razantní proměny bezpečnostního prostředí se realizuje dlouho odmítaná myšlenka vícerychlostní Evropy v obranné spolupráci. Jak si v tomto kontextu stojí Česká republika? Je připravena se adaptovat a učinit obranu jednu z vládních priorit, nebo bude jen pasivně přihlížet okolnímu dění a v určitém momentě strpí další intervenci nebo okupaci jiné mocnosti? Aktivní účast v nové dimenzi spolupráce v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky EU je pro Českou republiku politickou nutností. Nicméně Česká republika musí být nejprve na tuto roli vnitřně připravena, což v praxi znamená, vyřešit dlouholeté strukturální problémy, které ji dosud v efektivní účasti bránily. Článek nastiňuje několik praktických doporučení v oblasti budování vojenských schopností, vyzbrojování, obranného výzkumu, průmyslu a trhu, které by pro Českou republiku mohly být v tomto procesu vodítkem.

Příspěvek je zaměřen na problematiku spojenou s možnostmi využití prostředků pro minování na dálku v Armádě České republiky. Jeho obsah je orientován k technickým a taktickým možnostem minového vrhače MV-3 při kladení protitankových minových polí podle požadovaného účinku na nepřítele. Záměrem příspěvku je, na základě provedených orientačních kalkulací, upozornit na omezené možnosti a schopnosti ženijního vojska při kladení protitankových minových polí na dálku s využitím minového vrhače, který je v současné době jediným zavedeným prostředkem pro plnění tohoto úkolu. Tato skutečnost má významný dopad na možnosti taktického použití zatarasovacích jednotek ženijního vojska při plnění úkolů v rámci ženijní podpory opatření proti pohybu nepřítele.

Tento článok pojednáva o novodobých aspektoch boja v zastavaných priestoroch pomocou aplikácií vojenských pozemných robotov. Vzostup mestskej populácie a zvyšujúci sa počet veľkomiest vytyčuje nové hrozby pre vedenie boja. Prvá časť pripomína strmý rast populácie a obývaných oblastí, hroziace nebezpečenstvá pre nasadené jednotky sú zhrnuté v druhej časti, zdôrazňujúc špecifiká tohto druhu boja. Zhrnutie vedie k návrhu riešenia schopnosti zvýšiť situačný prehľad, znásobiť palebnú silu a bojovú podporu. Dva príklady bezposádkových pozemných prostriedkov v nasledujúcej časti prezentujú možné smerovanie vývoja. Finálne, posledná záverečná časť vytyčuje potrebné charakteristiky kladené na bezposádkové prostriedky počas operácií v zastavaných priestoroch.

Článek přináší "Condition-If-Then" konstrukci jako osvědčený protokol pro vyjádření rizika a jeho aplikaci při posuzování rizik souvisejících s nedostatky ve schopnostech identifikovanými v průběhu procesu obranného plánování. Autoři diskutují využitelnost obvyklého přístupu a přístupu založeného na hodnocení dopadu ke stanovení pořadí rizik, jako nástroje ke stanovení tohoto pořadí podle důležitosti rizik. Využití diskutovaných nástrojů pro stanovení pořadí rizik umožní plánovačům realizovat posouzení rizik, které vytvoří podmínky pro prioritizaci variant rozvoje sil (VRS) a pro minimalizaci dopadu nedostatků ve schopnostech na vedení budoucích operací. MRHOR a aplikování uvedeného protokolu pro vyjádření rizika jsou stavebními kameny procesu obranného plánování a nabízejí nástroje pro posílení obranného plánování České republiky.

{slider Abstrakt:}
Článek zkoumá energetické bezpečnostní vztahy mezi Ruskem a EU. Důraz je kladen nikoliv na technické a institucionální aspekty vztahů, ale spíše na diskurzivní přístup, který určuje převažující výklad vztahu obou stran. Cíle článku jsou dva. Prvním je analyzovat obsah a základní témata ruského bezpečnostního diskurzu o energetických vztazích s EU v letech 2012-2017. Druhým je interpretovat vliv norem a hodnot v energetickém bezpečnostním diskurzu na identitu a zájmy Ruska ve zkoumaném období. Bezpečnostní diskurz Ruské federace se zaměřuje na obhajobu ruských diverzifikačních projektů k posílení energetické bezpečnosti EU. V bezpečnostním diskurzu pak Rusko ve vztazích s EU desekuritizuje energetikou otázku, když prezentuje samo sebe jako hlavního a spolehlivého partnera a dodavatele ropy a plynu do EU. Na teoretické rovině vychází článek z poznatků kritického konstruktivismu, v metodické úrovni je článek založen na tematické analýze, jejíž pomocí bude zkoumán obsah ruského bezpečnostního diskurzu o energetických vztazích s EU.
{/sliders}

