Článek se zabývá hodnocením stavu ropné bezpečnosti v České republice a opatřeními, která by měla být přijata k jejímu dalšímu zvýšení.  Pozornost věnuje významu ropy v energetickém mixu České republiky, její ropné závislosti a mezinárodní spolupráci v oblasti ropné bezpečnosti.  Dále nouzovým zásobám ropy a ropných produktů a jejich použití a opatřením k omezení spotřeby těchto komodit. 

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Predložený článok približuje priority slovenskej a nemeckej bezpečnostnej a zahraničnej politiky s dôrazom na ich úlohu v NATO a pri formovaní spoločnej európskej bezpečnostnej a obrannej politiky. Cieľom článku je zhodnotiť potenciál a možnosti intenzívnejšej kooperácie medzi Slovenskom a Nemeckom v obrannej a bezpečnostnej oblasti tak v transatlantických, ako aj európskych štruktúrach. Článok skúma, do akej miery nové projekty a iniciatívy NATO a EÚ, medzi ktoré možno zaradiť spoločné nasadenie v out of area misiách, formovanie bojových skupín, koncept Framework Nations alebo novo zahájený projekt Stálej štruktúrovanej spolupráce (PESCO), rozširujú priestor pre spoluprácu Nemecka a Slovenska a možnosti pre oba štáty aktívnejšie sa angažovať v procese prehlbovania európskej obrannej politiky a zabezpečovania európskej a medzinárodnej bezpečnosti i stability.

Cílem tohoto textu je určit, zda je pravděpodobné, že Turecko zůstane stabilní zemí a vyhne se závažným vnitřním rozporům a násilním konfliktům v zahraničí. Článek zkoumá dlouhodobé kulturní a civilizační proměnné, které hrají roli v rozvoji kosmopolitismu a racionality. Dívá se dále na indikátory, které jsou bezprostředně spjaté s eskalací vnitřních konfliktů: násilný zločin, nezaměstnanost mládeže, příjmová nerovnost, vnímání korupce a politický teror. Nakonec analyzuje míru militarizace, vývoj a současný stav vztahů mezi civilní a vojenskou sférou. Mezi závěry článku patří, že větší část zkoumaných indikátorů ukazuje na nepříznivé podmínky pro stabilitu a demokratickou konsolidaci v Turecku. Pravděpodobným důvodem, proč Turecko nepodlehlo větší míře politického násilí a společenské nestability, je vysoká míra politického útlaku. Při daných charakteristikách turecké společnosti existují dva základní scénáře možného budoucího vývoje: Turecko se buď stane zemí mnohem nestabilnější a podlehne sociálním nepokojům s možností nebezpečné eskalace, nebo v něm ještě více posílí autoritářství a společenský řád bude zachován pevnou vládou, neproporcionálními „protiteroristickými“ zákony a rozkladem principů právního státu. Žádný z těchto scénářů není příznivý pro turecké spojence v NATO, kteří musí Turecko zapojit do dialogu a pracovat v rámci existujících spojenectví a mezinárodních organizací, aby bylo co nejvíc sníženo riziko, že se z Turecka stane nepřátelský hráč na světové scéně nebo stát ponořený do občanského konfliktu.

Cílem tohoto článku je zdůraznit nejdůležitější změny v rámci transatlantických obranných vztahů. Ústředním argumentem je, že NATO získává podmíněnou povahu, transformuje kolektivní obranu na formu kolektivní obrany s podmínkami. Studie využívá pojetí „přetíženosti“ Paula Kennedyho, které vysvětluje strategický kontext transatlantických obranných vztahů. Analýza poté zdůrazňuje, jak transatlantické obranné vztahy získaly charakter založený na kalkulaci nákladů a přínosů namísto vztahu založeného na hodnotách, který rezonuje v tomto americkém pojetí „přetíženosti“. Druhá část studie se zaměřuje na nejnovější vývoj týkající se americké vojenské přítomnosti v Evropě a zdůrazňuje její podmíněný charakter, který umožnil vznik kolektivní obrany s podmínkami v rámci NATO.

Vznik Stálé strukturované spolupráce (PESCO) v obraně v roce 2017 je jednou z nejdůležitějších Evropských iniciativ posledních let usilující o zvýšení efektivity řešení bezpečnostních problémů a větší integraci obranné spolupráce v rámci EU. Článek přibližuje genezi PESCO a vysvětluje jeho fungování včetně právního rámce, cílů, úlohy hlavních aktérů a dynamiky celého procesu. Jeho smyslem je ukázat rozsah a sílu přísnějších závazků, které členské státy přijaly k posílení evropské obrany pod hlavičkou Společné obranné a bezpečnostní politiky.

Výzkum popsaný v tomto příspěvku se uskutečnil v rámci institucionálního výzkumného záměru Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany, Česká republika, jehož název je strategické alternativy (STRATAL). Příspěvek analyzuje vývoj české obranné politiky od roku 2017 do poloviny roku 2018. Autoři hodnotí klíčové hnací síly změn ve vnějším prostředí (bezpečnostní hrozby, strategickou autonomii EU, transatlantickou vazbu). Ve druhém kroku posuzují opatření prováděná v politické, vojenské, správní, ekonomické a společenské oblasti v reakci na tyto hybné síly a vyzdvihují některá rizika související s účinnou tvorbou a realizací obranné politiky.    

Evropská unie má zájem na zajišťování bezpečnosti afrických zemí v sahelském regionu, protože některé zdejší hrozby mohou potenciálně ohrozit také její členské státy. Se zhoršující se situací v severním Mali se tak EU rozhodla k aktivnějšímu zapojení v této zemi prostřednictvím misí Společné bezpečnostní a obranné politiky. Cílem tohoto článku je představit a následně zhodnotit soudobou politiku EU v Mali. Pozornost bude věnována především Výcvikové misi EU v Mali a misi Evropské unie zaměřené na budování kapacit v Mali, které doposud přinášejí spíše smíšené výsledky. Článek se bude zabývat také strategií EU zaměřenou na oblast Sahelu a částečně protiteroristickým a protipovstaleckým aktivitám EU v Mali.