Odešel Luboš Dobrovský

Autoři: ročník: 2020/1
  Luboš Dobrovský, dlouholetý člen redakční rady Vojenských rozhledů od nás odešel ve věku 87 let. Je poctou pro Vojenské rozhledy, že tak významná osobnost, jakým Luboš Dobrovský byl, pracoval na rozvoji našeho časopisu. Luboš Dobrovský byl mimořádnou osobností v mnoha ohledech. Někdejší disident, náměstek ministra zahraničí, ministr obrany, kancléř prezidenta Václava Havla, velvyslanec České republiky v Rusku, to jsou jen některé nejznámější milníky v životě Luboše Dobrovského. Do podvědomí veřejnosti, ale zejména příslušníků české obranné komunity a ozbrojených sil se zapsal jako člověk, který ctí hodnoty liberální demokracie a jemuž je svoboda, státní suverenita a obrana České republiky nade vše. Nevynechal žádnou příležitost vyjádřit svůj názor na obrannou politiku, ať ji zastřešovala politická reprezentace z levé nebo z pravé strany politického spektra. Vždy se pohyboval v blízkosti hlavních přestavitelů Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, kde z oficiální pozice poradce ministra nebo většinou neformálně, jako občan, kterému leží na srdci obrana země, srozumitelně vyjadřoval svůj názor na klíčové problémy obranné politiky a na řešení zásadních strategických otázek rozvoje ozbrojených sil. Tento přístup uplatňoval i v redakční radě Vojenských rozhledů. Časopis vnímal jako významný nástroj pro rozvoj vojenské vědy, která jak často zdůrazňoval, skomírá na pozadí nekoncepčnosti současné obranné politiky. Velmi bolestně vnímal klesající zájem hlavních představitelů resortu obrany a armády nejen o Vojenské rozhledy, ale obecně o využívání poznatků vědy a vojenské teorie při tvorbě strategických rozhodnutí. Ke každému příspěvku, který redakce obdržela, si uměl vytvořit jednoznačné stanovisko, které zřetelně a někdy i tvrdošíjně prosazoval. A i když ve svých názorech byl někdy osamělý, často se později jeho názory potvrdily. Jeho zřetelnost a jednoznačnost mu získala mnoho přátel, ale i odpůrců. Neměl rád kompromisy a vždy říkal to, o čem byl přesvědčen. V tom byl na dnešní dobu unikátní a ve svém zájmu o věc nenahraditelný. Před několika lety se nechal slyšet, že považuje otázky obrany České republiky a problémy s tím spojené za tak závažné, že považuje za svou povinnost se věnovat jejich řešení až do konce svého života. Je zřejmé, že svůj závazek vrchovatě naplnil.

