Fulltextové hledání

Role civilně-vojenské spolupráce (CIMIC) v postmoderních válkách (operacích) vzrůstá. CIMIC je významným prvkem koordinace aktivit vojenských a civilních aktérů vojenské operace. Úkoly, které pro tuto složku vyplývají ze současné koncepce NATO, kladou šíři jejího záběru do nové dimenze. V armádách, jako je i Armáda České republiky, je nutno řešit celou řadu problémů spojených s tímto zadáním. Článek nastiňuje možný soubor činností spojených s novým přístupem k CIMIC v rámci krizového managementu v AČR a v kontextu jejího působení v rámci Aliance i pod národním velením.

Článek se zaměřuje na činnosti Armády České republiky pod národním velením na vlastním území, s důrazem na činnost složek civilně-vojenské spolupráce (CIMIC). Zdůrazněna je problematika působení ozbrojených sil a především orgánů CIMIC v rámci integrovaného záchranného systému při řešení krizových situací, jako jsou živelní katastrofy, ekologické havárie apod. Vychází z úkolů daných armádě v Bílé knize o obraně. Tyto úkoly pak porovnává s aktuálně platnou legislativou a hledá vhodná opatření k jejich skutečnému naplnění. Proti zahraničním misím je problematika a úkoly CIMIC v souvislosti s působením AČR na vlastním území zatím téměř nepopsaná. Tento článek si klade za cíl otevřít diskuzi na toto téma, mj. protože naše současná příslušná legislativa je již zastaralá.

Vymezení termínu "dekontaminace" vychází jednak z aliančních norem, národních vojenských předpisů a publikací, ale také z dokumentů, které se zabývají pojetím dekontaminace pro civilní účely, tedy dokumenty Hasičského záchranného sboru České republiky. Studiem aliančních a národních dokumentů bylo zjištěno, že v mnohých případech je tento pojem uváděn rozdílně, což může způsobit nejednoznačný výklad a chápání plněných dekontaminačních opatření, a tedy i celkovou nejednotnost v rámci nejenom Aliance, ale i vybraných základních a ostatních složek integrovaného záchranného systému České republiky. Článek analyzuje přístupy k pojmu "dekontaminace" s tím, že jej specifikuje téměř výhradně na základě uváděných definic. Na konci článku jsou uvedena doporučení, kterými by se management chemického vojska Armády České republiky měl v předmětné oblasti zabývat.

V tomto článku jsou rozebrány zásady zpracování, hodnocení a porovnání variant operační činnosti. Pozornost je také věnována přípravě a provedení válečné hry. Současně jsou rozebírány otázky součinnosti a koordinace činnosti v rámci štábu při výběru optimální varianty operační činnosti. Kromě toho jsou v článku uvedena základní doporučení ke zkvalitnění činnosti velitele a štábu při zpracování a výběru variant operační činnosti. Autor si neklade za cíl vyčerpávajícím způsobem rozebrat a popsat tvorbu variant činnosti a jejich následné hodnocení. V článku jsou - v rámci vymezeném jeho rozsahem - uvedeny pouze základní údaje a nejdůležitější informace o tvorbě a hodnocení pravděpodobných variant činnosti protivníka a variant činnosti vlastních sil a jejich vzájemného srovnání v průběhu operačního hodnocení. Materiál je zpracován na základě společných aliančních doktrín a publikací, souhrnné směrnice ACO pro plánování operací a osobních zkušeností autora získaných z oblasti operačního plánování. Článek je určen příslušníkům operačních štábů, studentům vojenských škol a kurzů a široké vojensko-odborné veřejnosti. Autor článku vyjadřuje poděkování příslušníkům SOC MO za poskytnutí cenných rad a připomínek k obsahu článku.

Moderní armáda by měla být schopna chránit životní prostředí v průběhu provádění operací zahrnutím ochrany životního prostředí do plánovacího a rozhodovacího procesu. Má chránit životní prostředí nejen v prostoru základen, ve výcvikových prostorech, ale nově i v celém operačním prostoru působení ozbrojených sil. O způsobech řešení oblasti environmentální bezpečnosti a tzv. risk managementu při předcházení vzniku nevratných škod na přírodních, kulturních a historických památkách pojednává tato studie.