Navzdory snahám označovat hybridní válku jako novou formu válčení, nebo dokonce jako faktor, který mění povahu války, hybridní válka je součástí ozbrojených konflitů od starověku do současnosti. Podstatou hybridních válek je paralelní využívání pravidelných i nepravidelných ozbrojených sil a různé způsoby působení na protivníka, s cílem, bez použití otevřeného útoku jej oslabit. Článek předládá analýzu informační dimenze v hybridní válce proti Chorvatsku (1990-91) a Ukrajině (2014). V obou případech byla hlavním cílem hybridní války sociální jednota napadených zemí. V případě Chorvatska, navzdory silné propagandistické kampani, následované použitím vojenské síly, se nepodařilo prolomit sociální soudržnost většiny obyvatel Chorvatska. V případě Ukrajiny, díky absenci sociální soudržnosti společnosti hybridní válka vedena Ruskou federací je mnohem efektivnější.

Vojenské klamání představuje souhrn opatření, která byla přijata s cílem zmást nepřítele prostřednictvím informační manipulace, zkreslení faktů nebo podvržením falešných důkazů tak, aby jednal způsobem, který je v rozporu s jeho zájmy. [1] V článku jsou uvedena fakta a závěry, které autor považuje za důležité, které však nejsou prezentací oficiálních stanovisek příslušných vojenských orgánů nebo rezortu obrany ČR jako celku. Přesto byl obsah článku konzultován s odborníky GŠ AČR, jež se řešením otázek vojenského klamání v rámci procesu operačního plánování průběžně zabývají.

Článek představuje možné alternativy změn výstrojních náležitostí poskytovaných vojákům z povolání. Jde o změnu při které by mohl být vojákům poskytnut peněžitý příspěvek na pořízení vlastních výstrojních součástek v civilní distribuční síti. Uvažuje o třech možných variantách výstrojních součástek. Za prvé shodné s vojenskými, za druhé sportovní součástky, a za třetí doplňky polního stejnokroje, které nemají vliv na funkčnost stejnokroje, jeho úplnost, a neovlivňují zásadním způsobem vnější vzhled.

V gesci Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK proběhla v pražské Národní technické knihovně v pátek 16. listopadu 2012 v pořadí již osmá pražská bezpečnostní konference. Letošní téma "Energie - voda - potraviny: Klíčové komodity bezpečnosti a prosperity Evropy a ČR ve 21. století" se soustředilo na triádu, jejíž dostupnost a udržitelné využití je zcela zásadní pro budoucnost lidstva a planety. Konference byla součástí projektu bezpečnostního výzkumu "Trendy, rizika a scénáře bezpečnostního vývoje ve světě, Evropě a ČR - dopady na bezpečnostní politiku a bezpečnostní systém ČR".

Transformační změny v jakékoliv instituci se vždy dotýkají jejího lidského kapitálu. Úspěšnost transformace je tak podmíněna přijetím prováděných změn zaměstnanci. Jejich chování je často založeno na principech ekonomické racionality, a proto důležitou roli hrají i benefity poskytované zaměstnancům. Podcenění tohoto vnitřního rozměru transformace českých zpravodajských služeb vytváří riziko jejich snížené efektivnosti.

Vymezení termínu "dekontaminace" vychází jednak z aliančních norem, národních vojenských předpisů a publikací, ale také z dokumentů, které se zabývají pojetím dekontaminace pro civilní účely, tedy dokumenty Hasičského záchranného sboru České republiky. Studiem aliančních a národních dokumentů bylo zjištěno, že v mnohých případech je tento pojem uváděn rozdílně, což může způsobit nejednoznačný výklad a chápání plněných dekontaminačních opatření, a tedy i celkovou nejednotnost v rámci nejenom Aliance, ale i vybraných základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému České republiky. Článek analyzuje přístupy k pojmu "dekontaminace" s tím, že jej specifikuje téměř výhradně na základě uváděných definic. Na konci článku jsou uvedena doporučení, kterými by se management chemického vojska Armády České republiky měl v předmětné oblasti zabývat.