Otiskli jsme před 100 lety

Autoři: ročník: 2020/1
  Vážení čtenáři, předkládáme vám článek publikovaný v našem časopise č.3/1920. Jedná se o článek nadporučíka Rudolfa Lounského „President o armádě“. Zde v tomto článku  autor přibližuje ideje Tomáše Garrigua Masaryka o demokratické armádě. Tento  i další historické články si můžete prohlédnout, přečíst nebo stáhnout na webových stránkách našeho časopisu www.vojenskerozhledy.cz  v nabídce archivu.    
V roce 2016 skončil jeden z nejdelších konfliktů v latinskoamerické historii, když kolumbijský prezident Juan Manuel Santos podepsal mírovou dohodu s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC), největším guerillovým hnutím. Jeho předchůdce, současný senátor Álvaro Uribe, mírové dohodě oponoval, jelikož se domníval, že pouze ofenzivní přístup k partyzánům je správný. Článek ukazuje, jak dva kolumbijští prezidenti rámovali guerilly, stejně jako jaké strategie a výrazy byly v prezidentských projevech použity. Hlavním argumentem je, že smířlivý diskurz prezidenta Santose adresovaný guerillám nakonec pomohl dosáhnout míru. Výzkumný článek využívá metodu komparace spolu s teoretickým konceptem rámování.
Hybridní hrozby jsou považovány za jedno z nejdůležitějších rizik, se kterými se potýkají společnosti Západu. Cílem aktérů užívajících těchto postupů je ovlivnit rozhodovací procesy, k čemuž jim mj. slouží pestrá škála postupů, kterými podněcují konflikty ve společnosti (podrývání důvěry v instituce, podpora radikalizace společnosti atd.). Aktivity, jejichž cílem je podnítit vnitřní konflikty a na straně druhé prevence proti těmto aktivitám ale nejsou novým fenoménem, liší se pouze svým rozsahem, intenzitou a použitými technikami. Cílem textu je zaměřit se na podněcování vnitřních konfliktů u nepřítele a obrana proti těmto aktivitám v dílech klasických stratégů (Thúkydidés a Machiavelli). V textu jsou popisovány a analyzovány různé způsoby podněcování či zmírňování vnitřních konfliktů v jejich dílech a posouzena jejich relevance pro současnou diskusi.
Článek řeší problematiku vedení vojenských operací Armádou ČR v  tropickém deštném pralese pod mandátem mezinárodních organizací. Zapojení do vojenských operací v tropickém klimatu spočívá na obecné charakteristice jednotek a v přiřazení nezbytné kompetence dané jednotce, definované specificky nedostatečně v Katalogu požadovaných schopností AČR, který standardizuje metody výcviku a náklady na výcvikové prostory, nezbytný materiál a techniku. Vzhledem k dosavadním výsledkům příslušníků Armády ČR, kteří jsou pravidelně vysíláni do Jungle Training Centre ve Francouzské Guyaně lze konstatovat, že získání základních návyků nezbytných v operačním prostředí trvá několik týdnů. V pojetí mezinárodních organizací je k vedení operací v tropické džungli vytvořen prostor k dosažení nezbytných kompetencí výcvikem k samostatnému provedení operace nebo její realizace za partnerské spolupráce v uskupení vojsk.
Článek se zabývá procesem identifikace kompetencí velitelů nezbytných pro vedení jednotek ve vojenských operacích. Použitá metodologie, která je založená na kombinovaném přístupu spočívajícím v modifikaci vybraných seznamů kompetencí, se ukázala jako relevantní a použitelná v podmínkách ozbrojených sil České republiky. Výzkum prokázal, že profil důstojníka zakotvený v databázi Komise EU pro ozbrojené síly a Sektorový kvalifikační rámec EU pro profesi důstojníka lze považovat jako nejrelevantnější seznamy kompetencí. Oba jsou formulovány a strukturovány tak, aby byly co nejobecnější pro všechny důstojníky bez ohledu na jejich specializaci. Tyto kompetenční rámce jsou založeny na aktuálních teoriích a inkorporují velké množství vstupů z různých národních zdrojů. Výsledný seznam 24 generických kompetencí, které byly vybrány z celkového počtu 69 analyzovaných kompetencí, představuje možný příklad souboru požadavků kladených na důstojníky ozbrojených sil ČR.
Článek pojednává o možnosti použití globálních navigačních družicových systémů Galileo a BeiDou v armádě České republiky, analyzuje jejich přednosti, slabiny a zásadní přínosy pro armádu. Studie využívá poznatků a zkušeností Geografické služby AČR při porovnání s již zavedenými systémy GPS a GLONASS. Evropský projekt Galileo přináší především nezávislost na GPS a přímou vazbu ČR. Čínský BeiDou poskytuje samostatnou alternativu, ovšem s omezeným přístupem. Oba systémy mohou v kombinaci s multikonstelačními přijímači výborně doplňovat aktuální strukturu, celkově zpřesňovat polohu a snížit zranitelnost vůči rušení a klamání. AČR může využít výhody systémů pomocí modernizace zařízení a účastí na rozvojových projektech globální navigace.
Článek se věnuje problematice válčení. Jeho cílem je popsat a objasnit charakter válčení v jeho soudobém doktrinálním kontextu. Autoři článku se zaměřili na specifika jednotlivých forem válčení i jeho komplexnost v rámci anexe Krymu ozbrojenými silami Ruské federace v roce 2014. Ke zkoumání prezentovaného problému byly použity deskripce, obsahová a komparační analýza použitých zdrojů a doktrinálních publikací. Autoři došli k závěru, že komplexnost soudobého válčení vytváří pro stát a jeho ozbrojené síly vhodné podmínky k prosazení svých zájmů a dosažení strategických cílů. Hlavní přínos článku spočívá v poskytnutí informací, jež nenabízí odborná literatura, případně tyto nejsou součástí doktrinálních či jiných národních vojenských publikací.
Článek je založený na teorii neorealismu a analyzuje vojenské doktríny USA zveřejněné v letech 2012 – 2018. Vysvětluje je jako důsledek závažných geostrategických změn po skončení studené války, zejména pak procesu rozšiřování NATO. Hodnotí je jako projev nárůstu vojenského sebevědomí USA, ale zároveň s tím varuje, že vedou ke zvyšování vojenského napětí na východní hranici Aliance.