Redakční rada

Nabídka akcí

Článek vychází z provedené studie, realizované v rámci projektu Dlouhodobého záměru rozvoje organizace Centrem bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity. V rámci studie byla zkoumána a posuzována problematika strategického překvapení, jejímž cílem bylo nalezení kauzálních mechanizmů a souvislostí mezi zabezpečením obrany státu a fenoménem překvapení v podmínkách 21. století. Článek se zabývá problematikou překvapení a jeho dopady do zabezpečení obrany státu. Popisuje strategické překvapení jako principiální aspekt s implikacemi a dopady na obranu státu. Zkoumá problematiku překvapení jako principu vojenského umění v kontextu současného strategického myšlení.
Vzdušné síly hraji v ozbrojených konfliktech významnou roli. Bylo tomu tak i v operacích Odyssey Dawn a Unified Protector v Libyi v roce 2011. Právě při těchto operacích se naplno ukázala závislost evropských států na amerických vzdušných kapacitách. Po roce 2011 dochází k přesunu americké pozornosti do Asie. Článek se zabývá zhodnocením vývoje evropských vzdušných sil od roku 2011 do roku 2021 v kontextu přesunu americké pozornosti Asie. V článku je využit dataset pro porovnání počtů letounů v letech 2011 a 2021. Z výzkumu vyplývá, že evropské státy udržuji flotilu bojových letounů okolo 2000 kusů, zatímco v porovnání s rokem 2011 klesly počty v kategoriích letounů ISR ze 183 na 122 kusů a počet vzdušných tankerů ze 70 na 67 kusů. Naopak počty bezpilotních prostředků kategorie MALE se zdvojnásobily ze 45 na 91 kusů. V kontextu amerického přesunu do Asie je však tento vývoj nedostačující a evropské státy jsou stále závislé na americké podpoře.
Článek popisuje atributy, které budou ovlivňovat character moderního boje a prezentuje možné přístupy k přípravě velitelů a leaderů nové generace tak, aby byli schopni zvládnout budoucí výzvy. Operační protředí popisuje hlavní charakteristiky současného a především budoucího válčení. Technologický rozvoj je vnímán jako “urychlovač”, jež změní nástroje a procesy, nikoliv však principy válčení. Úroveň vycvičenosti a kvalita leadershipu znásobuje bojovou sílu. Hlavní zjištění a doporučení podporují myšlenku velení a řízení hybridních systémů v multidimenzionálním prostředí, s využitím množství nástrojů, adekvátně konkrétnímu prostředí, a konkrétnostem operace či úkolu. Výsledky jsou zvýrazněny a popsány zejména v poslední kapitole. Cílem článku je podpořit akademickou a odbornou diskusi na téma, jakým způsobem a směrem zaměřit další studijní program a kurikula tak, aby byli noví leadeři adekvátně vybavení.
Cílem článku je přispět k výzkumu možného využití strategické komunikace pro oblast vyzbrojování. Pořizování vojenského materiálu vyžaduje komplexní přístup, racionalizující politické, vojenské, ekonomické a technické rozhodování, vyžadující vhodnou strategickou komunikaci se zainteresovanými stranami.  Článek nejdříve analyzuje stávající slabé stránky v užívání strategické komunikace při podpoře vyzbrojování a následně doporučuje model jejího optimálního využití. Výsledky dotazníkového šetření a strukturovaných rozhovorů se specialisty na strategickou komunikaci a vyzbrojování ukazují vysokou podporu pro využití strategické komunikace. Vybrané případové studie k projektům modernizace Pandur a bojového vozidla pěchoty však nepotvrdily předpoklad zlepšení schopnosti Ministerstva obrany ČR pořizovat novou vojenskou techniku.
Cílem článku je představit koncepci vícedoménových operací v kontextu moderního strategického myšlení a moderního válečnictví. Multidoménový přístup k vedení operací je předmětem implementace v aliančních zemích i v rámci NATO. Měl by se tedy stát i předmětem výrazného zájmu v České republice, a to i za situace, kdy především námořní a vesmírná doména nepředstavují hlavní sféru operační činnosti AČR. Složitost soudobých operací vyžaduje zajištění vzájemné interakce napříč všemi operačními doménami. Integrace fyzické a virtuální sféry operací naznačuje, že pohled na plánování operací již nelze striktně omezovat na jednotlivé operační oblasti. Interakce mezi operačními oblastmi musí být vnímána jako stěžejní podmínka pro efektivní obranné plánování, rozvoj schopností, a nakonec i pro plánování a vedení vojenských operací. I to je základním předpokladem pro úspěšnou činnost ozbrojených sil ve složitém operačním prostředí.
Současná válka na Ukrajině představuje konvenční konflikt vysoké intenzity, jaký v moderní evropské historii neměl po dekády obdoby. Za pomocí kvalitativním analýzy autoři předkládají charakter této války a prostřednictvím perspektivy operačních domén identifikují její klíčová specifika. Na tomto základě pak předkládají předběžná doporučení pro oblast obranyschopnosti České republiky. Docházejí přitom k závěru, že se stát i ozbrojené síly musí připravovat na potenciální konflikt velkého rozsahu.
Na základě metody obsahové analýzy, tato studie analyzuje vůbec první publikovanou bezpečnostní strategii Izraelských obranných sil, která byla zveřejněna v roce 2015. Hlavním cílem textu je nejen představit okolnosti vzniku a diskutovat hlavní cíle tohoto strategického bezpečnostního dokumentu, ale také nastínit širší geopolitický kontext, z něhož vzešel. Autoři argumentují, že dokument akcentoval především dvě oblasti – použití síly a budování kapacit izraelské armády. Mimo jiné publikování strategie mělo plnit také odstrašující efekt. V závěru autoři srovnávají plán Gideon a na něj navazující plán Tnufa a poukazují na značný význam, který má při implementaci takového dokumentu konsenzus politických a vojenských elit, a také se zamýšlejí nad tím, jaké poučení a inspiraci lze z tohoto případu čerpat v našem geografickém prostoru v průběhu procesu formulování či reformulování strategických bezpečnostních dokumentů.
Tato studie představuje události jomkipurské války (1973) perspektivou československé diplomacie a jejich následnou reflexi v přístupu československé zahraniční politiky vůči arabsko-izraelskému konfliktu v první polovině 70. let 20. století na základě doposud málo vytěžených archivních zdrojů. Československá blízkovýchodní politika od poloviny 50. let sice deklarovala svou jednoznačnou podporu arabské straně konfliktu, přesto tento přístup nebyl zcela bezvýhradný a v interních vládních dokumentech se někdy objevovala kritika arabských představitelů. Jomkipurská válka v tomto smyslu představuje důležitý přelomový moment, protože se fakticky jednalo o vojenský střet, který vyvolal nikoliv Izrael, ale arabská koalice, což znamenalo určitou výzvu pro československou propagandu. Současně tento ozbrojený konflikt představoval příležitost pro komunistické Československo dále prohloubit vztahy se svými arabskými spojenci.