Účelné, hospodárné a efektivní strategické řízení obrany je podmíněno několika faktory. Ať už se jedná o znalosti, zkušenosti a dovednosti aktérů připravujících a přijímajících strategická rozhodnutí, či o správné nastavení procesů strategického řízení, je vždy zásadní vycházet z kva­ litních strategických, koncepčních, plánovacíchahodnotícíchdokumentů. Ambicí příspěvku je navrhnout hierarchii těchto dokumentů, jejich účel, vnitřní obsah a stanovit odpovědnost za jejich zpracování. Návrh vychází z analýzy současného stavu strategického řízení obrany (zákony a vnitřní předpisy), teorie strategického řízení a přístupů nejlepší praxe tvorby strategických a koncepčních dokumentů. Smyslem je poskytnout jeden z mnoha možných přístupů hierarchizace těchto dokumentů za účelem posílení účinnosti strategického řízení obrany.

Cílem článku je zamyšlení a exkurz do historie vybraných koncepčních dokumentů, které Ministerstvo obrany zpracovávalo nebo se na jejich zpracování podílelo a jež mají vztah k plánování akvizic. Ambicí článku není komplexní hodnocení procesu, ale pouze jeho vybraných aspektů. Po mnoha letech snižování finančních prostředků rezortu obrany nyní probíhá situace opačná. V souvislosti s novou situací je nutno přehodnotit dosavadní přístup k této problematice, aby byla v maximální míře zabezpečena obranyschopnost České republiky a tím přeneseně i NATO a Evropské unie. Skutečnost, že český strategický dokument patřil mezi nejlepší v EU, neznamená, že je tím automaticky zabezpečeno efektivní vynakládání finančních prostředků na obranu.

V článku jsou prezentovány možné přístupy k řešení optimalizace taktických činností jednotek ženijního vojska. Jeho obsah charakterizuje záměr zapojit se do řešení projektu věnovaného problematice pokročilého automatizovaného systému velení a řízení (PASVŘ). Cílem je formou dílčího cíle, orientovaného na oblast taktiky jednotek ženijního vojska, zpracovat podklady (vstupní údaje) pro tvorbu matematických modelů taktických činností. Následně pak posouzením výstupů modelů (uplatnitelnost v činnosti orgánů velení a řízení ve štábech úkolových uskupení) z hlediska taktiky jednotek ženijního vojska přispět ke zvyšování efektivity procesu velení a řízení. Příspěvek také informuje o skutečnostech souvisejících s plánováním použití a řízením činností vybrané ženijní jednotky - zatarasovacího odřadu a uvádí výčet skutečností vhodných k optimalizaci.

Příspěvek se zabývá výzvami pro obrannou politiku a strategii ČR a předkládá doporučení pro udržení relevantnosti a dlouhodobé zdrojové udržitelnosti jejích ozbrojených sil. Předkládané návrhy vychází mimo jiné i z průběhu diskuze a výstupů z mezinárodní konference s názvem Obrana a strategie , pořádané Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně ve dnech 15.-16. června 2015.

Proces obranného plánování v podmínkách České republiky je často spojován s aplikací procesu obranného plánování v NATO. Řada článků v odborných časopisech, ale i mnohé národní strategické dokumenty se při specifikování procesu obranného plánování odkazují na alianční přístupy, a to i přesto, že není explicitně stanoveno, že by národní proces obranného plánování měl být založen právě na principech plánování v NATO. Je pochopitelné, že jedním z cílů národního procesu obranného plánování musí být naplnění požadavků vyplývajících z ambicí Severoatlantické aliance. Nicméně otázkou je, zda k tomuto účelu je nezbytné detailně analyzovat alianční přístupy a usilovat o jejich implementaci do národních podmínek. Ambicí tohoto článku je dát odpověď na otázku, zda je zaměření pouze na alianční přístup k plánování skutečně nezbytný, a to na základě analýzy přístupů jiných členských zemí NATO, ale i EU, k procesu obranného plánování. Realizovaná analýza umožnila indikovat, do jaké míry vybrané země implementovaly do svých národních plánovacích procesů alianční i unijní principy. Výsledky analýzy poukazují na značnou rozmanitost národních plánovacích postupů, které vyplývají z odlišných zájmů jednotlivých zemí v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, ale zároveň dokládají, že těžištěm národních přístupů není zavedení aliančního procesu plánování, ale naplnění cílů, jež ze závěrů aliančního plánování vycházejí.

