Fulltextové hledání

Článek popisuje úkoly, které mohou plnit vozidla bez osádek v zájmu ozbrojených sil a policie, zvláště pro omezení ztrát, a problémy spojené s jejich použitím. Robotika umožňuje překonat meze lidské výkonnosti, a tak rozšířit bojové možnosti vojáka. Zvyšuje se počet expedičních operací a mírových úkolů, při nichž je bezpečnost ozbrojených sil stále více ohrožována asymetrickým protivníky.

Jsou témata, která se zdají být na první pohled uzavřená, a kdyby skutečně byla, jak si například můžeme myslet po zrušení vojenské základní služby o ukončení služby civilní jako o rozhodnutí ve své době strategickém, je třeba jejich význam a důsledky alespoň retrospektivně zhodnotit a odvodit z nich poučení. Ale jde skutečně už jen o historický fenomén? Není možný za jistých okolností její návrat, když právní povinnost vojenské základní služby zůstala?
(Bohuslav Pernica, Fenomén civilní služby: nezabíjet pro stát, přesto sloužit národu. Univerzita obrany v Brně, 2007, 144 stran.)

Mezi hlavní úkoly AČR patří připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení s maximálním využitím systému kolektivní obrany. Základem jejího doplňování za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu je provedení odvodního řízení u osob povinných brannou povinností a jejich povolávání k výkonu mimořádné služby. Následující článek je zaměřen na vymezení institutu branné povinnosti a odvodního řízení.

Ve dnech 29. - 30. listopadu 2007 se v Praze na Novoměstské radnici konala 4. mezinárodní konference "Velení a řízení v prostředí Network Enabled Capability - NEC-IV".
Pořadatelem konference byl Ústav strategických studií (ÚSS) Univerzity obrany (UO) v Brně v součinnosti se sekcí komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany (SKIS MO), sekcí rozvoje druhů sil - operační sekcí (SRDS-OS MO) a agenturou CAROLINA. Konference se konala pod záštitou náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Ing. Vlastimila Picka a místopředsedy výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Antonína SEDI.
Konference se zúčastnilo první den 223 osob a druhý den 181 osob. Ze zahraničí se zúčastnilo 16 osob (Francie-2, Nizozemí-1, Polsko-2, Slovensko-4, Švédsko-2, Švýcarsko-3, USA-2). Celkem bylo předneseno 40 vystoupení, z toho sedm ze zahraničí.Vystoupení zazněla v českém, slovenském a anglickém jazyce se simultánním tlumočením do češtiny nebo angličtiny. Tematické okruhy (5) moderovali příslušníci ÚSS pánové Ing. Hrebíček (1), pplk. Mika (2), Ing. Galatík (3) a Ing. Krásný (4 a 5).
Jednání konference bylo hodnoceno jako krok od teorie k praxi, a to jak v oblasti vzdělávání a přípravy na vojenských cvičeních, přes vazby (struktury) a procesy, až po nově zaváděné prostředky, včetně simulátorů a trenažérů.

V roce 1990 se očekávalo, že Československá armáda by mohla být kolem roku 2005 plně profesionální. Tato očekávání nakonec naplnila Armáda České republiky jako následnická instituce zaniklé federativní Československé armády. Profesionalizace českých ozbrojených sil započatá před 15 roky byla dokončena.

Dne 17. dubna 2007 Rada bezpečnosti OSN jednala o politických a bezpečnostních důsledcích změny klimatu, tj. o geofyzikálním fenoménu velmi vzdáleném od tradičních témat mezinárodní bezpečnosti. Skeptikové označili jednání za neodůvodněné odchýlení od naléhavějších problémů a tvrdili, že změna klimatu má být přenechána klimatologům. Jejich názor však nesdílí stále větší počet vlivných politiků a odborníků, kteří jsou přesvědčeni, že nezmírnění změny klimatu bude mít vážné důsledky pro globální bezpečnost.