Otiskli jsme před 100 lety

Autoři: ročník: 2023/3
Vážení čtenáři, předkládáme vám článek publikovaný v našem časopise č. 10/1923. Jedná se o příspěvek kapitána R. Wolfa   „Třídění věd vojenských a decimální soustava bibliografická“.  Tento  i další historické články si můžete prohlédnout, přečíst nebo stáhnout na webových stránkách našeho časopisu www.vojenskerozhledy.cz  v nabídce archivu.      
Redakce Vojenských rozhledů vám představuje článek profesora Jaroslava Komárka “The Roots of Military Logistics in a Retrospective”, který byl uveřejněn v časopisu   Economics and Management 2/2019. No military operation is conceivable without logistics. It is widely known, however, the origin of the term logistics is not unambiguously stated in publications and sometimes refers to ancient Greek. There is no doubt that the term “logistique” was first used by the general of Napoleonic army Antoine-Henri Jomini and Lieutenant Colonel George C. Thorpe, U. S. Marines,  anglicized Jomini's term to “logistics”. Among many distinguished authors that paved the way to the current theory of military logistics cannot be omitted Rear Admiral Henry Eccles. It is also worth to mention Austrian-American economist Oskar Morgenstern and his attempt to outline a consistent language between military and business logistics and to formulate a general theory of logistics.
Strana 1 z 86