V průběhu první poloviny roku 2010 se na řadě internetových serverů v češtině i dalších jazycích objevila řada alarmujících článků o platformě, nazývané evropské četnické síly, EUROGENDFOR respektive EGF. Jejich autoři tuto složku označují za základ nové "Svaté aliance", kdy četnictvo z jednoho členského státu bude potlačovat nepokoje v jiném členském státě, pokud kdy domácí síly takový úkol odmítnou. Příspěvek tyto spekulace uvádí na pravou míru a sumarizuje dostupné informace o tomto tělese.

Základní orientace v oblasti vojenského umění vyžaduje alespoň elementární znalost vojenské historie a pochopení vlivu vojenské strategie na rozvoj vojenství, jako i jednotlivých oblasti vojenského umění. Otázky spojené s vojenskou strategií a jejím vlivem na přípravu a vedení operací jsou součástí studijních programů v kurzech celoživotního vzdělávání na Univerzitě obrany. Cílem článku, věnovaného problematice strategie, vojenské strategie a operacím, je dosáhnout u čtenáře pochopení základních souvislosti, jakým směrem se strategie ve vymezeném období rozvíjela a ubírala a stručně objasnit její roli ve vztahu k existenci vojenských operací.

Generálmajor Josef Buršík
* 11. 9. 1911 Starý Postřekov
† 30. 6. 2002 Northampton, Velká Británie

Vojenské klamání představuje souhrn opatření, která byla přijata s cílem zmást nepřítele prostřednictvím informační manipulace, zkreslení faktů nebo podvržením falešných důkazů tak, aby jednal způsobem, který je v rozporu s jeho zájmy. [1] V článku jsou uvedena fakta a závěry, které autor považuje za důležité, které však nejsou prezentací oficiálních stanovisek příslušných vojenských orgánů nebo rezortu obrany ČR jako celku. Přesto byl obsah článku konzultován s odborníky GŠ AČR, jež se řešením otázek vojenského klamání v rámci procesu operačního plánování průběžně zabývají.

Článek navazuje na Vojenské rozhledy č. 2/2013, které bylo zaměřené k aplikaci Bílé knihy o obraně 2011. Oba autoři působí na katedře celoživotního vzdělávání Univerzity obrany v Brně a mají dlouholeté zkušenosti z přípravy vojenského personálu. V článku prezentují svoje pohledy na klady a nedostatky současného modelu vzdělávání důstojníků a vyšších důstojníků zvlášť. Článek vychází ze statí Bílé knihy týkajících se vzdělávání a klade si za cíl vyvolat konstruktivní a objektivní diskuzi o změně stávajícího modelu kariérového vzdělávání především vyšších důstojníků. Vychází přitom z historických příkladů a přístupu partnerských zemí v rámci NATO.

Ve dnech 14.-15. listopadu 2012 se uskutečnila na Univerzitě obrany již 5. mezinárodní vědecko-odborná konference Výstavba, rozvoj a použití AČR 2012. Nosné téma letošní konference bylo "Tvorba a rozvoj operačních koncepcí - klíč k rozvoji budoucích schopností AČR". Konference proběhla pod záštitou prvního zástupce náčelníka Generálního štábu AČR a rektora-velitele Univerzity obrany. Samotnou konferenci organizovala a garantovala katedra celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky a managementu UO.

Rozhodování je jednou z nejvýznamnějších aktivit realizovanou manažery (a vůbec každým člověkem v jeho každodenním životě). Je jádrem řízení a mnohdy se pojmy rozhodování a řízení chápou jako synonyma. Prolíná se všemi manažerskými činnostmi (i celým životem člověka). Kvalita rozhodování ovlivňuje fungování jakékoli organizace, její výsledky a budoucnost. Často jde při rozhodování o značné prostředky všeho druhu. Problematice rozhodování tudíž musí být věnována velká pozornost i při přípravě budoucích vojenských profesionálů, velitelů a manažerů. Oni budou v budoucnu rozhodovat nejen o značných materiálních hodnotách, ale i životech svých pořízených. Cílem článku je nastínit souvislosti teorie managementu, konkrétně manažerských funkcí, s velitelskou praxí. Jde například o využití znalostí z teorie managementu při výuce teorie střelby, respektive teorie střelby při rozhodování. Tyto a obdobné souvislosti by neměly být opomíjené v přípravě budoucích velitelů (manažerů).