Od přijetí visegrádské deklarace o spolupráci České a Slovenské federativní republiky, Polské republiky a Maďarské republiky na cestě k evropské integraci se stala ústředním bodem jejich spolupráce při vytváření podmínek pro vstup středoevropských států do NATO a rozšiřování této organizace. Vstup Slovenské republiky do NATO nebyl samozřejmostí a otázka členství v NATO stále do značné míry slovenskou společnost polarizuje. Analýza výzkumů uskutečněných v rámci projektu Transatlantické trendy (Transatlantic Trends) ukazuje klesající podporu NATO ve zkoumaných evropských zemích. Autor příspěvku analyzuje získaná data ve vztahu ke Slovensku a z analyzovaných trendů vyvozuje potřebu zintenzivnit veřejnou diskuzi o smyslu členství v NATO, o problémech jeho transformace, rozšiřování a působení NATO jako významného globálního aktéra mezinárodních vztahů.

Ozbrojené síly armád NATO představují významnou součást soudobé společnosti. Jsou plně integrovány do společenského dění, a tím jsou také odpovědny za řešení řady aktuálních společenských problémů. Relevantním z nich je problematika znečišťování životního prostředí, ke kterému dochází výsledkem různorodých činností armád.
Společenský tlak v zemích Aliance na efektivnost výcviku i ve sféře životního prostředí vedl výcvikovou skupinu NATO - podskupinu pozemního vojska (NTG/ASG) k ustanovení pracovní skupiny environmentálního výcviku (ETWG), jež se zabývá problematikou snížení negativního vlivu vojenského výcviku na životní prostředí. Jedním z hlavní cílů pracovní skupiny bylo vypracování vhodné metody, která by umožnila snadno a rychle stanovit signifikantní vlivy z výcviku a klasifikovat jejich dopad na danou lokalitu.

Smyslem následujícího článku je vyprovokovat ekonomicky smýšlející vojenskou veřejnost k diskuzi o stávajících problémech ekonomiky rezortu MO s cílem zlepšení ekonomického řízení cestou kvality. Autor chce poukázat na velké rozdíly mezi často správně proklamovanými tezemi s vazbou na ekonomický vývoj rezortu MO a současnou praxí, která jejich naplnění neumožňuje. Pokud se však nebudeme zabývat příčinami tohoto nesouladu, tak proklamace zůstanou na papíře a o skutečném zvýšení efektivnosti si můžeme nechat pouze zdát. Ústředním mottem článku je snaha nejen o kritiku, ale i o návrh změn, které by mohly proklamované cíle naplnit, či alespoň k nim přispět.

Každodenní manažerská praxe ve vojenském prostředí, v rámci profesionální armády, nás přesvědčuje o nutnosti studia managementu v rámci přípravy velitelů - vojenských manažerů. Konečně mizí názory, že výuka managementu je zbytečná, protože velitel velí, a to podle řádů a předpisů, což mu k jeho činnosti stačí. Je potřebné si uvědomit, že dnes velitelé všech stupňů mají podřízené profesionály, kteří po stránce profesní vědí, co mají dělat.

První desetiletí našeho století se nepochybně vyznačuje šířením epidemie sebevražedných teroristických útoků [2]. Neporozumění fenoménu sebevražedného terorismu, scestné představy o jeho základních příčinách, a tím, pochopitelně, i zavádějící protiopatření, jakkoli jsou stále častěji podrobovány zdrcující kritice z realistických pozic, vytvářejí zrcadlový jev podobně epidemického rozsahu - růst strachu a výdajů na bezpečnostní opatření. Proč je sebevražedný terorismus tak typický právě pro islámské (či snad arabské) prostředí, neboť jinde je spíše výjimkou?

I když jsme si kdysi, dnes již před patnácti lety, po rozpadu československé armády mysleli nebo si dokonce slibovali, že se ve vzájemných vztazích mnoho nezmění, realita je složitější, obě země a národy se přece jen od sebe vzdalují, dnes již naše děti slovenštině téměř nerozumí. Nejinak je tomu i se sledováním slovenského dění včetně života slovenské armády a vědeckovýzkumné práce v oblasti bezpečnosti. A tak jenom malý pokus v tom něco změnit. Shodou okolností informací o zajímavé publikaci autora, který se objevuje i na stránkách Vojenských rozhledů.
Štefan Volner, Vojny 21. storočí. Bratia Sabovci s. r.o., Zvolen 2007, 200 s.