Příspěvek se zabývá zkušenostmi z rušení vojenských základen v zahraničních operacích a navazuje na článek Životní cyklus základen v zahraničních misích, publikovaný ve Vojenských rozhledech 4/2009. Představuje současné poznatky o životním cyklu vojenské základny a obecné zásady z nejnovější příručky North Atlantic Treaty Organization (NATO). Teoretickou část příspěvku uzavírá váhová metoda rozhodovací analýzy, která porovnává aktuálně používané možnosti rušení základen. Na praktických zkušenostech získaných při rušení základny Šajkovac autoři příspěvku popisují poznatky, které výrazně ovlivnily ženijní práce v průběhu jejího rušení.

Článek vychází z pozic neorealismu, zejména pak S. Walta a J. Mearsheimera. Charakterizuje hlavní aktéry války na Ukrajině, kterou hodnotí jako konkrétní projev dlouhodobého geopolitického soupeření USA a RF v oblasti Černého moře. Připomíná dosavadní rozšiřování pozic a vlivu USA v této oblasti, které hodnotí jako nevynucenou expanzi na pozvání elit zemí, jež v době studené války spadaly pod SSSR nebo pod Varšavskou smlouvu. Ruské reakce byly stále podrážděnější a nakonec vyústily v hybridní válku se závažnými mezinárodními dopady. Závěrečným námětem jsou vojenské incidenty v této oblasti a bezpečnostní hrozby a výzvy, jež z nich vyplývají.

Článek se věnuje strategickému dokumentu, který aktuálně stanoví chápání trendů formujících budoucí bezpečnostní a operační prostředí a zároveň vytyčuje směry budování a rozvoje ozbrojených sil České republiky. Prvním cílem je zhodnotit "Dlouhodobý výhled pro obranu 2030" a jeho význam v kontextu ostatních strategických dokumentů, platných v současnosti v České republice. Druhým cílem je konfrontovat jeho obsah se strukturovanou analýzou velké masy současných světových foresightových studií, diferencovaných tematicky i geograficky. Přímým srovnáním jsou pak identifikovány shody a neshody mezi českým dokumentem a relevantními zjištěními z prognostických studií. Tento postup umožňuje posoudit, zda "Dlouhodobý výhled pro obranu 2030" skutečně postihuje žádoucí směr vývoje sektoru obrany a zda neopomíjí některé prvky, které se jako podstatné objevují v obdobných dokumentech ve světě.

Logistika se vžila a postupně se stává nepostradatelnou v celé řadě odvětví a oblastí v České republice (dále jen ČR). Dnem 1. října 1993 nastávají v souvislosti s ostatními reorganizačními změnami i změny ve vlastním systému zabezpečení AČR. Dříve označované samostatné týlové a technické zabezpečení je transformováno do nově se tvořící logistické podpory. Logistický systém AČR jako integrální součást ozbrojených sil se v nadcházejícím období přizpůsobuje složitým podmínkám činností a prostředí, v úzké návaznosti na změny strategie použití ozbrojených sil členských států Organizace Severoatlantické smlouvy, především v důsledku vývoje globálního bezpečnostního prostředí. Nepředvídatelnost vývoje současného bezpečnostního prostředí se stává stále více zřejmým rysem dnešního světa 21. století. Efektivní, hospodárné a účelné využívání vynaložených finančních prostředků společně s dosažením požadovaných a stanovených schopností představují nejvýznamnější kritéria, které rozhodují o budoucí podobě ozbrojených sil, organizačními strukturami a dislokacemi počínaje a výzbrojí a výcvikem profesionálů konče.

Zbraně se směrovanou energií využívají přesně cílenou energii k poškození cíle. Tyto zbraně využívají elektromagnetické záření, zvuk nebo subatomové částice. Cílem článku je zejména prezentace informací o současné situaci v oblasti elektromagnetických zbraní se směrovanou energií, které využívají impulsní elektromagnetické pole v pásmu radiových vln a v pásmu mikrovln. Tyto technologie se využívají pro narušení činnosti nebo destrukci elektronických a elektrických obvodů zařízení protivníka. Tím je možné narušit nebo úplně vyřadit veškerý provoz informačních, komunikačních, řídících, kontrolních, palebních a dalších elektronických prostředků.