Kvalita i výkonnost vzdělávacího systému, a především míra toho, jak společnost dokáže využít tvůrčího potenciálu všech svých členů, se staly rozhodujícím činitelem dalšího vývoje společnosti i ekonomiky. Základním předpokladem úspěchu v zostřující se hospodářské soutěži se stala vysoká úroveň znalostí, tedy úroveň výzkumu a rychlost uplatnění jeho výsledků ve stálých inovacích. Přechod ke znalostní společnosti znamená proměnu stejně zásadní, jako byla kdysi industrializace, ale navíc mnohem rychlejší a univerzálnější. Úroveň vzdělání a využití celého potenciálu společnosti jsou však nejen podmínkou ekonomického růstu, zlepšených možností zaměstnanosti a společenské i individuální prosperity, ale jsou nezbytné i pro dosažení demokratické společnosti s vysokým stupněm soudržnosti.

Francouzské Centrum doktrín použití sil (CDEF - le Centre de Doctrine d'Emploi des Forces) vydalo v listopadu loňského roku novou doktrínu FT-05 Velení a řízení v operacích pro taktické velitele. Následující příspěvek představuje základní závěry této doktríny a srovnává ji s českými národními doktrinálními dokumenty. Autor dochází k závěru, že ve srovnání s francouzskou doktrínou se česká doktrína soustřeďuje více na procedurální a technickou část systémů velení a řízení než na schopnost velitelů velet.

Konverze vojenských hodností mezi ozbrojenými silami různých zemí přináší řadu těžkostí. Článek, jehož autorem je ředitele Centra jazykové přípravy ve Vyškově, nabízí malý přehled nejčastějších problémů. Ty vychází, mimo jiné, z různých národních zvyklostí a tradic jednotlivých ozbrojených sil. Překlad a srovnání hodností vyšších důstojníků není až tak složitý. Komplikovanější je překlad hodností u nás málo známých nebo neobvyklých. V NATO byla ke správnému pochopení srovnání hodností schválena a zavedena standardizační norma STANAG 2116, o kterou se tento článek opírá.

Cílem článku je: charakterizovat některé aspekty spojené s tvorbou doktríny "Použití pozemních sil v operacích" z pohledu zpracovatelů za ženijní vojsko; uvést požadavky na rozsah a obsah textu doktríny vyplývající z dosažené úrovně poznání základních aliančních dokumentů zabývajících se ženijní problematikou, jako jsou např. MC 0560, AJP-3-12(A), ATP-52(B), včetně názvosloví; vyvolat diskuzi v rámci odborné veřejnosti AČR k otázkám, které v této souvislosti vystupují do popředí, jsou nejen pro ženijní vojsko aktuální a na které je nutné hledat odpovědi, dohodnout se na způsobu jejich řešení, obsahu, rozsahu a formě zapracování do textu doktríny.

Válečná hra je jakákoliv simulace vojenské operace, která zahrnuje účast dvou nebo vícero proti sobě stojících ozbrojených sil. Válečná hra se vede za dodržení stanovených pravidel s použitím dat a postupů, které jsou určeny ke ztvárnění skutečné nebo předpokládané operační (bojové) situace. [1] Válečná hra jako metoda přípravy velitelů a slaďování štábu existuje, ale problematika jejího provedení nebyla doposud jako taková odborně řešena, teoreticky rozpracována a, což zcela uniklo vojensko-odborné veřejnosti, tato válečná hra byla zcela mylně (v důsledku neznalosti, z neznalosti věci) zaměněna za válečnou hru, která je formou analýzy variant činnosti. V současnosti je válečná hra opět v zorném poli pozornosti vojenských odborníků. Problematika provedení válečné hry jako formy analýzy variant činnosti byla na pořadu jednání Celoarmádního semináře k využití simulačních a trenažérových technologií při přípravě jednotek s důrazem na požadavky výcviku pro soudobé operace. Na základě značného zájmu velitelů a důstojníků ze všech úrovní velení a vojensko-odborné veřejnosti o problematiku válečné hry, a také vznesených požadavků o poskytnutí dodatečných informací vznikl - s využitím volného překladu aliančních materiálů a zkušeností získaných autorem v přípravě a provedení VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU "COLLECTIVE SHIELD 2009" a účasti na cvičení EU MILEX 09 - tento článek.