Kvalita řízení rezortu je závislá na řadě faktorů. Jedním z nich je, že vrcholový management má k dispozici kvalitně zpracované vize, prognózy, koncepce, realizační plány a metodiky, na jejichž základě je uskutečňováno řízení rezortu. Cílem stati je analyzovat roli těchto dokumentů jako nástrojů pro podporu rozhodování při řízení rezortu. Je výstupem z Výzkumného záměru "Rozvoj české společnosti v Evropské unii - výzvy a rizika", MSM0021620841 řešeného FSV a FF UK Praha v letech 2005-2010.

Nová učebnice významných autorů z Univerzity obrany přináší ucelený pohled na obecnou problematiku zabývající se aktuálními otázkami rizika a jeho managementu. Monografie zasluhuje pozornost nejen z hlediska aktuálnosti textu na úrovni současného mezinárodního poznání, ale i z hlediska sjednocení terminologie a filozofie poznání, chápání rizika. Riziko je podle nich součástí běžného života člověka a jeho cílem je pak rizika nevytvářet, ale vzniklá eliminovat.
František Božek a Rudolf Urban, Management rizik, obecná část. Univerzita obrany, Brno, 2008, 145 stran.

V Evropě vrcholí trend opouštění mírového výkonu branné povinnosti, který nastoupil s koncem studené války. S postupující evropskou integrací se mění struktura hrozeb, mění se také politická poptávka po kapacitách ozbrojených sil a s její změnou se musí změnit také ozbrojené síly. Slovy Charlese de Gaulle z roku 1934, tvořícími motto knihy Wehrpflicht oder Freiwilligenarmee? Wehrstrukturentscheidungen im europäischen Vergleich: "Neměli bychom udržovat armádu, na kterou jsme zvyklí, nýbrž vystavět armádu, jakou potřebujeme." Právě strukturální změny v odvětví obrany jednotlivých členských států EU mohou přinést potřebné kapacity pro potřeby rodící se společné bezpečnostní a obranné politiky. Za tu nejdůležitější je třeba považovat budování ozbrojených sil na plně zaměstnaneckém principu.

Archivnictví lze charakterizovat "jako obor lidské činnosti zaměřený na péči o archiválie jako součásti národního kulturního dědictví a plnící funkce správní, informační, vědecké a kulturní". Přičemž archiválie je takový záznam, který byl ve veřejném zájmu vybrán k trvalému uchování a vzat do evidence archiválií. Vojenské archivnictví jako obor lidské činnosti prošlo v minulosti složitým vývojem a vzhledem ke stanoveným prioritám v rámci AČR nebude tomu jinak ani v budoucnu.

V tomto příspěvku jde o zamyšlení se nad významem operace EUFOR Tchad/RCA, vyhodnocení hlavních problémových faktorů a vize k situaci ve střední Africe v následujícím období. Cílem je poskytnout rámcový přehled o zahájení zatím největší vojenské operace Evropské unie na území Afriky, jejíž spuštění bylo oficiálně schváleno dne 28. ledna 2008. Řada detailů o této operaci podléhá určitému stupni utajení, proto se zaměříme spíše na obecné informace. I přes toto omezení se domnívám, že článek přispěje k hlubšímu pochopení aktuální situace a složitosti této mise.

Řízení podle cílů dnes představuje jednu ze základních metod moderního managementu. Tato metoda našla své využití rovněž v odvětví obrany. Řízení podle cílů je použito v pozemních silách USA pro potřeby plánování zdrojů. V České republice je řízení podle cílů použito v procesu střednědobého plánování činnosti a rozvoje rezortu Ministerstva obrany. Výsledky použití metody řízení podle zdrojů v odvětví obrany se však liší a někdy mohou být dokonce žalostné. Rozbor takového druhu bilance řízení podle cílů v rezortu MO ČR je předmětem tohoto článku.

Tento článek se zabývá metodami, které jsou používány při výuce cizích jazyků. O jednotlivých výukových přístupech je obecně pojednáno v prvé části, kde jsou zachyceny základní charakteristiky, použití, klady a zápory jednotlivých metod. Druhá část se podrobně zabývá metodou přirozeného přístupu a komunikativní metodou. Metoda přirozeného přístupu je představena z pohledu celkových cílů, výukových aktivit, role studenta a úlohy studijních materiálů. Komunikativní metoda vysvětluje teoretická východiska, sociální kontext, principy a techniky.