Cílem článku je poskytnout čtenáři informace související s teorií operačních konceptů (operational design concepts), které jsou pro přípravu a vedení vojenských operací, zejména na operační úrovni války [2] považovány za rozhodující. Je to právě tato úroveň, na které závisí, zda použití způsobů a prostředků (zdrojů) vytvoří podmínky na dosažení konečného stavu v souladu se společnou (komplexní) strategií vojenských i nevojenských nástrojů státní moci. Údaje obsažené v článku jsou současně doplněním teorie operačního umění, která se v předcházejících číslech Vojenských rozhledů již v různé formě objevila.

Operační umění umožňuje velitelům efektivně uspořádat a sladit činnosti sil v čase, prostoru a účelu. Jejich představa o průběhu operace je vyjádřena v koncepci operace. Tvorba koncepce operace je založena na použití tzv. operačních konceptů, jak doktrinální publikace zjednodušeně pojmenovávají nástroje tvorby plánu operace. Pochopení jejich místa a významu v procesu tvorby koncepce operace je pro plánovače zcela zásadní. Článek si klade za cíl objasnit základní pojetí operačního konceptu rozhodujících bodů, popsat některé jeho souvislosti s jinými prvky operačního umění a poskytnout informace, které velitelé a plánovači mohou využít v procesu operačního plánování.

Generálmajor in memoriam František Skokan* 2. 19. 1912 Dolní Němčice, okres Jindřichův Hradec† 7. 10. 1950 Praha-Pankrác

Ti, kdo spekulují o úpadku moci jediné současné supervelmoci, protože všechny říše jednou upadly nebo se dokonce rozpadly, zapomínají na jeden důležitý faktor, možná primární: Američané úspěšně překonali pět vážných krizí: občanskou válku, první světovou válku, hospodářskou krizi 1929, druhou světovou válku, Vietnam. Mají k dispozici nezměrný lidský potenciál, nejmodernější technologie a vědeckovýzkumnou základnu, která je stále schopna jim zajistit další úspěšný vývoj. Pro mladé talenty z celého světa jsou Spojené státy stále Mekkou.

Operační umění je uměním přípravy a vedení vojenských operací, prolínajícím se všemi úrovněmi války. Překlenuje kontinuitu strategického řízení a rozhodování s konkrétními činnostmi vojsk na bojišti. Tvoří most mezi strategií a taktikou, a tím pomáhá řídit činnosti, jež vytváří podmínky k dosažení strategických cílů a požadovaného konečného stavu. Cílem článku je proto poskytnout některé základní informace o souvislostech, které vedly k uvědomění si potřeb,y a na konec k faktickému zaplnění pomyslné mezery mezi strategií a taktikou, což bylo místo pro operační umění. Jsou v něm stručně popsána východiska, jež podmiňovala vznik operačního umění a přístup dvou základních vojenských teoretických škol - sovětské a německé, jež měly na jeho rozvoj zásadní vliv.

Zásadné zmeny v bezpečnostnom prostredí, ktoré nasledovali po odstránení bipolarity sveta, pri-niesli okrem nesporných pozitív aj negatíva, ktoré sa čoraz viac prejavujú v podobe rôznych asy-metrických bezpečnostných hrozbách. Dynamický vývoj a procesy globalizácie, spoločenskej mo-dernizácie, politickej liberalizácie a vedecko-technického rozvoja, ale tiež neriešenie globálnych problémov ľudstva a pretrvávajúca celosvetová hospodárska kríza vygenerovali mnohé negatívne sprievodné javy. Medzi najvýznamnejšie organizácie medzinárodného krízového manažmentu, ktoré sú schopné adekvátne reagovať na vzniknuté krízové situácie a realizovať nevyhnutné opatrenia spolu s Organizáciou spojených národov, Európskou úniou a Organizáciou pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe patrí i Organizácia Severoatlantickej zmluvy (NATO). Pre plnenie úloh medzinárodného krízového manažmentu využíva NATO Sily rýchlej reakcie (NRF - NATO Response Force).

V závěru článku s názvem "Soudobé pohledy na vojenské klamání"(viz VR 3/2011) bylo avizováno, že bude čtenářům nabídnuto pokračování v úvahách o tomto fenoménu vojenského umění. Tentokrát nepůjde o interpretaci úvah na vlnách amerických tezí obsažených v Joint Publication 3-13.4, Military Deception z roku 2006, resp. v inovované verzi z roku 2012 (viz některé myšlenky, uvedené v druhé části výše citovaného článku, nebo v článku "Vojenské klamání", zveřejněném ve VR 2/2012), ale bude snahou tuto oblast popsat z jiného úhlu pohledu, což nemusí být v souladu s oficiálními názory tvůrců vojenských doktrín.

Příprava a vedení vojenských operací se stávají mnohem komplexnější záležitostí, než tomu bylo v nedávné minulosti, narůstá nutnost těsnější spolupráce v řešení krizí mezi jednotlivými prvky státní moci, mezi vojenskými a nevojenskými partnery. Současné vojenské operace jsou důkazem toho, že nejen vojenští profesionálové, ale zejména politici jsou nuceni se ohlížet za hranice "vojenství" a vnímat všechny proměnné v komplexním operačním prostředí. Toho si byli vědomi i představitelé států a vlád, když na bukurešťském summitu v roce 2008 podepsali řadu věcných návrhů k rozpracování a implementování příspěvků NATO ke "komplexnímu přístupu k operacím", tzv. Comprehensive Approach.

Rozpad Sovětského svazu a událostí těsně předcházející rozpoutaly kromě jiných neméně důležitých procesů i vlnu etno-regionálních hnutí usilujících o vytvoření vlastního státu a vymanění se z uměle vytvořeného státu jakým byl Sovětský svaz. Jedním z těchto regionů je i Čečensko, kde krátká éra autoritativní vlády Džochara Dudajeva vedla k ruské invazi a tzv. první čečenské válce v letech 1994-1996. Poválečná léta byla ve znamení snahy o budování sekulárního státu s demokratickými institucemi, nicméně vlivem místních specifických podmínek, vysokého stupně kriminalizace, obecně zvýšenou mírou shovívavosti společnosti vůči násilí a v neposlední řadě také činnosti radikálně islamistických hnutí došlo k vnitřní destabilizaci a frakcionalizaci, které vyvrcholily druhou ruskou invazí v roce 1999 a tím ukončením faktické čečenské nezávislosti. Případ Čečenska je o to specifičtější, že od počátku 90.let docházelo k simultánnímu vývoji jak občanské, resp. světské, společnosti, tak náboženské obce, což přineslo úzké vazby mezi etno-regionálními a náboženskými požadavky. Následující text se zabývá právě činností a případnými vazbami nestátních aktérů, zejména pak organizované zločinu a místních náboženských komunit (virtů a později i wahhábistů) aktivních v meziválečném období.

Operační umění umožňuje velitelům efektivně uspořádat a sladit činnosti sil v čase, prostoru a účelu. Jejich představa o průběhu operace je vyjádřena v koncepci operace. Tvorba koncepce operace je založena na použití tzv. operačních konceptů, jak doktrinální publikace zjednodušeně pojmenovávají nástroje tvorby plánu operace. Pochopení jejich místa a významu v procesu tvorby koncepce operace je pro plánovače zcela zásadní. Článek si klade za cíl objasnit základní pojetí operačního konceptu rozhodujících bodů, popsat některé jeho souvislosti s jinými prvky operačního umění a poskytnout informace, které velitelé a plánovači mohou využít v procesu operačního plánování.

Klamání je pojmem, který se uplatňuje nejen v civilním životě, ale i ve vojenství, kdy jde o "vojenské klamání" (MILDEC - Military Deception). V civilním životě se klamání daří, především v některých oblastech je zneužíváno k obchodním ziskům, resp. k politickým zájmům. Podle mého názoru je ve vojenství situace jiná. Pokud se budu držet domácího prostředí, mohu s klidným svědomím konstatovat, že pojem "klamání" takřka vymizel z terminologie vojenského, resp. operačního umění. Článek je vstupní úvahou, resp. pokusem vzbudit v odborné vojenské veřejnosti zájem o tuto, v teorii vojenského umění, opomíjenou oblast.

Autoři popisují možnosti monitorování výskytu neinfekčních onemocnění hromadného výskytu a realizaci preventivního intervenčního programu s redukcí nadměrné tělesné hmotnosti s využitím dietních, režimových, pohybových a farmakologických postupů, který skýtá reálný předpoklad poklesu prevalence nadváhy a obezity v AČR a současně snížení morbidity příslušníků AČR.