Narodil se 22. března 1910 v Praze. V říjnu 1935 nastoupil prezenční službu u 28. pěšího pluku Tyrše a Fügnera. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a v září 1936 byl přemístěn k 5. pěšímu pluku T. G. Masaryka. V říjnu 1937 odchází do zálohy, ale již v květnu 1938 byl povolán znovu k vykonání mimořádného cvičení ve zbrani. Dne 16. října 1938 byl na základě demobilizace propuštěn z armády.

Příspěvek předkládá a diskutuje postup integrovaného managementu rizika obecně využitelného při posuzování rizikovosti jakýchkoliv vojenských aktivit. Management rizika představuje současně významný proaktivní nástroj pro efektivní zajištění bezpečnosti prostředí. Úroveň bezpečnosti prostředí naopak determinuje požadavky na transformaci ozbrojených sil, neboť v tomto procesu sehrává jednu z klíčových rolí. Ve stručnosti jsou popsány jednotlivé fáze integrovaného managementu rizika, který by měl být v moderních armádách aplikován nejen na úrovni vojenských útvarů a zařízení, nýbrž i při posuzování bezpečnosti v rámci akvizic misí a regionů. Při akceptaci principu subsidiarity je takto pojatá implementace managementu rizika bází zajištění globální bezpečnosti.

Zdálo by se logické, že intervenující vojska nejdříve zpacifikují vojenské jednotky a současně nebo následně obsadí ministerstvo obrany a generální štáb. V případě vpádu vojsk Varšavské smlouvy tomu tak nebylo. Na MNO 21. srpna 1968 dopoledne zasedalo mimořádné kolegium ministra k průběhu okupace, když do zasedací místnosti vstoupil sovětský major a rázně přítomným oznámil, aby shromáždění považovali za rozpuštěné. Předtím však sovětští vojáci okupovali Vojenskou politickou akademii, která nesla jméno Klementa Gottwalda. Proč právě vysoká škola byla Sovětům nejvíc trnem v oku? Zjevně proto, že tu vzniklo tzv. Memorandum.

Příspěvek pojednává o zajištění energetické a nutriční kvality stravních dávek a přídavků potravin v AČR. Kvalita stravy je posouzena stanovenými ukazateli racionální výživy, ke kterým patří energetická hodnota použitých potravin a obsah hlavních živin (bílkovin, tuků, sacharidů, minerálních látek a vitamínů). Obsahuje požadavky rezortu obrany na ekonomiku výživy stanovením finanční hodnoty stravních dávek a přídavků potravin, která se upravuje v závislosti na vývoji obchodních cen potravin a průměrnou skladbu spotřeby jednotlivých druhů potravin na osobu a den. Kromě změny struktury přídavků stravy navrhuje se snížit energetickou hodnotu stravní dávky a posuzovat její biologickou hodnotu s ohledem na obsah mastných kyselin.

Článek uvádí prezentaci názorů (pohledů) jak vnímají využívání simulačních technologií v procesu přípravy vojenských profesionálů jejich uživatelé. Tyto výsledky vycházejí z dotazníku provedeného u jednotek AČR, které již mají vlastní zkušenosti z využívání simulačních středisek.

Pěchotu lze, na soudobém válčišti, definovat jako vojáky vyzbrojené ručními zbraněmi a primárně vedoucí bojovou činnost pěšky. Pěchota má obvykle fyzicky velice náročný výcvik, který je zejména zaměřen na rozvoj síly, vytrvalosti a agresivity. Ve většině moderních ozbrojených sil se početní stavy pěchoty postupně snížily na úkor jiných, zejména technických a logistických odborností. V současnosti pěchota obvykle tvoří 10-30 % celkového stavu pozemních sil v moderních ozbrojených silách. Z těchto údajů vyplývá nárůst technologické vyspělosti moderních ozbrojených sil a kladení důrazu na logistické zabezpečení vojáků (velký počet nebojového personálu). V méně rozvinutých ozbrojených silách stále pěchota tvoří vyšší procentuální zastoupení.